Možnost získat plnomocné odpustky v souvislosti s jubilejním rokem premonstrátského řádu
V rámci jubilejního roku premonstrátského řádu, který slaví 900 let od svého založení, udělil Svatý otec všem, kteří připutují do kostelů spravovaných premonstráty od 1. neděle adventní (29. listopadu 2020) do svátku Křtu Páně (neděle 9. ledna 2022), plnomocné odpustky pro zemřelé, a to za obvyklých podmínek.
Publikováno: 27. 11. 2020 11:15
Ilustrační foto: kostel premonstrátů na Strahově
Celý text apoštolské penitenciárie:
Apoštolská penitenciárie na pokyn našeho Svatého otce papeže Františka premonstrátským řeholním kanovníkům a jiným věrným křesťanům proniknutým pravou kajícností a vedeným duchem lásky ráda poskytuje možnost, aby za obvyklých podmínek (svátostná zpověď, přijetí eucharistie a modlitba na úmysl Svatého otce) získali plnomocné odpustky jako v jubilejním roce, jestliže jako poutníci navštíví jubilejní kostely nebo oratoře a budou tam účastni řádně konaných posvátných obřadů nebo se alespoň po vhodný čas budou věnovat pokorné modlitbě za obrácení hříšníků, získání kněžských a řeholních povolání a ochranu institutu lidské rodiny a zakončí tyto prosby modlitbou Páně, Vyznáním víry a vzýváním blahoslavené Panny Marie a svatého Norberta.
Členové premonstrátského řádu, kterým nemoc nebo jiná vážná příčina nedovolí zúčastnit se oslav, budou moci získat plnomocné odpustky, jestliže se rozhodnou mít v ošklivosti každý hřích, budou mít úmysl splnit, jakmile to bude možné, tři obvyklé podmínky, touhou srdce vykonají duchovní návštěvu, skrze Marii obětují své nemoci nebo nepohodlí milosrdnému Bohu a připojí modlitby uvedené výše. Aby se pak přístup k získání božské milosti, otevíraný klíči svěřenými Církvi, stal s ohledem na pastýřskou lásku snazším, tato penitenciárie usilovně žádá, aby se premonstrátští řeholní kanovníci velkoryse dávali k dispozici pro slavení svátosti smíření a nemocným často posluhovali svatým přijímáním. Toto rozhodnutí platí po celou dobu trvání jubilea. Ruší se všechny překážky, které by s tímto rozhodnutím byly v rozporu. Mauro kardinál Piacenza, vrchní penitenciář Krysztof Nykiel, regent
Téměř 100 budov v ČR se rámci Červené středy rozsvítilo na červeno
Ve středu, 25. listopadu 2020, si Česká republika připomněla pronásledované pro víru na celém světě v rámci mezinárodní iniciativy Červená středa. Více než 60 % lidí žije v zemích, kde není dodržováno jedno ze základních lidských práv – svoboda vyznání. Téměř 300 milionů věřících zažívá podle Papežské organizace Církev v nouzi každodenní pronásledování. Kromě ČR se včera budovy rozsvítily načerveno i ve Velké Británii, Kanadě nebo na Slovensku.
Publikováno: 26. 11. 2020 12:30
Foto: Lucie Horníková, Člověk a Víra „Červenou středu v České republice organizovala Česká biskupská konference společně s Ekumenickou radou církví v ČR a Federací židovských obcí v ČR. Jsme rádi, že se nám daří tuto akci spolupořádat již třetí rok. Svoboda vyznání je sice základní lidské právo, ale zdaleka není samozřejmostí. Jsme vděční, že akci podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí a finančně i Ministerstvo kultury,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. V Praze se v rámci Červené středy načerveno nasvítilo asi 20 budov např. Petřínská rozhledna, Rudolfinum, Poslanecká sněmovna, Černínský palác nebo Maďarská ambasáda. Kromě toho se v Karolinu konala online konference Pronásledování pro víru ve světě – Fakta a svědectví, kterou s ČBK, ERC a FŽO spolupořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku. Konference se zúčastnil také ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který zůstal i na debatu v prvním panelu. Dalších panelů se mimo jiné účastnili – Pavel Svoboda, odborník na evropské právo, Univerzita Karlova, předseda správní rady IKDP – Ján Figeľ, bývalý zmocněnec pro svobodu vyznání při EU a bývalý komisař pro výchovu a vzdělávání Evropské komise – Avi-Nehama Tawil, rabín a ředitel European Jewish Community Centre (Brusel) – Benedict Rogers, Christian Solidarity Worldwide (Londýn) – Marcela Szymanski, Aid to the Church in Need – Yohanna Petros Mouche, arcibiskup z Mosulu – několik z bezpečnostních důvodů nejmenovaných očitých svědků činů hraničících s genocidou, pronásledování pro víru na Blízkém i Dálném Východě i v Africe (zástupce jezídů, etnicko-náboženské komunity na pokraji své existence; zástupce Aliance minorit v Pákistánu; …) Po konferenci se konala online židovsko-křesťanská modlitba přenášená z Velké auly Karolina. Po ní následoval průvod účastníků konference a dalších cca. 40 osob, který vedl kolem červeně nasvícených budov: Karolina, kostela sv. Havla, kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a Staronové synagogy. Červená středa se konala také v dalších obcích a městech po celé České republice. Připojilo se téměř 100 organizací a červeně nasvícených budov, modliteben, kostelů nebo synagog. V Brně se červeně rozsvítilo Mahenovo divadlo, v Liberci to byla Nová synagoga, dále například katedrála sv. Václava v Olomouci, kostel Evangelické církve metodistické v Plzni, bazilika sv. Prokopa v Třebíči nebo Vodárenská věž v Týništi nad Orlicí.
Oběti pronásledování pro víru ve třetích zemích si v rámci mezinárodní iniciativy Červená středa připomnělo ještě více států než v předchozích letech. Během letošní Červené středy se rozsvítil načerveno například Bratislavský hrad, Alžbětin most (Erzsébet híd) v Budapešti nebo socha Krista Spasitele v Rio de Janeiro.
Některé státy si Červenou středu připomínají několik dní. V těchto dnech svítí načerveno například rakouský parlament ve Vídni, několik katedrál v Montrealu a Torontu v Kanadě, nebo katedrály a kostely v některých městech v Austrálii a Velké Británii. Do Červené středy se letos dále zapojilo Německo, Filipíny, Nizozemsko, Irsko, Španělsko či Švýcarsko.
Zasvěcení nového kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově
V neděli 22. 11. 2020 kardinál Dominik Duka zasvětil na pražském sídlišti Barrandov nově vystavěný kostel Krista Spasitele s komunitním centrem, jehož základní kámen položil před dvěma lety, v listopadu 2018. Takovou událost – jak připomněla ve svém děkovném projevu paní starostka Renáta Zajíčková – zažila Praha 5 po bezmála 80 letech. Naposledy zde byl v roce 1942 slavnostně vysvěcen funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích.
Publikováno: 23. 11. 2020 11:45
Foto: Jakub Šerých, Člověk a víra
Svěcení nového kostela probíhalo ve slavnostním duchu i přes mnohá nezbytná omezení. Na začátku obřadu předal stavitel, kterým byla firma Metrostav a. s., symbolický klíč od dokončené stavby kardinálu Dukovi a ten ho pak vložil do rukou místního duchovního správce P. Josefa Ptáčka. Právě ten stojí za úspěšným dokončením stavby jako její organizátor a především duchovní otec celého projektu.
Působivou součástí obřadu bylo vložení ostatku sv. Ludmily do oltářní menzy, mazání oltáře a stěn kostela křižmem, zapálení pěti kadidlových ohňů na oltáři a okuřování celého kostela kadidlem. To vše vyjadřuje posvátný účel sakrální stavby a především oltáře. „Kult“ je jedním z nejstarších a nejdůležitějších projevů lidského ducha a je základem vší „kultury“, nejen v etymologickém smyslu, jak ve své promluvě zdůraznil otec kardinál.
Celý tříhodinový obřad byl přenášen televizí Noe a přímí účastníci ho mohli sledovat na venkovní obrazovce před kostelem.
O stavbě kostela na Barrandově se uvažovalo již dávno, jak svědčí záznam ve farní kronice z roku 1934. Až v roce 2010 však začaly plány dostávat reálné obrysy. Hlavním impulsem byla nedostačující kapacita farního kostela na Zlíchově v důsledku několikanásobného nárůstu počtu obyvatel na Barrandově – a tím i zlíchovských farníků.
Pastorační rada farnosti postupně připravila zadání stavby nového kostela. Následovala výběrová řízení na projekt, interiér, generálního dodavatele, různé služby apod. Bylo třeba zajistit přes 200 různých souhlasů a povolení – včetně Letiště Praha a Bezpečnostní informační služby.
V roce 2013 byl vybrán projekt od Ing. arch. Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause. Jejich návrh si získal sympatie praktickým využitím poměrně malé stavební parcely, mnohoúčelovým řešením prostor a v neposlední řadě svou minimalistickou architekturou, která dobře zapadá do kontextu sídlištní výstavby a přitom nezapře svůj účel. Tradiční jednolodní půdorys kostela s transeptem, výrazný portál, věž se zvony, čistý interiér s liturgickým vybavením od akademických sochařů Petra Váni a prof. Stanislava Kolíbala, to vše signalizuje skutečný duchovní střed Barrandova.
Součástí kostela je velkoryse pojaté komunitní centrum se sálem, klubovnami a kavárnou. Tyto prostory budou sloužit nejen římskokatolické farnosti, ale všem obyvatelům Barrandova. Je zde sál ke konání koncertů, společenských akcí, besed, přednášek či výstav, dále klubovny, knihovna, dětský koutek. Nechybí ani kavárna s přilehlým dětským hřištěm. Cílem je navázat na to dobré, co obyvatelům přineslo bývalé Misijní středisko farnosti, které stálo na témže místě, a doplnit to, co na sídlišti chybí: duchovní, kulturní a společenské zázemí, místo setkání lidí různého věku i zájmů mezi sebou navzájem a s Bohem, který může dát životu hloubku i smysl.
Stavbu od počátku provází velký zájem obyvatel Barrandova. Většinu nákladů hradila farnost a její příznivci. Sbírka byla provázena řadou dojemných příběhů, lidé kostelu odkazovali své dědictví či celoživotní úspory, přispívaly i malé děti po jednotlivých korunách. Místní varhaník se rozhodl darovat kostelu varhany. Celé toto dílo provázela obrovská duchovní síla. Pozorně ho sleduje z jižní Francie i Bruno Barrande, potomek Joachima Barranda, francouzského paleontologa (1799–1883), po němž čtvrť nese jméno.
Kostel Krista Spasitele s komunitním centrem začne plně sloužit svému účelu, až to umožní epidemiologická situace. Zatím bude fungovat v omezeném režimu podle aktuálních vládních nařízení.
Děkujeme všem, kdo se zapojili do sobotní Sbírky potravin. Celkem se pro naši potravinovou banku vybralo téměř 15 tun potravin, z nichž 800 kg skončilo v našem skladu a zbytek putoval prostřednictvím našich odběratelských organizací rovnou do terénu ke všem potřebným. V celé České republice se pak vybralo úžasných 440 tun potravin pro potřebné. Děkujeme Vám!
Sbírka potravin se i přes komplikovanou situaci způsobenou koronavirem uskuteční, a to v sobotu 21. listopadu 2020. Lidé budou moci v tento den od 8 do 18 hodin věnovat trvanlivé potraviny nebo drogistické zboží ve stovkách obchodů po celé České republice. Už od 16. listopadu je možné po dobu 14 dnů darovat potraviny i prostřednictvím on-line nákupu. Sbírka potravin se od loňského roku koná dvakrát ročně, letos však bylo jarní kolo kvůli koronavirové epidemii zrušeno. Je celorepublikově organizována Českou federací potravinových bank ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR a klíčovými obchodními řetězci působícími na českém trhu, Asociací společenské odpovědnosti a partnery z neziskového sektoru.
Přestože Česko patří k zemím s nejnižším podílem osob ohrožených sociálním vyloučením, stále u nás žije zhruba 1,5 milionu občanů na nebo pod hranicí chudoby. Skrytý hlad znamená ohrožení nedostatkem výživově cenných prvků a vitamínů. Je nebezpečný zejména pro ty, kteří nemají dostatek potravin bohatých na zeleninu a maso. Největší riziko představuje pro děti do dvou let.
„Počet lidí v tíživé situaci, kteří jsou závislí na pomoci potravinových bank, narůstá. Během prvního pololetí šlo meziročně o dvacetiprocentní nárůst, aktuálně na podzim dokonce o čtyřicetiprocentní. Prosíme proto,, aby se lidé do letošní podzimní sbírky potravin zapojili opravdu v co největším počtu,“ uvedla Veronika Láchová, ředitelka České federace potravinových bank, a dodala: „V jednotlivých prodejnách mohou odevzdat zakoupené trvanlivé potraviny či drogistické zboží dobrovolníkům, které snadno poznají podle zelené zástěry s logem sbírky, anebo do sběrných boxů za pokladnami. Každý ze stovek dobrovolníků bude mít samozřejmě roušku a rukavice, aby byly splněny příslušné hygienické normy,“ dodala V. Láchová.
Darované potraviny a drogistické zboží putují z obchodních řetězců Albert, Billa, Globus, Kaufland, Lidl, Makro Cash & Carry, Tesco, dm drogerie markt a Rossmann prostřednictvím regionálních potravinových bank do charitativních organizací.
Do Sbírky potravin se zapojí i on-line obchody Rohlik.cz a Tesco Online nákupy, kde mohou zákazníci nakoupit trvanlivé potraviny a drogerii v termínu od 16. listopadu (Rohlik.cz), respektive 18. listopadu (Tesco Online nákupy) do 1. prosince. Také ty pak poputují do regionálních potravinových bank. Jedná se především o konzervy, dětské výživy, instantní polévky, trvanlivé mléko, olej, rýži a luštěniny, těstoviny a základní i dětskou drogerii.
Na poutním místě v Liběšicích se rozezněl zvon Maria 17. listopadu v 17.11 na poděkování za dar 31 let svobody.
Výzva ke zvonění zvonů 17. listopadu 2020
Generální sekretář ČBK P. Stanislav Přibyl vyzval farnosti v České republice, aby se v úterý 17. listopadu v 17 hodin a 11 minut jako připomínka na listopadové události v roce 1989 rozezněly kostelní zvony. Přinášíme k tomu text jeho výzvy.
Publikováno: 11. 11. 2020 10:45
Foto: František Ingr, Člověk a víra
Za několik dnů si připomeneme 31. výročí pádu komunistického režimu a vykročení do svobodné společnosti. Také v letošním roce chceme tento den připomenout zvoněním na kostelní zvony.
Z pověření předsedy České biskupské konference, arcibiskupa Jana Graubnera, se tímto obracím na duchovní správce, aby zajistily, aby se v úterý 17. listopadu symbolicky v 17 hodin 11 minut rozezněly na několik minut kostelní zvony jako připomínka listopadových událostí roku 1989.
P. ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR generální sekretář České biskupské konference
Na Bílé hoře byl odhalen Kříž smíření, připomínka 400. výročí bitvy na Bílé hoře
V aleji Českých exulantů přesně 400 let od bělohorské bitvy, k níž došlo 8. listopadu 1620, odhalili zástupci městské části Praha 6, Ekumenické rady církví v České republice, České biskupské konference a Opatství Venio Kříž smíření.
Publikováno: 8. 11. 2020 18:00
Foto: Stanislav Přibyl
Bělohorský Kříž smíření vznikl z iniciativy církví a ve spolupráci s klášterem benediktinek z opatství Venio. Na zhotovení díla se finančně podílel Česko-německý fond budoucnosti a instalaci kříže finančně i organizačně podpořila městská část Praha 6. „Ústředním pojmem letošního kulatého výročí bitvy na Bílé hoře je slovo smíření. Fascinuje mě, že to trvalo celých 400 let od té slavné a krvavé řeže, která navíc dosti zásadním způsobem otočila kolem českých dějin, než na něj symbolicky došlo,“ konstatuje místostarosta Prahy 6 pro kulturu Jan Lacina, který projekt poslední rok koordinoval. „Právě proto jsem velmi potěšen, že na mou výzvu reagoval kladně také Česko-německý fond budoucnosti a spolu s námi tuto vysoce symbolickou akci finančně podpořil. Praze 6 bylo pochopitelně ctí být u toho,“ dodává Jan Lacina. Za podobou tři a půl metru vysokého Kříže smíření stojí Abraham Fischer, benediktin, teolog a umělecký kovář z Hannoveru, jehož díla – včetně smírčího kříže k 500. výročí reformace – jsou k vidění na řadě míst v Německu. „Moderní zpracování díla, jaké Abraham Fischer zvolil, umně odkazuje na hlubší duchovní význam smíření, které není jen lidským úsilím, ale i Božím dílem,“ říká Petr Jan Vinš, generální sekretář Ekumenické rady církví v České republice, a připojuje: „Jde vlastně o symbolické spojení tří křížů v jeden celek. Dvě zrezlé ocelové části představují dvě znesvářené strany konfliktu. Rez odkazuje na tento vezdejší hříšný a konflikty naplněný svět. Třetí kříž, tedy modrá část z titanu, jenž nepodléhá vlivům prostředí, odkazuje k nebesům a k tomu, že skutečného smíru můžeme dosáhnout především tehdy, když si uvědomíme, že nás spojuje to, co leží mimo tento svět.“ Kříž je zároveň instalován asymetricky tak, aby ukazoval jedním ramenem na benediktinský klášter a druhým ramenem k letohrádku Hvězda.
K slavnostnímu odhalení kříže v aleji Českých exulantů došlo symbolicky přesně v den 400. výročí bitvy na Bílé hoře. „Navazujeme tímto na českou duchovní tradici. Smírčí kříže jsou její pevnou součástí, přičemž obvykle bývají vztyčovány na místech, kde se událo něco neblahého. Chtěli bychom, aby se náš Kříž smíření stal trvalou připomínkou bělohorských událostí a místem symbolických akcí, například poutní cesty, do níž lze zařadit i nedalekou mohylu bitvy na Bílé hoře a hrob padlých v klášteře benediktinek z opatství Venio,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. Odhalení Kříže smíření představuje jeden z vrcholů připomínek letošního 400. výročí bitvy na Bílé hoře. V Praze 6 se letos v září uskutečnil historický průvod vojsk, na nějž navázala rekonstrukce samotné bělohorské bitvy. Akci za účasti tisícovky účinkujících každoročně organizují v předpolí obory Hvězda Rytíři Koruny české s podporou Prahy 6. Městská část Praha 6 také na území Malého Břevnova a Ruzyně instalovala modré uliční cedule informující o bělohorských událostech a osobnostech, po nichž ta která ulice nese svůj název. Dnešnímu odhalení smírčího kříže pak bezprostředně u mohyly na Bílé hoře předcházela ekumenická bohoslužba. Připomínku bitvy na Bílé hoře ještě doplňuje výstava v bubenečské galerii Skleňák vycházející vizuálně ze zmíněné rekonstrukce bitvy.
V sobotu 21. listopadu můžete v rámci sbírky pomoci potřebným tím nejjednodušším způsobem – darem trvanlivých potravin a drogerie.
Trvanlivé potraviny a drogeriimůžete naší potravinové bance darovat i mimo tuto oficiální sbírku. Není možné darovat doma zpracované potraviny, ale pouze potraviny v originálních baleních, které garantují bezpečnost potravin. Stačí se ozvat na faru v Liběšicích nebo na níže uvedený kontakt.
Chcete-li pomoci aktivní dobrovolnickou účastí při sbírce, tak neváhejte a zavolejte nám na tel. 730 123 054 nebo napište na pbdz@pbdz.cz.
Katolický týdeník: Bitva, do níž se nikomu nechtělo
Ta bitva trvala jen dvě hodiny, ale vstoupila do historie jako mezník, který na celá staletí zatížil české dějiny. Přitom stačilo málo a nemusela se odehrát. Letos od ní uplyne 400 let.
Ráno 8. listopadu 1620 bylo chladné, až mrazivé, v údolích se válela mlha a vypadalo to, že obě vojska se uklidí do zimních kvartýrů a v bojích se bude pokračovat až na jaře. Zejména morálka stavovského vojska, které se opevnilo v předpolí Strahovské brány na návrší zvaném Bílá hora, nebyla valná. I když mělo strategicky výhodnější postavení, nevyužilo toho kvůli nekázni armády a neschopnosti vedení. Na obou stranách se ještě před bitvou ozývaly hlasy, které radily vyhnout se střetnutí, jehož výsledek považovala i katolická strana za nejistý. Nakonec se císařská katolická armáda ve spojení s Maxmiliánem Bavorským rozhodla zkusit ukončit vleklý dvouletý konflikt ještě před Vánoci.
„Bitva započala krátce po poledni a do útoku přešli katoličtí vojáci. Byli k tomu podníceni strhujícím kázáním karmelitánského řeholníka Dominika à Jesu Maria, který zajišťoval, že vojsko stojí pod ochranou samotné Panny Marie. Její pohaněný obraz ze Strakonic Dominik třímal a vystavoval k uctívání,“ píše historička Ivana Čornejová v osmém díle Velkých dějin zemí koruny české, kde popisuje i následnou bitvu. Ta netrvala dlouho – skončila během necelých dvou hodin. A jak upozorňuje historička, ani ztráty na obou stranách nebyly příliš velké. Když na levém křídle stavovského vojska „pěší oddíly Jindřicha Matyáše Thurna vcelku úspěšně postupovaly proti císařským, náhle a bez zjevné příčiny se obrátily na překotný ústup“ – což následně rozvrátilo celou stavovskou armádu, která se dala na útěk až k vltavským břehům pod Petřínem. „Dlouho bývali vyzdvihováni ‚hrdinní Moravané‘, přesněji řečeno pluk žoldnéřů naverbovaných za moravské peníze. Tito pěšáci pod vedením Jindřicha Šlika stáli na pravém křídle vedle zdi královské obory při letohrádku Hvězda a měli být v závěrečné fázi nedlouhé srážky téměř do jednoho zabiti. Tak alespoň praví tradice,“ jak poznamenává Čornejová. Bitva, která byla spíše šarvátkou, měla ovšem pro země koruny české závažné důsledky.
V našem dnešním tématu se s historikem Petrem Vorlem budeme snažit přiblížit, co této osudové bitvě předcházelo. Bílá hora, která byla po staletí příčinou rozdělení, se v posledních letech stává místem setkávání a smíření. Hlavně díky sestrám benediktinkám, které zde mají svůj klášter a žijí zde s ekumenickou otevřeností.
Připomínky Bílé hory
K letošnímu 400. výročí bitvy na Bílé hoře byla naplánována řada akcí, jejichž konání ovšem bylo kvůli pandemickým opatřením zrušeno nebo je ohroženo. Nicméně 30. října byl v Aleji exulantů umístěn tři a půl metru vysoký Kříž smíření, jehož autorem je německý benediktin Abraham Fischer (velký rozhovor v KT 31). V sobotu 7. listopadu měla proběhnout ekumenická pouť mladých lidí ze Staroměstského náměstí na Bílou horu a ve výroční den bitvy 8. listopadu měly zaznít u mohyly na Bílé hoře ekumenické nešpory. Bylo připraveno i několik výstav (ta venkovní u sester benediktinek na Bílé hoře je přístupná i nyní) či koncert ve svatovítské katedrále.
JAN PAULAS
Více lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky
