Čtvrtá neděle velikonoční, tradičně nazývaná Neděle Dobrého pastýře, připomíná Krista jako toho, který zná své ovce, vede je a dává za ně svůj život. Církev v tento den zároveň slaví Světový den modliteb za povolání.

Evangelium této neděle představuje Ježíše jako Dobrého pastýře, který své ovce zná jménem a vede je k plnosti života. Tento obraz vyjadřuje hluboký vztah mezi Kristem a člověkem, založený na důvěře, blízkosti a lásce.

Neděle Dobrého pastýře je zároveň výzvou k modlitbě za nová duchovní povolání. Věřící jsou zváni, aby prosili za ty, kdo jsou povoláni ke kněžství, řeholnímu životu i dalším formám služby v církvi. Je to také příležitost k zamyšlení nad vlastním povoláním a místem v životě církve.

Téma Dobrého pastýře připomíná, že církev potřebuje pastýře podle Kristova srdce – ty, kdo jsou připraveni sloužit druhým, naslouchat jim a doprovázet je na jejich životní cestě. Zároveň zdůrazňuje, že každý pokřtěný je povolán být svědkem evangelia ve svém každodenním životě.

V době, kdy mnohé společnosti čelí nejistotám a hledání smyslu, zaznívá poselství Dobrého pastýře jako výzva k důvěře a naději. Kristus zůstává tím, kdo člověka provází, posiluje a vede i v náročných chvílích. On sám se v Janově evangeliu nazývá Dobrým pastýřem (Jan 10); pasáže z tohoto evangelia zaznívají každý rok právě o 4. velikonoční neděli, které daly její jméno.

Každý rok také papežové zasílají celé církvi posleství právě ke Dni modliteb za povolání (letos již třiašedesátému). Poselství papeže Lva XIV., první za jeho pontifikátu, najdete zde.

^{(www.cirkev.cz)}

Druhá neděle velikonoční, která letos připadá na 12. dubna, se v církvi slaví jako „Neděle Božího milosrdenství“. V jubilejním roce 2000 tak rozhodl sv. Jan Pavel II. Stalo se tak při mši spojené s kanonizací sv. Faustyny Kowalské. Právě s touto mystičkou je zvláštní úcta k Božímu milosrdenství spojena.

„Toužím po tom, aby se slavil svátek Milosrdenství. (…) Tato neděle má být svátečním dnem Milosrdenství.“ (Ježíš v Deníčku sv. Faustyny Kowalské)

Sestra Faustyna ve 30. letech 20. stol. zažila řadu osobních setkání s Kristem. Z těchto mystických zkušeností se zrodila úcta k obrazu Božího milosrdenství, Krista oslaveného, z jehož srdce tryskají paprsky symbolizující vodu a krev z probodeného boku – toho boku, do něhož vložil ruku sv. Tomáš, jak o tom slyšíme z evangelia právě na tuto neděli (srv. Jan 20,27).

Sv. Jan Pavel II. byl ctitelem sestry Faustyny, kterou také kanonizoval právě na II. velikonoční neděli roku 2000. Krom toho kladl důraz na tajemství Boží lásky k člověku, o níž ve své encyklice Dives in misericordia napsal, že „milosrdenství je jejím druhým jménem a zároveň zvláštním způsobem jejího zjevení a uskutečnění“. Za pozornost stojí, že Jan Pavel II. se vrátil do náručí Milosrdného Otce v předvečer Neděle Božího milosrdenství roku 2005.

Rovněž o vigilii této neděle, 11. dubna 2015, vydal papež František bulu Misericordiae vultus, kterou ohlásil Jubilejní rok Milosrdenství. V tomto textu se nejednou na sv. Jana Pavla II. odvolává: „Jeho učení je dnes aktuální více než kdy jindy a zasluhuje si, aby v tomto svatém roce bylo oživeno. Přijměme nově za svá jeho slova: »Církev žije svým pravým životem, když vyznává a hlásá milosrdenství ‒ nejvýše obdivuhodnou vlastnost Stvořitele a Vykupitele ‒ a když přivádí lidi k pramenům Spasitelova milosrdenství, které sama střeží a spravuje.«“

Druhou velikonoční nedělí uzavíráme oktáv Zmrtvýchvstání Páně, vzkříšení „Ježíše Krista, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním přináší spásu spolu s milosrdenstvím, které ospravedlňuje“, jak napsal papež František. Radost z Kristova vítězství nad smrtí se v tento den spojuje s radostí z jeho vítězství nad naší vinou a hříchem. Spolu s apoštolem Tomášem vyznáváme: „Můj Pán a můj Bůh!“ a se sv. Faustynou jedním dechem dodáváme: „Ježíši, důvěřuji ti!“

(www.cirkev.cz)