Svět, který Boha ‚odstrčil’a myslí si, že může žít bez Něho, po něm ve skutečnosti touží. Mnozí návštěvníci přijíždějí jako turisté, ale z poutního místa odjíždějí jako poutníci – říká v rozhovoru pro vatikánská média P. Zbigniew Cybulski MS, kaplan na poutním místě Panny Marie v La Salette. V předvečer 180. výročí zjevení hovoří o aktuálnosti poselství, které 19. září 1846 Panna Maria předala dvěma mladým pastýřům.

Krásná Paní – tak Melania Calvat a Maximin Giraud popisovali Pannu Marii, která se jim jednoho odpoledne zjevila na okraji pastviny nad alpskou vesnicí La Salette, kde pásli ovce. Pastýři nevěděli, kdo byla žena, která k nim promlouvala, její poselství však bylo důrazné: hovořila o naléhavé potřebě obrácení a dramatických důsledcích hříchu. Ve svých výpovědích pak opakovaně zdůrazňovali nadpozemskou krásu plačící Ženy.

Co nám říká její poselství dnes, když od zjevení uplynulo 180 let, přibližuje polský saletinský misionář P. Zbigniew Cybulski, který se věnuje poutníkům přijíždějícím do La Salette.

„Panna Maria v La Salette volala k obrácení a i dnes vidíme, jak velmi je to v tomto ztraceném světě potřebné. Dnes, stejně jako tehdy, svět, který Boha ‚odstrčil‘ a myslí si, že může žít bez Něho, ve skutečnosti po Něm touží,“ říká P. Cybulski. Poutníci i dnes velmi silně vnímají krásu, o které mluvili pastýři po setkání s Krásnou Paní, dodává.  „Proto je pro mě silným zážitkem sdílet s poutníky to, co se stalo na La Salette. Často reagují velmi živě, když poslouchají o zjevení. A když žehnám skupinám, které odtud odjíždějí, vidím, že opouštějí toto místo s pocitem, že toho nebylo dost – stejně jako když odjíždíme z domu milované maminky,“ říká.

Panna Maria z La Salette se zjevila s křížem, na jehož ramenech leželo kladivo a kleště – nástroje Umučení Páně, ale také symboly pokání a smíření, které jsou charismatem kongregace saletinských misionářů. Řeholní společenství vzniklo s cílem šířit poselství Pláčící Panny Marie z La Salette. V Čechách spravují poutní místo v Bozkově u Semil a farnosti v Železném Brodě a v Mělníku.

Stále větší množství lidí, kteří v posledních letech žádají v alpské svatyni o zpověď, svědčí o duchovním oživení, které je již několik let patrné ve Francii a dalších západních zemích. „Mnozí z těchto lidí říkají, že se ke zpovědi nedostali už léta, nebo že se v jejich farnostech praktikovalo takzvané ‚hromadné odpouštění hříchů‘,“ říká polský kaplan. „Panna Maria zahájila své poselství slovy ‚přistupte, mé děti, nebojte se‘, a tato slova dnes v srdci slyší mnoho lidí, kteří přicházejí do La Salette. A pokoj, který tu prožívají, je také odpovědí na smíření, které je dnes tak potřebné v rodinách i ve společnosti.“

Na otázku ohledně počtu poutníků, kteří každoročně navštěvují nejvýše položenou horskou svatyni na světě, kněz Cybulski vysvětluje, že je těžké uvést přesná čísla, neboť kromě těch, kteří ohlásí svůj příjezd, se mnoho lidí dostává na La Salette při horských výletech. „Přicházejí jako turisté, ale na místě zjevení se jich také dotkne Bůh a odcházejí odtud jako poutníci,“ říká. Jistě však jde o stovky tisíc.

Malebná bazilika vyzdobená Arcabasovými malbami i nádhera Delfinských Alp přitahují nejen katolíky. „Vídáme tu také muslimky v tradičních šátcích,“ uvádí kněz jako příklad. Mimochodem právě z Indonésie, největší muslimské země na světě, přijelo loni do La Salette nejvíce poutnických skupin. V současné době konflikt na Blízkém východě ztěžuje Indonésanům cestování do Evropy, a tak mezi organizovanými poutěmi vedou skupiny z Polska.

„Máme tu poutníky opravdu z celého světa. Z Evropy, Spojených států, Latinské Ameriky… Mnozí z nich jsou starší lidé, kteří žádají o svátost pomazání nemocných. Přijíždějí však také skauti, mládežnické pastorační skupiny a rodiny s dětmi. Početní jsou poutníci z Ukrajiny, kteří se zde od začátku války neustále modlí za mír,“ vypočítává saletin. „Vidíme, jak lidé pocházející z konfliktních prostředí začínají mezi sebou přátelsky hovořit. Jak lidé, kteří se chtěli jen procházet po horách‘, zaslechnou hlas Panny Marie, který je vede k Bohu.“

Hlavní jubilejní oslavy v La Salette proběhnou 19. září, v den 180. výročí zjevení, a předsedat jim bude biskup Jean-Marc Eychenne, ordinář diecéze Grenoble-Vienne. Duchovní příprava na oslavy je spojena s modlitbou za první papežskou návštěvu ve Francii po 18 letech. „Tato země dnes velmi potřebuje útěchu a posílení,“ říká P. Cybulski. „Očekáváme tyto události s vírou a nadějí.“

(www.cirkev.cz)

Pannu Marii Bolestnou si připomínáme 15. září, den po svátku Povýšení Svatého kříže. Liturgická památka obrací pozornost k Marii, která provázela svého Syna až na Kalvárii a stála pod jeho křížem. Její bolest se v křesťanské tradici stala obrazem věrnosti a blízkosti člověku, který prochází utrpením.

Evangelista Jan zachycuje Marii v jednom z nejtěžších okamžiků jejího života několika prostými slovy: „U Ježíšova kříže stála jeho matka“ (srov. Jan 19,25). Právě obraz Matky stojící pod křížem svého Syna se stal jedním ze základů úcty k Panně Marii Bolestné.

Její liturgická památka bezprostředně navazuje na svátek Povýšení Svatého kříže, který připadá na 14. září. Zatímco tento svátek obrací pohled ke Kristovu kříži a tajemství vykoupení, následující den připomíná Marii, která utrpení svého Syna prožívala spolu s ním a zůstala mu nablízku až do smrti.

Sedm bolestí Panny Marie

Křesťanská tradice spojuje Mariino utrpení se sedmi událostmi jejího života. První připomíná Simeonovo proroctví při uvedení Ježíše do chrámu, kdy Maria slyšela slova: „Tvou vlastní duší pronikne meč“ (srov. Lk 2,35). Následují útěk Svaté rodiny do Egypta a ztráta dvanáctiletého Ježíše během pouti do Jeruzaléma.

Další čtyři bolesti jsou spojeny s Kristovým utrpením a smrtí: setkání Marie s Ježíšem nesoucím kříž, její přítomnost pod křížem, přijetí těla mrtvého Syna po jeho snětí z kříže a Ježíšovo uložení do hrobu.

Sedm Mariiných bolestí připomíná také tradiční zobrazení Panny Marie Bolestné se srdcem probodnutým sedmi meči. Motiv meče odkazuje na Simeonovo proroctví a sedm mečů symbolizuje Mariiny bolesti.

Úcta rozvíjená po staletí

Úcta k bolestem Panny Marie se výrazněji rozvíjela ve středověku. K jejímu šíření významně přispěl řád služebníků Mariiných – servitů, založený ve 13. století ve Florencii. Úcta k Bolestné Matce a rozjímání o jejích sedmi bolestech se staly důležitou součástí jejich spirituality.

V roce 1814 rozšířil papež Pius VII. tuto liturgickou slavnost na celou latinskou církev. Papež Pius X. na počátku 20. století stanovil její slavení na 15. září, tedy bezprostředně po svátku Povýšení Svatého kříže. Po liturgické reformě nese v římském kalendáři stupeň památky.

S úctou k Panně Marii Bolestné je spojena také známá středověká sekvence Stabat Mater, jejíž úvodní slova připomínají bolestnou Matku stojící pod Kristovým křížem. Text se během staletí dočkal řady hudebních zpracování. K nejznámějším patří díla Giovanniho Battisty Pergolesiho, Gioachina Rossiniho nebo Antonína Dvořáka.

Maria, která zůstává nablízku

Obraz Panny Marie Bolestné není pouze připomínkou utrpení na Kalvárii. Ukazuje Marii jako tu, která před bolestí neutíká, ale zůstává svému Synu nablízku. Právě pod křížem také zaznívají Ježíšova slova k Marii a milovanému učedníkovi: „Ženo, to je tvůj syn“ a „To je tvá matka“ (srov. Jan 19,26–27).

Památka Panny Marie Bolestné tak spojuje pohled na Kristův kříž s pohledem na jeho Matku. Připomíná její bolest i věrnost a zároveň blízkost těm, kteří sami procházejí utrpením a ztrátou.

Zdroj: Vaticannews.va

(www.cirkev.cz)