Biskupové České biskupské konference na svém 148. plenárním zasedání na Velehradě schválili pastýřský list ke Světovému dni prarodičů a seniorů, který letos připadá na neděli 26. července. V listu děkují seniorům za jejich svědectví víry, modlitbu i službu církvi a povzbuzují je, aby i nadále byli nositeli naděje, blízkosti a mezigenerační solidarity.

Milé sestry a drazí bratři, zvláště vy, věkem pokročilí,

poslední neděli v červenci slavíme VI. světový den prarodičů a seniorů, který vyhlašuje Svatý otec. Pro letošní rok k němu vybral heslo: „Nikdy na tebe nezapomenu“ (Iz 49,15). To sám Bůh vás ujišťuje, že vás miluje i v křehkosti stáří.

Jako senioři jste v našem církevním společenství velmi významní. Mnohým z vás jsme vděční za předání víry a řadě z vás i za nejrůznější služby ve farnostech. Někteří jste ještě plní síly a jste hybnými pákami života ve společenství. Jiní prožíváte tu těžší část stáří, někdy v samotě nebo mimo vlastní domov, někdy v bolestech či na lůžku. Všechny vás dnes chceme ujistit, že Bůh na vás nezapomíná a je vám blízko.

Vás všechny, ke kterým se dostane naše slovo, prosíme, abyste se zapojili do štafety lásky a nabídli se Bohu jako nástroje doteků Boží něhy, a přejeme vám radost z této zkušenosti: Jak je povznášející, když se podaří dát zakusit Boží lásku těm, kteří jsou sami nebo se jako milovaní necítí! Děkujeme všem, kteří nachází vhodný způsob a cestu k projevům lásky ke starým rodičům a prarodičům nebo starým lidem ve svém okolí. Péče o ty, kteří dříve mnoho let pečovali o nás, je zdrojem požehnání pro celou rodinu.

Vyzýváme i vás samotné, kteří jste svým vrstevníkům nejblíž, abyste nabídli svůj čas, a pokud vám to síly dovolí, vzájemně se navštěvujte – zvláště ty, kteří nikoho nemají. Krásný příklad dáváte vy, kteří navštěvujete osamělé nejen v jejich bydlišti, ale i v domovech pokojného stáří nebo v pečovatelských domech. Přicházíte, abyste se spolu modlili nejen za sebe, ale i za členy svých rodin a za uzdravení problémů světa. Děkujeme vám všem, kteří jdete na mši svatou i ve všední den, abyste nejen vytvářeli a podporovali farní společenství, ale také vyprošovali dar víry pro další generaci a mír pro všechny a modlili se za ty, kdo trpí a potřebují Boží pomoc. Ujišťujeme vás, že s vámi počítáme a vaši modlitbu považujeme za velmi důležitou službu církvi i světu.

Děkujeme i vám všem, kteří ukazujete těm nejmladším, že je Bůh má rád, a kteří svým příkladem i praktickým vedením pomáháte dětem budovat hezké přátelství s Ježíšem. I když už nemůžete pracovat, můžete být pro církev velmi důležití. Říkejte to, prosíme, dalším seniorům a proste je o modlitbu, o svědectví víry i o to, aby s ostatními sdíleli své zkušenosti s Bohem. Velké i malé děti mají dnes problém se zpracováním vlastních zážitků i s množstvím informací, protože jim nikdo dostatečně nenaslouchá. Vaše ochota zajímat se a naslouchat může vést k prožitku Boží blízkosti a být velkým darem i službou dalším generacím.

Ve všedním životě – v pravidelných návštěvách, trpělivém naslouchání a společné modlitbě – nacházejí prorocká slova o Boží blízkosti své naplnění.

S nadějí, že slavení VI. světového dne prarodičů a seniorů přispěje k tomu, aby všichni zakusili blízkost církve a něhu Boží lásky, vám posíláme srdečný pozdrav a požehnání.

Vaši biskupové 

Velehrad, 7. července 2026

(www.cirkev.cz)

V pátek 12. června letos slaví katolická církev slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Tento svátek připomíná nekonečnou Boží lásku k člověku, která se naplno zjevila v Ježíši Kristu – v jeho životě, smrti na kříži i v jeho trvale otevřeném srdci, z něhož proudí milosrdenství, odpuštění a nový život.

Symbol Ježíšova Srdce patří k nejznámějším obrazům křesťanské spirituality. Zobrazuje srdce obklopené trnovou korunou a zakončené křížem. Připomíná Kristovu lásku, která se nezastavila ani před utrpením a obětí za spásu lidstva. Právě proto je slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova často označována jako svátek Boží lásky.

Zjevení svaté Markétě Marii Alacoque

K rozšíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu významně přispěla francouzská řeholnice svatá Markéta Marie Alacoque (1647–1690). V roce 1674 prožila sérii mystických zjevení, při nichž jí Kristus ukázal své zářící srdce obklopené trním a ozdobené křížem. Současně si stěžoval na lidskou lhostejnost vůči jeho lásce a vyzval k ustanovení zvláštní slavnosti.

Ježíš tehdy podle tradice řekl: „Hle, toto Srdce, které tak milovalo lidi, a přece se mu dostává od většiny jen nevděku.“ Součástí této úcty se stala zvláště eucharistická adorace a přijímání svatého přijímání v první pátky měsíce.

Vedle svaté Markéty Marie patří mezi významné šiřitele této úcty také svatý Jan Eudes, který již v první polovině 17. století zdůrazňoval význam Kristova Srdce jako symbolu Boží lásky a milosrdenství, a Markétin zpovědník sv. Claude de la Colombière.

Od místní pobožnosti ke slavnosti celé církve

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se postupně rozšířila po celé církvi. Roku 1765 ji schválil papež Klement XIII. a v roce 1856 papež Pius IX. rozšířil slavnost na celou katolickou církev. O rozšíření se zasloužil zvláště jezuitský řád.

Význam této spirituality dále rozvíjeli i další papežové. Lev XIII. zasvětil v roce 1899 celé lidstvo Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a ve své encyklice Annum sacrum vysvětlil teologické základy této úcty. Pius XI. spojil úctu k Božskému Srdci se slavností Krista Krále a Pius XII. shrnul nauku o Kristově Srdci v encyklice Haurietis aquas z roku 1956.

Svou poslední encykliku Dilexit nos věnoval Nejsvětějšímu Srdci papež František: „Všechna vyznání lásky z Písma se soustředí – jsou vepsána do masa – v Kristově probodeném Srdci. Tato láska není pouhým slovem. Jeho otevřený bok je pramenemživota pro ty, kdo jsou milováni, oním pramenem, který uhasí žízeň jeho lidu.“ (č. 101)

Otevřené Srdce jako pramen naděje

Srdce je v biblickém jazyce symbolem nitra člověka, místem, kde se rodí rozhodnutí, láska i víra. Ježíšovo Srdce proto není jen předmětem zbožnosti, ale pozváním ke vztahu s Kristem, který člověka miluje bez podmínek. Jak připomíná text Karla Rahnera, „srdce je starobylý výraz, který značí to nejhlubší nitro člověka jako osoby; nemyslí se tu na fyziologický orgán těla ani na nějakou abstraktní skutečnost, jen na samotné nitro člověka, v kterém sídlí a probíhá jeho věčnost, kde se setkává se svým Bohem“.

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vybízí věřící k vděčnosti za tuto lásku a k tomu, aby se jí nechali proměňovat. Připomíná, že skutečné naplnění nelze nalézt v úspěchu, moci ani majetku, ale v Bohu, který člověka miluje „věčnou láskou“ (srov. Jer 31,3).

Právě z probodeného Kristova boku na kříži, odkud podle evangelia vytryskla krev a voda, vidí církev pramen svátostí, milosti a nového života. Otevřené Ježíšovo Srdce se tak stává znamením naděje pro každého člověka a výzvou odpovědět na Boží lásku vlastním životem: „Naše zadostiučinění Kristovu Srdci je v konečném důsledku adresováno Otci, který se raduje, že nás vidí spojené s Kristem, jestliže se obětujeme skrze Něho a s Ním a v Něm.“ (Dilexit nos 204) 

Zdroj: Catholica 

(www.cirkev.cz)