Archiv článků za měsíc: Březen 2019

Postní poselství biskupa Jana

Jako malý karlovarský ministrant, v dobách dávno minulých, jsem zprvu udiveně, posléze s nadšením sledoval bohoslužebnou změnu, jež nastávala každou postní dobu.

 

Páteční večery byly v děkanském kostele sv. Maří Magdaleny zpestřeny tak, že ve zcela zaplněném chrámu na kazatelnu vystoupil dominikán P. Metoděj Habáň s postní promluvou trvající téměř hodinu, následovala pobožnost křížové cesty a závěr patřil mši svaté. Po celou tu dobu byly místní zpovědnice obleženy kajícníky. Domů jsme odcházeli po dvou hodinách.

Jako dítě a ani jako mladý kluk jsem nikdy nepociťoval únavu či jakoukoliv časovou újmu. Domnívám se, že ani ostatní účastníci těchto postních pátků nebyli rozladěni. Po dalších letech a po svých vlastních pokusech o podobný postní páteční program jsem začínal chápat, že pobývat v kostele delší dobu musí mít vážný důvod. Nenapodobitelný dominikánský kazatel Habáň tehdy totiž nejen kázal, ale promlouval od srdce k srdci inteligentním způsobem o skutečnostech, které jemu samému byly díky studiu a meditacím vlastní, hýbaly jeho vlastním životem, ale i lidskými dějinami a hýbají dosud všemi těmi, kterým o něco jde.

Jaké jsou to skutečnosti? Ony postní pátky nemohly pominout základní prvky Kristovy oběti a smrti, znamenající rozhodující zlom v životech lidí, aby pak Ježíšovo zmrtvýchvstání bylo chápáno jako nová perspektiva nabídnutá lidstvu. Nevzpomínám si, že by P. Habáň k opravdovosti křesťanského života burcoval nás, své posluchače, metodou napřaženého biče nebo vytaseného meče. Vrývalo se mi do paměti, že hřích není jen jakýmsi skoro zanedbatelným problémem, ale ranou do Kristova těla, bez ohledu na to, je-li to dýka nebo špendlík. Každé zranění bolí. Jevilo se mi čím dál zřejmější, že Ježíš nás hříšníky má stejně rád, a to velmi rád, i kdybychom se mu jakkoliv zatoulali. Dobře ví, kde nás má hledat, a to nikoliv s klackem v ruce, ale s otevřenou náručí.

Dodatečně mi bylo stále jasnější, že každý hříšník má vždy před Božím Synem šanci, protože on nepřišel, aby odsuzoval, ale aby zachraňoval. Prostě že lékaře především potřebují nemocní. A pochopit, že existuje i vážná nemoc hříchu, je současně prozřít k akutnímu hledání lékaře lékařů, zachránce zachránců, Spasitele a Přítele lidských duší, který byl ochoten se vydat pro naše dobro za jakoukoliv cenu a jehož vřelý zájem o nás stále trvá.

Na postní kázání navazovala pobožnost křížové cesty, tak blízká každému upřímně smýšlejícímu křesťanovi. V ní se nechce naturalisticky ukazovat prolévaná Ježíšova krev, ale statečnost a hodnota tiché oběti, pro kterou se Ježíš rozhodl svobodně, kvůli nám. V životech lidí – křesťany nevyjímaje – je mnoho bolestí a ran. Kéž by byly proměňovány ve smírné oběti za druhé! Dostaly by tak smysl.

Večerní postní pátek vrcholil mší svatou. Jak jinak! Ti, kteří byli Ježíšem poučeni a ve víře povzbuzeni tak, že jim byla srozumitelnější hodnota smírné oběti podle Kristova vzoru, a setrvali s Ním delší čas, potřebují být pohoštěni: čím lepším než eucharistií.

Mnohem později se na rádiových vlnách každý pátek, nejen v postní době, objevil hlas podobně zdatného a inteligentního kazatele, navíc mile vtipného: jezuity P. Tomáše Špidlíka. Při poslechu jsem zapátral v paměti a vzpomínkách na dětská léta. Něco mi to připomínalo… a vybavil se mi právě P. Habáň. Nyní vím, že víra je z hlásání. Účinně působí na roztěkané dětské ministranty, stejně jako na dospělé a vážené katolíky. Za jednoho předpokladu: kazatel musí promlouvat věrohodně, zasvěceně. Díky Bohu, že naše katolické církevní společenství mělo jak P. Habáně, tak P. Špidlíka mezi sebou.

Jan Baxant, biskup litoměřický

Nový dokumentární film o svaté Faustině

Nový dokumentární film o Faustině Kowalské

Prezentace filmu „Love & Mercy“  o sv. Faustině Kowalské

Ve Vatikánské filmotéce byl představen dokumentární film o životě apoštolky Božího milosrdenství, sestry Faustiny Kowalské. Snímek nazvaný „Love & Mercy“ má počátek v hlubokém zážitku z četby duchovního deníku sestry Faustiny, přiznal režisér Michal Kondrat. „Pochopil jsem dvýznam Božího milosrdenství a mimořádnost příběhu této řeholnice. Proto jsem se rozhodl natočit dokumentární film, který by všem dovolil poznat její nevšední osudy a velikost Božího milosrdenství,“ během vatikánské premiéry.

„Byl jsem připraven na velkofilm s americkými herci. Ale během produkce pro potřeby scénáristů jsme museli připravit dokumentaci, charaterizovat postavy, které nebyly známé, ale zároveň byly důležité pro film. V době těchto příprav se ukázalo, že jsme se dostali k mnoha faktům, informacím různého druhu ohledně historie obrazu a malíře Kazimirowkého, ale i dalších věcí, které se ukázaly jako velmi cenné. Nemohli jsme to opominout. V souvislosti s tím jsem změnil přístup a rozhodl jsem se udělat film založený na fikci, který by však poukázal na dokumentární , nové skutečnosti, jež mají svoji hodnotu a ukazují poslání sestry Faustiny a její význam.“ – řekl Vatikánského rozhlasu režisér Michal Kondrat.

Dokument, který shromáždil vzácná svědectví mnoha badatelů, provádí diváka všemi etapami života sv. Faustiny, od chvíle, kdy v sedmi letech pocítila povolání k řeholnímu životu, až po obtíže spojené s rozšířením obrazu Božího milosrdenství a kanonizaci sestry Faustiny 30. dubna 2000.

Datum projekce filmu ve Vatikánu nebylo zvoleno náhodně. 6. března roku 1959 totiž Svatý stolec zakázal šíření obrazu Božího milosrdenství, který Faustina nechala namalovat podle instrukcí, jakých se jí dostalo ve zjevení. 22. února roku 1931 popsala ve svém deníku vidění Ježíše, z jehož hrudi vycházejí dva paprsky, spolu s příkazem namalovat obraz podle toho, co spatřila, a doprovodit jej nápisem: Ježíši, důvěřuji ti. Ježíš jí také přislíbil, že kdokoli bude uctívat tento obraz, nezahyne (D. 47-48)

„Obraz Ježíše Milosrdného byl pak rozšířen také díky zásahu tehdejšího krakovského arcibiskupa Karola Wojtyly. Právě on, když se stal papežem Janem Pavlem II., Faustinu v roce 1993 blahořečil a v roce 2000 svatořečil a při té příležitosti ustanovil neděli Božího milosrdenství“ – připomněl kardinál Salvatore De Giorgi.

O svých přípravách na roli sv. Faustiny hovoří hlavní protagonistka filmu, polská herečka Kamila Kamińska:

„Ihned, jak jsem se dozvěděla, že jsem byla vybraná za sv. Faustinu, rozhodla jsem se, že poprosím o přístup do jejího kláštera. Chtěla jsem vědět, jak se tam žije, přečíst „Deníček“ a další prameny. Záleželo mi na tom, abych se dobře připravila také po duchovní stránce. Přečetla jsem tedy celý deníček. Byla to neuvěřitelná zkušenost, protože se nedá číst prostě jen tak před spaním. Někdy, když jsem se hlouběji nořila do četby, uvědomovala jsem si, jak úžasné je, že šíření kultu Božího milosrdenství a řeč o něm skutečně začíná u Faustiny.“ Říká herečka Kamila Kamińská.

Film „Love & Mercy“ o životě sv. Faustiny Kowalské bude představen během letošního roku ve 34 zemích světa.

(job)

7. března 2019, 15:44
(www.vaticannews.va)