Nejnovější příspěvky

Novéna k Panně Marii, Královně Míru

Již za 10 dní – ve středu a ve čtvrtek  24. a 25. června oslavíme veliké výročí – 45. let od začátku zjevení Panny Marie v Medžugorji. Ke cti Panny Marie, Královny Míru, můžeme začít od pondělí 15. června novénu, kterou se můžeme modlit v duchovním spojení se samotným poutním místem v Medžugorji a také se všemi poutníky z celého světa, pro které je Medžugorje nejen místem míru a pokoje, ale také místem zvláštního požehnání a duchovní síly. Pomodleme se každý den modlitbu růžence a poděkujme tak Panně Marii za veškerou její duchovní pomoc a doprovázení a mateřskou přítomnost a vyprošujme celému světu pokoj a mír.

Papež Lev XIV.: Odpuštění není jednorázový čin, ale cesta uzdravení

Papež Lev XIV.: Odpuštění není jednorázový čin, ale cesta uzdravení

12. 6. 2026

Papež Lev XIV. během úterní modlitební vigilie s věřícími z katalánských diecézí, která se konala na Olympijském stadionu v Barceloně, reagoval na svědectví tří mladých lidí. Mladá žena jménem Desiré se svěřila s bolestným příběhem poznamenaným domácím násilím, závislostí a odloučením od rodiny a položila papeži otázku, jak odpustit otci, který se pokusil zabít její matku, a jak se smířit s Bohem.

image:Image 88/source/orig/87573_cq5dam-thumbnail-cropped-1500-844-2026-06-11t104150-453.jpeg
Vatican Media

 

Desiré vyrůstala v chudé čtvrti Barcelony. Když byla malá, její otec se pokusil zavraždit její matku. Té zachránil život mladý muž, který při zásahu sám zemřel. Otec skončil ve vězení, matka propadla drogám a Desiré byla v deseti letech umístěna do zařízení pro děti a mládež. Právě tam poprvé zakusila přijetí, rodinné zázemí a také víru v Ježíše Krista, která ji přivedla ke křtu.

Přesto přiznala, že i po letech zápasí s odpuštěním. „Jak mohu odpustit svému otci, že mě málem připravil o maminku? A jak se mohu skutečně smířit s Bohem?“ zeptala se Svatého otce.

Lev XIV. nejprve reagoval na otázku, kterou si Desiré kladla od dětství: kde byl Bůh uprostřed utrpení, násilí a rodinného rozvratu. Podle něj je však třeba rozšířit perspektivu a neptat se pouze, kde byl Bůh, ale také co se stalo s člověkem a společností. Připomněl, že násilí páchané v rodinách, zneužívání a útoky proti ženám nejsou Božím dílem, ale důsledkem lidských rozhodnutí, sobectví a neschopnosti respektovat důstojnost druhých.

„Nemůžeme Bohu přičítat to, co bylo svěřeno naší odpovědnosti,“ zdůraznil papež. „Jestliže existuje násilí, jestliže převládá sobectví a dokonce i láska mezi členy rodiny se mění v nenávist, musíme zkoumat dynamiku naší společnosti, kulturu individualismu a pokušení k násilí – nikoli Boha.“

Druhou část své odpovědi věnoval tématu odpuštění. Zdůraznil, že odpuštění není okamžitý čin ani povinnost, kterou lze splnit na povel. „Musíme se naučit vnímat odpuštění jako součást procesu a cesty,“ řekl. Podle něj člověk často není schopen odpustit vlastními silami a potřebuje nejprve zakusit Boží odpuštění a nechat Boha uzdravovat svá vnitřní zranění.

„Postupujeme malými kroky směrem k odpuštění. Smíření s minulostí je postupné,“ uvedl Lev XIV. a dodal, že Bůh může postupně proměňovat bolest, hněv a zášť v milosrdenství a soucit.

Svatý otec zároveň upozornil, že odpuštění neznamená vždy návrat k předchozímu vztahu, zvláště tam, kde došlo k násilí. „Můžeme si zachovat dobrý postoj srdce vůči druhému člověku, odmítnout nenávist a pomstu, snažit se napravit vztah do té míry, do jaké je to možné, a třeba se za něj modlit,“ vysvětlil.

Na závěr povzbudil všechny, kdo nesou bolestné vzpomínky a zranění z minulosti, aby neztráceli naději. Bůh podle něj dokáže postupně uzdravovat lidské rány a vést člověka ke smíření se sebou samým, s druhými i s Bohem.

Zdroj: ZENIT

(www.cirkev.cz)

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

V pátek 12. června letos slaví katolická církev slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Tento svátek připomíná nekonečnou Boží lásku k člověku, která se naplno zjevila v Ježíši Kristu – v jeho životě, smrti na kříži i v jeho trvale otevřeném srdci, z něhož proudí milosrdenství, odpuštění a nový život.

image:Image 88/source/orig/87605_sacred-hrart-of-jesus-q7yqomjkpstu8o079pw5ktj36jw9dn2e6u72ip7iwg-2.jpg

Symbol Ježíšova Srdce patří k nejznámějším obrazům křesťanské spirituality. Zobrazuje srdce obklopené trnovou korunou a zakončené křížem. Připomíná Kristovu lásku, která se nezastavila ani před utrpením a obětí za spásu lidstva. Právě proto je slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova často označována jako svátek Boží lásky.

Zjevení svaté Markétě Marii Alacoque

K rozšíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu významně přispěla francouzská řeholnice svatá Markéta Marie Alacoque (1647–1690). V roce 1674 prožila sérii mystických zjevení, při nichž jí Kristus ukázal své zářící srdce obklopené trním a ozdobené křížem. Současně si stěžoval na lidskou lhostejnost vůči jeho lásce a vyzval k ustanovení zvláštní slavnosti.

Ježíš tehdy podle tradice řekl: „Hle, toto Srdce, které tak milovalo lidi, a přece se mu dostává od většiny jen nevděku.“ Součástí této úcty se stala zvláště eucharistická adorace a přijímání svatého přijímání v první pátky měsíce.

Vedle svaté Markéty Marie patří mezi významné šiřitele této úcty také svatý Jan Eudes, který již v první polovině 17. století zdůrazňoval význam Kristova Srdce jako symbolu Boží lásky a milosrdenství, a Markétin zpovědník sv. Claude de la Colombière.

Od místní pobožnosti ke slavnosti celé církve

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se postupně rozšířila po celé církvi. Roku 1765 ji schválil papež Klement XIII. a v roce 1856 papež Pius IX. rozšířil slavnost na celou katolickou církev. O rozšíření se zasloužil zvláště jezuitský řád.

Význam této spirituality dále rozvíjeli i další papežové. Lev XIII. zasvětil v roce 1899 celé lidstvo Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a ve své encyklice Annum sacrum vysvětlil teologické základy této úcty. Pius XI. spojil úctu k Božskému Srdci se slavností Krista Krále a Pius XII. shrnul nauku o Kristově Srdci v encyklice Haurietis aquas z roku 1956.

Svou poslední encykliku Dilexit nos věnoval Nejsvětějšímu Srdci papež František: „Všechna vyznání lásky z Písma se soustředí – jsou vepsána do masa – v Kristově probodeném Srdci. Tato láska není pouhým slovem. Jeho otevřený bok je pramenemživota pro ty, kdo jsou milováni, oním pramenem, který uhasí žízeň jeho lidu.“ (č. 101)

Otevřené Srdce jako pramen naděje

Srdce je v biblickém jazyce symbolem nitra člověka, místem, kde se rodí rozhodnutí, láska i víra. Ježíšovo Srdce proto není jen předmětem zbožnosti, ale pozváním ke vztahu s Kristem, který člověka miluje bez podmínek. Jak připomíná text Karla Rahnera, „srdce je starobylý výraz, který značí to nejhlubší nitro člověka jako osoby; nemyslí se tu na fyziologický orgán těla ani na nějakou abstraktní skutečnost, jen na samotné nitro člověka, v kterém sídlí a probíhá jeho věčnost, kde se setkává se svým Bohem“.

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vybízí věřící k vděčnosti za tuto lásku a k tomu, aby se jí nechali proměňovat. Připomíná, že skutečné naplnění nelze nalézt v úspěchu, moci ani majetku, ale v Bohu, který člověka miluje „věčnou láskou“ (srov. Jer 31,3).

Právě z probodeného Kristova boku na kříži, odkud podle evangelia vytryskla krev a voda, vidí církev pramen svátostí, milosti a nového života. Otevřené Ježíšovo Srdce se tak stává znamením naděje pro každého člověka a výzvou odpovědět na Boží lásku vlastním životem: „Naše zadostiučinění Kristovu Srdci je v konečném důsledku adresováno Otci, který se raduje, že nás vidí spojené s Kristem, jestliže se obětujeme skrze Něho a s Ním a v Něm.“ (Dilexit nos 204) 

Zdroj: Catholica 

(www.cirkev.cz)

Jan Bula a Václav Drbola jsou blahoslavení

Jan Bula a Václav Drbola jsou blahoslavení

Věrnost pravdě, síla lásky, moc odpuštění. Tři jednoduchá hesla, která není tak jednoduché žít. Jan Bula i Václav Drbola to dokázali. A dnes byli na brněnském výstavišti slavnostně blahořečení. Církev tak oficiálně uznala, že žili ctnostným a svatým životem a věřící je mohou uctívat v modlitbě.

image:Image 88/source/orig/87338_71961_0_26-06-06pressppl_0108.jpg
Foto: Markéta Zelenková a fotografové Člověk a víra

 

„Blahoslavení Jan a Václav nás nevolají k tomu, abychom hledali pronásledování. Volají nás k tomu, abychom nezaprodali pravdu za pohodlí nebo proto, abychom se vyhnuli konfliktu. Volají nás, abychom nevyměnili víru za uznání od druhých, abychom nemlčeli tam, kde by mělo zaznít svědectví. Volají nás, abychom neobětovali vlastní svědomí kvůli pohodlí, kariéře či ‚rozumnému přizpůsobení se‘. Volají k odvaze zůstat pravdiví i tehdy, když je to nepopulární, k věrnosti i tehdy, když nepřináší okamžitý úspěch, a k víře, která nehledá potlesk, ale chce zůstat v souladu s evangeliem,“ uvedl ve své homilii při slavnostní mši svaté papežský legát kardinál Michael Czerny. Právě při této bohoslužbě byli oba muži, kněží Jan a Václav blahořečeni. 

Samotný akt blahořečení proběhl v úvodu bohoslužby. Nejdříve o ně kardinála formálně požádal Mons. Karel Orlita, vedoucí diecézní fáze procesu, poté byly přečteny životopisy obou mučedníků. Kardinál Michael Czerny následně z pověření papeže Lva XIV. přečetl apoštolský list, kterým papež zapsal Jana Bulu a Václava Drbolu do seznamu blahoslavených. Zpěv pak provázel odhalení oficiálního obrazu obou blahoslavených a přinesení relikviáře s jejich ostatky (v relikviáři jsou umístěny ostatky Václava Drboly a část primičního ornátu Jana Buly, pozn. red.). 

Slavnostní bohoslužbu přenášela přímým přenosem TV Noe i Česká televize, přímo na výstavišti se jí zúčastnilo více než 13 000 věřících. Přítomni byli také biskupové a téměř 300 kněží z českých a moravských diecézí. Mši svaté předcházel bohatý doprovodný program, v němž vystoupil brněnský biskup Pavel Konzbul, známý kazatel Josef Prokeš, violoncellista Petr Špaček a písničkář Pavel Helan. Ten na pódiu publiku poprvé představil novou píseň o obou blahoslavených. V poutavém audiovizuálním programu zazněla také svědectví tří lidí, kteří ve svých životech zakusili věrnost pravdě, sílu lásky i moc odpuštění. Mezi účastníky programu byly zastoupeny všechny generace, velké množství rodin s dětmi využilo rodinné zázemí v pavilonech a  dětské atrakce na venkovním prostranství. „Jsem vděčný za opravdové a především radostné společenství církve, které jsme na výstavišti mohli společně prožít. Věřím, že také blahoslavení mučedníci Jan Bula a Václav Drbola byli nejen v tento den s námi osobitým způsobem spojeni, ale budou naši diecézi a místní církev stále provázet svými přímluvami,“ řekl biskup Pavel Konzbul. Všichni přítomní dostali v závěru programu na odchodu ještě malou upomínku na dnešní výjimečný den –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ osobní dopis biskupa Pavla s výzvou k odvaze odpouštět (tak, jak nám svým životem dali příklad oba blahořečení) a modlitební kartičku s jejich oficiálním portrétem. 

Za organizací celé akce stál realizační tým brněnského biskupství, ale také řada externích spolupracovníků (na technickém zázemí se například podíleli lidé z projektu Godzone). Velké poděkování ale patří také všem dobrovolníkům z řad veřejnosti, kteří se zapojili do výzvy brněnského biskupství a od pátečního rána chystali oba pavilony, během soboty sloužili jako uvaděči, u vstupů, na parkovištích nebo v prodejních stáncích a následně pomáhali s úklidem. Vojtěch Jurásek, šéf realizačního týmu k tomu dodává: „Jsem velmi vděčný všem 170 dobrovolníkům za jejich službu. Za obrovské nasazení, týmovou spolupráci a za to, že měli pro každého účastníka vlídný úsměv i podanou ruku. Asi to zní jako klišé, ale bez vás bychom to opravdu nezvládli. A musím poděkovat i všem účastníkům, kteří byli trpěliví, milí a pomohli vytvořit krásné společenství.“ 

Liturgická památka obou blahoslavených připadá v církevním kalendáři na 17. červen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ letos ji mohou věřící poprvé oslavit v brněnské katedrále s biskupem Pavlem Konzbulem (začátek mše svaté 17.30).

(www.cirkev.cz)