Nejnovější příspěvky
Lebka svaté Zdislavy je zachráněna
Policie: Lebku sv. Zdislavy se podařilo úspěšně vyjmout z betonu, je zachovalá
Lebku svaté Zdislavy se expertům podařilo úspěšně vyjmout z betonu, vzácná relikvie je zachovalá, nyní ji čekají restaurátorské práce. Policie to dnes dopoledne oznámila na síti X.
Lebku v úterý ukradl z baziliky v Jablonném v Podještědí na Liberecku podle kriminalistů pětatřicetiletý muž, podezřelého zadrželi ve čtvrtek. Muž zalil relikvii nevyčíslitelné historické hodnoty do betonu s cílem ji pohřbít. V sobotu soud v České Lípě neposlal muže do vazby, stíhán bude na svobodě.
„Skvělá zpráva! Lebku sv. Zdislavy se expertům podařilo úspěšně vyjmout z betonu. Relikvie je naštěstí zachovalá. Nyní ji čekají další restaurátorské práce, které mají zajistit její stoprocentní ochranu a ošetření,“ uvedla dnes policie.
(www.cirkev.cz)
Papež Lev XIV.: Umělá inteligence nesmí umlčet lidskou tvář a hlas
Papež Lev XIV.: Umělá inteligence nesmí umlčet lidskou tvář a hlas
U příležitosti 60. světového dne sdělovacích prostředků, který se slaví v neděli 17. května, vydal papež Lev XIV. poselství s názvem „Střežit lidské hlasy a tváře“. Zamýšlí se v něm nad dopady digitálních technologií a umělé inteligence na člověka, komunikaci i společnost a upozorňuje na potřebu chránit lidskou důstojnost, kritické myšlení i skutečné mezilidské vztahy.
Svatý otec ve svém poselství připomíná, že tvář a hlas nejsou jen biologickými znaky, ale nesou jedinečnost každé lidské osoby. Člověk byl podle papeže stvořen k obrazu Božímu a povolán ke vztahu a dialogu. Právě proto je ochrana lidské tváře a hlasu ochranou samotné lidské důstojnosti.
Lev XIV. dále upozorňuje, že systémy umělé inteligence dnes zasahují nejen do šíření informací, ale stále více i do mezilidských vztahů. Simulace lidských hlasů, emocí a komunikace podle něj vytváří prostředí, v němž je čím dál obtížnější rozlišovat mezi skutečností a umělou konstrukcí. Zvláštní pozornost věnuje chatbotům a virtuálním influencerům, kteří mohou vytvářet iluzi vztahu a ovlivňovat emocionální život lidí, zejména těch nejzranitelnějších.
Velkým nebezpečím je podle papeže také fungování algoritmů sociálních sítí, které podporují rychlé emoce, rozdělují společnost do názorových „bublin“ a oslabují schopnost naslouchání, reflexe a kritického myšlení. Lev XIV. varuje i před nekritickou důvěrou v umělou inteligenci jako vševědoucí autoritu. Pokud člověk rezignuje na vlastní hledání pravdy, kreativitu a osobní odpovědnost, hrozí podle něj oslabení lidských schopností i ochuzení kultury.
Poselství se věnuje také otázce dezinformací, deepfake technologií a zkreslení reality. Modely umělé inteligence podle papeže často přebírají stereotypy a předsudky obsažené v datech, ze kterých se učí, a mohou tak nevědomky posilovat sociální nerovnosti či manipulovat veřejným míněním. Zároveň upozorňuje na rostoucí koncentraci moci v rukou několika technologických společností, které mají schopnost významně ovlivňovat společnost i lidské chování.
Papež však nevyzývá k odmítnutí technologií. Naopak zdůrazňuje, že digitální inovace je třeba přijmout jako příležitost, avšak s odpovědností, spoluprací a vzděláváním. Obrací se na provozovatele platforem, vývojáře umělé inteligence, politiky, novináře i pedagogy, aby chránili lidskou důstojnost, transparentnost a pravdivost informací.
Významnou roli přitom podle něj hraje vzdělávání. Lev XIV. vyzývá k rozvoji mediální, informační a digitální gramotnosti, která pomůže lidem rozpoznávat manipulace, ověřovat zdroje a používat technologie vědomě a svobodně. Zvláštní důraz klade na mladé lidi, ale také na starší a zranitelné skupiny, které se mohou cítit v rychle se měnícím digitálním světě ztracené.
„Potřebujeme, aby tvář a hlas opět vyjadřovaly osobnost člověka. Musíme chránit dar komunikace jako nejhlubší pravdu o člověku,“ uzavírá papež své poselství a děkuje všem, kdo prostřednictvím médií pracují pro společné dobro.
Celý text poselství papeže Lva XIV. k 60. světovému dni sdělovacích prostředků naleznete zde.
(www.cirkev.cz)
Arcibiskup Přibyl: Krádež lebky sv. Zdislavy vyvolala hlubší debatu o hodnotách, které představuje
Arcibiskup Přibyl: Krádež lebky sv. Zdislavy vyvolala hlubší debatu o hodnotách, které představuje
Arcibiskup Stanislav Přibyl dnes na novinářském briefingu po zveřejnění informací Policie ČR o dopadení pachatele krádeže lebky svaté Zdislavy poděkoval policii i veřejnosti za pomoc při pátrání. Zdůraznil, že celá událost může být impulsem k hlubšímu zamyšlení nad hodnotami lidského života, solidarity, rodiny a péče o potřebné, které svatá Zdislava svým životem ztělesňovala.
Nalezení odcizené relikvie svaté Zdislavy vyvolalo v uplynulých dnech velkou vlnu reakcí veřejnosti. Podle pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla, který je také administrátorem litoměřické diecéze, je povzbudivé, že se do pátrání zapojila policie i široká veřejnost a že událost otevřela hlubší debatu o hodnotách, které svatá Zdislava představuje.
„Jsem rád, že policie relikvii vypátrala a jsem vděčný všem, kteří se na tom podíleli. Ten ohlas veřejnosti byl veskrze pozitivní a za to chci všem poděkovat,“ uvedl. Zároveň vyzval, aby tato zkušenost nezůstala bez dalšího dopadu: „Pojďme se zabývat hodnotami lidského života, rodiny, jejíž patronkou je svatá Zdislava.“
Připomněl také sociální rozměr života svaté Zdislavy, která je spojována s péčí o nemocné a potřebné. „Vždyť právě ona zakládal první hospic v Jablonném v Podještědí. A byla to bohatá žena, která si z toho luxusu dokázala utrhnout, aby pomohla lidem, které viděla kolem sebe,“ řekl. Podle něj může být celá událost určitým znamením k větší citlivosti vůči potřebným i k obnově solidarity ve společnosti.
Diecéze nyní zároveň připravuje výraznější zabezpečení relikvie. Biskup uvedl, že bude trvat na instalaci neprůstřelného skla a elektronického zabezpečení napojeného přímo na policii. Do té doby podle něj není vhodné relikvii znovu vystavit veřejnosti.
„Byl bych nerad, aby kostely byly nedobytné trezory. Jsou to místa setkání člověka s Bohem a lidí mezi sebou a mají být otevřené,“ zdůraznil. Současně ale připomněl nutnost přijmout taková opatření, která pomohou podobným událostem předcházet.
Vyjádřil se také k osobě pachatele a křesťanskému pohledu na odpuštění a spravedlnost. „Je na místě odpustit, ale to nevylučuje spravedlnost, která je v rukou státu,“ uzavřel.
(www.cirkev.cz)
13. květen 1981 – den, kdy se svět zachvěl
13. květen 1981 – den, kdy se svět zachvěl
13. května uplynulo 45 let, kdy byl na sv. Jana Pavla II. spáchán na Svatopetrském náměstí atentát. Můžeme si nyní připomenout tuto událost jak ve zprávách přímých svědků, tak prostřednictvím slov následujících římských biskupů.
Ve středu 13. května 1981 bylo Svatopetrské náměstí zaplněno poutníky, kteří čekali na příjezd papeže Jana Pavla II. Ve světě sužovaném nejistotami Studené války zaznívala jeho slova jako hlas naděje; pro lidi na druhé straně „Železné opony“ pak byla postava římského biskupa polského původu zvláštní posilou.
Slavnostní atmosféru proťal zvuk výstřelů z pistole. Jan Pavel II. se v papamobilu zhroutil zakrvácený. Celé náměstí se zastavilo v šoku. Komentátor Vatikánského rozhlasu Benedetto Nardacci událost komentoval takto: „Celý zástup je na nohou… Celý zástup je na nohou… Snad nikdo nekomentuje tragickou scénu, jíž jsme byli svědky. Snad všichni jsou potichu a očekávají další zprávy.“ A jeden z přítomných fotografů popsal situaci takto: „Poprvé vůbec se mluví o terorismu i ve Vatikáně. Mluví se o terorismu na místě, odkud vždy přicházela poselství lásky, poselství svornosti, poselství míru a pokoje.“
Zraněný papež byl okamžitě naložen do sanitky a odvezen na polikliniku Gemelli. Celý svět s úzkostí očekával nové zprávy; oficiální komuniké Svatého stolce přineslo určitou úlevu: „Papež je právě operován. Jeho situace je velmi vážná, je tu však opodstatněná naděje na uzdravení.“
V neděli 17. května pak všechny uklidnila slova samotného sv. Jana Pavla II.: „Děkuji vám za vaše modlitby, které mě dojaly, a žehnám vám všem. Modlím se za toho bratra, který mě zranil, a ze srdce mu odpouštím. Ve spojení s Kristem, Knězem a Obětí, obětuji své bolesti za církev a za svět. Tobě, Maria, opakuji: Totus tuus ego sum – já jsem celý tvůj,“ pronesl papež v poselství k polední modlitbě.
Nástupci na Petrově stolci
O téměř čtvrt století později připomněl kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., slova svého předchůdce při jeho pohřbu: „On pro nás interpretoval velikonoční tajemství jako tajemství milosrdenství. A při zamyšlení nad atentátem, který na něj byl spáchán, prohlásil: Kristus trpěl za nás všechny a dal tak utrpení nový smysl. Uvedl je do nového rozměru, do nového řádu – rozměru a řádu lásky.“
Papež František se k této události vrátil při generální audienci 12. května 2021: „Na zítřek připadá liturgická památka Panny Marie Fatimské a čtyřicáté výročí atentátu na sv. Jana Pavla II. On sám byl naprosto přesvědčen a zdůrazňoval, že za svůj život vděčí Panně z Fatimy. Tato událost nám znovu připomíná, že náš život i dějiny světa jsou v Božích rukou.“
11. května 2025 – tři dny poté, co byl zvolen papežem – se pak při polední modlitbě k mladým lidem obrátil Lev XIV. slovy sv. Jana Pavla II.: „Nebojte se! Přijměte pozvání církve a Krista Pána!“ A o týden později, v den nedožitých 105. narozenin tohoto svatého papeže, se Lev XIV. ujal služby Petrova nástupce.
(www.cirkev.cz)
„Odpouštět musíme každému!“ Květnová bohoslužba Roku smíření proběhla v Terezíně
„Odpouštět musíme každému!“ Květnová bohoslužba Roku smíření proběhla v Terezíně
11. 5. 2026,
V kostele Vzkříšení Páně v Terezíně se v sobotu 9. května sešli zástupci několika křesťanských církví ke společné ekumenické bohoslužbě. Setkání připomnělo bolestnou historii města a zdůraznilo potřebu uzdravování a scelování ran, jež obzvláště Terezín poznamenaly mimořádně dramaticky. Za války i po jejím skončení zde v nelidských podmínkách trpěly, byly týrány a umíraly tisíce lidí.
Úvod bohoslužby patřil připomenutí dějinných souvislostí. Krátký medailon z pera doc. Jaroslava Šebka z Historického ústavu České akademie věd připomněl, že na podzim roku 1941 začalo ve městě vznikat ghetto, jímž postupně prošlo na 140 tisíc Židů. Přímo v terezínském ghettu zemřelo kolem 35 tisíc lidí následkem katastrofálních podmínek, psychického vypětí i brutálního zacházení nacistických dozorců. Pohnutá historie Terezína však po osvobození neskončila.
„Nepříliš známou kapitolou dějin Terezína v poválečné době byla skutečnost, že v Malé pevnosti byl v roce 1945 zřízen internační tábor pro Němce, který existoval až do roku 1948. Téma bylo dlouhou dobu tabu a teprve v 90. letech vznikly první studie, zejména z pera historika Marka Poloncarze. Ten uvádí, že terezínským internačním táborem celkem prošlo zřejmě na 3800 mužů, žen a dětí. Kolem 60 % tvořily osoby, které před válkou disponovaly československým občanstvím. Zbytek tvořili převážně Němci, prchající před postupující frontou. V důsledku špatných životních podmínek, podvýživy a infekčních nemocí zemřelo v táboře nejméně 548 osob. Osud několika desítek dalších lidí nelze uspokojivě vysvětlit. Někteří z nich se však pravděpodobně stali oběťmi násilností páchaných dozorci,“ uvádí Jaroslav Šebek.
Právě k těmto číslům se v kázání vrátil arcibiskup Stanislav Přibyl. Varoval před tím, aby se spravedlnost poměřovala počty obětí a aby byli lidé redukováni na pouhé položky ve statistikách. Zdůraznil, že když zemře jeden člověk, umírá celý svět. V této souvislosti poukázal také na současnou politickou atmosféru, v níž se téma smíření s Němci znovu setkává s odporem. „Rok smíření se ukázal jako znamení doby, vždyť se podívejte, co se děje v politice. A to tady bylo vždycky: když je nejhůř, tak se vytáhne karta nějakého ohrožení, začneme počítat lidi jako nějaké kusy ve statistikách a začneme si utvářet vlastní spravedlnost,“ uvedl Přibyl.
Jak zdůraznil, Ježíš po nás nechce nějaké výjimky v odpouštění, kdy řekneme „tak tady odpustím, tady už ne, tady se s tebou smířím, ale tady už ne.“ „My prostě musíme odpouštět vždycky! A to je nesmírně náročné a jestliže budeme jenom v tomto poslušní Krista a jeho slov, tak se dostaneme v podstatě na ostří nože, protože lidé okolo nás takto nesmýšlejí. Ti budou řešit to, jestli náhodou jsme neodpustili příliš, jestli si náhodou nezadáváme, jestli náhodou není potřeba porovnat tohle číslo s tamtím číslem,“ zdůraznil arcibiskup a doplnil: „A to je jenom zástěrka pro to, že si někdo přihřívá vlastní polívčičku, která je vedena strachem. Takže: jsme povoláni k tomu nebát se, uvědomit si, za jakou cenu jsme byli vykoupeni, a toto usmíření hlásat – ať vhod, či nevhod. A zdá se, že v dnešní době to je spíš nevhod, ale nedá se nic dělat. Musíme vytrvat!“
Práce nás křesťanů
Téma křesťanského odpuštění zaznělo v evangeliu z 21. kapitoly Janova evangelia. Ježíš se v něm ptá Petra, který jej předtím zapřel: „‚Šimone, synu Janův, miluješ mne?‘ Petr odpovídá: ‚Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.‘ Ježíš mu na to říká: ‚Buď pastýřem mých ovcí!‘“ Podle arcibiskupa je právě v tomto okamžiku patrné, že odpuštění neznamená pouze prominutí viny, ale také obnovení důvěry. „Mohl mu klidně říct: ‚V nejtěžší chvíli, kdy jsem na tom byl nejhůř, jsi zklamal. Jdi od toho, jsi k ničemu.‘ Petr zde ale vyznává pokoru a Ježíš mu dává druhou šanci,“ poznamenal Přibyl s tím, že tato slova je třeba vtělit do života. „Stále připomínám svého dědečka, který chodil kolem souseda dvacet let a říkal, „Dobrý den!“ . Celá ulice to věděla, že soused je křupan, ale děda mu to nedal nikdy najevo. A po dvaceti letech najednou na dědův pozdrav odpověděl. To obdivuju, a myslím, že taková je práce nás křesťanů. Prostě vydržet s nervama a vidět v tom druhém taky toho, kterého Bůh miluje, taky toho, kterého Bůh stvořil. Může to být v zaměstnání, ve farnosti, v církvích, ve společnosti,“ vyzdvihl Stanislav Přibyl.
Po kázání následovala společná modlitba Otče náš, která zazněla česky i německy. Duchovní různých denominací poté přednesli přímluvy za svornost mezi národy, za místa zasažená válkou, za smíření rozdělené společnosti skrze pokoru k Pravdě i za všechny, kdo v Terezíně trpěli. Před závěrečným chvalozpěvem Te Deum společně požehnali přítomným. Celé setkání bylo zakončeno pohoštěním, které připravili farníci z Terezína a okolních farností.
Rok smíření pokračuje, příští zastávka: Postoloprty
Iniciativa Rok smíření pokračuje i po jmenování Stanislava Přibyla pražským arcibiskupem, a to za jeho osobní účasti. Další bohoslužba smíření se uskuteční ve středu 3. června v rámci 5. ročníku studentského pochodu Postoloprty – Žatec, k němuž se litoměřická diecéze v letošním roce přidala. Připomene největší masovou vraždy civilistů v Evropě mezi koncem 2. světové války a bosenskou Srebrenicí, při níž bylo na pokyn českých vojáků zmasakrováno minimálně 763 Němců včetně několika žen a dětí, některé odhady však hovoří i o více než 2300 obětech. Na osmnáctikilometrovou trasu, vedoucí symbolicky v opačném směru pochodu, při němž byli hnáni žatečtí Němci do Postoloprt, vyrazí se studenty i arcibiskup Přibyl a na jeho závěr odslouží v 17:00 mši svatou v kapucínském kostele Korunování Panny Marie v Žatci. Právě jeden z tamních kapucínů během pochodu smrti zahynul.
(vsa)
Foto: Anička Guthrie, Člověk a víra
(www.dltm.cz)