Před dosud uzavřenou Svatou bránou, v atriu baziliky sv. Petra, proběhl dnes v podvečer obřad vyhlášení Svatého roku 2025. Byla přednesena bula Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou pak papež František předal symbolicky arcikněžím papežských bazilik a představitelům vatikánských úřadů zodpovídajících za evangelizaci.

„Kéž se Jubileum stane pro každého příležitostí k oživení naděje.“ (č. 1). V tomto klíči můžeme číst text buly Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou papež František vyhlásil Svatý rok 2025. Obrací se v ní ke všem lidem, nejen striktně ke katolíkům, „neboť v srdci každého člověka je obsažena naděje jako touha a očekávání dobra“ (č. 1). Křesťanské společenství se tímto způsobem stává nositelem obsahu, který přesahuje její vlastní církevní hranice a chce se dotknout srdce a mysli každého člověka.

Papežská bula nabízí rovněž nový interpretační klíč k tématu odpustků, které bylo vždy úzce spjato s tzv. Milostivými léty. Čteme v ní, že „odpuštění nemění minulost, nemůže změnit to, co se již stalo; a přesto může odpuštění otevřít cestu ke změně budoucnosti a umožňuje žít jinak, bez zášti, nevraživosti a pomstychtivosti. Budoucnost osvícená odpuštěním umožňuje číst minulost jinýma očima, vyjasněnějšíma, i když je stále zkrápěná slzami“ (č. 23). Dnešní kultura je stále méně ochotná odpouštět a stále více inklinuje k pomstě a zášti. A toto vnitřní nastavení nevede k naději, nýbrž k zoufalství, protože brání člověku dosáhnout štěstí. 

Spes non confundit je nová v tom, že předkládá události Svatého roku v jednotě hlásání a znamení, která činí jeho obsah zřejmým a konkrétním a vnímá obraz jako hlavní referenční bod v komunikaci. Slavnostní papežský dokument proto vypočítává seznam znamení, které slova o naději konkretizují. Zmiňuje vězně, pro které papež František zamýšlí otevřít “Svatou bránou” přímo ve vězení, “aby se stala symbolem , který vybízí hledět kupředu v naději s novým nasazením” (č. 10), vybízí biskupy, aby se stali mluvčími v kauzách jako je zrušení trestu smrti, aby stáli za mladými i starými lidmi, za nemocnými, uprchlíky, migranty a uprchlíky. 

V duchu Milostivého léta papež vybízí ke krokům, které mohou být dalekosáhlým znamením naděje, jako je  „odpuštění dluhů zemím, které je nikdy nemohly splatit”, neboť spíše než o velkorysost jde je věc spravedlnosti. K vyznavačům Krista se obrací s apelem na jednotu křesťanů a připomíná 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.

Pro pochopení významu jubilejní buly je dobré zastavit se u naděje, jako nejopomíjenější z teologálních ctností. Důraz na víru a lásku přinesl do jisté míry zapomenutí toho, co je rozhodující a první obsah zvěstování: spásy přinesené Kristem a Jeho příslib věčného života. Papež František se s velkým zaujetím obrací k tomuto tématu a píše: „Na základě naděje, v níž jsme byli spaseni, při pohledu na čas, který se plyne, máme jistotu, že dějiny lidstva a dějiny každého z nás nesměřují ke slepému bodu nebo do temné propasti, ale směřují k setkání s Pánem slávy. Žijme tedy v očekávání Jeho návratu a v naději, že v Něm budeme žít navždy“ (č. 19). Bulla se tomuto tématu dlouze věnuje a předkládá velké otázky, které často vyvěrají z hloubi srdce, ale ne vždy nacházejí odpověď. Ve zkratce papež František odpovídá: „Co bude s námi tedy po smrti? S Ježíšem za tímto prahem je věčný život, který spočívá v plném společenství s Bohem, v kontemplaci a účasti na jeho životě v nekonečné lásce. To, co nyní prožíváme v naději, tehdy uvidíme ve skutečnosti (č. 21).“

Papež František v bule vyhlašující Svatý rok chce v této historické chvíli, poznamenané odmítáním naděje, apelovat na naději, nabízet cestu naděje a naději oživovat. A zároveń ujistit, že uprostřed dramatických životních událostí může člověk spoléhat na solidaritu a bratrství, jež zahrnuje všechny pod Kristovým Křížem, který je kotvou naděje. 

Co je to papežská bula?

Jubilejní neboli Svatý rok se slaví každých 25 let. Poprvé byl vyhlášen v roce 1300 bulou Bonifáce VIII., která je dodnes uložena ve Vatikánské apoštolské knihovně. Papežská bula je dokument opatřený pečetí papeže, a proto je po privilegiu nejautoritativnějším a nejslavnostnějším z dokumentů římského biskupa. Termín pochází z latinského bulla, což znamenalo olověnou pečeť zavěšenou na dokumentu, a teprve zhruba od 14. století se začal používat pro dokumenty opatřené takovouto pečetí. Používání olověné pečeti je doloženo u papežů od 6. století. Pro dokumenty zvláštního významu se místo olova používalo zlato.

Od 13. století se termínem bula začaly označovat dokumenty s olověnou pečetí, aby se odlišily od apoštolských breve, jejichž pravost se ověřovala voskovou pečetí s motivem rybářského prstenu, a od těch, které pečeť neměly vůbec. Od konce 18. století byla olověná pečeť nahrazena červenou pečetí s vyobrazením sv. Petra a Pavla a jménem vládnoucího papeže. Dnes je bula jediným dokumentem, v němž se papež označuje jako episcopus servus servorum Dei (biskup služebník služebníků Božích).

František dosud vydal jednu bulu Misericordiae vultus, kterou vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství 2015. Poslední předchozí bulu Incarnationis misterium z roku 1998 vydal svatý Jan Pavel II. u příležitosti Velkého jubilea roku 2000.

Celý text buly zde, český překlad se připravuje.

Zdroj: vatican.va

Generální stavy o porodnosti je fórum, které každoročně pořádají italská prorodinná sdružení, aby hledaly způsoby, jak překonat demografickou krizi v Itálii. Pravidelně se ho účastní také papež.

„V minulosti,“ připomněl Svatý otec, „nechyběly studie a teorie, které varovaly před počtem lidí na zemi, protože příliš mnoho dětí údajně způsobí ekonomickou nerovnováhu, nedostatek zdrojů a znečištění. Vždycky mě zaráželo, že tyto teorie, které jsou již dávno zastaralé a překonané, mluvily o lidech, jako by to byly problémy. Lidský život však není problém, ale dar. Příčinou znečištění a hladu ve světě nejsou narozené děti, ale rozhodnutí těch, kteří myslí jen na sebe. (…) Problém není v tom, kolik nás na světě je, ale v tom, jaký svět budujeme. Ne děti, ale sobectví (…) Naše domovy zaplňuje množstvím předmětů, ale zbavujeme je dětí. A tak se stávají místem velkého smutku. Nechybí v nich psi a kočky, ale nedostává se dětí. Problémem našeho světa není to, že se rodí děti, ale sobectví, konzum a individualismus, kvůli nimž jsou lidé přesycení, osamělí a nešťastní.“

Papež poznamenal, že počet narozených dětí je hlavním ukazatelem naděje národa. Podíváme-li se na údaje z Itálie, na skutečnost, že průměrnému obyvateli této země je 47 let, musíme konstatovat, že Italové postupně ztrácejí naději. To platí i pro ostatní země Evropy, která se skutečně stává starým, unaveným a rezignovaným kontinentem, který je natolik zaujatý svými starostmi a osamělostí, že se již nedokáže radovat z krás života.

František také upozornil na neúčinnost dosud přijatých opatření. Zdůraznil, že ke zvrácení tohoto negativního trendu je zapotřebí prozíravých kroků, odvahy a také obětí.

„Nezapomínejme,“ dodal papež, „že budoucnost dětí a vnoučat se buduje také za cenu bolavých zad po letech dřiny a skrytých obětí ze strany rodičů a prarodičů. Jejich objetí je výrazem daru, tichého a diskrétního, za nímž se skrývá celoživotní práce”.

Zdroj: vatican.va

(www.cirkev.cz)

Nadace otce Pia vybrala několik fotografií světce pořízených jeho fotografem Eliou Stellutem a zdarma je zpřístupnila věřícím. Iniciativa vznikla u příležitosti 25. výročí blahořečení světce z Pietrelciny, které připadá na 2. května a 10. výročí založení nadace.

Elia Stelluto, narozený v roce 1935, pořídil bez blesku tisícovky fotografií otce Pia z Pietrelciny v každodenním životě, které i přesto mají jedinečné světlo. „Stále nemohu pochopit tajemství těchto fotografií,“ říká fotograf. Otec Pio nemohl vystát záblesk světla, který vzniká při hoření hořčíkového prášku, ale chlapci, který se potloukal kolem kláštera San Giovanni Rotondo dal svolení, aby ho fotografoval bez blesku, jak se mu zlíbí, a mohl si tak vydělat pár drobných. Deset Stellutových fotografií světce, z nichž některé nebyly dosud publikovány, je nyní volně k dispozici věřícím a ctitelům otce Pia na webové stránce: therealsaintpio.org.

Elia Stelluto a Luciano Lamonarca, zakladatelé Nadace otce Pia, představili iniciativu s názvem „Fotografie otce Pia – vzpomínky na světce“ na tiskové konferenci v pondělí 29. dubna ve Vatikánské filmotéce, nad níž převzalo záštitu Dikasterium pro komunikaci a Dikasterium pro vzdělávání a kulturu. Iniciativa je oslavou pětadvacátého výročí blahořečení světce a desátého výročí založení nadace. „Otec Pio je postava, která je i dnes aktuální a která stále přitahuje mnoho lidí,“ řekl Andrea Tornielli, redakční ředitel Dikasteria pro komunikaci během brífinku. „Je to světec lidu, protože vyšel z lidu, světec schopný komunikovat navzdory svým vysokým duchovním nárokům,“ dodal.

Fotografie, které Stelluto a Lamonarca vybrali, ukazují světce z Pietrelciny právě takového: prostého řeholníka mezi svými bratry v komunitním životě nebo při slavení bohoslužby či žehnání růžence. Snímky také pomáhají rekonstruovat jeho život, jak zdůraznil arcibiskup Felice Accrocca z Beneventa, diecéze, kde otec Pio prožil první roky svého života. Vysvětlil důležitost fotografií pro pochopení kontextu prostředí, v němž se řeholník narodil a vyrůstal a toho, co charakterizovalo jeho osobnost, utvářenou místními zvyky a tradicemi.

„Mým přáním bylo darovat fotografie celému katolickému světu a duchovním dětem otce Pia,“ uvedl Stelluto, který vyprávěl některé příběhy z let strávených po boku řeholníka, milého člověka a laskavého muže, kterého se mu podařilo zachytit s tváří rozzářenou úsměvem. Byl také jeho ministrantem a vzpomínal, že po mši svaté chlapci chodili políbit jeho zraněné ruce. „Nezapomeňte se modlit, chodit v neděli na mši a recitovat růženec,“ to bylo učení, které si Stelluto dodnes uchovává ve svém srdci. „Jeho zbraní byl růženec,“ vysvětlil a připomněl, že těm, kteří ho žádali o zázraky, řeholník doporučoval především modlitbu.

Obrovský fotografický archiv Stelluta, který obsahuje asi tři tisíce snímků a několik filmů, dnes spravuje jeho synovec Ruben Lobos. Filmy byly digitalizovány a existuje ještě mnoho nepublikovaných fotografií. „Tvář světce z Pietrelciny je tváří pokorného člověka,“ zdůraznil Lamonarca, jehož nápad zpřístupnit některé Stellutovy fotografie má za cíl lépe seznámit lidi s otcem Piem a umožnit jim nahlédnout i za obraz stigmatizovaného světce.

Nadace také vybrala 365 dopisů, jeden na každý den v roce, které byly přeloženy do pěti jazyků a které otec Pio napsal svým duchovním vůdcům a svým duchovním dětem, aby mohly být vodítkem pro ty, kdo hledají zdroj inspirace. V neposlední řadě se připravuje dokumentární film. „Chceme předat poselství naděje, musíme být více ve společenství se sebou samými i s druhými a já věřím a doufám, že otec Pio povzbuzuje lidi k větší mírumilovnosti,“ uzavírá zakladatel nadace.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)