Na tisíc dětí z Říma a okolí se bude ve Vatikánských zahradách společně s papežem modlit růženec za mír. Společná modlitba 1. října u Lurdské jeskyně zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou pořádá organizace Církev v nouzi (ACN).

Měsíc říjen zahájí papež Lev XIV. společnou modlitbou s dětmi z římských škol a farností. U Lurdské jeskyně ve Vatikánských zahradách začne 1. října v 17 hodin modlitba růžence, v níž se ke Svatému otci připojí na tisíc dětí. Společně tak zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou již více než dvacet let pořádá organizace Církev v nouzi.

Letos – jak informuje ACN – potrvá modlitební kampaň celý týden, od 1. do 7. října, tedy do svátku Panny Marie Růžencové. Diecéze, farnosti, školy, společenství a rodiny na různých kontinentech si tak mohou vybrat den, který nejlépe odpovídá jejich možnostem, a zároveň se spojit ve společném modlitebním úmyslu za pokoj a jednotu.

Děti z celého světa sjednocené v modlitbě

Zatímco v Římě se budou děti modlit společně s papežem Lvem, podobné iniciativy se již připravují v mnoha dalších zemích – od domorodých společenství v bolivijské Amazonii po farnosti v Súdánu, Zimbabwe, Mosambiku, Sieře Leone a na mnoha dalších místech poznamenaných válkou, chudobou nebo nestabilitou.

Modlitba inspirovaná fatimským poselstvím

Kampaň 2026 čerpá inspiraci z fatimského poselství: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí“.

V letošní výzvě adresované účastníkům modlitebního řetězce kardinál Kurt Koch, mezinárodní předseda organizace Církev v nouzi a prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, připomíná, že Neposkvrněné Srdce Panny Marie znamená život zcela otevřený Duchu svatému a představuje Marii jako vzor víry, lásky a modlitby.

Tato iniciativa nabývá zvláštního významu v době, kdy je svět poznamenán násilím, pronásledováním, chudobou a nejistotou. Modlitba dětí má být v tomto kontextu jednoduchým a zároveň univerzálním znamením důvěry a naděje: děti různých jazyků, kultur a zemí, sjednocené ve společné modlitbě za pokoj.

Od malé skupiny ve Venezuele k celosvětové síti

Iniciativa „Milion dětí se modlí růženec“ vznikla ve Venezuele v roce 2005 a postupně se proměnila v celosvětové modlitební hnutí, do kterého se zapojují děti, rodiny, farnosti, školy a církevní skupiny na všech kontinentech.

Kampaň čerpá inspiraci ze slov připisovaných svatému Piu z Pietrelciny: „Až se bude milion dětí modlit růženec, svět se změní.“

Pozvání není určeno pouze dětem, ale také rodičům, učitelům, kněžím, řeholníkům, katechetům a rodinám. K zapojení do iniciativy stačí pomodlit se jeden desátek růžence.

Zdroj: Vatican News – anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Kostel Všech svatých v Litoměřicích a posléze biskupskou rezidenci zaplnili 21. září pracovníci Charit z celé diecéze, dobrovolníci, dárci, představitelé obcí i krajů, Charit z celé republiky a spolupracovníci charitního díla na severu Čech. Diecézní charita Litoměřice slavila 35 let své služby potřebným lidem.

Slavnostní mši svatou u Všech svatých slavil arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze. „Děkuji za vaši práci a službu. Je radost vidět tu tolik známých tváří vás všech, kteří za tímto dílem a jeho podporou stojíte,“ uvítal na bohoslužbě a doplnil: „Jestli je něco očividného, tak je to rozsah služeb, které na severu Čech Charita vykonává. Za třicet pět let se rozrostla z malého semínka v obrovský strom, který není planý, ale nese spoustu ovoce.“

Arcibiskup s poděkováním za službu lidem v nouzi, která není jen hmotná, ale má celou řadu podob, připomněl, že v některých oblastech a městech diecéze poskytuje Charita dokonce většinu sociálních služeb. Jinde provozuje preventivní programy a snaží se vytvářet záchrannou síť těm, na které nikdo nepamatuje. „Bez spolupráce s obcemi a kraji by se toho moc udělat nedalo,“ zdůraznil.

Povolání v pravém smyslu slova

Stanislav Přibyl ocenil, že zaměstnanci i dobrovolníci Charity do své práce nevkládají jen know-how, metodiku, ale to, co její práci spojuje, tedy křesťanský styl pomoci. „Charita nám ukazuje důležitou věc: máme standardy, pravidla, vzdělání a profesionalitu. Nesmíme ztratit ze zřetele žádnou podobu této práce, ale především nesmíme zapomenout, že je to především povolání,“ řekl. Identitu Charity totiž podle jeho slov netvoří logo, které má na autech pečovatelské služby, ale nezištný křesťanský styl pomoci, který tvoří i způsob, s jakým k této práci dobrovolníci i zaměstnanci přistupují. „Je to povolání v tom pravém slova smyslu. Dnes jsme o takovém povolání slyšeli z Písma. Připomínáme si dnes svátek sv. Matouše, jednoho z evangelistů, autora prvního z evangelií, který popisuje své povolání za apoštola. Kristus ho vyvolal a řekl mu, aby šel za ním. To je povolání. A já věřím, že mnoho z vás zažilo právě takové povolání pro službu a práci v Charitě,“ vyzdvihl Stanislav Přibyl.

Charitě popřál, aby si lidé její práce všímali a projevili vděk. „Skláním se před odvážnými kroky, které u nás v Charitě podnikají – pánové se nebudou zlobit – především dámy, které tomu dílu daly kus života,“ obrátil se k ředitelkám jednotlivých charitních zařízení.

Arcibiskup připomněl také mnohaletou a vytrvalou pomoc Charitě od přátel ze sousedního Německa, kterým „leží tento kus země na srdci, protože pro některé to býval i jejich domov“.

Jsme součástí komunit

Arcibiskupovi pak dala za pravdu také ředitelka Diecézní charity Litoměřice Adéla Švecová: „Nejen bez péče biskupství bychom se nemohli rozvíjet a růst. Za mnohé vděčíme našim partnerským Charitám v Německu, či nadaci Rennovabis, kteří nám pomáhali od prvních nesmělých kroků. Díky nim jsme vyrostli v obrovskou, profesionální a významnou pomáhající organizaci.“ Ocenila podporu měst, obcí, krajů i ministerstev a všech dárců od velkých až po ty, kteří přispívají v drobných částkách (např. i v Tříkrálové sbírce). „Všechny dary jsou závazkem a nadějí, že k pomáhání nejsme sami. Jsme součástí komunit, partnery v dialogu a můžeme v turbulentní a nejisté době pomáhat druhým. Díky patří i dobrovolníkům, kteří nám nedávají zapomenout na prameny naší identity. Poděkování míří i k minulým a současným kolegům a jejich rodinám. Vybrali jste si povolání, které není jednoduché a je spojené s utrpením druhých lidí. Nenabízí jistoty předvídatelného zajištění, ale má velký smysl a přesah v našich životech,“ povzbudila Adéla Švecová.  

Největší růst v krizích

Na uplynulé roky vzpomínala také někdejší ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková. „Největší posun udělala Charita v krizových obdobích. V té době jsme totiž zažívali ohromnou solidaritu, ač to byly náročné události jako povodně, uprchlické krize nebo covid. Zažili jsme ohromnou podporu místních lidí, přátel z celé republiky i ze zahraničí. Vždycky nás posílila solidarita, pochopení. Jsem vděčná, že jsem tohle jako ředitelka mohla zažít: vidět pomoc shůry díky přispění lidí. Byla to pro mne krásná etapa života,“ uvedla Růžena Kavková s tím, že je velmi důležité být tu pro lidi, o které nemá nikdo zájem.

Nepopulární práce

Její slova potvrdila Alena Maternová, ředitelka Charity Lovosice. Tamní oblastní Charita poskytuje služby prevence, které veřejnost často nevnímá pozitivně, protože „si ji prý klienti nezaslouží“. V Lovosicích pracují s Romy, jejich dětmi či s bezdomovci. „Navzdory tomu, že to není pro veřejnost ani politiky příliš zajímavé. Jenže my tu nejsme od toho, abychom tyto lidi hodnotili a lustrovali. Pomoc je naše poslání a my zkrátka neposuzujeme a nehodnotíme,“ zdůraznila a doplnila: „Nejdeme životem v botách těchto lidí a nevíme o utrpení a těžkostech, které musejí ve svých mikrosvětech nést a zvládnout. Nemáme často ani tušení, čím procházejí už od dětství – mnoho z nás nezažije za celý svůj život ani desetinu bolesti, kterou musejí naši klienti projít třeba během pár let,“ konstatovala.

Také ředitelka Charity Šluknov Kamila Svobodová popisovala realitu charitní práce v tomto severním příhraničním výběžku republiky jako „nepopulární“. „Pracujeme s nejslabšími lidmi na samém okraji zájmu společnosti. Ale když se nebudeme těmto lidem věnovat a nebudeme dělat služby prevence a pomoci, tak jejich těžkou situaci nezlepšíme,“ tvrdila. Jak řekla, ve Šluknově město odkupuje celé sídliště a vzniká tam pilotní národní projekt, jak pracovat s minoritami a město zjišťuje, že pomoc Charity je cenná a potřebná. „Můžeme být prospěšní, protože známe situaci přímo v terénu,“ dodala Kamila Svobodová.

Tak šel čas

V kalendáři byl nalistovaný 4. listopad 1991 – právě v tento den založil tehdejší litoměřický biskup Josef Koukl Diecézní charitu Litoměřice. Pod záštitou Biskupství litoměřického začala pomáhat lidem v nouzi. Prvním místem, kde mohli potřební nalézt pomoc, se ještě před oficiálním založením stal Charitní šatník, který funguje dodnes. Milníky v historii litoměřické diecézní Charity pak tvořilo například postupné zakládání pečovatelských služeb, charitních domovů a jednotlivých oblastních Charit (dnes je jich na severu Čech 16), či vznik profesionálního poradenského centra před deseti lety. Významně proměnily službu Charity živelné události jako povodně (2002 a 2013), uprchlické krize, zejména pak pomoc utečencům z válkou postižené Ukrajiny a s ní spojené založení Integračního a komunitního centra Svit.

(www.cirkev.cz)