Nejnovější příspěvky
Akce Zapal svíčku už podruhé v litoměřické diecézi
Akce Zapal svíčku už podruhé v litoměřické diecézi
16. 10. 2026,
Apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl zve farnosti ke druhému ročníku „dušičkové“ akce Zapal svíčku. Zapojit se mohou společenství i dobrovolníci a mohou při ní pozvat své sousedy na Vzpomínku na všechny věrné zemřelé.
Druhý ročník akce Zapal svíčku navazuje na zvyk navštěvovat hřbitovy a rozsvěcet svíčky na hrobech blízkých. Nabízí však ještě další krok: nezůstávat se svou vzpomínkou sám, ale sdílet ji ve společenství druhých. „Nabídněme našim sousedům opět prostor, čas a možnost s námi něco hezkého poznat a zažít. Lidé chodí na hřbitov a rozsvěcejí na hrobech svíčku. My můžeme přijít s nabídkou společenství a modlitby. Vždyť sami dobře víme, jak hezké je vystoupit ze samoty a smutku, jak úlevná může být lidská blízkost,“ vysvětluje arcibiskup Stanislav Přibyl.
Vzpomínky i naděje
Společná setkání s připomínkou zesnulých na hřbitovech, v kostelích a kaplích mají pomáhat lidem znovu objevovat smysl Dušiček jako čas vzpomínek, modlitby, blízkosti a naděje. Projekt Zapal svíčku vychází z přesvědčení, že vzpomínání na zemřelé není jen připomínkou jejich smrti, ale také příležitostí zastavit se, vzpomenout na ty, kteří nás předešli, otevřít téma naděje a nabídnout prostor pro ztišení, setkání i modlitbu. „My křesťané známe sílu modlitby a věříme, že nás Bůh slyší. Proto bychom měli k modlitbě pozvat – nebo ji pronášet za druhé, pokud to sami neumějí. Modlit se za mrtvé je skutek milosrdenství, a toto je jedinečná okolnost, jak ho konat. Je to zároveň příležitost otevřít Písmo a nechat zaznít Boží slovo, které samo o sobě nese útěchu a Pokoj,“ doplňuje Stanislav Přibyl.
Stanislav Přibyl: Buďme s lidmi
Jak říká arcibiskup, do kostela chodí v litoměřické diecézi každou neděli bezmála osm tisíc lidí a každý z nich má křtem udělený dar všeobecného kněžství a je povolán ke službě. „Vůbec to neznamená nahradit kněze, ale spojit síly. Při Vzpomínce na všechny věrné zemřelé to může mít konkrétní podobu: otevřeme naše kostely a kaple – a hlavně srdce. Buďme s lidmi. Prosím, konejte podle svých sil a možností. Můžete připravit plakátek, pozvání, buďte v kostele, v kapli a na hřbitově. Nachystejte svíčky, sbírejte jména zesnulých, za které se můžete modlit – nejlépe týž večer,“ žádá věřící.
Pro zájemce, kteří by chtěli uspořádat bohoslužbu slova – třeba i bez přítomnosti kněze – připravil bohoslovec litoměřické diecéze Matouš Marek text s jejím průběhem včetně duchovního zamyšlení, který napsala Alice Macková z teplické farnosti.
„Nejde nám o pořádání masové akce, nejde nám o počty, nechceme se vnucovat. Zveme ty, kteří s námi žijí, kteří přešlapují u hrobů svých blízkých, ale často i u kostelních dveří. Také letošní Dušičky mohou být velkým obohacením pro obyvatele severu Čech i nás samotných,“ vzkazuje apoštolský administrátor litoměřické diecéze.
Nabídka pro školy
Novinkou letošního ročníku akce Zapal svíčku jsou metodické listy pro školy, které připravilo Katechetické centrum litoměřické diecéze. Jsou určené pedagogům, katechetům i vedoucím skupin a nabízejí konkrétní „dušičkové“ aktivity, pracovní listy a inspiraci pro práci s dětmi a mladými lidmi různého věku. „Vzpomínka na zemřelé nás vede k zamyšlení nad tím, co po člověku zůstává, ale také nad tím, jak zacházíme s pamětí minulosti, s druhými lidmi a s vlastní odpovědností. Péče o zapomenutý hrob nebo zapálení svíčky mohou být malými, ale významnými znameními úcty, smíření a naděje,“ vysvětluje vedoucí centra Barbora Nývltová a dodává: „Byli bychom rádi, aby se projekt Zapal svíčku stal i ve školním prostředí nejen vzpomínkou na zemřelé, ale také příležitostí učit se vděčnosti k předkům a naději.“
(www.dltm.cz)
Také letos můžeme získat plnomocné odpustky pro zemřelé
Také letos můžeme získat plnomocné odpustky pro zemřelé
V prvním listopadovém týdnu, v blízkosti Vzpomínky na všechny věrné zemřelé, je každoročně na celém světě možné získat plnomocné odpustky pro duše zemřelých. V našich zemích platí také letos možnost usilovat o jejich získání již v posledním týdnu měsíce října.
Odpustky vycházejí z kající praxe církve v prvních stoletích. Spojují v sobě modlitbu, jednotu s církví a mimořádné nasazení se pro Boží království – zvláštní skutek zbožnosti a lásky. Modlitba za zemřelé – pomoc těm, kdo si sami pomoci nemohou, kdo procházejí procesem očišťování a dozrávání v lásce – rozhodně skutkem lásky a zbožnosti je: „Protože zemřelí věřící, kteří se očišťují, jsou také členy téhož společenství svatých, můžeme jim pomáhat, mimo jiné tím, že pro ně získáváme odpustky, aby byli zproštěni časných trestů, které si zasloužili za své hříchy.“ (Katechismus katolické církve 1479)
Podmínky pro získání plnomocných odpustků jsou všeobecně stanoveny takto:
- vykonat úkon nebo navštívit místo, které je se získáním odpustků spojeno;
- pomodlit se Vyznání víry (Věřím v Boha) a modlitbu Páně (Otče náš) spolu s modlitbou na úmysl Svatého otce;
- smířit se s Bohem a s církví ve svátosti smíření;
- přijmout eucharistii;
- nemít zalíbení ani v lehkém hříchu.
Pro získání plnomocných odpustků pro zemřelé je ve dnech 1.–8. listopadu oním úkonem návštěva hřbitova spojená s modlitbou za zemřelé – sám nebo s druhými, nahlas nebo v duchu. 1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je možné tyto odpustky získat nejen na hřbitově, ale také ve kterémkoli kostele či kapli.
Plnomocné odpustky lze získat jednou denně, a to téhož dne, kdy přijmeme eucharistii a pomodlíme se na úmysl Svatého otce. Můžeme tak učinit opakovaně – každého dne v uvedeném období. Slavení svátosti smíření postačí jednou pro celé období, v němž chceme odpustky získat.
Díky rozhodnutí Apoštolské penitenciárie je v našich zemích také letos možné získat plnomocné odpustky pro zemřelé i ve dnech od 25. října, tedy v týdnu předchozím. Tato možnost platí pro ty, kdo se z vážných důvodů nemohou v týdnu od 1. do 8. listopadu dostat na hřbitov nebo do kostela – například pro seniory, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých a navštíví se svými blízkými hřbitov v posledních říjnových dnech.
Jestliže se my přimlouváme za zemřelé, jestliže my za ně prosíme, jestliže my usilujeme udělat všechno pro to, aby oni mohli patřit na Boha tváří v tvář, aby se oni mohli setkat s milujícím a milovaným Pánem, tehdy touto láskou, která přemáhá smrt, pomáháme jejich dozrávání v lásce. A nejsme na to sami. Není na to jenom naše láska, ale také láska Boží, a ta skutečně smrt přemáhá.
(www.cirkev.cz)
Lev XIV.: Lásku k Bohu nelze oddělit od lásky k bližnímu
Lev XIV.: Lásku k Bohu nelze oddělit od lásky k bližnímu
Papež Lev XIV. při modlitbě Anděl Páně v neděli 25. října na Svatopetrském náměstí připomněl, že láska k Bohu a láska k bližnímu jsou neoddělitelné. Křesťanská láska nevychází z pouhé povinnosti, ale z osobního vztahu s Bohem, který proměňuje člověka a umožňuje mu stát se darem pro druhé.
Papež se ve své promluvě zaměřil na Ježíšova slova o největším přikázání a připomněl výzvu z Páté knihy Mojžíšovy: „Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“
Bůh hledá osobní vztah
V centru vztahu člověka s Bohem stojí láska. Nestačí pouze vědět, že Bůh existuje, že je jediný nebo všemohoucí. „Pán od nás žádá osobní vztah: jediný pravý Bůh se chce stát naším Bohem,“ zdůraznil Lev XIV.
Přikázání lásky proto není povinností ani nařízením zvnějšku. „Nelze totiž milovat ‚na povel‘,“ připomněl papež. Láska k Bohu vychází z touhy člověka, který nachází svou plnost ve společenství s ním. „Proto může být naše láska autentická tehdy, když je odpovědí na jeho lásku, která nás vždy předchází.“
Stát se darem pro druhé
S láskou k Bohu je neoddělitelně spojena také láska k bližnímu. „Díky niternému vztahu s Bohem jsme schopní dívat se na sebe sama i na bližního stejným pohledem a ze stejné perspektivy, jako se na nás dívá Kristus,“ řekl papež. Tímto způsobem člověk překonává sobectví a jeho život se obrací k druhému a stává se darem pro toho, kdo stojí vedle něj.
Lev XIV. připomněl také svatou Terezii od Dítěte Ježíše a její slova: „Jedině láska pohne k činnosti údy církve; kdyby tato láska vyhasla, už by církev nehlásala evangelium.“ Bez lásky by víra byla připravena o svůj obsah, dobré skutky by byly redukovány na moralizování a naděje by vyšla naprázdno.
„Nemůžeme skutečně milovat Boha, aniž by se tato láska nepřelila v lásku k bratřím a sestrám. A nemůžeme opravdu milovat svého bližního než jako synové a dcery jednoho a téhož Otce, který si nás zamiloval jako první ve svém Synu Ježíši,“ zdůraznil papež.
Na závěr vyzval věřící, aby prosili o milost „nového srdce, schopného přijmout a prožívat velké přikázání“, a svěřil je přímluvě Panny Marie.
Apely za mír
Po modlitbě Anděl Páně papež znovu vyzval k modlitbám za mír. „Pokračujme společně v modlitbách za mír! Nikdy nebylo tak zřejmé jako dnes, že války nejenže rozsévají smrt a zkázu, ale také ochuzují a poškozují svět. Kéž Pán inspiruje k volbě dialogu a míru!“ apeloval Lev XIV.
Papež vyzval také k přerušení bojů v Jemenu, které uvrhly město Taiz do humanitární krize spojené s nedostatkem potravin, vody a léčiv. Apeloval na ukončení násilí a na „garanci života v míru a pokoji pro jemenský lid a všechny národy v tomto regionu“.
Svou blízkost vyjádřil rovněž obětem pátečního útoku na pravoslavnou komunitu při kostele sv. Jiří v jordánském Hammúdu. Ujistil o své modlitbě za zemřelé a zraněné i za celou zemi, kterou charakterizuje pokojné soužití a vzájemný respekt mezi různými náboženskými komunitami.
Lev XIV. připomněl také setkání představitelů různých náboženství v Assisi, kteří se ve dnech 25.–27. října modlí za „odzbrojený a odzbrojující“ mír. Papež se jej měl původně osobně zúčastnit, kvůli pokračující rekonvalescenci po operaci však do Assisi nepojede. „27. října budeme v duchu spojeni,“ ujistil a připomněl, že právě před čtyřiceti lety svolal svatý Jan Pavel II. do Assisi představitele křesťanských církví a světových náboženství ke společné modlitbě za mír.
Zdroj: Vatican News – italská sekce
(www.cirkev.cz)



