Anděl Páně v Lurdech: Lev XIV. vyzval k modlitbě růžence za mír
Papež Lev XIV. se v neděli 27. září po mši svaté v Lurdech pomodlil s věřícími Anděl Páně. Vyzval přitom všechny věřící a křesťanská společenství, aby se během nadcházejícího měsíce října modlili růženec se zvláštním úmyslem za ukončení válek a mír mezi znepřátelenými národy. Modlitbu mají doprovázet konkrétní skutky pokání a milosrdenství i úsilí o dialog a smíření.
Před modlitbou Anděl Páně připomněl Lev XIV. lurdská zjevení, při nichž se Panna Maria ukázala svaté Bernadettě s růžencem. Právě z tohoto poutního místa proto vyzval všechny věřící a křesťanská společenství k modlitbě růžence během nadcházejícího měsíce října.
Papež vyzval, aby se růženec modlili „se zvláštním úmyslem, aby skončily války a mezi znepřátelenými národy zavládl mír“.
„Doprovázejme tuto modlitbu konkrétními skutky pokání a milosrdenství a vždy se zasazujme o podporu dialogu a smíření,“ dodal.
Lev XIV. se Anděl Páně pomodlil po dopolední mši svaté, kterou sloužil pod širým nebem v Lurdech. V homilii se zaměřil především na obrácení, hodnotu lidského života a křesťanskou naději. Nemocné a trpící ujistil o jejich nenahraditelném místě v církvi a poutníky vyzval, aby se z Lurd vraceli jako „misionáři naděje“.
Kříže doprovázejí naši zemi od doby svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily. A je tolik krásných křížů, které by byly jistě nenávratně ztraceny a zničeny, kdyby se o ně někdo nepostaral. A tak je radostí obyvatel Žiželic, že překrásný kříž našel své nové místo na očích všech pro potěchu srdce a zpřítomnění požehnání a ochrany z nebe.
Slavíme jubilejní rok svatého Františka z Assisi, výročí 800 let od smrti tohoto významného světce a velikého nebeského přímluvce.
U příležitosti blížícího se svátku svatého Františka je možné se duchovně připravit modlitbou novény ke svatému Františkovi, kterou Vám zde nabízíme a vyprosit si na jeho mocnou přímluvu veliké milosti. Novéna začíná v pátek 25. září a trvá do soboty 3. října.
Na tisíc dětí z Říma a okolí se bude ve Vatikánských zahradách společně s papežem modlit růženec za mír. Společná modlitba 1. října u Lurdské jeskyně zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou pořádá organizace Církev v nouzi (ACN).
Vatican Media
Měsíc říjen zahájí papež Lev XIV. společnou modlitbou s dětmi z římských škol a farností. U Lurdské jeskyně ve Vatikánských zahradách začne 1. října v 17 hodin modlitba růžence, v níž se ke Svatému otci připojí na tisíc dětí. Společně tak zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou již více než dvacet let pořádá organizace Církev v nouzi.
Letos – jak informuje ACN – potrvá modlitební kampaň celý týden, od 1. do 7. října, tedy do svátku Panny Marie Růžencové. Diecéze, farnosti, školy, společenství a rodiny na různých kontinentech si tak mohou vybrat den, který nejlépe odpovídá jejich možnostem, a zároveň se spojit ve společném modlitebním úmyslu za pokoj a jednotu.
Děti z celého světa sjednocené v modlitbě
Zatímco v Římě se budou děti modlit společně s papežem Lvem, podobné iniciativy se již připravují v mnoha dalších zemích – od domorodých společenství v bolivijské Amazonii po farnosti v Súdánu, Zimbabwe, Mosambiku, Sieře Leone a na mnoha dalších místech poznamenaných válkou, chudobou nebo nestabilitou.
V letošní výzvě adresované účastníkům modlitebního řetězce kardinál Kurt Koch, mezinárodní předseda organizace Církev v nouzi a prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, připomíná, že Neposkvrněné Srdce Panny Marie znamená život zcela otevřený Duchu svatému a představuje Marii jako vzor víry, lásky a modlitby.
Tato iniciativa nabývá zvláštního významu v době, kdy je svět poznamenán násilím, pronásledováním, chudobou a nejistotou. Modlitba dětí má být v tomto kontextu jednoduchým a zároveň univerzálním znamením důvěry a naděje: děti různých jazyků, kultur a zemí, sjednocené ve společné modlitbě za pokoj.
Od malé skupiny ve Venezuele k celosvětové síti
Iniciativa „Milion dětí se modlí růženec“ vznikla ve Venezuele v roce 2005 a postupně se proměnila v celosvětové modlitební hnutí, do kterého se zapojují děti, rodiny, farnosti, školy a církevní skupiny na všech kontinentech.
Kampaň čerpá inspiraci ze slov připisovaných svatému Piu z Pietrelciny: „Až se bude milion dětí modlit růženec, svět se změní.“
Pozvání není určeno pouze dětem, ale také rodičům, učitelům, kněžím, řeholníkům, katechetům a rodinám. K zapojení do iniciativy stačí pomodlit se jeden desátek růžence.
Diecézní charita Litoměřice slouží potřebným 35 let
Kostel Všech svatých v Litoměřicích a posléze biskupskou rezidenci zaplnili 21. září pracovníci Charit z celé diecéze, dobrovolníci, dárci, představitelé obcí i krajů, Charit z celé republiky a spolupracovníci charitního díla na severu Čech. Diecézní charita Litoměřice slavila 35 let své služby potřebným lidem.
Fotogalerie
Zdroj: dltm.cz
Slavnostní mši svatou u Všech svatých slavil arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze. „Děkuji za vaši práci a službu. Je radost vidět tu tolik známých tváří vás všech, kteří za tímto dílem a jeho podporou stojíte,“ uvítal na bohoslužbě a doplnil: „Jestli je něco očividného, tak je to rozsah služeb, které na severu Čech Charita vykonává. Za třicet pět let se rozrostla z malého semínka v obrovský strom, který není planý, ale nese spoustu ovoce.“
Arcibiskup s poděkováním za službu lidem v nouzi, která není jen hmotná, ale má celou řadu podob, připomněl, že v některých oblastech a městech diecéze poskytuje Charita dokonce většinu sociálních služeb. Jinde provozuje preventivní programy a snaží se vytvářet záchrannou síť těm, na které nikdo nepamatuje. „Bez spolupráce s obcemi a kraji by se toho moc udělat nedalo,“ zdůraznil.
Povolání v pravém smyslu slova
Stanislav Přibyl ocenil, že zaměstnanci i dobrovolníci Charity do své práce nevkládají jen know-how, metodiku, ale to, co její práci spojuje, tedy křesťanský styl pomoci. „Charita nám ukazuje důležitou věc: máme standardy, pravidla, vzdělání a profesionalitu. Nesmíme ztratit ze zřetele žádnou podobu této práce, ale především nesmíme zapomenout, že je to především povolání,“ řekl. Identitu Charity totiž podle jeho slov netvoří logo, které má na autech pečovatelské služby, ale nezištný křesťanský styl pomoci, který tvoří i způsob, s jakým k této práci dobrovolníci i zaměstnanci přistupují. „Je to povolání v tom pravém slova smyslu. Dnes jsme o takovém povolání slyšeli z Písma. Připomínáme si dnes svátek sv. Matouše, jednoho z evangelistů, autora prvního z evangelií, který popisuje své povolání za apoštola. Kristus ho vyvolal a řekl mu, aby šel za ním. To je povolání. A já věřím, že mnoho z vás zažilo právě takové povolání pro službu a práci v Charitě,“ vyzdvihl Stanislav Přibyl.
Charitě popřál, aby si lidé její práce všímali a projevili vděk. „Skláním se před odvážnými kroky, které u nás v Charitě podnikají – pánové se nebudou zlobit – především dámy, které tomu dílu daly kus života,“ obrátil se k ředitelkám jednotlivých charitních zařízení.
Arcibiskup připomněl také mnohaletou a vytrvalou pomoc Charitě od přátel ze sousedního Německa, kterým „leží tento kus země na srdci, protože pro některé to býval i jejich domov“.
Jsme součástí komunit
Arcibiskupovi pak dala za pravdu také ředitelka Diecézní charity Litoměřice Adéla Švecová: „Nejen bez péče biskupství bychom se nemohli rozvíjet a růst. Za mnohé vděčíme našim partnerským Charitám v Německu, či nadaci Rennovabis, kteří nám pomáhali od prvních nesmělých kroků. Díky nim jsme vyrostli v obrovskou, profesionální a významnou pomáhající organizaci.“ Ocenila podporu měst, obcí, krajů i ministerstev a všech dárců od velkých až po ty, kteří přispívají v drobných částkách (např. i v Tříkrálové sbírce). „Všechny dary jsou závazkem a nadějí, že k pomáhání nejsme sami. Jsme součástí komunit, partnery v dialogu a můžeme v turbulentní a nejisté době pomáhat druhým. Díky patří i dobrovolníkům, kteří nám nedávají zapomenout na prameny naší identity. Poděkování míří i k minulým a současným kolegům a jejich rodinám. Vybrali jste si povolání, které není jednoduché a je spojené s utrpením druhých lidí. Nenabízí jistoty předvídatelného zajištění, ale má velký smysl a přesah v našich životech,“ povzbudila Adéla Švecová.
Největší růst v krizích
Na uplynulé roky vzpomínala také někdejší ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková. „Největší posun udělala Charita v krizových obdobích. V té době jsme totiž zažívali ohromnou solidaritu, ač to byly náročné události jako povodně, uprchlické krize nebo covid. Zažili jsme ohromnou podporu místních lidí, přátel z celé republiky i ze zahraničí. Vždycky nás posílila solidarita, pochopení. Jsem vděčná, že jsem tohle jako ředitelka mohla zažít: vidět pomoc shůry díky přispění lidí. Byla to pro mne krásná etapa života,“ uvedla Růžena Kavková s tím, že je velmi důležité být tu pro lidi, o které nemá nikdo zájem.
Nepopulární práce
Její slova potvrdila Alena Maternová, ředitelka Charity Lovosice. Tamní oblastní Charita poskytuje služby prevence, které veřejnost často nevnímá pozitivně, protože „si ji prý klienti nezaslouží“. V Lovosicích pracují s Romy, jejich dětmi či s bezdomovci. „Navzdory tomu, že to není pro veřejnost ani politiky příliš zajímavé. Jenže my tu nejsme od toho, abychom tyto lidi hodnotili a lustrovali. Pomoc je naše poslání a my zkrátka neposuzujeme a nehodnotíme,“ zdůraznila a doplnila: „Nejdeme životem v botách těchto lidí a nevíme o utrpení a těžkostech, které musejí ve svých mikrosvětech nést a zvládnout. Nemáme často ani tušení, čím procházejí už od dětství – mnoho z nás nezažije za celý svůj život ani desetinu bolesti, kterou musejí naši klienti projít třeba během pár let,“ konstatovala.
Také ředitelka Charity Šluknov Kamila Svobodová popisovala realitu charitní práce v tomto severním příhraničním výběžku republiky jako „nepopulární“. „Pracujeme s nejslabšími lidmi na samém okraji zájmu společnosti. Ale když se nebudeme těmto lidem věnovat a nebudeme dělat služby prevence a pomoci, tak jejich těžkou situaci nezlepšíme,“ tvrdila. Jak řekla, ve Šluknově město odkupuje celé sídliště a vzniká tam pilotní národní projekt, jak pracovat s minoritami a město zjišťuje, že pomoc Charity je cenná a potřebná. „Můžeme být prospěšní, protože známe situaci přímo v terénu,“ dodala Kamila Svobodová.
Tak šel čas
V kalendáři byl nalistovaný 4. listopad 1991 – právě v tento den založil tehdejší litoměřický biskup Josef Koukl Diecézní charitu Litoměřice. Pod záštitou Biskupství litoměřického začala pomáhat lidem v nouzi. Prvním místem, kde mohli potřební nalézt pomoc, se ještě před oficiálním založením stal Charitní šatník, který funguje dodnes. Milníky v historii litoměřické diecézní Charity pak tvořilo například postupné zakládání pečovatelských služeb, charitních domovů a jednotlivých oblastních Charit (dnes je jich na severu Čech 16), či vznik profesionálního poradenského centra před deseti lety. Významně proměnily službu Charity živelné události jako povodně (2002 a 2013), uprchlické krize, zejména pak pomoc utečencům z válkou postižené Ukrajiny a s ní spojené založení Integračního a komunitního centra Svit.
