Celá církev dnes prožívá osmisté výročí „odchodu“ sv. Františka do Otcova domu. Zmínil jej i papež Lev v úvodu do dnešní modlitby Anděl Páně. Příklad Františka z Assisi vyzdvihl jako vzor „dělníka na Pánově vinici“.

Papež Lev vyšel z evangelního podobenství o zlých vinařích (Mt 21,33–43), které tuto neděli zaznívá při liturgii. Proti těmto záporným postavám představil vzor sv. Františka z Assisi, „dělníka, jehož práce na Pánově vinici přinesla bohatou úrodu“. Tento světec čerpal inspiraci z Ukřižovaného, který je tím „kamenem, jejž stavitelé zavrhli, ale stal se kvádrem nárožním“ (Mt 21,42; srv. Žl 118,22).

„Svatý František napravil církev v moci víry v Pána Ježíše a uzdravil trhliny nesváru svědectvím bratrské lásky,“ uvedl papež. Takto se ukazuje – a je to i zásadním poselstvím dnešního evangelia – že milosrdenství nebeského Otce je vždy větší než všechno zlo, které pustoší svět. „Boží vůle ve své nekonečné spravedlnosti proměňuje zlo ve vykoupení,“ zdůraznil Lev XIV.

Po modlitbě Anděl Páně připomněl papež iniciativu Milion dětí se modlí růženec, probíhající od 1. do 7. října, kterou zaštiťuje nadace Pomoc církvi v nouzi. Poděkoval všem dětem i dospělým, kteří přijali jeho výzvu z Lurd modlit se za pokoj a mír ve světě během růžencového měsíce října.

Modlitbám všech také Lev XIV. svěřil setkání předsedů biskupských konferencí a představitelů východních církví, které se bude konat ve dnech 7.–14. října. Jeho impulzem je desáté výročí exhortace Amoris laetitia; shromáždění biskupové, odborníci i zástupci rodin budou v synodálním duchu hledat cesty, jak hlásat evangelium spolu s rodinami a mladými generacemi.

Závěrem papež pozdravil poutníky z nejrůznějších míst. Svou blízkost vyjádřil zvláště těm, kdo dnes v Assisi slaví františkovské jubileum, a radioamatérům z Assisi a Foligna, kteří šíří Františkovo poselství pokoje.

zdroj: vatican.va

(www.cirkev.cz)

Dne 4. října slavíme památku svatého Františka z Assisi, zakladatele řádu menších bratří. Jeho život charakterizovala láska ke Kristu, dobrovolná chudoba, blízkost k lidem na okraji společnosti a vděčnost za celé stvoření. Letos si připomínáme 800 let od jeho úmrtí. Při této příležitosti vyhlásil papež Lev XIV. zvláštní jubilejní rok svatého Františka, který trvá od 10. ledna 2026 do 10. ledna 2027.

František se narodil v Assisi roku 1181 nebo 1182 do rodiny bohatého obchodníka s látkami. Při křtu dostal jméno Jan, otec jej však začal nazývat Francescem – Františkem. Mládí prožíval ve společnosti přátel, měl rád slavnosti a snil o rytířské slávě. Zkušenost války, zajetí a nemoci jej postupně přivedla k otázkám po smyslu života a k hledání Boží vůle.

Významným okamžikem jeho obrácení bylo setkání s člověkem postiženým malomocenstvím. František překonal svůj odpor a přiblížil se k němu s láskou. Právě služba nemocným a chudým se stala jedním ze základních rysů jeho nové životní cesty.

Podle tradice zaslechl František při modlitbě před křížem v chátrajícím kostele svatého Damiána výzvu: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ Nejprve ji pochopil jako úkol opravit konkrétní stavbu. Postupně však jeho působení přispělo k duchovní obnově církve skrze návrat k evangeliu, chudobě a službě.

Rozhodnutí vzdát se majetku vedlo ke konfliktu s otcem. František se před assiským biskupem zřekl otcova dědictví a začal žít v prostotě, odkázán na vlastní práci a pomoc druhých. Jeho chudoba byla výrazem důvěry v Boha a touhy následovat Krista.

Evangelium jako způsob života

K Františkovi se postupně přidávali další muži, které oslovoval jeho příklad. Vznikající společenství menších bratří spojovala modlitba, bratrství, služba a hlásání evangelia. Jejich první způsob života schválil papež Inocenc III.; roku 1223 pak papež Honorius III. potvrdil řeholi bulou Solet annuere.

Františkův příklad inspiroval také svatou Kláru z Assisi, s níž jsou spojeny počátky řádu klarisek. Jeho spiritualita oslovila i laiky, kteří chtěli žít podle evangelia uprostřed rodinného a pracovního života. Z těchto počátků vyrostla široká františkánská rodina.

Františkova touha po pokoji se projevila i během cesty do Egypta, kde se roku 1219 setkal se sultánem al-Málikem al-Kámilem. Uprostřed válečného konfliktu se odvážil překročit hranice znepřátelených stran a osobně předstoupit před muslimského vládce.

Radost z Boží blízkosti a krása stvoření

O Vánocích roku 1223 připravil František v Grecciu jesličky, které měly lidem pomoci hlouběji prožít narození Ježíše v chudobě betlémské stáje. Tato událost významně ovlivnila pozdější tradici stavění betlémů.

Roku 1224 obdržel při modlitbě na hoře La Verna stigmata, znamení Kristových ran. V posledních letech života trpěl nemocemi a vážnými potížemi se zrakem. Právě v tomto období vznikla jeho Píseň bratra slunce, známá také jako Chvalozpěv stvoření. Skrze slunce, vodu, zemi a další součásti stvoření v ní vzdával chválu Bohu.

Jeho vztah k přírodě vyrůstal z víry, že celé stvoření je Božím darem. Také známá vyprávění o kázání ptákům či o vlku z Gubbia vyjadřují jeho touhu po smíření a úctu ke všemu živému.

Osm set let od jeho odchodu k Otci

František zemřel večer 3. října 1226 u Porciunkule nedaleko Assisi. Jeho odchod z tohoto světa si františkánská rodina připomíná jako transitus – přechod k nebeskému Otci. Již 16. července 1228 jej papež Řehoř IX. prohlásil za svatého.

Letošní osmisté výročí završuje sérii františkánských připomínek, které se od roku 2023 věnovaly schválení řehole a Vánocům v Grecciu, přijetí stigmat a vzniku Chvalozpěvu stvoření.

Jubilejní rok svatého Františka je pozváním k novému objevování jeho duchovního odkazu. Věřící vybízí k následování Krista, ke smíření a k tomu, aby se ve svém každodenním životě stávali svědky pokoje. S jubileem je spojena také možnost získat za stanovených podmínek plnomocné odpustky.

(www.cirkev.cz)

Předseda České biskupské konference, olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, se jménem českých a moravských biskupů obrací na věřící před nadcházejícími komunálními a senátními volbami. Vybízí je, aby využili svého volebního práva, rozhodovali se odpovědně a přispívali k vzájemné úctě i společnému dobru.

Drazí věřící, sestry a bratři,

zanedlouho budeme volit zastupitele našich obcí a měst a v části republiky také senátory. Volby přicházejí v době, kdy mnozí lidé hledí do budoucnosti s nejistotou a kdy se ve veřejné debatě někdy obtížně hledá prostor pro vzájemné naslouchání. O to více záleží na tom, abychom k sobě přistupovali s úctou a nenechali se rozdělit rozdílnými názory.

Církvi nepřísluší říkat, koho máte volit. Chceme vás však povzbudit, abyste své volební právo využili a rozhodovali se svobodně, odpovědně a podle svého svědomí. Všímejme si nejen slov a slibů, ale také toho, jak kandidáti jednají s druhými, zda jsou připraveni nést odpovědnost a hledat řešení pro dobro všech.

Děkujeme těm, kdo jsou ochotni vstoupit do veřejné služby. Je to úkol, který vyžaduje čas, trpělivost i odvahu. Vyprošujme kandidátům a budoucím zastupitelům a senátorům moudrost, aby dokázali naslouchat také lidem, kteří s nimi nesouhlasí nebo jejichž hlas je méně slyšet.

Naše odpovědnost nekončí odevzdáním hlasu. Každý z nás může přispívat k životu obce či města, k dobrým vztahům mezi lidmi a k pomoci těm, kdo ji potřebují. Prosme Boha, aby nás v tom vedl a aby žehnal všem, kdo budou sloužit společnému dobru.

Jménem biskupů Čech, Moravy a Slezska

Mons. Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a předseda České biskupské konference

(www.cirkev.cz)

Papež Lev XIV. se v neděli 27. září po mši svaté v Lurdech pomodlil s věřícími Anděl Páně. Vyzval přitom všechny věřící a křesťanská společenství, aby se během nadcházejícího měsíce října modlili růženec se zvláštním úmyslem za ukončení válek a mír mezi znepřátelenými národy. Modlitbu mají doprovázet konkrétní skutky pokání a milosrdenství i úsilí o dialog a smíření.

Před modlitbou Anděl Páně připomněl Lev XIV. lurdská zjevení, při nichž se Panna Maria ukázala svaté Bernadettě s růžencem. Právě z tohoto poutního místa proto vyzval všechny věřící a křesťanská společenství k modlitbě růžence během nadcházejícího měsíce října.

Papež vyzval, aby se růženec modlili „se zvláštním úmyslem, aby skončily války a mezi znepřátelenými národy zavládl mír“.

„Doprovázejme tuto modlitbu konkrétními skutky pokání a milosrdenství a vždy se zasazujme o podporu dialogu a smíření,“ dodal.

Lev XIV. se Anděl Páně pomodlil po dopolední mši svaté, kterou sloužil pod širým nebem v Lurdech. V homilii se zaměřil především na obrácení, hodnotu lidského života a křesťanskou naději. Nemocné a trpící ujistil o jejich nenahraditelném místě v církvi a poutníky vyzval, aby se z Lurd vraceli jako „misionáři naděje“.

Zdroj: Vatican.va

(www.cirkev.cz)

Na tisíc dětí z Říma a okolí se bude ve Vatikánských zahradách společně s papežem modlit růženec za mír. Společná modlitba 1. října u Lurdské jeskyně zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou pořádá organizace Církev v nouzi (ACN).

Měsíc říjen zahájí papež Lev XIV. společnou modlitbou s dětmi z římských škol a farností. U Lurdské jeskyně ve Vatikánských zahradách začne 1. října v 17 hodin modlitba růžence, v níž se ke Svatému otci připojí na tisíc dětí. Společně tak zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou již více než dvacet let pořádá organizace Církev v nouzi.

Letos – jak informuje ACN – potrvá modlitební kampaň celý týden, od 1. do 7. října, tedy do svátku Panny Marie Růžencové. Diecéze, farnosti, školy, společenství a rodiny na různých kontinentech si tak mohou vybrat den, který nejlépe odpovídá jejich možnostem, a zároveň se spojit ve společném modlitebním úmyslu za pokoj a jednotu.

Děti z celého světa sjednocené v modlitbě

Zatímco v Římě se budou děti modlit společně s papežem Lvem, podobné iniciativy se již připravují v mnoha dalších zemích – od domorodých společenství v bolivijské Amazonii po farnosti v Súdánu, Zimbabwe, Mosambiku, Sieře Leone a na mnoha dalších místech poznamenaných válkou, chudobou nebo nestabilitou.

Modlitba inspirovaná fatimským poselstvím

Kampaň 2026 čerpá inspiraci z fatimského poselství: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí“.

V letošní výzvě adresované účastníkům modlitebního řetězce kardinál Kurt Koch, mezinárodní předseda organizace Církev v nouzi a prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, připomíná, že Neposkvrněné Srdce Panny Marie znamená život zcela otevřený Duchu svatému a představuje Marii jako vzor víry, lásky a modlitby.

Tato iniciativa nabývá zvláštního významu v době, kdy je svět poznamenán násilím, pronásledováním, chudobou a nejistotou. Modlitba dětí má být v tomto kontextu jednoduchým a zároveň univerzálním znamením důvěry a naděje: děti různých jazyků, kultur a zemí, sjednocené ve společné modlitbě za pokoj.

Od malé skupiny ve Venezuele k celosvětové síti

Iniciativa „Milion dětí se modlí růženec“ vznikla ve Venezuele v roce 2005 a postupně se proměnila v celosvětové modlitební hnutí, do kterého se zapojují děti, rodiny, farnosti, školy a církevní skupiny na všech kontinentech.

Kampaň čerpá inspiraci ze slov připisovaných svatému Piu z Pietrelciny: „Až se bude milion dětí modlit růženec, svět se změní.“

Pozvání není určeno pouze dětem, ale také rodičům, učitelům, kněžím, řeholníkům, katechetům a rodinám. K zapojení do iniciativy stačí pomodlit se jeden desátek růžence.

Zdroj: Vatican News – anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Kostel Všech svatých v Litoměřicích a posléze biskupskou rezidenci zaplnili 21. září pracovníci Charit z celé diecéze, dobrovolníci, dárci, představitelé obcí i krajů, Charit z celé republiky a spolupracovníci charitního díla na severu Čech. Diecézní charita Litoměřice slavila 35 let své služby potřebným lidem.

Slavnostní mši svatou u Všech svatých slavil arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze. „Děkuji za vaši práci a službu. Je radost vidět tu tolik známých tváří vás všech, kteří za tímto dílem a jeho podporou stojíte,“ uvítal na bohoslužbě a doplnil: „Jestli je něco očividného, tak je to rozsah služeb, které na severu Čech Charita vykonává. Za třicet pět let se rozrostla z malého semínka v obrovský strom, který není planý, ale nese spoustu ovoce.“

Arcibiskup s poděkováním za službu lidem v nouzi, která není jen hmotná, ale má celou řadu podob, připomněl, že v některých oblastech a městech diecéze poskytuje Charita dokonce většinu sociálních služeb. Jinde provozuje preventivní programy a snaží se vytvářet záchrannou síť těm, na které nikdo nepamatuje. „Bez spolupráce s obcemi a kraji by se toho moc udělat nedalo,“ zdůraznil.

Povolání v pravém smyslu slova

Stanislav Přibyl ocenil, že zaměstnanci i dobrovolníci Charity do své práce nevkládají jen know-how, metodiku, ale to, co její práci spojuje, tedy křesťanský styl pomoci. „Charita nám ukazuje důležitou věc: máme standardy, pravidla, vzdělání a profesionalitu. Nesmíme ztratit ze zřetele žádnou podobu této práce, ale především nesmíme zapomenout, že je to především povolání,“ řekl. Identitu Charity totiž podle jeho slov netvoří logo, které má na autech pečovatelské služby, ale nezištný křesťanský styl pomoci, který tvoří i způsob, s jakým k této práci dobrovolníci i zaměstnanci přistupují. „Je to povolání v tom pravém slova smyslu. Dnes jsme o takovém povolání slyšeli z Písma. Připomínáme si dnes svátek sv. Matouše, jednoho z evangelistů, autora prvního z evangelií, který popisuje své povolání za apoštola. Kristus ho vyvolal a řekl mu, aby šel za ním. To je povolání. A já věřím, že mnoho z vás zažilo právě takové povolání pro službu a práci v Charitě,“ vyzdvihl Stanislav Přibyl.

Charitě popřál, aby si lidé její práce všímali a projevili vděk. „Skláním se před odvážnými kroky, které u nás v Charitě podnikají – pánové se nebudou zlobit – především dámy, které tomu dílu daly kus života,“ obrátil se k ředitelkám jednotlivých charitních zařízení.

Arcibiskup připomněl také mnohaletou a vytrvalou pomoc Charitě od přátel ze sousedního Německa, kterým „leží tento kus země na srdci, protože pro některé to býval i jejich domov“.

Jsme součástí komunit

Arcibiskupovi pak dala za pravdu také ředitelka Diecézní charity Litoměřice Adéla Švecová: „Nejen bez péče biskupství bychom se nemohli rozvíjet a růst. Za mnohé vděčíme našim partnerským Charitám v Německu, či nadaci Rennovabis, kteří nám pomáhali od prvních nesmělých kroků. Díky nim jsme vyrostli v obrovskou, profesionální a významnou pomáhající organizaci.“ Ocenila podporu měst, obcí, krajů i ministerstev a všech dárců od velkých až po ty, kteří přispívají v drobných částkách (např. i v Tříkrálové sbírce). „Všechny dary jsou závazkem a nadějí, že k pomáhání nejsme sami. Jsme součástí komunit, partnery v dialogu a můžeme v turbulentní a nejisté době pomáhat druhým. Díky patří i dobrovolníkům, kteří nám nedávají zapomenout na prameny naší identity. Poděkování míří i k minulým a současným kolegům a jejich rodinám. Vybrali jste si povolání, které není jednoduché a je spojené s utrpením druhých lidí. Nenabízí jistoty předvídatelného zajištění, ale má velký smysl a přesah v našich životech,“ povzbudila Adéla Švecová.  

Největší růst v krizích

Na uplynulé roky vzpomínala také někdejší ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková. „Největší posun udělala Charita v krizových obdobích. V té době jsme totiž zažívali ohromnou solidaritu, ač to byly náročné události jako povodně, uprchlické krize nebo covid. Zažili jsme ohromnou podporu místních lidí, přátel z celé republiky i ze zahraničí. Vždycky nás posílila solidarita, pochopení. Jsem vděčná, že jsem tohle jako ředitelka mohla zažít: vidět pomoc shůry díky přispění lidí. Byla to pro mne krásná etapa života,“ uvedla Růžena Kavková s tím, že je velmi důležité být tu pro lidi, o které nemá nikdo zájem.

Nepopulární práce

Její slova potvrdila Alena Maternová, ředitelka Charity Lovosice. Tamní oblastní Charita poskytuje služby prevence, které veřejnost často nevnímá pozitivně, protože „si ji prý klienti nezaslouží“. V Lovosicích pracují s Romy, jejich dětmi či s bezdomovci. „Navzdory tomu, že to není pro veřejnost ani politiky příliš zajímavé. Jenže my tu nejsme od toho, abychom tyto lidi hodnotili a lustrovali. Pomoc je naše poslání a my zkrátka neposuzujeme a nehodnotíme,“ zdůraznila a doplnila: „Nejdeme životem v botách těchto lidí a nevíme o utrpení a těžkostech, které musejí ve svých mikrosvětech nést a zvládnout. Nemáme často ani tušení, čím procházejí už od dětství – mnoho z nás nezažije za celý svůj život ani desetinu bolesti, kterou musejí naši klienti projít třeba během pár let,“ konstatovala.

Také ředitelka Charity Šluknov Kamila Svobodová popisovala realitu charitní práce v tomto severním příhraničním výběžku republiky jako „nepopulární“. „Pracujeme s nejslabšími lidmi na samém okraji zájmu společnosti. Ale když se nebudeme těmto lidem věnovat a nebudeme dělat služby prevence a pomoci, tak jejich těžkou situaci nezlepšíme,“ tvrdila. Jak řekla, ve Šluknově město odkupuje celé sídliště a vzniká tam pilotní národní projekt, jak pracovat s minoritami a město zjišťuje, že pomoc Charity je cenná a potřebná. „Můžeme být prospěšní, protože známe situaci přímo v terénu,“ dodala Kamila Svobodová.

Tak šel čas

V kalendáři byl nalistovaný 4. listopad 1991 – právě v tento den založil tehdejší litoměřický biskup Josef Koukl Diecézní charitu Litoměřice. Pod záštitou Biskupství litoměřického začala pomáhat lidem v nouzi. Prvním místem, kde mohli potřební nalézt pomoc, se ještě před oficiálním založením stal Charitní šatník, který funguje dodnes. Milníky v historii litoměřické diecézní Charity pak tvořilo například postupné zakládání pečovatelských služeb, charitních domovů a jednotlivých oblastních Charit (dnes je jich na severu Čech 16), či vznik profesionálního poradenského centra před deseti lety. Významně proměnily službu Charity živelné události jako povodně (2002 a 2013), uprchlické krize, zejména pak pomoc utečencům z válkou postižené Ukrajiny a s ní spojené založení Integračního a komunitního centra Svit.

(www.cirkev.cz)

Před deseti lety, 4. září 2016, prohlásil papež František Matku Terezu z Kalkaty za svatou. Zakladatelka Misionářek lásky zasvětila svůj život službě chudým, nemocným a umírajícím a stala se jednou z nejznámějších osobností katolické církve 20. století. Výročí jejího svatořečení připomenou také Misionářky lásky ve Vídni.

Matku Terezu svatořečil papež František 4. září 2016 při mši svaté na Svatopetrském náměstí v Římě. Kanonizace se uskutečnila během mimořádného Svatého roku milosrdenství a zúčastnily se jí desetitisíce věřících z celého světa.

František tehdy Matku Terezu představil jako neúnavnou služebnici milosrdenství, která svou péčí o opuštěné a umírající připomínala jejich lidskou důstojnost. „Její poslání na periferiích měst a lidské existence zůstává dodnes výmluvným svědectvím o Boží blízkosti těm nejchudším z chudých,“ řekl papež při kanonizační bohoslužbě.

Desáté výročí svatořečení připomenou v pátek také ve vídeňském Dómu sv. Štěpána, kde se večer uskuteční slavnostní mše za účasti Misionářek lásky působících v rakouské metropoli. S Vídní byla spojena i samotná Matka Tereza, která zde během svých cest několikrát pobývala. V roce 1988 promluvila v Dómu sv. Štěpána při Světovém kongresu rodin.

Od Skopje k nejchudším v Kalkatě

Matka Tereza se narodila 26. srpna 1910 ve Skopje jako Anjezë Gonxhe Bojaxhiu v albánské rodině. V osmnácti letech vstoupila k Loretánským sestrám a následně odešla do Indie, kde působila jako učitelka.

Zásadním okamžikem jejího života se stal 10. září 1946, kdy během cesty vlakem do Dárdžilingu pocítila povolání opustit dosavadní způsob řeholního života a věnovat se službě „nejchudším z chudých“. V roce 1950 založila kongregaci Misionářek lásky, která se postupně rozšířila do mnoha zemí světa.

Za svou práci získala Matka Tereza řadu ocenění, včetně Nobelovy ceny za mír v roce 1979. Zemřela 5. září 1997 v Kalkatě ve věku 87 let. Papež Jan Pavel II. ji v roce 2003 prohlásil za blahoslavenou a papež František ji o třináct let později svatořečil. Její liturgická památka připadá na 5. září, den jejího úmrtí.

Zdroj: kathpress.at

(www.cirkev.cz)

Papež Lev XIV. prostřednictvím Dikasteria pro charitativní službu zaslal finanční pomoc obyvatelům Nepálu zasaženým ničivými povodněmi. Prostředky určené organizaci Caritas Nepal mají pomoci zajistit potraviny, základní potřeby a přístřeší pro lidi, kteří při katastrofě přišli o domov. Nejnovější bilance hovoří o více než 630 obětech a téměř třech tisících pohřešovaných.

Pomoc byla odeslána po dohodě s Apoštolskou nunciaturou v Nepálu a je určena na nejnaléhavější potřeby obyvatel postižených katastrofou. Caritas Nepal, která působí pod vedením Apoštolského vikariátu, pomáhá v zasažených oblastech již od prvních hodin po povodních.

„Jde o první pomoc, kterou Svatý otec, stejně jako v jiných případech, chtěl zaslat na primární naléhavé potřeby obyvatelstva,“ uvedl prefekt Dikasteria pro charitativní službu arcibiskup Luis Marín de San Martín. Jde o rychlý a konkrétní způsob, jak zejména nejzranitelnějším lidem zprostředkovat papežovu blízkost a zároveň jim nabídnout praktickou pomoc.

Záchranné práce pokračují

Povodně zasáhly Nepál ve středu 26. srpna a způsobily rozsáhlé škody zejména v oblastech poblíž hranice s Tibetem. Podle nejnovějších údajů zahynulo více než 630 lidí a téměř tři tisíce dalších jsou pohřešovány. Mezi nezvěstnými je také více než 500 cizinců. Do záchranných prací byla nasazena také nepálská armáda. Pátrání po pohřešovaných pokračuje, záchranné práce však komplikuje rozsah škod v nejvíce postižených oblastech.

Lev XIV. již krátce po katastrofě vyjádřil obyvatelům Nepálu soustrast a duchovní blízkost. V telegramu podepsaném státním sekretářem kardinálem Pietrem Parolinem ujistil o svých modlitbách za oběti, jejich rodiny i záchranáře.

Do humanitární pomoci se zapojila také Italská biskupská konference, která na podporu několika oblastí světa postižených přírodními katastrofami vyčlenila celkem 500 tisíc eur.

„Utrpení těch, kteří žijí daleko, nám nemůže být cizí: týká se nás a volá nás k odpovědnosti,“ uvedl předseda Italské biskupské konference kardinál Matteo Zuppi.

Zdroj: Vatican News

(www.cirkev.cz)