Události

Obnova poutního areálu v Horní Polici

Slavnostní znovuotevření poutního areálu v Horní Polici

V sobotu 27. června byl po první etapě oprav znovuotevřen poutní areál kostela Navštívení Panny Marie ve farnosti Horní Police na Českolipsku. Při slavnostní mši svaté litoměřický biskup Jan Baxant požehnal rekonstruovanému kostelu a oltáři, papežský nuncius Charles Balvo požehnal varhanům a po mši svaté biskup Baxant požehnal novým zvonům. “Velmi si přeji, aby toto krásné místo bylo nejen památkou na minulost, ale živým místem s otevřenou náručí pro všechny příchozí,” řekl P. Stanislav Přibyl, administrátor farnosti.
Více fotografií na www.cirkev.cz.

Premonstráti v Nové Říši otevřeli novou výstavu

Klášter v Nové Říši otevírá nové výstavní prostory

Premonstráti v Nové Říši otevřou na konci června nové výstavní prostory na prelatuře kláštera. „Prostory prelatury sloužily dříve jako opatské a reprezentační pokoje. Dnes už neplní tuto funkci, a proto jsme se rozhodli v těchto místnostech vytvořit prostor, kde bychom mohli návštěvníkům ukázat klenoty našeho kláštera“ říká opat P. Marian Rudolf Kosík.
Publikováno: 26. 6. 2020 15:30

Poslední dva roky měli návštěvníci kláštera možnost si ve dvou turistických okruzích prohlédnout kostel sv. Petra a Pavla, kapli svaté Anny a knihovnu. Třetí prohlídkový okruh (hudební sál a prelatura) byl v rekonstrukci více než rok. „Mysleli jsme si, že otevřeme již loni na jaře, ale bylo potřeba dobře vyřešit všechny technické záležitosti, které se postupně objevovaly“ popisuje opat Kosík.

Na prelatuře kláštera si mohou návštěvníci prohlédnout obrazy, které z velké části pořídili opaté Josef Bernard Pelikán (opatem 1756-1792) a Jan Nepomucký František Pelikán (1793-1819). Obrazy, které návštěvníci během prohlídky prelatury uvidí, tvoří pouze část poměrně velké sbírky obrazů novoříšského kláštera.

V největší místnosti prelatury, kde dříve bývala obrazárna, si mohou návštěvníci prohlédnout v prostorných vitrínách výběr z monstrancí, kalichů, relikviářů a dalších liturgických předmětů z majetku kláštera nebo premonstrátských farností.

„Jde o exponáty od gotiky až po moderní dobu. O některé vzácné předměty jsme v době totality přišli, ale velkou část se podařilo zmapovat a získat zpět. Velkým štěstím bylo, že když v roce 1950 zabrali klášter komunisté, byla většina předmětů převezena do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde je odborníci zaevidovali, a tím nedošlo k jejich rozptýlení. Obě expozice – klenotnice a obrazárna – jsou velmi cenné a odpovídá tomu i několikanásobné zabezpečení“ svěřuje se opat P. Marian Rudolf Kosík.

Společně s obrazárnou a klenotnicí se také otevře nová expozice, která bude věnována archeologickým a antropologickým průzkumům, které se v klášteře konaly při opravě křížové chodby. Díky těmto průzkumům odborníci např. objevili základy kostelíka na starém hřbitově ze 13. století, kde se nacházelo více než sto hrobů místních obyvatel.

Klášter byl založen podle tradice roku 1211. První písemná zmínka pochází z roku 1248. Nejdříve zde byl konvent sester premonstrátek. Klášter byl několika násobným cílem plenění husitů, pokaždé se komunita sester dokázala obnovit a také dokázaly obnovit budovy kláštera. Na konci 16. století sestry novoříšský klášter opustily a do kláštera přicházejí bratři ze Zábrdovic (dnes součást Brna). Po roce 1733, kdy je povýšen na opatství, nastává jeho umělecky nejhodnotnější období. Premonstráti v Nové Říši se za císaře Josefa II. sice ubránili zrušení, krutě ovšem na tuto komunitu dopadly totalitní režimy 20. století.

Dne 29. května 1942 bylo zatčeno 12 řeholníků a pět z nich včetně opata Pavla Součka bylo umučeno v koncentračním táboře Osvětim. Čtyři bratři byli z Osvětimi převezeni do Buchenwaldu a poté tři z nich do Dachau. Ti, kteří přežili, se po válce vrátili do kláštera, který do té doby sloužil jako ubytovací prostor pro německou chlapeckou školu, evakuovanou z bombardovaného Porúří.

Bratřím se podařilo obnovit přerušený řeholní život. Zvolili si nového opata Augustina Antonína Machalku. Dříve, než vůbec mohl začít spolu s bratřími pracovat na opravě škod, způsobené válečnými událostmi, bylo na obzoru ještě delší přerušení řeholního života v novoříšském klášteře. Opat byl zatčen 3. února 1950 a ve vykonstruovaném procesu s řeholními představenými, který nese jeho jméno, byl odsouzen k 25 letům vězení. Při tzv. Akci „K“ v noci ze 13. na 14. dubna 1950 byli odvezeni i ostatní bratři z kláštera. Budovy kláštera od té doby využívala Vojenská nemocnice v Brně jako svůj sklad zdravotnických potřeb.

Řeholníci se mohli do svého domova v Nové Říši vrátit až v roce 1991 a od té doby pracují na obnově, která ještě zdaleka není hotová. Bylo třeba zajistit nové střechy, fasády, odvlhčení apod. „Náročný projekt rekonstrukčních a restaurátorských prací včetně generální opravy varhan v opatském chrámu sv. Petra a Pavla pokryla z vetší části dotace z evropských fondů z programu IROP. Projekt bude probíhat až do roku 2022, kdy se budou ještě restaurovat vybrané obrazy a obnovovat klášterní zahrady. Jsme za tu dotaci velmi vděční.“ říká opat Kosík.

Od 1. července se návštěvníkům otevře vše, co je zatím možné ukázat. Prohlídky jsou každý den, včetně pondělí, čtyřikrát denně, kromě neděle, kdy se provádí pouze odpoledne. „Těšíme se na všechny, kdo přijdou navštívit náš klášter. Prožíváme dobu plnou změn, a proto doporučuji, aby se zájemci podívali na naše webové stránky, kde naleznou vždy aktuální informace.“ radí všem návštěvníkům opat P. Marian Rudolf Kosík.

(www.cirkev.cz)

Změna epidemiologických opatření v kostelích

Od 15. června se ruší rozestupy dva metry při bohoslužbách

Na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR z 12. 6. není nutné od 15. června udržovat při bohoslužbách dvoumetrové rozestupy. I nadále však účastníci musí zachovávat hygienická pravidla.
Publikováno: 15. 6. 2020 16:30

Foto: Tomáš Cigánek OFS, ČaV

Bohoslužby se ve stejný čas může účastnit nejvýše 500 osob a její účastníci si před vstupem do bohoslužebného prostoru dezinfikují ruce. Na obličeji musí mít nasazenou ochrannou roušku či respirátor, který brání šíření kapének (vyjma okamžiku přijetí Eucharistie).

Celý text mimořádného opatření MZ ČR včetně pravidel ke slavení bohoslužeb k dispozici zde. (bod II. e)

V případě hromadných akcí (např. poutí) konaných ve stavebně členěných areálech, je povolena účast ve stejný čas max. 500 osob v každém stavebně odděleným sektoru areálu s tím, že je celý areál rozdělen do nejvýše pěti stavebně oddělených sektorů, z nichž každý má svůj vstup z venkovních prostor a účastníci nemohou jinak přecházet mezi sektory. Jedná se tedy o max. 2500 osob.

(www.cirkev.cz)

Povzbuzení papeže Františka o slavnosti Těla a Krve Páně

Eucharistie umožňuje zůstávat v Ježíšově lásce

Papež František dnes v pravidelné nedělní promluvě před mariánskou modlitbou Anděl Páně hovořil o významu eucharistie.
Publikováno: 14. 6. 2020 22:15

Svatý otec komentoval druhé liturgické čtení ze slavnosti Těla a Krve Páně (1 Kor 10,16-17), kde sv. Pavel poukazuje na mystický a komunitní účinek eucharistie. Papež František v závěru svojí promluvy řekl:

Toto dvojí ovoce eucharistie: za prvé sjednocení s Kristem a za druhé společenství těch, které On živí, neustále obrozuje a obnovuje křesťanské společenství. Církev koná eucharistii, ale zásadnější je, že eucharistie vytváří církev a dovoluje jí, aby byla posláním  ještě dříve než ho uskuteční. Toto je mysterium eucharistického společenství, totiž přijímat Ježíše, aby nás zevnitř proměnil a sjednotil, nikoli rozdělil.

Svatá Panna ať nám pomáhá přijímat vždy s úžasem a vděčností obrovský dar, kterým nás Ježíš obdařil ve svátosti svého Těla a svojí Krve.“

Po hlavní promluvě  papež obrátil pozornost k situaci v Libyi:

„S velkými obavami a bolestí sleduji dramatickou situaci v Libyi, za kterou jsem se v těchto dnech modlil. Vybízím a prosím mezinárodní organizace a ty, kdo nesou politickou a vojenskou odpovědnost, aby rozhodně a rezolutně začaly hledat způsob, jak ukončit násilí a nastolit mír, stabilitu a jednotu této země. Modlím se také za tisíce migrantů, uprchlíků, žadatelů o azyl a vnitřních běženců v Libyi. Sanitární situace ztížila jejich již tak nejistou situaci, takže jsou ještě více vystaveni vydírání a násilí. Krutosti! Vybízím mezinárodní společenství, aby si jejich situaci vzalo k srdci a nalezlo cestu, jak jim opatřit prostředky, jež potřebují, důstojné podmínky a nadějnou budoucnost. Bratři a sestry, všichni jsme za to zodpovědní, nikdo si nemůže myslet, že je dispenzován. Modleme se mlčky za Libyi…“

Potom zmínil kalendářní agendu OSN, která od roku 2005 připomíná 14. červen jako Světový den dárců krve:

„Je to příležitost, jak povzbudit společnost a být solidární a vnímavý k potřebným. Zdravím zde přítomné  dobrovolné dárce a vyslovuji svoje uznání všem, kdo prokazují tento prostý, ale velice důležitý skutek pomoci bližnímu darováním krve.“

Po společné mariánské modlitbě Anděl Páně papež všem požehnal.

Plné znění promluvy zde.

Zdroj: Vatican News, přeložil Milan Glaser

(www.cirkev.cz)

Slovo biskupa Jana o slavnosti Těla a krve Páně

Slavnost Těla a krve Páně, ve čtvrtek 11. června 2020 v Litoměřicích

104427

Drazí bratři a sestry,

dnešní první biblické čtení z 5. knihy Mojžíšovy se svými pouhými třemi verši, je natolik obsahově vydatné zvláště ve vztahu k Božítělové slavnosti, že si je můžeme vzít celé jako předlohu k eucharistické úvaze, ale i k post karanténní situaci. Starozákonní významná biblická postava Mojžíše je nám zde představena jako vzor člověka, jež byl Bohem mimořádně vyvolen a také pro ojedinělou službu ve prospěch vyvoleného lidu vybrán. Udivuje nás, s jakou rozvahou Mojžíš plní Boží úkol být vůdcem putujícího lidu: kde se vzala tato jeho zdatnost, schopnost a moudrost? Mojžíš má svou vlastní dramatickou historii. Ale, kdo ji nemá? Vzpomeňme na jeho narození a první okamžiky poté, co spatřil světlo světa uprostřed hebrejské rodiny. Jako hebrejský chlapec, podle faraonova nařízení, měl být usmrcen, utopen a když byl jistou shodou náhod a okolností položen do košíku a pak na vodní hladinu, stejně byl ponechán jedinému osudu: zahynutí. Tak by se také stalo, kdyby Hospodin s Mojžíšem neměl své plány. A co by se stalo s námi, kdyby i s námi neměl Bůh svůj plán? Přes egyptské životní epizody se nakonec objevuje jako ten, kdo má na poušti být 40 let stále s lidmi a doprovázet je z otroctví ke svobodě do Bohem zaslíbené země, a zprostředkovávat jim Boží plány, kterým sám ne vždy dobře rozuměl. Vytrval a neutekl ani v trpkých chvílích nepochopení u lidí, ani při nesnadném vnímání a uskutečňování obtížných Božích pokynů. Jistě, musí znovu a znovu slyšet to samé a stále to stejné: máme hlad a žízeň! Kritické okamžiky Mojžíš prožívá nejprve sám, když v sobě musí vyřešit životně důležité otázky lidské obživy, a to samozřejmě nejen té své, ale především druhých lidí, unavených poutníků. Má v něm postupně dozrávat vědomí, že Hospodin se stará i tehdy, když lidé mají hlad a žízeň. Avšak Mojžíš nedoprovází lid jen k blahobytu a životnímu dostatku. Sobě i druhým musí připomínat, že se neputuje jen do zabezpečené, i když zatím neznámé země, ale do vlasti, kterou jim slíbil dát Hospodin. A na cestě takového putování k cíli domova nestačí jen chléb od pekaře, maso od řezníka a načepované nápoje k zahnání žízně! Zdrojem, resp. pramenem posily na vyčerpávající pouti, je sám Hospodin, a ten dává svůj pokrm i svůj nápoj v dostatečném množství, a v pravou chvíli tak, aby se povědomí o Něm při nasycených žaludcích zcela nevytratilo. Proto se objevuje „mana“ jako víc než chutný a výživný chléb a občerstvující a oči očišťující voda k prohlédnutí, jež zázrakem vytryskla ze skály, kde by ji nikdo nečekal. Zkrátka, Izraelité do zaslíbené země putovali pod neustálým Hospodinovým dohledem a v trvalé Mojžíšově péči. Mají se stále více blížit vznešenějšímu cíli, než je pozemská, byť zaslíbená a krásná, země! Musí jít dál: k cíli za horizontem, k cíli mnohem šťastnějšímu, než je sebešťastnější pozemské štěstí, totiž štěstí života s Bohem navěky v nebi!

Bratři a sestry, v uplynulém období karantény jsme, podobně jako Izraelité, žili jako Boží děti, pod péčí Boží i ochotných obětavých lidí. Nedostávalo se nám vždy nebeského chleba Eucharistie, ale zůstávalo nám to, co Mojžíš před mnohými lety kladl lidem na srdce, a co by dnes v jisté obměně mohl říci i nám. Tehdy svému lidu řekl: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.“ Pamatuj na dobu nouzového stavu karanténní situace, kdy tě, bratře a sestro, Hospodin v omezujících opatřeních vedl téměř stejně jako na poušti vedl svůj lid, jen proto, aby tě vyzkoušel a poznal, co v tvém srdci skutečně je, zda budeš jeho přikázání i v mimořádných a obtížnějších okolnostech života zachovávat, že nebudeš naříkat a cokoliv Mu vyčítat, zdali Mu zachováš svou věrnost, neboť ta se osvědčí právě v trpkých dnech nepohody. – A Mojžíš pokračoval: „Hospodin tě pokořil, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst.“ Bůh tě, bratře a sestro, v této době chtěl vyzkoušet v pokoře a dal ti pocítit hlad po Eucharistii, které se ti nedostávalo s pravidelnou samozřejmostí. Vyhladověl tě až tak, abys lačněl ne po té starozákonní, z nebe padající, ale po té skutečné nebeské maně, nesamozřejmém Božím daru všech darů, a abys byl natrvalo poučen, že nežiješ jen tím, co si sám seženeš, obstaráš a vynutíš, ale že můžeš žít vším, co pochází z mých rukou a úst, byť by to bylo jen pouhé jediné slovo, avšak slovo Boží. – Mojžíš svou řeč dokončuje: „Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali.“ Drahý bratře a drahá sestro, nezapomeň na Boha a chraň se mnohem těžší choroby, než je nebezpečný koronavirus, totiž smrtelné choroby nevděčnosti. Jen On, Bůh jediný, tě může a chce vždycky vyvést z otroctví tvých nejistot, zmatků, strachů a obav. I kdyby ses ocitl v jakékoliv hrozivé pustině, v místě ohnivých hadů a štírů, v prostředí nákaz a infekčních ohrožení, bez vody a sousta stravy, On o tobě ví. A je připraven jednat ve tvůj prospěch. Ovšem bude ti pomáhat podle svého, nikoliv tak, jak bys ty chtěl, aby ti pomáhal. Když dávní otcové jedli neznámou manu a napájeli se vodou, jež vytryskla z tvrdé skály, nerozuměli, že je to v tu chvíli ten nejlepší pokrm a nejlepší nápoj. Kdyby odmítli, zůstali by hladem a žíznili by dál. Pokrm a nápoj eucharistický je dar darů. Nevyniká chutí, ale dosahem do věčnosti.

(Foto: Karel Pech)

Fotografie ze slavnosti si můžete prohlédnout ve fotogalerii

(www.dltm.cz)

Obnova Mariánského sloupu v Praze

Mariánský sloup se vrátil na Staroměstské náměstí

Po sto jedna letech, sedmi měsících a jednom dni se ve čtvrtek 4. června 2020 na pražské Staroměstské náměstí vrátil mariánský sloup.
Publikováno: 4. 6. 2020 21:00

Foto: Tereza Myslilová, TS ČBK

„Je to historická chvíle. Znovu jsme získali své místo v duchovním středu Evropy. Právě k duchovním hodnotám Evropy jsme se znovuobnovením tohoto sloupu symbolicky přihlásili,“ oceňuje návrat původně barokního díla do centra Prahy prorektor Univerzity Karlovy, historik umění Jan Royt. Jak říká, sloup není v žádném případě mrtvým kusem kamene, ale naopak vyjádřením živé úcty k Panně Marii. „Nelze ho devalvovat na nějaký symbol habsburské nadvlády nad touto zemí. Je to symbol stále živé víry,“ míní prorektor Royt.

Poslední fáze instalace sloupu začala v 8.00., kdy autor repliky díla, sochař Petr Váňa, začal se svým týmem přesouvat sochu Panny Marie od Týnského chrámu na Staroměstské náměstí. Tam byla již připravena korintská hlavice, jež byla posléze nasazena na dřík sloupu. Samotná socha Panny Marie pak byla na hlavici umístěna v 15.40., když závěrečné práce zkomplikoval prudký liják, který se po poledni přehnal nad Prahou. „Byli tu lidé z celé republiky,“ říká stavitel a donátor Petr Řehoř, jehož firma Stavitelství Řehoř je dodavatelem stavební části obnovy mariánského sloupu. Podle něj nyní už dělníky čekají jen dokončovací práce, jako je například instalace mříží do sanctuaria, kam bude posléze umístěn obraz Panny Marie Rynecké. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna, pak obnovenému mariánskému sloupu slavnostně požehná kardinál Dominik Duka.

Zdroj: Jiří Prinz, AP       

(www.cirkev.cz)

Boží Hod Svatodušní

Boží Hod Svatodušní neboli Slavnost Seslání Ducha svatého uzavírá velikonoční dobu. Duchovně je velmi silným dnem, kdy si můžeme vyprosit mnoho darů z nebe. I tento den byl naplněný hezkými lidovými tradicemi, které naplňovaly životy našich předků. 🙂