Události

Úcta ke svatému Valentinu – 14. února

Svatovalentinská úcta

Sv. Valentina si církev připomíná každoročně 14. února. Podle tradice je patronem mladých lidí a zvláště jejich čisté a oddané lásky. K sv. Valentinu se pojí dvojí tradice, a to sice křesťanská a předkřesťanská. Za císaře Claudia II. Gothica (268-270) byl sv. Valentin knězem v Římě. Legenda uvádí, že kněz Valentin tajně sezdával budoucí římské vojáky, protože vojákům bylo v té době císařem zakázáno vstupovat do manželství. Zřejmě odtud pramení vztah k svátku zamilovaných. Rozšířené svatovalentinské oslavy zřejmě pocházejí od svátku biskupa Valentina z Terni, který ovšem není uváděn v martylogiu a žil na počátku 3. století po Kristu. Lze také říci ve společenském kontextu, že se jednalo o křesťanské nahrazení starších pohanských římských slavností. Ty se konaly v antickém Římě 14. února, a byla při nich oslavována bohyně Juno, považovaná za ochránkyni partnerských vztahů v manželství a ochránkyni rodin.

V moderním světě se svatovalentinské oslavy jako svátku zamilovaných rozšířily z anglosaských zemí do celého světa a nabyly různých forem. Pojí se k nim posílání svatovalentinských pohlednic, tzv. „valentinek“. Ty lze vystopovat již od 15. století, kdy takovou zamilovanou „valentinku“ prý manželce z londýnského vězení poslal orleánský vévoda Charles. Tradicí se „valentinky“ staly až v 19. století.

V litoměřické diecézi se nachází poutní kostel sv. Valentina v Novosedlicích, a je jedním z deseti hlavních poutních míst v diecézi s úctou ke svatým. Původní gotický kostel pochází ze 14. století a byl připomínán písemně roku 1384 jako farní kostel. V letech 1710-1711 byl kostel zbarokizován. V letošním roce však v novosedlickém kostele probíhá rozsáhlá stavební rekonstrukce a je pro bohoslužby uzavřen. I když zde tedy letos není poutní mše svatá, můžeme se těšit, že v budoucnu tento poutní kostel se opět zaskví v plné kráse.

Ke svatému Valentinu se však můžeme pomodlit kdekoliv, a těm, kteří se připravují na svátost manželství, či v manželství již žijí, vyprošovat mnoho Božího požehnání.

Zdroje:
Wikipedie
Světci k nám hovoří  
Jaroslav Macek, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, 1997
96333
Foto: M. Davídková

(www.dltm.cz)

11. února – Světový den nemocných

11. února prožívá církev Světový den nemocných

Světový den nemocných má svůj původ ve zjevení Panny Marie v Lurdech,  kdy 11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirousová ve skalní jeskyni „de Massabielle“ poblíž Lurd ve Francii Pannu Marii. Zjevení se opakovalo do 16. července ještě sedmnáctkrát. K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet postižených nejrůznějšími neduhy. Církevně uznaných zázračných uzdravení za prvních sto let od zjevení bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí. Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky a podnítila péči o trpící a nemocné. Slavení dnešní památky povolil papež Lev XIII. v roce 1891 a sv. Pius X. ji v roce 1907 rozšířil na celou církev.

V litoměřické diecézi, tak jako i v jiných diecézích po celém světě, se konají modlitby za nemocné, zdravotní personál a všechny, kdo se o nemocné starají. V nemoci lidé prožívají svou účast na Kristově kříži a jejich utrpení pak může dávat smysl. Sv. Jan Pavel II. k tomu říká: „Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam.“

Ať tedy Kristus dá pocítit všem nemocným a trpícím, že je s nimi a ví o nich, a přímluva Panny Marie ať je provází, zvláště v den připomínky lurdského zjevení.

(www.dltm.cz)

Poselství papeže Františka k postní době

Poselství Svatého otce Františka k postní době 2020

„Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20)
Publikováno: 7. 2. 2020 11:00

Milé sestry, milí bratři,

i v tomto roce nám Pán dopřává příhodný čas, abychom obnovili své srdce a připravili se na slavení velikého tajemství smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které je základem křesťanského života, jak osobního, tak komunitárního. Je třeba, abychom se v mysli i v srdci neustále vraceli k tomuto tajemství. Poroste v nás měrou, jakou se necháme zapojit do jeho duchovní dynamiky a jakou svobodně a velkodušně na ně odpovíme.

1. Velikonoční tajemství, základ obrácení

Křesťanská radost tryská z naslouchání a přijetí radostné zvěsti o Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání: kérygmatu. Shrnuje tajemství lásky, která je „velmi reálná, velmi pravdivá, velmi konkrétní, takže nám nabízí vztah upřímného a plodného dialogu“ (František, apošt. exhortace Christus vivit, č. 117. Karmelitánské nakladatelství, Praha, 2019.). Kdo věří v toto poselství, ten odmítá lež, podle které jsme si darovali život sami, zatímco se ve skutečnosti rodí z Otcovy lásky, z jeho rozhodnutí darovat život v hojnosti (srov. Jan 10,10). Pokud však budeme naslouchat svůdnému hlasu „otce lži“ (Jan 8,44), riskujeme, že se propadneme do propasti, kde nic nemá smysl, že zakusíme peklo už tady na zemi, jak to bohužel dosvědčují mnohé dramatické prožitky jednotlivců i společnosti.

V této postní době roku 2020 bych se proto chtěl na každého křesťana obrátit slovy, která jsem napsal mladým lidem v apoštolské exhortaci Christus vivit: „Pohleď na rozepjaté paže ukřižovaného Krista a dovol, ať tě stále znovu zachraňuje. A když přijdeš vyznat své hříchy, pevně věř v jeho milosrdenství, které tě osvobozuje od viny. Kontempluj jeho krev prolitou s tak velikou láskou a nech se jí očistit. Tak budeš moci být vždy jako znovuzrozený“ (č. 123). Ježíšova smrt a jeho zmrtvýchvstání nepatří do minulosti: mocí Ducha Svatého je stále aktuální a skrze víru nám dovoluje hledět na Kristovo tělo a dotýkat se ho v mnoha trpících.

2. Naléhavost obrácení

Prospěje nám porozjímat do větší hloubky o velikonočním tajemství, díky kterému jsme obdrželi Boží milosrdenství. Milosrdenství lze zakusit totiž pouze „tváří v tvář“ ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Pánu, „protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). Jde o dialog od srdce k srdci, od přítele k příteli. V postním čase je proto velice důležitá modlitba. Více než povinnost vyjadřuje modlitba potřebu odpovědět na Boží lásku, která nás stále předchází a povzbuzuje. Křesťan se modlí s vědomím, že je nezaslouženě milován. Modlitba může mít různou formu, ale skutečný smysl má v Božích očích ta, která prolomí tvrdost našeho srdce, aby ho stále intenzivněji obracela k Bohu a k jeho vůli.

V tomto příhodném čase se tedy nechme vést jako Izrael na poušti (srov. Oz 2,16), abychom konečně zaslechli hlas našeho Snoubence a s větší hloubkou a ochotou mu dali v sobě zaznít. Čím více se necháme vtáhnout do jeho slova, tím více se nám podaří zakusit jeho nezištné milosrdenství. Nenechme tedy uplynout toto období nadarmo, kvůli namyšlené iluzi, že snad jsme pánem času i způsobu našeho obrácení k Bohu.

3. Vášnivé Boží rozhodnutí vést dialog se svými dětmi

Pán nám znovu nabízí příhodný čas k našemu obrácení. Nemůžeme to nikdy brát jako samozřejmost. Tato nová šance by v nás měla vyvolat vděk a zbavit nás lhostejnosti. Navzdory zlu, které je mnohdy dramaticky přítomno v našem životě i v životě církve a světa, vyjadřuje tento čas, daný nám pro změnu našeho života, pevné Boží rozhodnutí nepřerušit spásonosný dialog s námi. V Ježíši ukřižovaném, se kterým Bůh „jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“ (2 Kor 5,21), toto rozhodnutí došlo až k tomu, že na Syna dopadly všechny naše hříchy, až byl postaven „Bůh proti Bohu“, jak řekl papež Benedikt XVI. (Srov. Benedikt XVI., enc. Deus caritas est, č. 12. Nakladatelství Paulínky: Praha, 2012). Vždyť Bůh miluje i své nepřátele (srov. Mt 5,43–48).

Skrze velikonoční tajemství svého Syna chce Bůh navázat dialog s každým člověkem. Nikoli takový, jaký se připisuje Athéňanům, „kteří se ničím jiným nezaměstnávali než tím, co nového by si mohli povědět nebo vyslechnout“ (Sk 17,21). Povídání vycházející z prázdné a povrchní zvědavosti je charakteristické pro světskou tvář každé doby. V naší době se k nám může vloudit i skrze zavádějící používání komunikačních prostředků.

4. Bohatství, které je třeba sdílet, nikoli hromadit pro sebe

Velikonoční tajemství jako střed našeho života znamená soucítit s Kristovými ranami, které jsou přítomné v nevinných obětech válek, v mocichtivém zneužívání života od početí až po stáří, v nejrůznějších formách násilí a přírodních katastrofách, v nespravedlivém rozdělení přírodního a nerostného bohatství, v jakékoli formě obchodu s lidmi, v honbě za ziskem, která se stává formou modloslužby.

I dnes je důležité zvát všechny lidi dobré vůle, aby se dělili o svůj majetek s těmi, kdo almužnu nejvíce potřebují, a měli tak osobní účast na budování spravedlivějšího světa. Sdílení v rámci křesťanské lásky činí člověka více člověkem; hromadění přináší riziko, že se uzavřeme do svého egoismu a staneme se bezcitnými. Můžeme a máme vyjít ze svého egoismu i v rámci ekonomické struktury. Na datum 26. až 28. března postní doby 2020 jsem proto svolal do Assisi mladé ekonomy, podnikatele a change-makers, aby přispěli k vytvoření spravedlivější a inkluzivnější ekonomie ve srovnání se současnou. Jak často opakuje magisterium, politika je významnou podobou lásky (srov. Pius XI., Proslov k FUCI, 18. prosince 1927). Stejně tak bude důležité věnovat se ekonomice v duchu evangelia, který je duchem blahoslavenství.

Pro nadcházející postní dobu prosím o přímluvu Nejsvětější Pannu Marii, abychom přijali výzvu nechat se smířit s Bohem, abychom zaměřili pohled svého srdce na velikonoční tajemství a obrátili se k otevřenému a upřímnému dialogu s Bohem. Budeme se tak moci stát tím, co Kristus říká svým učedníkům: solí země a světlem světa (srov. Mt 5,13–14).

Řím u Sv. Jana Lateránského, v den památky Panny Marie Růžencové 7. října 2019.

FRANTIŠEK

(www.cirkev.cz)

Poslední rozloučení s Jindřichem Stryjou

Jindřich Stryja byl pravidelným účastníkem bohoslužeb v Liběšicích. Jako vynikající hudebník byl členem několika souborů. Poslední rozloučení s ním proběhne v jeho domově v Žatci, kde bude uložen do hrobu na místním hřbitově. Mše svatá za něj bude v neděli 16. února v 10 hodin v liběšickém poutním kostele.

Setkání řeholníků s otcem biskupem v Litoměřicích

V sobotu 1. února 2020 od 10 hodin se konalo v Diecézním domě kardinála Trochty (DDKT) v Litoměřicích setkání biskupa se zasvěcenými osobami. Na setkání přijelo kolem tří desítek řeholníků a řeholnic z litoměřické diecéze. Po mši svaté v kapli diecézního domu pokračovalo setkání besedou, při níž se zasvěcené osoby sdílely se svými misijními zkušenostmi na různých místech litoměřické diecéze. Setkání bylo zakončeno společným obědem v restauraci Biskupský pivovar, který se rovněž nachází v DDKT na ulici Komenského čp. 4. Po setkání uvolnil litoměřický biskup Mons. Jan Baxant svou mešní promluvu pro zveřejnění na diecézním webu.

95863

(www.dltm.cz)

Výzva litoměřického biskupa Jana k hrozící pandemii

Drazí diecézáni, bratři a sestry,

protože Světová zdravotnická organizace vyhlásila kvůli epidemii globální stav zdravotní nouze, i s ohledem na blížící se Celocírkevní den nemocných 11. 2., Vás všechny touto výzvou prosím o projev duchovní křesťanské solidarity. Jistě, nechci a nikdo z nás nechce podléhat panice, ani katastrofickým teoriím, ale k této výzvě mě vede povinnost odpovědnosti a sounáležitosti s bližními, ať se ocitají kdekoliv na světě, zvláště pak nyní s postiženými vážnou virovou chorobou, ale i se všemi zdravotníky a ošetřujícími, kteří s nebezpečně nakaženými nemocnými zůstávají, aby ve statečnosti a ušlechtilosti svého povolání služby a mimořádného poslání vytrvali. 

Proto Vás, drazí diecézáni vyzývám a prosím, abychom na všechny nemocné a jejich zdravotní pečovatele, pamatovali modlitbou při každé mši svaté, ode dneška až do odvolání zdravotní nouze, a připojili účinný projev solidarity kajícími skutky pokání.

Ze srdce Vám děkuji. Bůh Vám žehnej a Panna Maria, Uzdravení nemocných, chraň!
Váš + Jan

Výsledek Tříkrálové sbírky v litoměřické diecézi

Výsledek Tříkrálové sbírky 2020 v litoměřické diecézi

Milena Davídková 1.února 2020

Dáváme lidem příležitost pomáhat

Tříkrálová sbírka v litoměřické diecézi získává na oblibě. Svědčí o tom nejen zájem ze strany dobrovolníků, kterých každý rok přibývá, ale i obsah kasiček. Letos se v celé litoměřické diecézi podařilo vykoledovat 3 623 131 Kč, což je oproti loňskému ročníku rozdíl o více než 380 000 Kč. Všem dárcům a zúčastněným děkujeme!

Největší sbírku v Česku organizuje Charita Česká republika již dvacátým rokem. Nultý ročník se uskutečnil v roce 2000 v olomoucké arcidiecézi. Po celé republice se pak koleduje od roku 2001. Je to zároveň největší dobrovolnická akce na našem území. V litoměřické diecézi bylo do sbírky zapojeno přibližně 3 000 dobrovolníků, v celé republice pak okolo 70 000. Nutno podotknout, že se jedná nejen o koledníky, ale všechny, kteří se do akce jakkoli zapojí. Například řidiči, kteří koledníky rozváží do měst a obcí a dobrovolníci, kteří pomáhají s šitím a opravami kostýmů.

„Těší nás velký zájem ze strany dobrovolníků. Většina z nich se akce zúčastňuje opakovaně. I to je důkazem toho, že se Tříkrálová sbírka stále více dostává do povědomí občanů a stává se tradicí. Dáváme lidem příležitost pomáhat s námi“, říká ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková.

„Přibývají obce, které se samy chtějí do sbírky zapojit. Z našich kapacitních důvodů nejsme schopni pokrýt všechny obce, proto jsme za jejich aktivitu vděční. Zajistíme vše potřebné, organizace se již ujímají sami obyvatelé oněch obcí a akci si berou za svou. Spolupráce s městy a obcemi je perfektní,“ pochvaluje si koordinátorka Tříkrálové sbírky v litoměřické diecézi Veronika Vedejová.

„Největší nárůst obnosu jsme zaregistrovali v kasičce, se kterou se koledovalo v obcích Boreč, Bílinka, Režný Újezd a Struženka. V loňském roce jsme zde vykoledovali 3 194 Kč, letos 10 411 Kč. V rámci litoměřické diecéze se pak Římskokatolické farnosti Liběšice u Žatce podařilo překročit hranici 500 000 Kč, přesně 502 298 Kč,“ uvedla PR Diecézní charity Litoměřice Eva Hadašová.

Výtěžek bude použit na zakoupení kompenzačních pomůcek pro handicapované, podporu dětí ze sociálně slabých rodin, úhradu léčebných výloh, které nejsou hrazeny pojišťovnami apod. Přibližně desetina výtěžku bude použita na pomoc do zahraničí. Diecézní charita Litoměřice podporuje dva projekty v Mongolsku, které jsou zaměřeny na vzdělávání dětí a mladistvých.

(Zdroj: Tisková zpráva, 29. ledna 2020, autorka Eva Hadašová, Diecézní charita Litoměřice) 
Celorepublikové výsledky Tříkrálové sbírky 2020

Tisková zpráva – Charita Česká republika

95710
Foto: archiv Diecézní charity Litoměřice

(www.dltm.cz)

 

3. neděle v mezidobí – Neděle Božího Slova

„Dejme v sobě prostor Božímu Slovu“ připomněl papež František u příležitosti neděle Božího slova

V neděli dopoledne sloužil římský biskup v bazilice sv. Petra mši u příležitosti neděle Božího slova, kterou stanovil v roce 2019 na svátek sv. Jeronýma (30. září) v listu Aperuit illis.
Publikováno: 26. 1. 2020 19:00

Ve své homilii komentoval Petrův nástupce dnešní evangelium (Mt 4,12-23), které podává začátek Ježíšovy veřejné činnosti, a věnuje se třem bodům, totiž jak, kde a komu začal Ježíš hlásat, že se přiblížilo nebeské království. 

»Ježíš začal hlásat« (Mt 4,17). Takto uvádí evangelista Matouš Ježíšovu veřejnou službu. Ježíš, který je Slovem Božím, přišel, aby k nám promluvil svými slovy a svým životem. Tuto první Neděli Božího slova se vydáváme k počátkům jeho hlásání, k pramenům Slova života. Pomůže nám v tom dnešní evangelium (Mt 4,12-23), které podává jak, kde a komu začal Ježíš hlásat.

1. Jak začal? Velmi jednoduchou větou: »Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království« (v.17). Toto je základ všech jeho promluv, totiž sdělení, že nebeské království se přiblížilo. Co to znamená? Nebeským královstvím se rozumí Boží království, totiž způsob Božího kralování, vztahování se k nám. Ježíš nám nyní říká, že se nebeské království přiblížilo a že Bůh je blízko. To je první novost, první poselství: Bůh není daleko. Ten kdo přebývá v nebesích, sestoupil na zem, stal se člověkem. Odňal zábrany, zrušil distance. Nestalo se tak naší zásluhou. On sestoupil a vyšel nám vstříc. Bůh má od začátku ve zvyku být svému lidu nablízku. Již ve Starém zákoně stojí: »Kde je národ, jemuž by byli bohové tak nablízku, jako je Hospodin, náš Bůh« (Dt 4,7). A tuto blízkost ztělesňuje Ježíš.

Je to poselství radosti: Bůh nás přišel osobně navštívit, stal se člověkem. Nepřijal naše lidství z pocitu odpovědnosti, nýbrž z lásky. Z lásky si bere naše lidství, neboť je miluje. Bůh si vzal naše lidství, protože nás má rád a zdarma nám chce dát spásu, kterou nemůžeme dát sami sobě. Touží být s námi, obdarovat nás krásou života, pokojem srdce a radostí z toho, že nám bylo odpuštěno a že  jsme milováni.

Potom pochopíme bezprostřední Ježíšovu výzvu „obraťte se“ či „změňte život“. Změňte život, protože začal nový způsob života. Skončil čas žití pro sebe a začalo žití s Bohem a pro Boha, s druhými a pro druhé, s láskou a z lásky. Ježíš dnes opakuje také tobě: „Odvahu, jsem ti nablízku, udělej mi místo a tvůj život se změní!“ Ježíš klepe na dveře. K tomu ti Pán dává svoje slovo, abys je přijal jako milostný dopis, který ti napsal, a pocítil tak, že je s tebou. Jeho slovo nás utěšuje a povzbuzuje. Zároveň nabádá k obrácení, otřásá námi, zbavuje nás sobeckého ochrnutí. Jeho slovo má totiž moc život změnit a umožnit nám přejít ze tmy k životu. Taková je síla Jeho slova.

2. Podíváme-li se, kde začal Ježíš hlásat, zjistíme, že to bylo právě v krajích považovaných za „temné“. První čtení a evangelium mluví o těch, kteří »žijí v temnotě«, totiž o obyvatelích »země Zabulonovy a země Neftalimovy, u moře, za Jordánem, v pohanské Galilei« (Mt 4,15-16; srov. Iz 8,23-9,1). Pohanská Galilea je krajem, kde Ježíš začal kázat, a nazývala se tak proto, že tam žily různé národy; byla skutečnou směsicí národů, jazyků a kultur. Byla to Mořská cesta, představující křižovatku. Žili tam tybáři, obchodníci a cizinci, a zajisté nebyla místem náboženské čistoty vyvoleného lidu. A přece Ježíš začal tam odtud, nikoli na nádvoří Jeruzalémského chrámu, nýbrž na opačném konci země, v pohanské Galileji, v pohraničí. Začal na periferii.

Můžeme se z toho poučit: Slovo, které zachraňuje, nevyhledává chráněná, sterilizovaná a bezpečná místa. Vstupuje do našich složitostí, do našich temnot. Stejně jako tehdy přeje si Bůh také dnes navštěvovat místa, kam si myslíme, že nechodí. Kolikrát jsme to ovšem my, kteří mu zavíráme dveře a raději skrýváme svoje zmatky, chmury a obojakosti. Zapečetíme je v sobě, když jdeme k Pánu s nějakou formální modlitbou, a dáváme si pozor, aby naším nitrem neotřásla Jeho pravda. To je skrytá přetvářka. Avšak Ježíš, jak říká dnešní evangelium, »chodil po celé Galileji […] hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc« (v.23). Prošel celý tento různorodý a komplikovaný kraj. Stejně tak nemá strach zkoumat naše srdce, naše nejneschůdnější a nejsvízelnější místa. Ví, že nás uzdraví pouze odpuštěním. Pouze Jeho přítomnost nás promění, pouze Jeho slovo nás obnoví. Jeho, který prošel Mořskou cestu, uveďme na křivolaké stezky, které máme ve svém nitru, nechceme je vidět nebo je skrýváme. Nechejme tam vstoupit Jeho slovo, které je »plné života a síly, […] a pronáší soud nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími« (Žid 4,12).

3. A nakonec: ke komu začal Ježíš mluvit? Evangelium říká, že »když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry […] jak vrhají do moře sítě, byli totiž rybáři. Řekl jim: Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí« (Mt 4,18-19). Prvními adresáty povolání byli rybáři, nikoli lidé vybraní pečlivě na základě svých schopností anebo zbožní, kteří pobývali na modlitbách v chrámu, zatímco běžní lidé pracovali.

Všimněme si, co jim Ježíš řekl: udělám z vás rybáře lidí. Mluví k rybářům a používá slovníku, kterému rozumějí. Skrze jejich život je přitahuje, povolává je tam, kde jsou, a takové, jakými jsou, aby je zapojil do Svého poslání. »Oni hned nechali sítě a následovali ho« (v.20). Proč hned ? Jednoduše proto, že pocítili přitažlivost. Nebyli pohotoví a připravení proto, že obdrželi příkaz, nýbrž proto, že je přitáhla láska. K následování Ježíše nestačí dobré závazky, je zapotřebí denně vnímat Jeho povolání. Pouze On, který nás zná a miluje až do dna, umožní nám vyplout na širé moře života. Jako to učinil s těmi učedníky, kteří mu naslouchali.

Proto potřebujeme Jeho slovo, abychom uprostřed tisícera každodenních slov naslouchali onomu jedinému Slovu, které k nám nepromlouvá o věcech, nýbrž o životě.

Drazí bratři a sestry, dejme v sobě prostor Božímu slovu! Přečtěme si každý den nějaký verš z Bible. Začněme evangeliem, mějme jej otevřené na nočním stolku, nosme jej s sebou v kapse či tašce, v mobilu, nechme se jím každý den inspirovat. A objevíme, že Bůh je blízko, osvěcuje naše temnoty a s láskou nás vede po širém moři života.

(Zdroj: Vatican News, přeložil Milan Glaser)

(www.cirkev.cz)