Události

80 let od mučednické smrti svaté Terezie Benedikty od Kříže

Edith Stein: 80 let od mučednické smrti spolupatronky Evropy

Polská filozofka a mystička je i 80 let po své smrti v Osvětimi symbolem kulturních kořenů, které zachraňují před nelidskými ideologickými nánosy. Svatá patronka Evropy, která prošla konfrontací mezi evropskou liberálně-demokratickou kulturou a totalitami a nabídla společenství prvky duchovního švu nabízí – jak upozorňuje historik Eugenio Capozzi – důležitý podnět k zamyšlení i pro současnost.

Náhled
 
 

9. srpna 1942 byla v Osvětimi zavražděna Edith Steinová, filozofka, která se stala řeholnicí v řádu bosých karmelitek pod jménem Terezie Benedikta od Kříže. Narodila se 12. října 1891 v polském městě Vratislav v židovské rodině.

Myslitelka, která se vyznamenala

Po absolvování Vratislavské univerzity se rozhodla pokračovat ve své akademické kariéře v Německu, nejprve v Göttingenu a poté ve Freiburgu. Vyznamenala se navzdory tomu, že v té době bylo neobvyklé studovat coby žena filozofii a navzdory překážkám první světové války. Poté, co se stala členkou fakulty ve Freiburgu, věnovala se také společensko-politické činnosti a angažovala se v Německé demokratické straně (DDP) ve prospěch volebního práva žen a role pracujících žen ve společnosti. Kolem roku 1921 se vzdala ateismu a konvertovala. Pokřtěna byla 1. ledna 1922 v Bad Bergzabernu, poté učila na dvou dominikánských dívčích školách ve Speyeru a začala se přibližovat životu v klauzuře.

Nelidskost nacismu

V roce 1931 se stala lektorkou na Institutu pro vědeckou pedagogiku v Münsteru, ale o dva roky později musela kvůli rasovým zákonům rezignovat. 12. dubna 1933, několik týdnů po nástupu Hitlera do úřadu kancléře, Edith Steinová napsala do Říma papeži Piovi XI. a jeho státnímu sekretáři kardinálu Pacellimu, bývalému apoštolskému nunciovi v Německu a budoucímu papeži Piovi XII., aby odsoudili pronásledování Židů. Edith Steinová v roce 1934 vstoupila do karmelitánského kláštera v Kolíně nad Rýnem, aby naplnila svou touhu, kterou dlouho nosila v srdci. Aby ji řád ochránil před nacistickou hrozbou, přestěhoval ji do karmelitánského kláštera v nizozemském Echtu. 20. července 1942 je ve všech kostelích v zemi přečten dopis konference nizozemských biskupů proti nacistickému rasismu. 26. července nařídil Adolf Hitler zatčení všech Židů, včetně konvertitů ke křesťanství, kteří byli dosud ušetřeni. Edith a její sestra Rosa, rovněž konvertitka a zasvěcená Karmelu, byly zajaty a internovány v tranzitním táboře Westerbork a poté převezeny do koncentračního tábora Osvětim, kde byly 9. srpna 1942 zavražděny v plynových komorách. Těla obou byla později spálena v pecích táborového krematoria.

Dcera Izraele, mučednice z víry

„Dcera Izraele, která během pronásledování nacisty zůstala spojena vírou a láskou s ukřižovaným Pánem Ježíšem Kristem jako katolička a s jeho lidem jako Židovka.“ Tato slova pronesl Jan Pavel II. při příležitosti blahořečení Edity Steinové v kolínské katedrále 1. května 1987 a její kanonizace 11. října 1998 na Svatopetrském náměstí. Svatořečenou se stala na základě prohlášení o mučednické smrti pro víru, neboť pronásledování, kterému byla vystavena v táboře smrti, podstoupila pro své svědectví o víře. Papež František na ni několikrát poukázal jako na příklad života proti „každé formě netolerance a ideologické zvrácenosti“.

Spolupatronka Evropy

Jan Pavel II. ji 1. října 1999 jmenoval „spolupatronkou“ Evropy spolu se svatými Kateřinou Sienskou a Brigitou Švédskou a připomněl, že „nejenže strávila svůj život v různých zemích Evropy, ale celým svým životem jako myslitelka, mystička mučednice, postavila most mezi svými židovskými kořeny a svou příslušností ke Kristu, pohybovala se s jistou intuicí v dialogu se současným filozofickým myšlením a nakonec mučednickou smrtí vyznala hodnotu Boha a člověka v nesmírné hanbě šoa“. A zdůraznil: „Stala se tak výrazem lidské, kulturní a náboženské pouti, ztělesňující hluboké jádro tragédie a nadějí evropského kontinentu.“ Nad historickým kontextem, v němž Edith Steinová žila, a nad silným poselstvím, které po sobě 80 let po své smrti zanechala, se zamýšlí Eugenio Capozzi, profesor soudobých dějin na neapolské univerzitě Suor Orsola Benincasa.

Pokud jde o historický kontext, v němž dozrávala zkušenost Edith Steinové, Capozzi hovoří o Evropě prvních desetiletí dvacátého století, která prožívala hlubokou krizi vědecké kultury pozitivistického původu a zaznamenala znovuzrození různých forem spiritualismu s přehodnocením náboženské zkušenosti.

Epistemologická krize a krize demokratické kultury

Historik upozorňuje na rozpad liberálně demokratické kultury a nástup diktatur a totalitarismu. Připomíná, že Steinová dozrála ve filosofickém prostředí, které bylo oživeno obavami z dědictví evropského vědeckého poznání – jejími učiteli byli Husserl a Scheler – a které se cítilo být v krizi. V těch letech nebyla tato konverze ojedinělou událostí: mnoho intelektuálů světské formace konvertovalo ke katolicismu, ke křesťanství. Capozzi uvádí příklad Giovanniho Papiniho, spisovatele, básníka, esejisty a františkánského terciáře; britského spisovatele G. K. Chestertona; Thomase S. Eliota, básníka, esejisty, literárního kritika a dramatika, nositele Nobelovy ceny za literaturu, který se nechal pokřtít v anglikánském ritu v roce 1927. A pak Capozzi zmiňuje Clivea Staplese Lewise, který v dospělosti i díky vlivu svého přítele a kolegy Tolkiena znovu objevil víru, kterou v dospívání opustil. Lewis, říká Capozzi, jistě vnáší do náboženské renesance těchto desetiletí svou hlubokou reflexi. Úvaha, která vychází právě z filosofie vědy, jež se zabývá otázkou krize poznání, potřebou propojit evropskou liberální a demokratickou kulturu s tím, co Capozzi definuje jako duchovní šev společenství.

Antisemitismus a protikřesťanství

Při úvahách o nacistickém vyhlazování, jehož oběťmi se staly i Edith a Rosa Steinovy, Capozzi konstatuje, že je třeba se zamyslet také nad tím, že nacistický antisemitismus a obecně antisemitismus totalitních režimů 20. století je úzce spojen s hlubokým protikřesťanstvím. Připomíná, že Stein se stala obětí nacistického útlaku a antisemitského pronásledování, které se týkalo i židovských konvertitů ke katolicismu, a to i kvůli formám odporu, které proti nacismu projevovala katolická církev, zejména nizozemská církev v kauze Stein. Capozzi však zdůrazňuje, že kromě toho je třeba pochopit, jak neslučitelné byly nacismus a totalitarismus s křesťanským poselstvím. Podle historika Capozziho lze říci, že kdyby nacismus zvítězil, pronásledování by brzy zasáhlo i křesťany. Pravděpodobně by dosáhl úrovně srovnatelné s tou, která byla provedena proti Židům, říká. Capozzi cituje epizodu z autobiografie papeže Benedikta XVI., konkrétně příběh, kdy byl sedmnáctiletý seminarista Joseph Ratzinger povolán do zbraně jako záložník a důstojník německé armády se ho zeptal, co chce dělat. Řečnická otázka, protože seminarista se zjevně chce stát knězem. Mladík odpoví, že chce být knězem, a důstojník mu odpoví: „V novém Německu nebudeme kněze potřebovat“. Epizoda, která, zdůrazňuje Capozzi, pomáhá objasnit, že nacistická ideologie je v zásadě ideologií neslučitelnou se všemi formami hlubokého uznání humanismu, který má židovsko-křesťanské kořeny. Když filozof Benedetto Croce opakoval: „Nemůžeme se nenazývat křesťany“, zdůrazňoval tím podle Capozziho zejména to, že základ vzdělání pro politickou filozofii, pro filozofii práva, je křesťanský. A to, říká Capozzi, představovalo a představuje pevnou hráz proti nelidské degeneraci totalitních ideologií a režimů.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Pomoc Charity ČR s exekucemi – Milostivé léto II

Charita Česká republika bude opět pomáhat lidem s exekucemi v rámci Milostivého léta II

4. 8. 2022, 9.40
Celkem 66 charitních poraden rozesetých na území Česka je připraveno od 1. září do 30. listopadu letošního roku pomáhat dlužníkům veřejnoprávních institucí, státních a polostátních firem umořit vysoké úroky, penále a náklady na exekuce, které mnohdy několikanásobně přesahují samotnou výši dluhu a pro dlužníky a jejich rodiny jsou ekonomicky likvidační. Dlužníci, kteří se chtějí zbavit svých dluhů, mají příležitost využít mimořádnou „dluhovou amnestii“ v rámci Milostivého léta II.
Náhled
 
 

Samotný administrativní proces není pro nikoho jednoduchý. Lidé mohou využít celorepublikovou síť charitních dluhových poraden. Snahou Charity je pomáhat potřebným tak, aby se svých těžkostí nebáli a dokázali se jim postavit. „Díky naší celorepublikové síti odborných poraden, která funguje na některých místech nepřetržitě již třicet let, máme jedinečnou možnost monitorovat faktickou situaci průběžně, analyzovat potřeby lidí a navrhnout jim možná řešení, jak se v jejich konkrétní situaci zachovat,“ říká Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika.

„Předně bychom neměli kvůli dluhům nikoho odsuzovat. Ne vždy jsou to dluhy, za které by si mohl dlužník úplně sám, a do podobné situace se může bohužel velice rychle dostat takřka každý z nás. Může se stát, že prostě zapomeneme něco zaplatit my či náš partner, nebo jednoduše nemáme peníze. Z několikatisícového dluhu se pak kvůli úrokům z prodlení, exekučním poplatkům a dalším mohou stát pro někoho likvidační částky,“ dodává Curylo.

Zkušení pracovníci Charity působící v odborných poradnách, které řeší dluhovou problematiku, jejichž seznam podle místa působnosti je zveřejněn na webových stránkách, jsou s dluhovou problematikou a aktuální zákonnou úpravou dobře obeznámeni, a tak dokážou citlivě a bezpečně provést klienty jejich situací, zorientovat se v ní, poskytnout jim informace, rady a praktickou podporu při vyřizování potřebných úředních záležitostí.

 „V rámci prvního milostivého léta se na charitní dluhové poradny obrátilo na 700 zájemců a po splnění zákonných podmínek tento institut oddlužení využilo celkem 239 dlužníků,“ říká Iva Kuchyňková, manažerka pro advokační činnost Charity Česká republika.

Druhé milostivé léto reaguje na sporné body a obtíže, které předchozí právní úprava přinesla v praxi a na které se snesla kritika odborné veřejnosti novinkou, že exekutor má povinnost odpovědět do 15 dnů na písemnou žádost dlužníka o sdělení výše dlužné částky, a při nedodržení dané lhůty se dlužníkovi milostivé léto prodlouží. Rovněž paušální náhrada nákladů exekuce bude vyšší, resp. 1 815 korun s daní z přidané hodnoty.

Co zůstává stejné je, že se milostivé léto týká pouze fyzických osob, které mají dluh vůči státu a jiným veřejnoprávním věřitelům vymáhaný soudním exekutorem, a vztahuje se pouze na exekuce zahájené před 28. říjnem 2021. Tímto způsobem mohou být řešeny a ukončeny exekuce týkající se dluhů na nájemném, na zdravotním pojištění, na energiích či „jízdy na černo“, při splnění podmínky, že jde o dluh u státních samospráv, úřadů, státních fondů, škol, městských či státních a polostátních firem, zdravotních pojišťoven, Českého rozhlasu či České televize. Počet exekucí, které naplňují dané podmínky, pak není omezen. Institut Milostivého léta nemohou uplatnit osoby v insolvenci a ty, jejichž dluhy se řeší v rámci správní a daňové exekuce, které využívá např. finanční úřad nebo Česká správa sociálního zabezpečení. Dále sem nespadají ani majetkové sankce nebo uložené peněžité tresty v rámci trestního řízení za úmyslný trestný čin, pohledávky za výživné apod.

Ačkoli bude milostivé léto spuštěno až v září, již nyní je možné se na něj začít připravovat, začít shromažďovat potřebné podklady, vytvořit si plán a předejít zbytečnému vyhrocení situace na poslední chvíli. „Klientům, u kterých zjistíme, že se na jejich dluhy milostivé léto nevztahuje, se pak vždy snažíme pomoct najít jiné východisko,“ ujišťuje odbornice Iva Kuchyňková. „Milostivé léto lze sice podle legislativy uplatňovat jen vůči státu a veřejným institucím, už loni se k němu ale dobrovolně přidaly i některé soukromé subjekty, jako například banky a pojišťovny, neboť jsou si dobře vědomé toho, že je to možná jediná cesta, jak získat zpět původní dluh,“ dodává.

První milostivé léto se uskutečnilo od loňského 28. října do letošního 28. ledna, a jak uvádí ministerstvo spravedlnosti, exekutoři v jeho rámci zastavili zatím 42 tisíc exekucí (tj. 3,2 %, podle exekutorské komory mohli dlužníci akci využít u 1,3 milionu exekucí). Nyní půjde podle iniciátorů zákona na dlouhou dobu o poslední šanci zbavit se tímto způsobem státních dluhů. Jde však o to, zda na to dlůžníci budou mít finanční prostředky. Pomoct mohou jak rodiny, tak zaměstnavatelé, kteří se již v první vlně ukázali být významnými pomocníky zadluženým zaměstnancům. Pomoct mohou také finanční sbírky na tento účel. Bez peněz se nikdo neoddluží a vzhledem k tomu, že jsou lidé v exekucích, našetřené finanční prostředky nemají.

Milostivé léto II – hlavní změny v bodech:

  1. povinní bude nově muset ve stanovené lhůtě soudnímu exekutorovi písemně sdělit, že žádá o zahájení postupu podle právní úpravy tzv. milostivého léta
  2. povinný bude moct požádat exekutora o sdělení výše částky, která má být uhrazena pro splnění podmínek tzv. milostivého léta, a exekutor bude povinen do 15 dnů odpovědět
  3. paušální náhrada nákladů exekuce je stanovena na 1 500 Kč bez DPH, tj. 1 815 Kč včetně DPH.

Soubory ke stažení

Milostivé léto_leták

(www.zpravy.cirkev.cz)

Biskup Baxant: Modlím se za všechny zasažené požárem v Českém Švýcarsku

Biskup Baxant: Modlím se za všechny zasažené požárem v Českém Švýcarsku

České Švýcarsko, které se nachází na území Diecéze litoměřické, sužuje od neděle požár nebývalých rozměrů. „Myslím v těchto dnech na všechny, kdo přišli o své domovy, museli se evakuovat či byli jakkoliv ohněm postiženi. Děkuji všem hasičům a dobrovolníkům, kteří pomáhají požár uhasit a i na ně pamatuji ve svých modlitbách,“ říká litoměřický biskup Mons. Jan Baxant k této tragédii. Diecézní charita Litoměřice dnes také vyhlásí sbírku na pomoc občanům, kteří byli požárem zasaženi.

Náhled
Ilustrační foto
 

Mons. Jan Baxant, litoměřický biskup, je osobně v kontaktu se starosty zasažených obcí a k situaci ve své diecézi uvádí: „České Švýcarsko je jedním z nejkrásnějších míst litoměřické diecéze a mám zde mnoho přátel. Soucítím se všemi, kteří jsou tímto požárem zasaženi. Jsme připraveni občanům pomoci jak materiálně, prostřednictvím naší diecézní Charity, tak i poskytnout duchovní podporu ze strany kněží. Myslím v těchto dnech na všechny, kdo přišli o své domovy, museli se evakuovat či byli jakkoliv ohněm postiženi. Děkuji všem hasičům a dobrovolníkům, kteří pomáhají požár uhasit a i na ně pamatuji ve svých modlitbách.“ 

Podle ředitelky Diecézní Charity Litoměřice Karolíny Wankovské Charita Česká Kamenice, která je v první linii, již aktivovala pomoc občanům, kteří byli požárem zasaženi, a je součástí krizového štábu města Děčín. „Charita Česká Kamenice poskytla volná lůžka k ubytování, materiální a humanitární pomoc a krizovou intervenci,“ uvádí ředitelka. Charita spolupracuje se starosty obcí, celou situaci monitoruje a je připravena pomoci s evakuací obyvatel do bezpečí a zajištění materiální pomoci.

Dnes také Diecézní charita Litoměřice vyhlásila humanitární sbírku, jejíž výtěžek by měl pomoci občanům, kteří byli požárem zasaženi. Pomoci můžete zde.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Pomoc Charity v Hřensku a sbírka na pomoc zasaženým lidem

Charita pomáhá Hřensku

V Národním parku České Švýcarsko v neděli 24. července 2022 vypukl požár. Přes veškerou snahu hasičů se oheň nekontrolovaně šířil a způsobil tak mnohé škody. Zasáhl rozsáhlé lesní porosty, postupně se rozšířil i k obydlené oblasti. Byla nařízena evakuace několika vesnic. Lidem byla způsobena škoda na jejich majetku, jiní přišli o svůj domov. Diecézní charita Litoměřice se proto rozhodla o vyhlášení sbírky na pomoc lidem, kterým ničivý živel zasáhl do života.

„Jako první v linii je Charita Česká Kamenice, která je již aktivována směrem k pomoci. Je součástí krizového štábu města Děčín, nabídla materiální, humanitární i krizovou pomoc a je připravena pomoci i v podobě poskytnutí ubytování evakuovaným lidem. Ostatní Charity litoměřické diecéze jsou rovněž připraveni pomoci,“ informuje Karolína Wankovská, ředitelka Diecézní charity Litoměřice.

Dnes do zasažené oblasti zavítal i koordinátor pro mimořádné události v litoměřické diecézi Jakub Ružbatský, aby se seznámil s aktuální situací. „V současné době se stále čeká na to, až se podaří požár uhasit. Zatím nemůžeme dělat nic jiného než čekat a pomáhat hasičům. Dnes jsme jim například dovezli energetické tyčinky,“ vysvětluje Jakub Ružbatský.

Veřejná sbírka

Diecézní charita Litoměřice dnes vyhlásila sbírku na pomoc lidem zasaženým požárem v Českém Švýcarsku. Přispívat je možné přímo na náš transparentní sbírkový účet číslo 310465356 / 0300 vedený u ČSOB, a.s. anebo přes www.darujme.cz

Přispět je možné i přímo: https://dchltm.cz/pomoc-hrensku/

# Jsme tu, abychom pomohli a pomáhali.

Kontakt pro média:
Mgr. Karolína Wankovská, ředitelka Diecézní charity Litoměřice
tel.: + 420 731 551 531
e-mail: karolina.wankovska@ltm.charita.cz 

(www.dltm.cz)

Závazek afrických biskupů reagovat „na nářek země“

Závazek afrických biskupů reagovat „na nářek země“

Zdroj:Vatican News
Rubrika:Vatikán a zahraničí
18. 7. 2022, 19.50
Biskupové, kteří se od 9. do 18. července zúčastnili 20. plenárního zasedání AMECEA v Tanzanii, orgánu sdružujícího 11 států kontinentu, ve svém komuniké uznávají dopady klimatických změn na svá území a prohlašují, že chtějí pracovat na prosazování hodnoty integrální ekologie v souladu s učením Laudato si.
Náhled
 
 

Sucha, záplavy, cyklony a další katastrofy. Afrika není výjimkou z vlny důsledků, které změna klimatu nyní zaznamenává ve všech zeměpisných šířkách. Sledovat a reagovat se rozhodli biskupové AMECEA, sdružení, které sdružuje biskupství východní části kontinentu (Etiopie, Eritrea, Keňa, Malawi, Tanzanie, Uganda, Súdán a Jižní Súdán, Zambie, přidružení členové Džibutsko a Somálsko). Tento závazek byl přijat na závěr plenárního zasedání, které delegáti přidružených biskupských konferencí absolvovali od 8. do 18. července v Tanzanii. Setkání, jehož se zúčastnil i prefekt dikasteria pro komunikaci Paolo Ruffini, bylo zpečetěno výmluvným vyjádřením uznání, které bylo sepsáno v osmi bodech.

Kardinál Tagle: Bez integrálního rozvoje trpí bratrství

Na úvod setkání zazněl citát kardinála Luise Antonia Tagleho, který na setkání potvrdil, že „nedostatek péče o druhé se snoubí s chováním a praktikami, které poškozují stvoření“ a že „když chybí integrální péče o stvoření“ a „když chybí integrální lidský rozvoj, trpí bratrství“. To je v podstatě jádro encykliky Laudato si‘, která tvořila základní linii setkání. V osmi bodech preláti z AMECEA prohlašují, že uznávají „existenci ekologické krize, která je do značné míry důsledkem lidského chování“ a jejíž extrémní jevy ničení životního prostředí „představují rostoucí hrozbu pro socioekonomický rozvoj“ zemí v oblasti a pro „existenční zajištění obyvatelstva“, které ji obývá.

Osvědčené postupy proti zanedbávání

Lesy, které jsou vyčerpány odlesňováním, jež není vyváženo přiměřenou náhradní výsadbou, špatnou regulací těžby, obecnou degradací v důsledku zanedbávání a vykořisťování, jsou vyzdvihovány jako místa, kde je třeba pracovat na obnově „ekonomické spravedlnosti“ a „rovnosti“, počínaje podporou alternativních zdrojů energie, solární, větrné a jiné. Biskupové AMECEA znovu zdůrazňují svou ochotu spolupracovat se všemi institucionálními orgány, nevládními organizacemi a společenstvími jiných vyznání na všech iniciativách zaměřených na ochranu životního prostředí a realizovat intenzivní „osvětovou kampaň“ na úrovni nejnižších komunit s cílem zvýšit povědomí a zlepšit komunikaci s lidmi“ o těchto otázkách – téma, o němž hovořil prefekt Ruffini, který uvedl, že dobrá komunikace může podpořit upevnění „ekologického občanství“. Toto povědomí, jak se dočteme v textu, musí začít již na základních stupních škol, které pak mohou vychovávat mladé „vyslance správné ekologické praxe“.

Na straně obětí ekologických katastrof

V závěru nóty se vyjadřuje solidarita s lidmi v oblasti postižené „negativními dopady změny klimatu, jako jsou povodně“. Nejste sami, ujišťují biskupové, „v modlitbě a v duchu solidarity vám stojíme po boku ve vašem boji“. Další z úvah se týká komunit postižených „konflikty a občanskými válkami“, jako jsou Etiopie, Eritrea, Súdán a Jižní Súdán, včetně válek „v jiných částech Afriky a světa“, a voleb, které se mají konat 9. srpna v Keni, aby byly „svobodné, spravedlivé, důvěryhodné a mírové“.

Alessandro De Carolis (přeložil: Petr Vacík)

(www.zpravy.cirkev.cz)

Rozhovor s papežem Františkem

Papež František: Kdybych rezignoval, zůstal bych v Římě jako emeritní biskup

Zdroj:Vatican News
 

Papež František poskytl rozhovor mexické streamingové televizi, v kterém hovoří o svém zdraví a případné rezignaci na úřad. Dotýká se rovněž různých aktuálních témat – od pandemie přes válku na Ukrajině až po otázku potratů a boj se sexuálním zneužíváním. Jak říká, kdyby se jednoho dne zřekl svého úřadu, stal by se „emeritním římským biskupem“ a odešel by možná do baziliky sv. Jana na Lateránu. Dodává ovšem, že stav jeho kolenního kloubu se zlepšuje.

Náhled
 
 

„Nemám sebemenší úmysl odstoupit, alespoň v tuto chvíli rozhodně ne“, prohlašuje papež František v obsáhlém rozhovoru, který poskytl mexickým novinářkám Antonietě Collinsové a Valentině Alazrakiové na streamingovém kanálu ViX televize Televisa Univision. V části tohoto rozhovoru, zveřejněné na youtubovém zpravodajském kanálu téže televize (Univision Noticias) se papež František vyjadřuje zvláště ke svému zdravotnímu stavu a domněnkách o jeho rezignaci na petrovský úřad, které se rozšířily v posledních týdnech. „V tuto chvíli nevnímám, že by po mně Pán něco takového žádal“, uvedl papež, „kdybych pocítil, že si to přeje, učiním tak“. František poté upřesnil, že se „pouhou shodou náhod“ vydá do italského města L´Acquila, kde je pohřben papež Celestýn V. (který rezignoval v roce 1294) právě ve dnech příští konzistoře, plánované na konec srpna.

Papež poté zdůraznil, že co se týče stavu jeho kolenního kloubu, cítí sice určitá omezení, celkově se ovšem situace zlepšuje. V každém případě, jak vysvětlil, by určitě nebyl schopen vykonat apoštolskou cestu do Konžské demokratické republiky a Jižního Súdánu. „Neměl jsem na to potřebné síly“, přiznal, „nyní však, po dvaceti dnech, se dostavuje zlepšení“. František se poté vyjádřil k „velikému příkladu, který Benedikt XVI. přede všemi vydal svou rezignací“ a který mu případně napomůže k obdobnému rozhodnutí, pokud by to bylo nutné. Dále hovoří o své hluboké náklonnosti k emeritnímu papeži, muži „který ze svého ústraní podporuje církev svou dobrotou a modlitbou“. Svěřuje se také, že pokaždé, když se vypraví na návštěvu k emeritnímu papeži do kláštera Mater Ecclesiae ve Vatikánských zahradách, pociťuje velikou radost.

František dále odpověděl na otázku, která se týkala normativního ukotvení figury emeritního papeže. Ozřejmil, že „samy dějiny napomohou k tomu, aby byla lépe vymezena“. Jak vyzdvihl, „první zkušenost tohoto typu proběhla velice dobře“, protože „Benedikt XVI. je svatý a diskrétní člověk“. Do budoucna nicméně považuje za vhodné, aby taková situace v církvi byla lépe vymezena a objasněna. V souvislosti se svou případnou rezignací proto uvedl, že by se nevrátil do Argentiny: „Jsem římský biskup a v takovém případě bych se stal emeritním římským biskupem“. Na dotaz, zda by pak odešel na Laterán, František reagoval, že by to mohlo být řešení.

Papež poté připomenul, že již před cestou na poslední konkláve si připravil ústraní, kam se chtěl uchýlit jako buenosaireský emeritní arcibiskup. Sdělil, že ve výslužbě chtěl především zpovídat a navštěvovat nemocné, což mělo být základem jeho budoucího apoštolátu a práce: „Myslel jsem si, že v Buenos Aires budu sloužit lidem tam, kde to bude možné“. Tento plán by si rád udržel také v případě, že by nastala nutnost rezignace na papežský stolec.

V rozhovoru, který v plném znění v úterý 12. července odvysílala mexická televize Televisa Univision, nechyběly ani papežovy názory na aktuální dění. Mimo jiné se dotkl pandemie a připomenul silný moment mimořádné modlitby za její ukončení při Statio Orbis na Svatopetrském náměstí 27. března roku 2020. Dále se zamýšlel nad válkou na Ukrajině, přičemž zdůraznil, že považuje za zásadní mluvit „o napadené zemi, spíše než o agresorech“. Potvrdil, že se zamýšlí setkat s ruským pravoslavným patriarchou Kirillem v rámci mezináboženského setkání, které se v září uskuteční v Kazachstánu. Připomenul dramatickou situaci v zemích, sužovaných násilím, jako jsou Jemen či Sýrie, a opětovně poukázal na skutečnost, že prožíváme třetí světovou válku, vedenou po částech. Označil rovněž za „nemorální“ jak vlastnictví, tak užití jaderných zbraní.

František znovu odsoudil potrat, protože, jak vyzdvihl, je nespravedlivé odstranit lidský život. Skutečnost, že se jedná o lidský život, plyne z prokazatelných vědeckých údajů, o kterých nelze vyjednávat. Vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, které zneplatnilo předchozí rozsudek o právu na potrat, papež upozornil na polarizaci v této zemi a zdůraznil, že pastýři mají vždy pečovat o pastorační rozměř, jinak se vytváří politický problém. Jak se tedy chovat v případě katolického státníka, který podporuje potrat?, zněla otázka. „Ponechávám to na jeho svědomí“, odpověděl František, „ať o této nedůslednosti hovoří se svým pastýřem –  biskupem či farářem“. Ze Spojených států amerických se pak papež přesunul na Kubu, aby vyjádřil svou lásku ke kubánskému národu a tamním biskupům. Svěřil se, že má lidský vztah také s bývalým prezidentem Raúlem Castrem a ocenil obnovení diplomatických vztahů mezi Kubou a Spojenými státy, k němuž došlo za prezidenta Obamy.

V závěru rozhovoru pro mexickou televizi hovořil papež o očekáváních, spojených s jeho příští cestou do Kanady, která se ponese ve znamení odpuštění za zlo spáchané v minulosti. Zmínil se také o několika tragických tématech, jako jsou vraždy žen, nové formy otroctví a zejména sexuální zneužívání v církvi. V souvislosti s posledně jmenovanou otázkou František poukázal na dopad skandálů ve Spojených státech a připomenul zprávu prokuratury v Pennsylvánii: „Tak se vše vyvalilo ven a dnes si je církev stále více vědoma sexuálního zneužívání, které je ohavným zločinem. Církev chce pokračovat touto cestou a nebýt spolupachatelkou těchto deliktů“, uzavřel papež.

(www.zpravy.cirkev.cz)

100 let Charity Česká republika

Charita Česká republika pomáhá už celé jedno století. Potřebné provází na cestě životem od bezbranného dětství až do bezmocného stáří.

(www.zpravy.cirkev.cz)

 

Charita vyrostla z přirozené potřeby pomáhat potřebným. V Československu vznikla jako systematicky fungující organizace právě před 100 lety a po pádu komunistického režimu, který se její činnost snažil zastavit, ji církev vybudovala v podstatě znovu. Předseda České biskupské konference arcibiskup Jan Graubner a ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo ve čtvrtek 23. června 2022 symbolicky zahájili oslavy tohoto významného jubilea, které budou probíhat až do příštího roku a představí nejen historii Charity a její nejvýznamnější milníky, ale především její současnost, významné projekty a služby, které poskytuje potřebným.

Nedílnou součástí oslav stoletého výročí, které nese podtitul Z lásky k lidem, budou akce pro veřejnost po celé republice pořádané místními Charitami. Budou zaměřené nejen na připomenutí její dlouhé a zajímavé historie, ale především na představení vysoce profesionálních služeb, které Charita poskytuje, a oblastí, v nichž působí a již celé jedno století pomáhá potřebným a lidem v nouzi. Harmonogram chystaných akcí a happeningů bude průběžně zveřejňovaný na webových stránkách www.charita.cz/100-let-charity/

„Potřeba pomáhat lidem v nepříznivých podmínkách je bytostná a existuje od nepaměti. Pro církev je charitativní činnost vedle bohoslužby a hlásání evangelia zásadní součástí jejího života a jakýmsi barometrem přijetí Kristova myšlení do praxe. Zkušenost první světové války ukázala potřebu většího rozvoje a jednotné organizace této služby, která tu byla. Tak před sto lety vznikla katolická Charita,“ připomíná arcibiskup Jan Graubner. „Charita si získala důvěru lidí i úřadů, rozšiřuje své služby, reaguje na nové situace, a mě moc těší, že je v současné době jednou z nejvýznamnějších humanitárních organizací v České republice, která významně pomáhá doma i v zahraničí.“

„Jen těžko bychom spočítali množství lidí potřebných, nemocných, zoufalých, na útěku, těch, kterým jejich těžký životní příběh sebral veškerou naději a víru, jimž v průběhu své stoleté existence Charita dokázala pomoct a zažehnout jiskřičku naděje na lepší budoucnost,“ říká Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika. „Jsem velice hrdý na celou organizaci, na výsledky, kterými se může pochlubit, i na to, že ačkoli je zavázaná tradicí, nezůstává zakonzervovaná, ale je otevřená novým podnětům a výzvám.“

Charita Česká republika je jednou z nejstarších neziskových organizací na našem území. První charitní organizace začaly vznikat na úrovni diecézí krátce po ustavení samostatné Československé republiky, roku 1928 vzniklo Říšské ústředí Charity v Praze. Je v pravém slova smyslu průkopníkem systematické sociální a zdravotní péče. Nově vznikající Charity v období první republiky kopírovaly územní členění na biskupství tak, jak ho tradičně pojímá církev, a u tohoto dělení zůstalo dodnes.

Díky dobře fungující síti lokálních Charit (podle údajů z roku 2021 se jedná o celkem 275 arcidiecézních, diecézních, oblastních, městských a farních Charit) a dlouholeté praxi je Charita Česká republika v současné době bezkonkurečně největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Zaměstnává více než 9 tisíc lidí a při zajišťování jejích aktivit a služeb každoročně vypomáhá kolem 50 tisíc dobrovolníků. V roce 2021 poskytla 1 336 služeb, které využilo více než 170 tisíc klientů.

Charita byla nablízku lidem, kteří potřebují pomoc, téměř ve všech náročných obdobích naší spletité historie. Byla s chudými a nezaměstnanými za první republiky, pomáhala v roce 1938 uprchlíkům z českého pohraničí, za německé okupace, pak rodinám v odboji. Na konci druhé světové války doprovázela lidi vracející se z koncentračních táborů. V novodobé historii se významně podílela na pomoci při povodních v 90. letech i při dalších živelních pohromách v novém tisíciletí, naposledy při likvidaci škod způsobených tornádem na Moravě. Stranou nezůstala stát ani při humanitární pomoci v místech soudobých válečných konfliktů, například v bývalé Jugoslávii, Čečensku, Iráku či Sýrii. Jediný, komu byla trnem v oku, byl komunistický režim, který chtěl mít (neúspěšně) monopol na pomoc. To se mu však nepodařilo.

Aktuálně hraje Charita po celé republice klíčovou roli při pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, nikoli však na úkor stávajících klientů. Farní charity mobilizovaly bez ohledu na množství každodenní práce, únavu, překážky či nepříznivé okolnosti všechny své síly a znovu dokázaly ve společnosti probudit nevídanou vlnu solidarity. „Všechno, co děláme, má společného jmenovatele – laskavou pomoc druhým lidem. Takovou, jejíž jméno ,charitaʻ hrdě nosíme. Takovou, která přináší více radosti a méně bolesti. I když míra potřebnosti naší práce bohužel velice těsně souvisí s tím, jaké nečekané události a živelní pohromy nás zasáhnou,“ dodává Curylo.

Zřizovatelem Charity Česká republika je Česká biskupská konference. Prostřednictvím Charity naplňuje katolická církev jedno ze svých hlavních poslání, službu diakonie, tedy péči o slabé a potřebné. Pomoc poskytujeme všem bez ohledu na náboženství, rasu, národnost nebo státní či politickou příslušnost. Respektujeme práva i důstojnost každého člověka.

Charita Česká republika je tvořena dvěma arcidiecézními Charitami (pražská a olomoucká) a šesti diecézními Charitami (brněnská, českobudějovická, královehradecká, litoměřická, ostravsko-opavská a plzeňská), dále je její součástí Česká katolická charita a Řeckokatolická charita. Kromě toho jsme členem prestižních mezinárodních organizací Caritas Internationalis a Caritas Europa.

Pomoc a podporu mohou naši klienti využít v oblasti:

  • odborného sociálního poradenství (např. občanské poradny, dluhové poradny, poradny pro osoby se zdravotním postižením, poradny pro seniory aj.),
  • služeb sociální péče (např. pečovatelská služba, osobní asistence, odlehčovací služby, stacionáře, domovy pro seniory aj.),
  • služeb sociální prevence (např. azylové domy, telefonická krizová pomoc, nízkoprahová centra, noclehárny, služby následné péče, sociální rehabilitace aj.),
  • zdravotních služeb (např. domácí zdravotní péče, lůžkové hospice, mobilní specializovaná paliativní péče, ambulance, pobytová zařízení aj.),
  • ostatních služeb, jako jsou např. charitní šatníky, sklady nábytku, půjčovny kompenzačních pomůcek, potravinová a materiální pomoc, kluby seniorů, vzdělávací centra, pomoc vězňům či služby podpory zaměstnanosti.

Zdroj: cirkev.cz

41. výročí mariánských zjevení v Medžugorji

V Medžugorji jsme 25. června slavnostně oslavili 41. výročí mariánských zjevení. Mši svaté za účasti velkého množství věřících a koncelebrace 268 kněží předsedal fra Jozo Grbeš, provinciál Hercegovinské františkánské provincie.

Mezi koncelebrujícími byl i medžugorský farář fra Marinko Šakota, provinční vikář, který pochází z Medžugorje, fra Miro Šego, bývalý provinciál Hercegovské františkánské provincie, fra Miljenko Šteko a též vizitátor provincie, fra Miro Relota.

V úvodu do mešní slavnosti tohoto večera prohlásil fra Jozo Grbeš, že když slavíme eucharistii jsme to co skutečně jsme. “Jsme si vědomi, že jsme významnou součástí něčeho většího než jsme my sami a že jsme v tomto čase spojeni s celým světem a že se každou chvíli, každou minutu, každý den a každou hodinu někde na světě slaví eucharistie, které jsme i my součástí‘, prohlásil fra Jozo na počátku mešní slavnosti.

Ve své homilii fra Jozo Grbeš hovořil o lásce, která nám je dnes všem potřebná, a zdůraznil, že věří, že “ vás ta láska přivedla sem: láska Matky, která neustále zve a láska Krista, který je hlavním cílem“.

“Možná jsme v životě všechno pochopili, možná máme mnoho znalostí, možná jsme nasbírali velkou moudrost, dokončili jsme mnoho škol, možná jsme získali mnoho titulů ke svému jménu, možná jsme prošli celým světem, možná se naše jméno objevuje v nadpisech novin, možná nás všichni znají, možná jsme si podmanili svět…, ale jestli jsme nepochopili lásku, nepochopili jsme nic!

Mnoho lásky je spojeno se jménem Medžugorje. Tak mnoho lásky sestoupilo z tohoto kopce nad Bijakovići.  Tolik lásky se šíří světem jménem Medžugorje.  Tolik lásky vyléčilo lidská těla, lidské duše, je tolik vyléčených ran, lidí pozvednutých z prachu, usmířených osudů, obnovených rodin.  Což neznáte to velkolepé poselství: „Kdybyste věděli jak vás miluji, plakali byste radostí!“

Kdybychom věděli jak je dobré odpustit, nikdy bychom nežili ve sporech. Kdybychom věděli jaké je bohatství mít mír, nikdy bychom nevyhledávali spory. Kdybychom věděli jak veliká milost je v pokání, nikdy bychom nebyli pyšní. Kdybychom věděli jak božské je být prostý, nikdy bychom  nikomu nekomplikovali život. Kdybychom věděli jak velká je síla v pokoře, nikdy bychom neusilovali o přední místa. Kdybychom věděli jak velká je síla v nesobeckosti, žili bychom život lásky.

Kdybychom věděli jak je blažené a správné říkat pravdu, nikdy bychom se nikomu nezaprodali.  Kdybychom poznali Marii, věděli bychom, že je Kristus jediný Spasitel světa“, řekl fra Jozo a zdůraznil: “mnoho míru vešlo do lidských srdcí, rodin a světa skrze jméno Medžugorje“.

“Medžugorje je Maria, Maria je láska, a láska je Bůh. Tak jasné je to spojení! Buďme si toho vědomi. Nezapomínejte na ně a neopouštějme je. Jak Maria tak láska vždy vedou k Bohu lásky, Kristu Spasiteli!

Proto jak vám tak sobě říkám: neodcházejme dnes večer domů stejní jako jsme přišli. Nebuďme stejní! Udělejme krok vpřed. Jsme povolaní být lepší, dokonalejší, autentičtější, prostší, pokornější. A to je na nás! Vždycky je to na nás! I jenom na nás! Tato příležitost dnes a tento večer je jasný projev milosti!“, řekl fra Jozo Grbeš ve své homilii na 41. výročí mariánských zjevení v Medžugorji. Na závěr vyzval “Marii, Paní lásky, Královnu Míru“ aby nám darovala svůj mír.

Před mší  se již podruhé konalo procesí z kopce zjevení do kostela sv. Jakova, kterého se účastnilo množství poutníků z celého světa, farníků Medžugorje a okolí.

V těchto dnech byli v Medžugorji poutníci ze všech kontinentů, z třiceti zemí světa.

Farníci se na oslavy připravovali devítidenní pobožností. Chodili na modlitby v 16 hodin na kopec zjevení modlit se tam růženec a potom vedli růženec během večerního modlitebního program  na vnějším oltáři farního kostela sv. Jakova.

(přeloženo z medjugorje.hr)
Více na: https://www.medzugorje-dve-srdce-monika-stampfelova.cz/news/oslavili-jsme-41-vyroci-marianskych-zjeveni-v-medzugorji/

Začíná novéna na poděkování za 41 let přítomnosti Panny Marie

Od dnešního dne, čtvrtka 16. června, se můžeme spojit v děkovné novéně na poděkování Panně Marii za 41 let zjevení a přítomnosti Panny Marie v Medžugorji. Modlitbou růžence můžeme Panně Marii každý den poděkovat a zároveň s důvěrou prosit o naplnění všech jejích příslibů a svěřovat jí všechny problémy naší doby a celého světa a prosbou o její mateřskou přímluvu a pomoc. 🙂 

Papež varuje před nízkou porodností: Více dětí pro udržitelný rozvoj

Papež varuje před nízkou porodností: Více dětí pro udržitelný rozvoj

11. 6. 2022, 13.55

„Přinášet hlas rodin do evropských institucí a pracovat na utváření rodinné sítě, propojující celou Evropu“ – těmito slovy papež František shrnul poslání Federace katolických rodinných sdružení v Evropě (FAFCE), jejíž členy přijal v Římě u příležitosti pětadvacátého výročí od založení. „Toto poslání je v plném souladu se synodální cestou, kterou nyní prožíváme, aby se rovněž církev více stávala rodinou rodin“, zdůraznil Svatý otec.

Náhled
 

Bohužel v tuto chvíli evropské rodiny prožívají okamžik, který je pro mnohé tragický a pro všechny dramatický kvůli válce na Ukrajině, poznamenal papež v úvodu audience a potvrdil předchozí výrok předsedy FAFCE, Vincenza Bassiho: „Matky a otcové, bez ohledu na svou národnost, nechtějí válku. Rodina je školou míru“. František rovněž ocenil mnohé rodiny a rodinné svazy, které se angažují v přijímání uprchlíků, zejména na Litvě, v Polsku a Maďarsku. Poté poukázal na seminář dosvědčující „Krásu rodiny“, který Federace uspořádala ve spolupráci s Dikasteriem pro laiky, rodinu a život a na němž vystoupila řada osobností z církve i politiky, včetně místopředsedy české vlády, Mariana Jurečky.

„Několik dní před Světovým setkáním rodin upozorňujete na nedostatečnou porodnost v Evropě a zejména v Itálii. Tato demografická zima je vážná; buďte opatrní! Je to velmi vážné. Mezi touto generativní chudobou a smyslem pro krásu rodiny existuje velmi úzká souvislost: Svědectví o sociální důstojnosti manželství se stane přesvědčivým právě přitažlivým svědectvím o vzájemnosti a komplementaritě mezi manželi“.

Papež poté vyzval Federaci katolických rodinných sdružení v Evropě, aby pokračovala v podpoře vzniku a upevňování rodinných sítí. Přivítal, že v posledních pěti letech Federace přijala deset nových rodinných organizací a čtyři nové evropské země, včetně Ukrajiny.

„Je to cenná služba, protože zde existuje potřeba míst, setkávání, společenství, kde se páry a rodiny cítí vítány, doprovázeny a nikdy nejsou samy. Je naléhavě nutné, aby se místní církve v Evropě i mimo ni otevřely působení laiků a rodin, které doprovázejí rodiny“.

Jak František dále vyzdvihl, je jisté, že dnes prožíváme nejenom dobu plnou zvratů, ale spíše epochální změnu, což s sebou nese riziko určité malomyslnost. „S Boží milostí jsme však povoláni k tomu, abychom pracovali v naději, důvěře a v účinném společenství s církví“.

„Výzvy jsou velké a všechny jsou vzájemně propojené. Například nelze mluvit o udržitelném rozvoji bez mezigenerační solidarity, která ovšem předpokládá rovnováhu, jež právě dnes v Evropě chybí. Stárnoucí Evropa, která není generativní, si nemůže dovolit mluvit o udržitelnosti a je pro ni stále obtížnější být solidární. Proto by prorodinná politika neměla být vnímána jako nástroj státní moci, ale zakládat se především na zájmu samotných rodin. Úkolem států je odstranit překážky bránící generativitě rodin a uznat, že rodina je společným dobrem, které je třeba odměnit a které má přirozené, kladné důsledky pro všechny“.

Papež citoval z jednoho nedávného dokumentu Federace, podle něhož porodnost nestojí v rozporu s ekologií. „Mít děti nesmí být nikdy považováno za nedostatek odpovědnosti vůči stvoření nebo jeho přírodním zdrojům. Koncept ekologické stopy nelze aplikovat na děti, protože jsou nepostradatelným zdrojem pro budoucnost. Místo toho je třeba řešit konzumismus a invidualismus a pohlížet na rodiny jako na nejlepší příklad optimalizace zdrojů“ (FAFCE, Rodiny pro udržitelný a integrální rozvoj, 26. října 2021).

V druhé části své promluvy si František povšiml dvojího současného nebezpečí, ohrožujícího rodinu: pornografie a pronájmu dělohy. Pornografii, šířící se prostřednictvím internetu, je třeba odsoudit jako trvalý útok na důstojnost mužů a žen.

„Nejde jen o ochranu dětí, což je naléhavý úkol pro státní úřady a nás všechny, ale také o prohlášení pornografie za ohrožení veřejného zdraví. Bylo by vážnou iluzí myslet si, že společnost, v níž mezi dospělými bují abnormální konzumace sexu po digitálních sítích, je pak schopna účinně chránit nezletilé. Rodinné sítě ve spolupráci se školami a místními komunitami mají zásadní význam při prevenci a boji s touto metlou a při léčbě těch lidí, kteří se ocitli ve víru závislosti“.

Důstojnost mužů a žen ohrožuje také nelidská a stále rozšířenější praxe „pronájmu dělohy“, při níž jsou ženy, téměř vždy z chudého prostředí, vykořisťovány a s dětmi se zachází jako se zbožím, dodal papež. Další nemalou hrozbou současnosti je válka se všemi svými důsledky, pokračoval František. Kromě odpovědnosti katolických rodin, které mají svědčit o jednotě a pracovat pro mír, je nutno, abychom se v tomto historickém období zaměřili na to, co spojuje, a nikoli na to, co rozděluje, připomenul.

„A konečně, pandemie vynesla na světlo další, skrytější pandemii, o které se málo mluví: pandemii osamělosti. Jestliže mnohé rodiny znovu samy v sobě rozpoznaly domácí církve, je také pravda, že příliš mnoho rodin zažilo osamělost a jejich vztah ke svátostem se často stal pouze virtuálním. Rodinné sítě jsou lékem na osamělost. Ze své podstaty jsou totiž povolány k tomu, aby ve společenství s pastýři a místními církvemi nikoho neopouštěly“.

„Vzájemná láska mezi mužem a ženou je odrazem absolutní a neochvějné lásky, kterou Bůh miluje lidskou bytost, určenou k tomu, aby byla plodná a realizovala se se ve společném díle společenského řádu a v péči o stvoření“, vysvětloval František v závěru.

„Rodina založená na manželství je tedy středem pozornosti. Je první buňkou našich společenství a jako taková musí být uznána ve své generativní, jedinečné a nezcizitelné funkci. Nikoli proto, že by byla ideálním a dokonalým útvarem, nikoli proto, že by byla ideologickým vzorem, nýbrž proto, že představuje přirozené místo prvních vztahů a generativity: Když rodina přijímá druhé a vychází jim vstříc, zejména chudým a opuštěným, je znamením a svědkyní mateřství církve, na kterém se aktivně podílí“.

(www.zpravy.cirkev.cz)