Události

33. neděle v mezidobí – Světový den chudých

Světový den chudých aneb s papežem dvakrát u stolu

20. 11. 2018 Rubrika: Papež František

V neděli 18. listopadu proběhly oslavy 2. Světového dne chudých. Papež František pozval chudé nejprve k eucharistickému stolu do baziliky sv. Petra. Ve své homilii zdůraznil, že jednak je důležité uznat, že jsme žebráky prosícími o spásu, a na druhé straně podávat jako Ježíš ruku druhým. Po modlitbě Anděl Páně se přesunul do Auly Pavla VI., aby zasedl ke společnému stolu s 1 500 lidmi v nouzi.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Papež v homilii: Volání chudých je každým dnem silnější, ale je mu nasloucháno stále méně

Baziliku sv. Petra zaplnilo  v neděli 18. listopadu zhruba 6 000 lidí v nouzi doprovázených dobrovolníky a pracovníky charit. Ve své homilii navázal papež František na evangelijní příběh o Ježíšovi kráčejícím po moři (Mt 14,22-33) a vybídl k zamyšlení se nad třemi činy Ježíše:

1. Odejít

Ježíš opouští za bílého dne zástup lidí ve chvíli úspěchu, kdy byl oslavován za rozmnožení chlebů. V momentě, kdy si učedníci chtěli užívat slávy, je Ježíš přiměl k odchodu a zástupy rozpustil, uchýlil se do samoty, a když nastal večer, vystoupil na horu a sám se modlil. Potom uprostřed noci sestoupil dolů a kráčel po vzdouvajícím se moři.

„V tom všem jde Ježíš proti proudu. Nejprve opouští úspěch a potom poklid. Učí nás odvaze opustit jak úspěch, který nadouvá srdce, tak poklid, který uspává duši,“ uvedl papež František s vysvětlením, že Ježíš odchází za pravými poklady života, kterými jsou Bůh a bližní.

„Nežijeme pro hromadění, naše sláva spočívá v opouštění toho, co pomíjí, a v držení se toho, co trvá,“ pokračoval dále papež a vyzval: „Probuď nás, Pane, ze zahálčivého poklidu, ze závětří našich bezpečných přístavů. Uvolni nás z kotvišť sebevztažnosti, která tíží život, osvoboď nás od hledání našich úspěchů. Uč nás, Pane, umění opouštět  a vydávat se Tvou životní trasou: k Bohu a k bližnímu.“ 

2. Povzbudit

Ježíš uprostřed noci vychází vstříc po vodě svým učedníkům. Moře (ve skutečnosti se jednalo o jezero) evokovalo v té době síly zla a Ježíš tímto gestem symbolicky potírá zlovolné nepřátele člověka. Tímto zjevením nás Ježíš ujišťuje, že On je vítězem nad našimi nepřáteli: ďáblem, hříchem, smrtí, strachem, zesvětštěním a i nám dnes praví: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se! (Mt 14,27).

I bárka našeho života je často zmítána vlnami a větrem, ale problémem by neměla být chvilková bouře, ale způsob, jakým ji navigujeme. „Tajemstvím dobré navigace je pozvat Ježíše na palubu,“ uvedl papež František a dodal, že „pouze Ježíš totiž dává život ve smrti a naději v bolesti. Pouze On uzdravuje srdce odpuštěním a vysvobozuje ze strachu důvěrou,“ a vyzval, abychom i my pozvali Ježíše na loďku života, neboť s Ním nikdy neztroskotáme a jedině s Ním jsme také my schopni povzbuzovat druhé.

3. Podat ruku

Ježíš uprostřed bouře podává ruku Petrovi, který dostal strach, zapochyboval, začal se topit a volat o pomoc.„Zkusme se vcítit do Petra: jaká je naše víra? Prosíme o záchranu?,“ položil papež otázku a pokračoval, že „počátkem víry je zřeknout se domýšlivého přesvědčení, že jsme řádní věřící, schopní a autonomní, a uznat, že potřebujeme záchranu.“

Proto je pro nás všechny důležité žít víru v kontaktu s těmi, kdo jsou v nouzi. Uznat, že jsme žebráky prosícími o spásu, bratry a sestry všech, ale zejména chudých, které upřednostňuje Pán,“ zdůraznil papež a vybídl, abychom prosili o milost slyšet volání toho, kdo se ocitl v bouřlivých vodách.

Volání chudých: dětí, které nemohou přijít na svět; maličkých, jež strádají hladem; dětí zvyklých spíše na děsivý řev bomb než na radostný výskot při hraní. Je to volání odhozených a opuštěných starců. Je to volání toho, kdo čelí životní bouři bez blízkosti přátel. Je to volání toho, kdo musí utéci, opustit dům a půdu a je bez příbytku. Je to volání celých národů, jimž jsou upírány jejich přírodní zdroje. Je to volání mnoha Lazarů, kteří pláčou, zatímco pár boháčů pořádá hostiny z toho, co podle spravedlnosti patří všem. Nespravedlnost je zlým kořenem chudoby. Volání chudých je každým dnem silnější, ale je mu nasloucháno stále méně,“ zdůraznil papež František a dodal, že věřící nesmí zůstat s rukama založenýma, ale má podávat svoji ruku jako Ježíš.

„Bůh slyší volání chudých. Ale my?,“ položil papež otázku: Máme oči k vidění, uši k slyšení a ruce k podání pomoci anebo stále opakujeme ´přijď zítra´?“

Navíc nejsme povoláni prokazovat dobro pouze těm, kdo nás mají rádi, ale jít dál, jako Ježíš, dávat těm, kteří to nemůžou vrátit. „Pohleďme na svoje dny: mezi mnoha věcmi, děláme něco nezištně? Děláme něco pro někoho, kdo to nemůže ničím oplatit? Takto podaná ruka bude naším pravým bohatstvím v nebi,“ zakončil papež František svoji homilii.

U společného stolu

Po mši svaté, promluvě z okna Apoštolského paláce a modlitbě Anděl Páně se odebral papež František do Auly Pavla VI., kde zasedl spolu s 1 500 potřebnými lidmi k nedělnímu stolu.

Oběd věnoval hotel Rome Cavalieri – Hilton Italia ve spolupráci s organizací Ente Morale Tabor a chudé obsluhovalo 70 dobrovolníků. Na menu byly lasagne, kuřecí nugety s bramborovou kaší a tiramisù. Slavnostní oběd doprovázel orchestr mladých z Pompejí. Na závěr společného oběda historická továrna na těstoviny Rummo věnovala přítomným a dobrovolnickým organizacím 1 500 tašek s těstovinami.

Na návštěvě v provizorní nemocnici

V minulém týdnu navštívil papež František také provizorní nemocnici, která vyrostla na jeden týden náměstí sv. Petra. Během krátké návštěvy za doprovodu Mons. Rina Fisichelly, předsedy Papežské rady pro novou evangelizaci, se papež pozdravil se všemi přítomnými pacienty, zdravotníky a lékaři a obdaroval je požehnanými růženci.

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News)

(www.cirkev.cz)

 

Den díkůvzdání za dar svobody

17. listopad. Modlili jsme se za svobodu

19. 11. 2018
V uplynulém víkendu jsme mj. prosili za dar svobody, připomínali jsme si události 17. listopadu 1939 a 1989. Jak vypadaly modlitby v Den boje za svobodu a demokracii fotil Roman Albrecht (Člověk a víra).

Mši svatou k 17. listopadu celebroval pražském kostele sv. Ludmily Mons. Zdenek Wasserbauer, verše Starého zákona četl Jan Potměšil. Po mši svaté se vydali věřící pod vedením pražského zastupitele Jana Wolfa na Národní třídu, kde položili květiny k památníku událostí 17. listopadu 1989.

(www.cirkev.cz)

 

Výročí 100 let od konce 1. světové války

100 let od konce 1. světové války

Na den 11. listopadu 2018 připadá veliké výročí tohoto roku – výročí konce první světové války. V roce 100 let od vzniku Československa, 100 let od stigmatizace sv. Pia z Pietrelciny, v roce devadesátého devátého výročí vzniku katolické charity u nás. Hrůzy války, které přinesly nesmírné utrpení obrovskému počtu lidí nejen v Evropě a rozsívaly smrt všude na všech frontách, zanechaly na mnoha místech zdevastovanou krajinu, zničená lidská obydlí, města i vesnice, rozvrácené lidské osudy, utrpení nesčíslného počtu pozůstalých, obrovskou chudobu a nedostatek jídla, prázdné kostelní věže po zrekvírovaných zvonech…

Bylo by toho hodně, kdybychom měli vyjmenovat všechno, co tato strašlivá válka přinesla. Úpěnlivé výzvy Panny Marie k modlitbám za mír přinesly svoje plody teprve během zjevení Panny Marie ve Fatimě v Portugalsku v roce 2017. Tehdy se začíná bohužel odvíjet nová kapitola hrůz, která vyvrcholila novou světovou válkou
o 20 let později. Jak málo by stačilo, aby se hrůzy první světové války neopakovaly…

V neděli se tak rozezněly kostelní věže po celé naší zemi, aby tak připomněly veliký dík za dar míru, který není bohužel žádnou samozřejmostí, ale velikým Božím darem. Rozezněly se v okamžik, který tradičně tuto událost připomíná celé roky ve Velké Británii, kde se každý rok rozezní zvony ve 12.30. (13.30 našeho času).

Výzvy Panny Marie k modlitbám za mír bychom neměli přehlížet. První a zároveň naprosto zásadní poselství Panny Marie v Medžugorji z 25. června 1981 je plné proseb o mír: „Mír, mír, nic než mír. Je třeba, aby se lidé smířili s Bohem a mezi sebou.“ Jak aktuální jsou tato slova stále. Často zaznívají opakovaně slova Panny Marie: modlete se za mír. Kolik míru je v tomto světě a v lidských srdcích dnes?

 

Oslavy Misijní neděle

Misijní nedělí začíná rok misií, který vyvrcholí zvláštním měsícem misií v říjnu 2019. Misijní neděle je zároveň vrcholem tohoto měsíce misií. V rámci misijního jarmarku máte možnost přispět na misie dobrovolným příspěvkem za výrobky misijního klubka v našem kostele. Příspěvek můžete vhodit do kasičky v kostele. Důležitou sbírku na misie v naší farnosti můžete podpořit také příspěvkem na náš účet 20 00 76 35 33 / 2010, variabilní symbol 700. Děkujeme Vám!

Mimořádný misijní měsíc říjen 2019

Příprava na Mimořádný misijní měsíc říjen 2019

„Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se ho toto pozvání netýká, protože „z radosti, kterou dává Bůh, není nikdo vyloučen.“ Kdo riskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třeba říci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsem unikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do své Vykupitelské náruče.“ Moc nám prospěje vrátit se k němu, poté co jsme se ztratili!“ apeluje papež František ve své exhortaci Evangelii Gaudium.

Misijní činnost každého křesťana je odpovědí na trvalý Ježíšův příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15) 30. listopadu 2019 uběhne 100 let od vydání apoštolského listu Maximum illud, kterým chtěl dát tehdejší papež Benedikt XV. po zničujícím světovém konfliktu nový impuls misijnímu úkolu hlásat evangelium. V listu zdůrazňuje, že jediným motivem misijní činnosti má být poselství a láska Pána Ježíše, šířené svatostí vlastního života a dobrými skutky. Papež František klade opět důraz na tento úkol, který byl církvi svěřen, a proto si přeje, aby se v celém světě slavil říjen 2019 jako Mimořádný misijní měsíc, kterému by měla předcházet celoroční příprava.