Lev XIV. se bude modlit v sobotu 30. května v 19 hodin v jeskyni Panny Marie Lurdské ve Vatikánských zahradách mariánskou modlitbu růžence. K této iniciativě, kterou pořádá Dikasterium pro evangelizaci, vyzvala řada významných poutních míst věřící i poutníky po celém světě.

Na závěr mariánského měsíce května zve Lev XIV. všechny k modlitbě za mír. K jeho výzvě se připojila nejvýznamnější poutní místa z celého světa. Papež se bude v sobotu 30. května v 19 hodin modlit u jeskyně Panny Marie Lurdské ve Vatikánských zahradách.

Svatý otec se modlil za dar míru při vigilii 11. dubna v Bazilice sv. Petra a vybízí věřící k modlitbě na tento úmysl při každé příležitosti.

Světová poutní místa

Jak čteme v poznámce Dikasteria pro evangelizaci – které tuto iniciativu podporuje prostřednictvím Sekce pro základní otázky evangelizace ve světě – mnoho poutních míst zapojí poutníky a věřící do recitace mariánské modlitby ve spojení s papežem. K modlitbě za mír se již připojilo poutní místo  Matky Boží (v Zarvanytsii na Ukrajině); Mezinárodní poutní místo Panny Marie Míru a Dobré cesty (v Antipolu na Filipínách); Poutní místo Panny Marie Růžencové (ve Fatimě v Portugalsku); Poutní místo Panny Marie, Královny míru (v Medžugorji, v Bosně a Hercegovině); bazilika Panny Marie Lurdské (ve stejnojmenném městečku v Pyrenejích, ve Francii); Poutní místo sv. Charbela Annaya (v Byblosu, v Libanonu) a Papežské poutní místo Svatého domu (v Loretu, v Itálii).

(www.cirkev.cz)

„Magnifica humanitas“ – první encyklika papeže Lva XIV. je věnována sociálnímu učení církve v éře umělé inteligence. Podepsána byla symbolicky v den 135. výročí encykliky Lva XIII. „Rerum novarum“. Papež v ní vyzývá, abychom střežili „velkolepé lidstvo, v němž přebývá Bůh“, skrze úsilí o pravdu, důstojnost práce, sociální spravedlnost a pokoj.

„Velkolepé lidstvo stvořené Bohem dnes stojí před rozhodující volbou: postavit novou babylonskou věž, nebo vybudovat město, kde Bůh a lidstvo žijí společně.“ Úvodní slova první encykliky Lva XIV. Magnifica humanitas, vybízející k ochraně člověka a lidství v éře umělé inteligence, shrnují její základní důvody a účel. Encykliku, která byla zveřejněna dnes, v pondělí 25. května, podepsal papež 15. května, v den 135. výročí vyhlášení encykliky Rerum novarum Lva XIII. Navazuje v ní na odkaz svého předchůdce a představuje sociální encykliku, která se zabývá jednou z hlavních výzev naší současnosti – umělou inteligencí.

Encyklika Magnifica humanitas je rozdělená do pěti kapitol. Vychází z předpokladu, že technologie není „silou člověku nepřátelskou“ (4) ani není „sama o sobě zlem“ (9). Na druhou stranu však „není neutrální, protože přebírá tvář toho, kdo ji vymýšlí, financuje, reguluje a používá“. Odtud také papežova výzva „budovat v dobrém“ a „zůstat lidmi“, v duchu logiky odvážné spoluzodpovědnosti a společenství.

První kapitola – Dynamické myšlení věrné evangeliu – představuje přehled sociálního učení církve (SUC) v nedávném magisteriu a v dokumentech II. vatikánského koncilu a poukazuje na její „dynamický charakter“ (17). SUC není „příručkou obsahující zásady a normy, kterými se máme řídit“, ale spíše „teologií společenství v dějinách“ (27), která orientuje výklad událostí ve světle evangelia. Ve druhé kapitole Lev XIV. vyjmenovává Základy a principy sociálního učení církve: na prvním místě jmenuje důstojnost člověka, stvořeného k Božímu obrazu a podobě; nedotknutelnost lidských práv, včetně práva na život „od početí až do jeho přirozeného konce“; uznání práv menšin, se zvláštním důrazem na práva žen, kde požaduje, aby jejich hlas byl skutečně slyšen a aby byly doceněny (57).

Právo národů na existenci a vlastní identitu

Pokud jde o zásady SUC, Lev XIV. jich uvádí pět: první je společné dobro, „společenská forma důstojnosti přiznané každému“ (59). Na jednom bodě papež obzvláště trvá: „Prosazování společného dobra nelze nikdy oddělit od respektu k právu národů na existenci, na zachování vlastní identity a na to, aby svou jedinečností přispívaly k rodině národů“. V důsledku toho „je jakýkoli pokus nebo projekt likvidace či podrobení národa hluboce nemorální, a proto nepřijatelný“ (64).

Technologie nesmí být v rukou úzké skupiny lidí

Druhý princip se týká univerzálního určení hmotných statků. Zde i v dalších bodech encykliky Lev XIV. zdůrazňuje, že technologie nemají být soustředěny do rukou úzké skupiny lidí, aby se neprohlubovala propast mezi těmi, kdo jsou do digitální revoluce zahrnuti, a těmi, kteří jsou z ní vyloučeni (67). Z toho vyplývají třetí a čtvrtý princip, a to subsidiarita (68) – která si žádá překonání paternalismu a asistencialismu ve prospěch společné odpovědnosti – a solidarita (73), „princip a ctnost“, jež je protikladem lhostejnosti.

Sociální spravedlnost

Pátým principem SUC je sociální spravedlnost. V digitálním věku musí být všem zaručen spravedlivý přístup k příležitostem, je třeba chránit nejzranitelnější, bojovat proti nenávisti a dezinformacím a podrobit využívání technologií veřejné kontrole. Lev XIV. v této oblasti označuje za vizitku společnosti způsob, jakým nakládá s migranty, kde se ukazuje, „zda je idea spravedlnosti vedena strachem, nebo bratrstvím“. Papež vyzývá jednak k zachování „práva na naději“ pro ty, kdo jsou nuceni odejít, a to zajištěním bezpečných a legálních cest, důstojného přijetí a integrace; jednak k prosazování „práva zůstat“ ve své zemi v pokoji a bezpečí, a to skrze řešení „hlubokých příčin“ migrace (81). Pět výše uvedených principů vztahuje papež také na církev, kterou vybízí ke „zkoumání svědomí“, k naslouchání obětem zneužívání, ať už jde o zneužívání duchovní, ekonomické, institucionální, sexuální, mocenské nebo zneužívání svědomí, neboť to „je nedílnou součástí cesty ke spravedlnosti, která zahrnuje uznání škody, spravedlivou nápravu a prevenci“ (89).

Etický kodex pro AI

Třetí kapitola – Technika a nadvláda. Velikost člověka před přísliby AI – zdůrazňuje, že k AI je třeba přistupovat ostražitě, zachovávat jasnost ohledně odpovědnosti za všechny její kroky (accountability) a zaměřit se na vhodné politiky a právní rámce, nezávislý dohled a vzdělávání uživatelů. Především je zapotřebí etický kodex, který se řídí kritérii sdílené sociální spravedlnosti, protože „nemáme potřebu morálnější AI, pokud o této morálce rozhoduje jen malá skupina lidí“ (107). Nesmíme opomenout ani dopad nových technologií na životní prostředí, jelikož vyžadují velké množství energie a vody (101).

Odzbrojit AI

Je třeba „odzbrojit AI“ – pokračuje Lev XIV. – aby se vymanila z logiky vojenské, ekonomické a kognitivní soutěže; aby se prolomila rovnocennost kladená mezi technickou moc a právo vládnout; aby se vymanila z monopolů a zabránilo se tomu, aby ovládala člověka.

Velký prostor je věnován kritice transhumanismu a posthumanismu, které interpretují pokrok jako překonání lidských limitů. Limit však není vadou, kterou je třeba odstranit, ale konstitutivní dimenzí člověka, neboť právě ve křehkosti a konečnosti dozrává vztah a otevřenost k Bohu a druhému. Když se tedy dovolí, aby se technologie rozvíjela na úkor odstraňování lidských limitů, dochází k „úpadku srdce“. Lidstvo, jakkoli je velkolepé a zraněné zároveň, „nesmí být nahrazeno ani překonáno“. Technologie může zmírnit jeho utrpení a otevřít mu nové možnosti, ale nesmí popírat to, co je mu vlastní: „schopnost vztahu a lásky“ (126). V případě umělé inteligence není skutečnou alternativou volba mezi nadšením a strachem, ale mezi dvěma různými způsoby práce na pokroku: buď ve službě člověku a národům, nebo ve službě logice moci (129).

Ekologie komunikace

Ve čtvrté kapitole – Střežit lidskost procházející proměnou. Pravda, práce, svoboda – encyklika vyzývá k „ekologii komunikace“ založené na pravdě. Papež žádá transparentnost ohledně výběru obsahu, ochrany osobních údajů, seriózní žurnalistiky založené na argumentaci a ověřování, žádá nové povědomí o „správném a kritickém“ používání AI, integraci znalostí. Transparentní a loajální komunikace se vyžaduje také ze strany církve, zejména v případech nespravedlnosti a zneužívání. Akcent je kladen také na výzvu k novém spojenectví v oblasti vzdělání, aby u mladých lidí neuhasla „touha klást otázky“ kvůli dokonalým strojům, které činí lidské myšlení zbytečným (140). Lev XIV. dále žádá, aby škola byla místem, kde se učí „hledat a milovat pravdu“ (147).

Důstojnost práce

V rámci „čtvrté průmyslové revoluci“, kterou představuje digitální transformace, pak papež zdůrazňuje význam ochrany důstojnosti práce, skrze navrhování systémů, které se zaměřují na člověka, a nikoli pouze na výkon. Technologie může jistě zbavit člověka namáhavých nebo repetitivních úkolů, ale nesmí vést k nezaměstnanosti ve jménu snižování nákladů a zvyšování zisku. V tomto smyslu encyklika zmiňuje také obnovu odborových organizací.

Mír a rozvoj

Papež tedy poukazuje na nutnost přestat považovat HDP za měřítko stupně rozvoje jednotlivých zemí. Za relevantní kritéria považuje důstojnost práce, sdílenou prosperitu, snižování nerovností a ochranu životního prostředí. Finance pro finance nejsou totiž totéž do finance určené na rozvoj (159–160).

V duchu svatého Pavla VI. encyklika zdůrazňuje vzájemnou závislost míru a rozvoje, přičemž se volá po mezinárodní spolupráci schopné definovat společné strategie zejména ve prospěch nejzranitelnějších zemí a skupin, protože prosperita přispívá k míru „pouze tehdy, je-li rozšířená, inkluzivní a udržitelná“ (163).

Silně zaznívá také odkaz na rodinu, založenou na stabilním svazku muže a ženy. Encyklika ji charakterizuje jako „primární společenské dobro“, „základní a nenahraditelnou buňku každého společenského uspořádání“ (165), kterou je třeba podporovat i prostřednictvím politiky zaměstnanosti garantující stabilitu a lidské tempo a která chrání sociální schopnost „budovat budoucnost“.

„Architektura viditelnosti“

A konečně téma lidské svobody: V době, kdy jsou digitální platformy navrženy tak, aby zabíraly čas uživatelů a využívaly jejich zranitelnosti, je třeba posílit vnitřní svobodu každého člověka a čelit také riziku sociální kontroly vyplývající z masivního hromadění dat a používání algoritmických systémů. Profilování, předvídání a usměrňování lidského chování je totiž „novou mocí“ (171), která hrozí diskriminací nejslabších. Papež pranýřuje zejména „architekturu viditelnosti“, která šíří pouze to, co je viditelné, a v tomto smyslu formuje názory.

Nové formy otroctví a nový kolonialismus

Umělá inteligence vytváří rovněž nové formy otroctví, jako je otroctví „znetvořených, zmrzačených a vyčerpaných těl“ (173) těch, kteří pracují na těžbě „vzácných surovin“ nezbytných pro tuto technologii. Boj proti novým formám otroctví je proto další „rozhodující zkouškou pro etické rozlišování“ v rámci digitální transformace. Lev XIV. zdůrazňuje, že církev opakuje své rozhodné odsouzení „každé formy otroctví, obchodu s lidmi a jejich komodifikace“. Zároveň papež „upřímně prosí o odpuštění“ za zpoždění, s nímž církev v minulosti odsoudila „metlu otroctví“ (174–176). Encyklika se zmiňuje také o „nových vzácných surovinách moci“, tedy o životně důležitých informacích – například v oblasti zdravotnictví a demografie – používaných k řízení ekonomických strategií: Jde totiž o dosud neznámou tvář kolonialismu, která mění lidské životy ve využitelné informace a činí z digitálního prostředí „prostor pro vykořisťování“ (178–179).

Překonání teorie „spravedlivé války“

V páté kapitole – Kultura moci a civilizace lásky – Lev XIV. pojednává o válce. „Digitální revoluce mění gramatiku konfliktů.“ Bez etického přístupu budou rozhodnutí o životě a smrti lidí stále více neosobní a užití síly bude považováno za „možnost, která je pohotově k dispozici a která je proveditelná“ (182–183). V základu všeho je „kultura moci“, která považuje válku za normální a rehabilituje ji jako „nástroj mezinárodní politiky“, čímž podporuje zbrojení. Na veřejné mínění dnes působí také polarizující mediální narativy, stejně jako „znepokojivá ztráta historické paměti“, která vede k absenci dlouhodobé vize (191). V důsledku toho mír již dnes není chápán jako úkol, který je třeba vzít na sebe, ale jako přestávka mezi konflikty. Proto Lev XIV. zdůrazňuje, že – s výjimkou práva na legitimní obranu v nejužším slova smyslu – je třeba překonat teorii „spravedlivé války“ a podporovat napříště dialog, diplomacii a odpuštění (192).

Žádný algoritmus nečiní válku morálně přijatelnou

Papež Prevost neopomíjí pranýřovat růst zbrojního průmyslu, závod ve zbrojení v oblasti jaderných zbraní, výskyt nových ozbrojených aktérů – včetně džihádistů –, kteří usilují o udržování konfliktů jako zdroje moci a zisku. Výrazně zaznívá varování před používáním zbraní spojených s umělou inteligencí, protože „neexistuje žádný algoritmus, který by mohl učinit válku morálně přijatelnou“. Je zapotřebí stanovit přísná etická omezení, sdílená na mezinárodní úrovni, založená na osobní odpovědnosti a ochraně civilistů, protože „každá technologie, která usnadňuje úder, v němž není vidět tvář druhého, snižuje morální práh konfliktu“ (199).

Krize multilateralismu

Kultura moci pramení také z krize multilateralismu a z nástupu „chaotického a konfliktního multipolarismu“ (201). Sílu práva nahrazuje právo silnějšího; logika moci převládá nad budováním míru a instituce, které vznikly k ochraně společného osudu národů, jsou nyní oslabeny. V tomto kontextu papež vybízí k „hlubokým reformám“ OSN, které by překonaly současnou krizi hodnot ve prospěch společného dobra (226).

Civilizace lásky

Křesťan je povolán reagovat na kulturu moci budováním „civilizace lásky“. Stojí před volbou, zda podpoří logiku síly, nebo bude střežit pokoj. Papež uvádí pět „linií odpovědnosti“: odzbrojit slova tím, že se říká pravda; budovat mír ve spravedlnosti; přijmout perspektivu obětí a zaujmout stanovisko, protože existují konflikty, v nichž „není správné zůstat neutrální“; pěstovat „zdravý realismus“, který hledá cesty k míru proveditelné skutky, nejen slovy. A konečně obnovit dialog přechodem od kultury moci ke kultuře vyjednávání. Rozhodující je také „dialog mezi náboženstvími“, který je nositelem poselství pokoje: „Kdo používá Boží jméno k ospravedlnění terorismu, násilí nebo války, zrazuje jeho tvář,“ varuje Lev XIV. (223).

Velkolepé lidstvo

Na závěr encykliky papež vyzývá věřící, aby nové technologie využívali ve světle evangelia a následovali „cestu střízlivého a náročného křesťanského života“. Aby i v době umělé inteligence mohli všichni svědčit o „kráse velkolepého lidstva, v němž přebývá Bůh“.

překlad článku – jb –

překlad celého znění encykliky se připravuje

(www.cirkev.cz)

Lebku svaté Zdislavy se expertům podařilo úspěšně vyjmout z betonu, vzácná relikvie je zachovalá, nyní ji čekají restaurátorské práce. Policie to dnes dopoledne oznámila na síti X.

Lebku v úterý ukradl z baziliky v Jablonném v Podještědí na Liberecku podle kriminalistů pětatřicetiletý muž, podezřelého zadrželi ve čtvrtek. Muž zalil relikvii nevyčíslitelné historické hodnoty do betonu s cílem ji pohřbít. V sobotu soud v České Lípě neposlal muže do vazby, stíhán bude na svobodě.

„Skvělá zpráva! Lebku sv. Zdislavy se expertům podařilo úspěšně vyjmout z betonu. Relikvie je naštěstí zachovalá. Nyní ji čekají další restaurátorské práce, které mají zajistit její stoprocentní ochranu a ošetření,“ uvedla dnes policie.

(www.cirkev.cz)

U příležitosti 60. světového dne sdělovacích prostředků, který se slaví v neděli 17. května, vydal papež Lev XIV. poselství s názvem „Střežit lidské hlasy a tváře“. Zamýšlí se v něm nad dopady digitálních technologií a umělé inteligence na člověka, komunikaci i společnost a upozorňuje na potřebu chránit lidskou důstojnost, kritické myšlení i skutečné mezilidské vztahy.

 

Svatý otec ve svém poselství připomíná, že tvář a hlas nejsou jen biologickými znaky, ale nesou jedinečnost každé lidské osoby. Člověk byl podle papeže stvořen k obrazu Božímu a povolán ke vztahu a dialogu. Právě proto je ochrana lidské tváře a hlasu ochranou samotné lidské důstojnosti.

Lev XIV. dále upozorňuje, že systémy umělé inteligence dnes zasahují nejen do šíření informací, ale stále více i do mezilidských vztahů. Simulace lidských hlasů, emocí a komunikace podle něj vytváří prostředí, v němž je čím dál obtížnější rozlišovat mezi skutečností a umělou konstrukcí. Zvláštní pozornost věnuje chatbotům a virtuálním influencerům, kteří mohou vytvářet iluzi vztahu a ovlivňovat emocionální život lidí, zejména těch nejzranitelnějších.

Velkým nebezpečím je podle papeže také fungování algoritmů sociálních sítí, které podporují rychlé emoce, rozdělují společnost do názorových „bublin“ a oslabují schopnost naslouchání, reflexe a kritického myšlení. Lev XIV. varuje i před nekritickou důvěrou v umělou inteligenci jako vševědoucí autoritu. Pokud člověk rezignuje na vlastní hledání pravdy, kreativitu a osobní odpovědnost, hrozí podle něj oslabení lidských schopností i ochuzení kultury.

Poselství se věnuje také otázce dezinformací, deepfake technologií a zkreslení reality. Modely umělé inteligence podle papeže často přebírají stereotypy a předsudky obsažené v datech, ze kterých se učí, a mohou tak nevědomky posilovat sociální nerovnosti či manipulovat veřejným míněním. Zároveň upozorňuje na rostoucí koncentraci moci v rukou několika technologických společností, které mají schopnost významně ovlivňovat společnost i lidské chování.

Papež však nevyzývá k odmítnutí technologií. Naopak zdůrazňuje, že digitální inovace je třeba přijmout jako příležitost, avšak s odpovědností, spoluprací a vzděláváním. Obrací se na provozovatele platforem, vývojáře umělé inteligence, politiky, novináře i pedagogy, aby chránili lidskou důstojnost, transparentnost a pravdivost informací.

Významnou roli přitom podle něj hraje vzdělávání. Lev XIV. vyzývá k rozvoji mediální, informační a digitální gramotnosti, která pomůže lidem rozpoznávat manipulace, ověřovat zdroje a používat technologie vědomě a svobodně. Zvláštní důraz klade na mladé lidi, ale také na starší a zranitelné skupiny, které se mohou cítit v rychle se měnícím digitálním světě ztracené.

„Potřebujeme, aby tvář a hlas opět vyjadřovaly osobnost člověka. Musíme chránit dar komunikace jako nejhlubší pravdu o člověku,“ uzavírá papež své poselství a děkuje všem, kdo prostřednictvím médií pracují pro společné dobro.

Celý text poselství papeže Lva XIV. k 60. světovému dni sdělovacích prostředků naleznete zde.

(www.cirkev.cz)

Arcibiskup Stanislav Přibyl dnes na novinářském briefingu po zveřejnění informací Policie ČR o dopadení pachatele krádeže lebky svaté Zdislavy poděkoval policii i veřejnosti za pomoc při pátrání. Zdůraznil, že celá událost může být impulsem k hlubšímu zamyšlení nad hodnotami lidského života, solidarity, rodiny a péče o potřebné, které svatá Zdislava svým životem ztělesňovala.

Nalezení odcizené relikvie svaté Zdislavy vyvolalo v uplynulých dnech velkou vlnu reakcí veřejnosti. Podle pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla, který je také administrátorem litoměřické diecéze, je povzbudivé, že se do pátrání zapojila policie i široká veřejnost a že událost otevřela hlubší debatu o hodnotách, které svatá Zdislava představuje.

„Jsem rád, že policie relikvii vypátrala a jsem vděčný všem, kteří se na tom podíleli. Ten ohlas veřejnosti byl veskrze pozitivní a za to chci všem poděkovat,“ uvedl. Zároveň vyzval, aby tato zkušenost nezůstala bez dalšího dopadu: „Pojďme se zabývat hodnotami lidského života, rodiny, jejíž patronkou je svatá Zdislava.“

Připomněl také sociální rozměr života svaté Zdislavy, která je spojována s péčí o nemocné a potřebné. „Vždyť právě ona zakládal první hospic v Jablonném v Podještědí. A byla to bohatá žena, která si z toho luxusu dokázala utrhnout, aby pomohla lidem, které viděla kolem sebe,“ řekl. Podle něj může být celá událost určitým znamením k větší citlivosti vůči potřebným i k obnově solidarity ve společnosti.

Diecéze nyní zároveň připravuje výraznější zabezpečení relikvie. Biskup uvedl, že bude trvat na instalaci neprůstřelného skla a elektronického zabezpečení napojeného přímo na policii. Do té doby podle něj není vhodné relikvii znovu vystavit veřejnosti.

„Byl bych nerad, aby kostely byly nedobytné trezory. Jsou to místa setkání člověka s Bohem a lidí mezi sebou a mají být otevřené,“ zdůraznil. Současně ale připomněl nutnost přijmout taková opatření, která pomohou podobným událostem předcházet.

Vyjádřil se také k osobě pachatele a křesťanskému pohledu na odpuštění a spravedlnost. „Je na místě odpustit, ale to nevylučuje spravedlnost, která je v rukou státu,“ uzavřel.

(www.cirkev.cz)

13. května uplynulo 45 let, kdy byl na sv. Jana Pavla II. spáchán na Svatopetrském náměstí atentát. Můžeme si nyní připomenout tuto událost jak ve zprávách přímých svědků, tak prostřednictvím slov následujících římských biskupů.

Ve středu 13. května 1981 bylo Svatopetrské náměstí zaplněno poutníky, kteří čekali na příjezd papeže Jana Pavla II. Ve světě sužovaném nejistotami Studené války zaznívala jeho slova jako hlas naděje; pro lidi na druhé straně „Železné opony“ pak byla postava římského biskupa polského původu zvláštní posilou.

Slavnostní atmosféru proťal zvuk výstřelů z pistole. Jan Pavel II. se v papamobilu zhroutil zakrvácený. Celé náměstí se zastavilo v šoku. Komentátor Vatikánského rozhlasu Benedetto Nardacci událost komentoval takto: „Celý zástup je na nohou… Celý zástup je na nohou… Snad nikdo nekomentuje tragickou scénu, jíž jsme byli svědky. Snad všichni jsou potichu a očekávají další zprávy.“ A jeden z přítomných fotografů popsal situaci takto: „Poprvé vůbec se mluví o terorismu i ve Vatikáně. Mluví se o terorismu na místě, odkud vždy přicházela poselství lásky, poselství svornosti, poselství míru a pokoje.“

Zraněný papež byl okamžitě naložen do sanitky a odvezen na polikliniku Gemelli. Celý svět s úzkostí očekával nové zprávy; oficiální komuniké Svatého stolce přineslo určitou úlevu: „Papež je právě operován. Jeho situace je velmi vážná, je tu však opodstatněná naděje na uzdravení.“

V neděli 17. května pak všechny uklidnila slova samotného sv. Jana Pavla II.: „Děkuji vám za vaše modlitby, které mě dojaly, a žehnám vám všem. Modlím se za toho bratra, který mě zranil, a ze srdce mu odpouštím. Ve spojení s Kristem, Knězem a Obětí, obětuji své bolesti za církev a za svět. Tobě, Maria, opakuji: Totus tuus ego sum – já jsem celý tvůj,“ pronesl papež v poselství k polední modlitbě.

Nástupci na Petrově stolci

O téměř čtvrt století později připomněl kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., slova svého předchůdce při jeho pohřbu: „On pro nás interpretoval velikonoční tajemství jako tajemství milosrdenství. A při zamyšlení nad atentátem, který na něj byl spáchán, prohlásil: Kristus trpěl za nás všechny a dal tak utrpení nový smysl. Uvedl je do nového rozměru, do nového řádu – rozměru a řádu lásky.“

Papež František se k této události vrátil při generální audienci 12. května 2021: „Na zítřek připadá liturgická památka Panny Marie Fatimské a čtyřicáté výročí atentátu na sv. Jana Pavla II. On sám byl naprosto přesvědčen a zdůrazňoval, že za svůj život vděčí Panně z Fatimy. Tato událost nám znovu připomíná, že náš život i dějiny světa jsou v Božích rukou.“

11. května 2025 – tři dny poté, co byl zvolen papežem – se pak při polední modlitbě k mladým lidem obrátil Lev XIV. slovy sv. Jana Pavla II.: „Nebojte se! Přijměte pozvání církve a Krista Pána!“ A o týden později, v den nedožitých 105. narozenin tohoto svatého papeže, se Lev XIV. ujal služby Petrova nástupce.

(www.cirkev.cz)

Přesně před rokem, 8. května 2025, vystoupil nově zvolený papež Lev XIV. na balkon baziliky svatého Petra a pronesl slova, která se stala jedním z hlavních motivů jeho pontifikátu. Během prvního roku v čele katolické církve se k tématu pokoje a míru vracel opakovaně – podle statistik více než čtyřistakrát.

Lev XIV. od počátku zdůrazňuje, že skutečný mír není pouze výsledkem příměří nebo diplomatických dohod. Opakovaně připomíná, že nestačí jen „klid zbraní“, ale že pokoj mezi lidmi musí vyrůstat ze smíření, spravedlnosti a obnovy lidské důstojnosti.

Jedním ze silných obrazů prvního roku pontifikátu se stalo papežovo vánoční poselství Urbi et Orbi, ve kterém citoval izraelského básníka Yehudu Amichaie. Hovořil o „divokém míru“, připomínajícím květinu prorůstající betonem – nenápadně, ale neúnavně.  „Ať přijde, protože pole jej potřebuje,“ uvedl tehdy papež Lev XIV. a připomněl, že naděje na smíření nesmí umlknout ani ve světě poznamenaném válkou.

Právě válka a její důsledky se staly jedním z nejvýraznějších témat jeho pontifikátu. Papež opakovaně odsoudil obchod se zbraněmi, rostoucí vojenské výdaje i cynismus těch, které nazývá „vládci války“. Při setkání s organizací ROACO, sdružením podpůrných organizací pro východní církve, upozornil na paradox současného světa: „Peníze, které by mohly sloužit ke stavbě nemocnic a škol, se místo toho používají k ničení těch, které už existují.“

Lev XIV. během prvního roku pontifikátu několikrát připomněl, že válka neznamená jen boj na frontě, ale také hlad, chudobu a utrpení civilistů. Při návštěvě Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) hovořil o lidech, kteří se „živí jen zoufalstvím, slzami a bídou“.

Ve svých homiliích i veřejných vystoupeních papež často připomíná obraz Boha, který se sklání k trpícím. Na Zelený čtvrtek zdůraznil, že Boží velikost se projevuje především službou a blízkostí člověku.

Svatý otec zároveň odmítá představu, že výzvy k míru jsou projevem slabosti. Naopak opakovaně hovoří o „odvaze odzbrojení“ a vyzývá světové lídry, aby hledali jiné cesty než další hromadění zbraní.

Lev XIV. také upozornil na alarmující nárůst světových vojenských výdajů, které podle dostupných údajů dosáhly v roce 2024 rekordních 2,718 bilionu dolarů. Ve svých projevech často varuje, že moderní válka se stále více vzdaluje skutečné zkušenosti lidského utrpení. Drony a nové technologie podle jeho slov vytvářejí iluzi „videohry“, zatímco skutečné oběti konfliktů zůstávají skryté.

Velkou pozornost věnuje papež také vzdělávání, kultuře a sportu jako cestám ke smíření. Italské biskupy vyzval k podpoře „výchovy k nenásilí“ a zdůraznil potřebu nezapomínat na tragické zkušenosti minulého století.

„Jak může po staletích dějin někdo věřit, že válka přináší mír?“ ptal se během setkání s představiteli východních církví.

První rok pontifikátu papeže Lva XIV. ukázal styl, který spojuje důraz na evangelium, blízkost trpícím i výrazné morální výzvy adresované současnému světu. Jeho slova o „odzbrojujícím míru“ se stala jedním z hlavních symbolů nového pontifikátu.

Rok po svém zvolení tak Lev XIV. zůstává papežem, který důsledně připomíná, že skutečný mír nezačíná v mocenských strategiích, ale v proměně lidského srdce.

Zdroj: Vatican News – anglická sekce

(www.cirkev.cz)

Na Neděli Dobrého pastýře, 26. dubna, papež Lev XIV. při modlitbě Regina Caeli vyzval věřící k důvěře v Boha a k bdělosti vůči vlivům, které mohou narušovat vnitřní pokoj a radost. Zdůraznil, že Kristus nepřichází, aby něco bral, ale aby člověku daroval plnost života.

Papež Lev XIV. ve své promluvě před modlitbou Regina Caeli ve Vatikánu zdůraznil, že Bůh člověku nic neodnímá, ale naopak mu nabízí plnost života. Vyzval proto věřící, aby svůj pohled i srdce zaměřovali na to, co posiluje víru a přináší radost, a zároveň aby byli pozorní vůči tomu, co je může oslabit.

V návaznosti na evangelium podle Jana připomněl obraz Krista jako Dobrého pastýře, který zná své ovce, volá je jménem a s láskou je vede. Na rozdíl od „zlodějů“, kteří přicházejí, aby škodili a odváděli od pravé cesty, Ježíš přináší život v plnosti a vede člověka k pravé svobodě.

Svatý otec upozornil, že „zloději“ mohou mít různé podoby – mohou jimi být lidé, kteří nerespektují důstojnost druhých, ale také mylné názory, předsudky či povrchní styl života, který člověka vnitřně vyprázdňuje. Připomněl také ty, kdo svým jednáním ničí svět, vedou války nebo podporují zlo, a připravují tak lidstvo o budoucnost naplněnou pokojem.

Papež proto vyzval věřící, aby se zamýšleli nad tím, komu ve svém životě naslouchají a kým se nechávají vést. Zdůraznil, že důvěra v Krista znamená jistotu, že člověk nic neztrácí, ale naopak přijímá život v plnosti.

V závěru se papež Lev XIV. vrátil také k 40. výročí havárie jaderné elektrárny v Černobylu, která podle jeho slov „poznamenala svědomí lidstva“. Svěřil Božímu milosrdenství oběti této katastrofy i všechny, kdo dodnes nesou její následky.

Zároveň vyzval k odpovědnému přístupu k využívání jaderné energie. Upozornil na rizika spojená s používáním stále výkonnějších technologií a zdůraznil potřebu rozvážnosti a odpovědnosti při rozhodování.

„Doufám, že na všech úrovních rozhodování bude vždy převládat rozlišování a odpovědnost, aby každé využití jaderné energie sloužilo životu a míru,“ uvedl papež.

Zdroj: Vatican News – anglická sekce

(www.cirkev.cz)