Nový papež Lev XIV. byl v České republice již několikrát ještě jako generální představený augustiniánského řádu. Přinášíme několik fotografií z archivu P. Juana Provecha, provinciála České provincie řádu sv. Augustina.

Vatikán, 8. května 2025 – Večer 8. května se na lodžii baziliky svatého Petra objevil nový papež Lev XIV., aby poprvé veřejně požehnal městu a světu – Urbi et Orbi. Jeho slova zapůsobila hlubokou pokorou, důrazem na pokoj, dialog a sjednocení.

Drazí bratři a sestry, toto je  první pozdrav vzkříšeného, Dobrého pastýře, který dal svůj život za Boží stádce. I já bych si přál, aby tento pozdrav pokoje vstoupil do vašich srdcí, dosáhl k vašim rodinám, ke všem lidem, ať jsou kdekoli, ke všem národům, k celé zemi. Pokoj vám!

Je to pokoj vzkříšeného Krista, pokoj neozbrojený a odzbrojující, pokorný a vytrvalý. Pochází od Boha, který nás všechny bezpodmínečně miluje. Stále máme v uších ten slabý, ale vždy odvážný hlas papeže Františka, který žehnal Římu!

Papeže, který žehnal Římu, žehnal celému světu, celému světu, toho velikonočního rána. Dovolte mi, abych navázal na toto požehnání: Bůh nás miluje, Bůh miluje vás všechny a zlo nezvítězí! Jsme všichni v Božích rukou. Proto se nebojte, spojte se ruku v ruce s Bohem a mezi sebou a jděme vpřed. Jsme Kristovi učedníci. Kristus nás předchází. Svět potřebuje jeho světlo. Lidstvo ho potřebuje jako most, aby mohlo být dosaženo Bohem a jeho láskou. Pomozte nám také vy, pomozte si navzájem  budovat mosty dialogem, setkáváním, sjednocením všech, abychom byli jedním lidem žijícím v míru. Děkuji papeži Františkovi!

Chci také poděkovat všem bratrům kardinálům, kteří mě vybrali za Petrova nástupce, abych kráčel spolu s vámi jako sjednocená církev, vždy usilující o mír, spravedlnost, vždy se snažící pracovat jako muži a ženy věrní Ježíši Kristu, beze strachu, abychom hlásali evangelium a byli misionáři.

Jsem synem svatého Augustina, augustiniánem, který řekl: „S vámi jsem křesťan a pro vás biskup“. V tomto smyslu můžeme všichni společně kráčet k té vlasti, kterou nám Bůh připravil.

Zvláštní pozdrav církvi v Římě! Musíme společně hledat, jak být misijní církví, církví, která buduje mosty, dialog, vždy otevřenou přijímat jako toto náměstí s otevřenou náručí. Všechny, všechny, kteří potřebují naši lásku, naši přítomnost, dialog a lásku.

A pokud mi dovolíte, rád bych pozdravil všechny a zejména svou milovanou diecézi Chiclayo v Peru, kde věrný lid doprovázel svého biskupa, sdílel svou víru a dal tolik, aby zůstal věrnou církví Ježíše Krista.

Všem vám, bratři a sestry v Římě, v Itálii, na celém světě, chceme být  synodální církví, církví, která kráčí, církví, která vždy hledá pokoj, která vždy hledá lásku, která se vždy snaží být  blízko zejména těm, kteří trpí.

Dnes je den modlitby k Panně Marii Pompejské. Naše Matka Maria chce vždy kráčet s námi, být nám nablízku, pomáhat nám svou přímluvou a svou láskou.

Rád bych se proto modlil společně s vámi. Modleme se společně za toto nové poslání, za celou církev, za mír ve světě a prosme o tuto zvláštní milost Marii, naši Matku.

 Zdrávas Maria…

(www.cirkev.cz)

Přinášíme komentář kardinála Dominika Duky k volbě nového papeže Lva XIV. Emeritní arcibikup pražský kardinál Duka s P. Juanem Provechem, provinciálem České provincie řádu sv. Augustina, sloužili s nynějším papežem Lvem XIV. 30. června 2012 mši svatou v augustiniánském klášteře Svatá Dobrotivá za oběti PTP.

Nezbývá než popřát nově zvolenému papeži Lvu XIV. vše nejlepší, Boží ochranu. Domnívám se totiž, že právě tato volba ve velikonočním čase je jistým signálem a symbolem pro dnešní svět.

Zařadil jsem se mezi věřící katolické církve a obyvatele světa a papežskou volbu jsem sledoval stejně jako oni – ne na televizní obrazovce, ale na počítači, protože musím konstatovat, že pro nás už nevolitele tam není přístup.

A do jisté míry to pro mě byl velmi důležitý zážitek, protože když jsem byl volitelem, vlastně jsem nevěděl, co se děje na Svatopetrském náměstí. Ani jsme neslyšeli, ani neviděli vstup nově zvoleného papeže na lóži. A neslyšeli jsme ani ono slovo, které vyjadřuje signál zvolení. V tom je veliký rozdíl – a právě to pro mě bylo důležité.

Zdejší komunita se z velké části vydala pěšky i jinak aby byli na náměstí svatého Petra, ale moje kolena a věk mi už v tom příliš nepomáhají.

Bylo to velké překvapení. Po večeři, která byla různorodá (zúčastnily se i některé rodiny a ženy, které pomáhají při stavebních úpravách), jsme se následně sešli u otce rektora, kde jsme hodnotili prognózy jednotlivých kněží, kteří zde studují nebo zde působí. Zajímavým momentem bylo, že jedním z těch, kdo byl nejblíže, byl otec Tomáš Roule.Ovšem jméno nového papeže neuhodl nikdo, i když dva se k němu přiblížili. Nejméně přesná byla umělá inteligence.

Zajímavé pro mě bylo i to, že z celé události vyplynuly pohledy na církev, na papežství – vedli jsme poměrně zásadní debatu, v níž byli zastoupeni i mladší generace a řeholní sestry.

Můžeme říct, že papež Lev XIV. byl naší celou komunitou přijat s radostí a respektem. Když přišla řeč na jméno Lev, dva z přítomných se přiznali, že se jim v paměti vybavil papež Lev Veliký. Já sám musím říct, že mě napadl spíše Lev XIII., protože v kanceláři pražského arcibiskupství – od dob arcibiskupa Schwarzenberga – visí veliký obraz papeže Lva XIII., který má zvláštní kult. Právě Schwarzenberg oznamoval Habemus papam, a Lev XIII. mu byl nesmírně blízký.

Vyslovil jsem hypotézu, že vztah k Cyrilometodějskému kultu a významu této misie a slovanských národů patří také ke Schwarzenbergovým zásluhám – o tom nepochybuji. Je bezesporu třeba si uvědomit, že jméno papeže Lev je spojováno s pojetím římskokatolické církve západního křesťanství. Byl to on, koho římský lid nazval pater urbis Romae, papa di Roma – otec města Říma, zachránce před Attilou a pravděpodobným dobytím a vypleněním města. To, myslím, byl jeden z hlavních motivů, proč se papežství stalo tak oblíbeným nejen v Římě, ale v celém italském poloostrově.

Také víme, že ono tzv. solideo – pokrývka hlavy, která dnes připomíná jarmulku – je symbolem římských biskupů. Pozdějším vývojem, pod vlivem sv. Ambrože, který byl prefektem, věřícím v Boha, ale nikoliv křesťanem, byl vládním úředníkem, ale zároveň věřícím, se do symboliky biskupů dostala mitra – pokrývka hlavy vysokých důstojníků římské armády. A právě díky významu Ambrože a milánského obřadu (Ambrosianum) se mitra stala symbolem biskupského úřadu, nikoli solideo. V důsledku toho pak nastaly určité potíže, jak tyto pokrývky hlavy správně nosit.

Pokud jde o význam Lva XIII., není to jen encyklika Rerum Novarum. To slovo „jen“ bych neměl vyslovovat , protože jde o encykliku, která je základem sociální nauky církve. Co je velice zajímavé je, že tato encyklika dostala svojí podobu v Boru u Tachova v Heidu, vznikla s výrazným přispěním šlechtického rodu Lowensteinů a mezi jejími spolutvůrci byl i dominikánský kardinál Zigliara. Koncept encykliky vznikl dokonce na našem území.

Je to také svědectvím o významné sociální aktivitě církve a aristokracie. Víme, kolik biskupů pocházelo ze šlechtických rodin – souvisí to s rozvojem školství i sociální péče. Musíme říct i to, že důchody – penze – existovaly dávno před Bismarckem, který je považován za zakladatele jejich zavedení. Tyto záležitosti byly realizovány už na šlechtických panstvích a církevních dominiích bývalé rakousko-uherské monarchie, především v její západní (předlitavské) části.

Lev XIII. je také spojován, jak jsem naznačil, nejenom s cyrilometodějským úsilím. Tento jeho postoj vznikl z posouzení politicko-církevní situace – kritizoval jak Berlín, tak Moskvu – tedy snahy o porušťování, poněmčování a vnucování obyvatelstvu protestantismu či pravoslaví. Jeho velkým programem proto bylo vytvoření římské koleje Slavonicum, kde by studovali (s papežskou podporou) kandidáti kněžství ze slovanských zemí.

Kardinál Schönborn, tehdy biskup v Českých Budějovicích, upozorňoval na nacionální napětí mezi Čechy a Němci i uvnitř církve. Věřil, že společné studium a soužití v délce pěti až sedmi let vytvoří mezilidské vazby, které budou působit proti nacionalismu. Myslím, že právě to jsou věci, nad kterými bychom se měli zamyslet.

Lev XIII., stejně jako Lev XIV., měil ve velké úctě nejen sv. Augustina, ale především sv. Tomáše Akvinského. Jeho dílo se stalo základem pro vznik civilizace, kterou dnes nazýváme západní. Bezesporu by nemohlo vzniknout, kdyby nenavazovalo na postavu sv. Augustina. A citace papeže Lva XIV.: „s vámi jsem křesťan a pro vás biskup“, ve svém projevu vychází právě ze sv. Augustina.

Na závěr mohu připojit jednu perličku: příští neděli měl být kardinál Prevost v Praze – to musím říct, protože jsem gratuloval představenému komunityJuanu Provechovi, který mi oznámil, že současný papež byl minimálně čtyřikrát v Praze, ještě v době kardinála Vlka jako generální představený augustiniánů. V mé době už byl biskupem.

Myslím, že máme určitou výhodu – současný papež něco ví o Praze a také něco ví o české církvi.

Jeho vystoupení, podle svědectví mužů i žen, kteří komentovali volbu papeže, mnohým připomnělo Jana Pavla II. Papež Lev XIV. ve svém projevu ocenil přínos papeže Františka a dokázal lidsky a duchovně připomenout jeho zásluhy, které se projevily v životě církve.

Myslím, že pro mnohé bylo toto vystoupení určitou úlevou – vzhledem k napětí, které ve světové katolické církvi vzniklo a které vyvolávalo neshody.

Tento pontifikát, který hlásá Kristův pokoj – pokoj Krista Zmrtvýchvstalého –, klade důraz na skutečnost Boží existence, Boha, který miluje člověka.

Pozdravení pokoje je jedním z naznačených priorit nového pontifikátu ve světě, který dnes postrádá jasné vědomí spolupráce, tolerance a hlubšího vztahu nejen mezi jednotlivci, ale i mezi národy a státy.

Nezbývá než popřát nově zvolenému papeži Lvu XIV. vše nejlepší, Boží ochranu.

My zde v Nepomucenu, kde právě pobývám jsme pozvedli přípitek, který začal zpěvem Christus regnat, Christus vincit.

Domnívám se totiž, že právě tato volba ve velikonočním čase je jistým signálem a symbolem pro dnešní svět.

Dominik kardinál Duka

(www.cirkev.cz)

Dne 8. května 2025 byl za 267. nástupce svatého Petra zvolen kardinál Robert Francis Prevost, americký augustinián, bývalý prefekt Dikasteria pro biskupy a jeden z nejrespektovanějších představitelů současné katolické církve.

 

Lev XIV. je prvním papežem z řádu augustiniánů a druhým římským pontifikem pocházejícím z Ameriky – po papeži Františkovi. Na rozdíl od Jorge Maria Bergoglia však 69letý Robert Francis Prevost pochází ze severní části kontinentu, ačkoli řadu let působil jako misionář v Peru, než byl zvolen generálním představeným augustiniánů na dvě po sobě jdoucí období.

Narodil se 14. září 1955 v Chicagu ve státě Illinois Louisovi Mariovi Prevostovi (francouzsko-italského původu) a Mildred Martínezové (španělského původu). Má dva bratry, Louise Martíne a Johna Josepha. Dětství a dospívání strávil s rodinou a studoval nejprve na menším semináři augustiniánů a poté na univerzitě Villanova v Pensylvánii, kde v roce 1977 získal titul z matematiky a také studoval filozofii.

Dne 1. září téhož roku vstoupil do noviciátu Řádu sv. Augustina (O.S.A.) v St. Louis v provincii „Matky dobré rady“  v Chicagu. Slavné sliby složil 29. srpna 1981.

Teologii studoval na Katolické teologické unii v Chicagu. Ve 27 letech jej představení poslali do Říma, kde na Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského (Angelicum) studoval kanonické právo. V Římě byl 19. června 1982 vysvěcen na kněze v augustiniánské koleji sv. Moniky arcibiskupem Jeanem Jadotem.

V roce 1984 získal licenciát a následující rok byl – při přípravě doktorské práce – poslán na augustiniánskou misii v Chulucanas v regionu Piura v Peru (1985–1986). V roce 1987 obhájil svou disertační práci na téma „Úloha místního představeného v Řádu sv. Augustina“ a byl jmenován ředitelem pro povolání a misie v augustiniánské provincii „Matky dobré rady“ v Olympia Fields ve státě Illinois.

Rok nato se připojil k misi v Trujillu v Peru jako ředitel společného formačního programu pro augustiniánské kandidáty z vikariátů Chulucanas, Iquitos a Apurímac.

Během jedenácti let zde působil jako představený komunity (1988–1992), formátor (1988–1998) a instruktor řeholních bratří (1992–1998). V arcidiecézi Trujillo zastával funkce soudního vikáře (1989–1998) a profesora kanonického práva, patristiky a morální teologie v kněžském semináři San Carlos y San Marcelo. Současně měl na starosti pastorační péči o věřící v komunitě Panny Marie Matky Církve, později farnosti sv. Rity (1988–1999), a od roku 1992 do 1999 byl administrátorem farnosti Panny Marie Monserratské.

V roce 1999 byl zvolen provinciálem augustiniánské provincie „Matky dobré rady“ v Chicagu. O dva a půl roku později ho řádové generální kapituly zvolily generálním představeným řádu sv. Augustina, a v roce 2007 byl potvrzen na druhé období.

V říjnu 2013 se vrátil do své provincie v Chicagu a působil jako formátor v augustiniánském konventu sv. Augustina, provinciální vikář a první radní – tyto funkce zastával až do 3. listopadu 2014, kdy ho papež František jmenoval apoštolským administrátorem peruánské diecéze Chiclayo a zároveň ho povýšil do hodnosti titulárního biskupa Sufaru.

Do diecéze vstoupil 7. listopadu za přítomnosti apoštolského nuncia Jamese Patricka Greena, který ho vysvětil na biskupa 12. prosince – na svátek Panny Marie Guadalupské – v katedrále sv. Marie.

Jeho biskupské heslo zní „In Illo uno unum“ – slova sv. Augustina ze 127. žalmu, kterými vyjadřuje, že „ačkoliv jsme křesťané mnozí, v jediném Kristu jsme jedno“.

Dne 26. září 2015 byl papežem Františkem jmenován biskupem Chiclayo. V březnu 2018 byl zvolen druhým místopředsedou Peruánské biskupské konference, kde zároveň působil jako člen ekonomické rady a předseda komise pro kulturu a vzdělávání.

V roce 2019 ho papež František jmenoval členem Kongregace pro klérus (13. července 2019) a v roce 2020 členem Kongregace pro biskupy (21. listopadu). Mezitím byl 15. dubna 2020 jmenován apoštolským administrátorem peruánské diecéze Callao.

Dne 30. ledna 2023 ho papež povolal do Říma jako prefekta Dikasteria pro biskupy a předsedu Papežské komise pro Latinskou Ameriku, a zároveň ho povýšil do hodnosti arcibiskupa.

Papež František ho jmenoval kardinálem při konzistoři dne 30. září 2024 a svěřil mu Diakonii sv. Moniky, které se ujal 28. ledna 2024.

Jako prefekt Dikasteria se účastnil posledních apoštolských cest papeže a obou zasedání 16. řádného shromáždění biskupské synody o synodalitě, která probíhala v Římě od 4. do 29. října 2023 a od 2. do 27. října 2024.

Dne 4. října 2023 ho papež František jmenoval členem několika dalších dikasterií: pro evangelizaci (sekce pro první evangelizaci a nové partikulární církve), pro nauku víry, pro východní církve, pro klérus, pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života, pro kulturu a vzdělávání, pro legislativní texty a také členem Papežské komise pro Vatikánský městský stát.

Dne 6. února 2025 ho papež František povýšil do řádu kardinálů-biskupů a svěřil mu suburbikální diecézi Albano. O tři dny později, 9. února, sloužil mši, které předsedal papež František na Svatopetrském náměstí u příležitosti Jubilea ozbrojených sil – druhé hlavní události jubilejního roku naděje.

Při poslední hospitalizaci svého předchůdce v nemocnici Gemelli předsedal Prevost 3. března modlitbě růžence na Svatopetrském náměstí za papežovo zdraví.

(www.cirkev.cz)