Celý den výročí, jako již ve dnech příprav na oslavy, se množství farníků a poutníků scházelo na všech medžugorských modlitebních místech i ve frontách před zpovědnicemi a při mších svatých, kterých se na výročí slavilo 21 v různých jazycích.

Hlavní mešní slavnosti v 19 hodin předsedal fra Antonio Šakota, člen Hercegovinské františkánské provincie, který vede Chorvatské katolické misie v Bernu. V úvodu řekl jak je krásné patřit do tohoto nepřehledného množství shromážděného kolem stolu Páně!

“Kéž na nás Pán skrze svoji Matku shlédne a utěší nás. A ne jen nás. Tady vyrostli plody, kterými se, jak kdosi řekl, sytí celý svět. Sytí se jimi i ti, kteří by dnes chtěli být s námi tady, a kvůli válkám nemohou. Dnes jsou naše modlitby zaměřené zvláště na ně. Proto, Královno Míru, ať Pán dnes na Tvoji přímluvu všechny hladovějící po míru naplní dobrem, a bohaté propustí s prázdnou“, pronesl fra Ant Jeonio Šakota na počátku mše svaté, při které s ním koncelebroval i vikář Hercegovinské františkánské provincie, fra Jozo Grbeš a medžugorský farář, fra Zvonimir Pavičić, a dalších 311 kněží. V kázání pak fra Antonio Šakota mluvil o tom, že jsme dnes “shromáždění kolem tajemství, které nás přesahuje a současně vybízí k radostné spoluúčasti“.

“My lidé nejsme nakloněni účastnit se něčeho co se vymyká naší kontrole. Skutečnosti, které nejsou v naší moci, ale vyžadují naši spolupráci v nás vyvolávají spíše nepříjemné pocity a strach než radost. Ne mohu, nedokážu to. Proč zrovna já? Co z toho budu mít? Já jsem to takhle neplánoval… Ta, která nás sem přivedla a shromáždila nás kolem svého Syna také pocítila, jak jsme slyšeli v evangeliu, nepříjemné pocity a zmatek po tom co ji anděl zvěstoval, že právě Ona bude Matkou Božího Syna. Raduj se, Maria! Neboj se, Maria! Ta, která je z lidských stvoření nejdokonalejší dokázala přijmout slovo, které nám i současnosti přenáší: „Dítka, radujte se! Drahé děti, nebojte se!“ Jedno „Tady jsem, Bože!“ je schopné změnit celý svět. Tvoje „Tady jsem“, moje „Tady jsem“ otevírá nebe nad naším světem. A jestli tě teď napadá: „Skoro nic v mém životě nedopadlo tak jak jsem si představoval“! – raduj se právě z toho, že to nedopadlo jak sis představoval. A jestli bys chtěl dodat: „Vždyť i ty moje představy a plány byly krásné, dobré a ušlechtilé“ – neboj se otevřít myšlenkám mnohem vyšším od těch tvých původních! „Ale já jsem k tomu neuzrál“ – a kdo ti říká, že jsi uzrál? Všechno budeš moci v Tom, který ti dává sílu. Nevybrali jste vy mne, ale já jsem vyvolil vás, abyste šli a přinášeli úrodu a vaše úroda, aby zůstala. Neboj se, věř! Proto ještě jednou, radujte se, že můžete mít podíl na tom co ještě chybí utrpení Kristovu, jak by řekl sv. Pavel. Nebojte se, i kdybyste  byli posláni jako ovce mezi vlky. Ve mně je váš mír, mír,  který svět nemůže dát. Proto, ať se nezneklidňuje vaše srdce a neděsí. Já jsem přemohl svět, říká Ježíš“, prohlásil fra Antonio a dále se zaměřil i na počátek zjevení Královny Míru v Medžugorji, kdy řekla: „Mír, Mír, Mír! Mír mezi člověkem a Bohem! Mír mezi lidmi! Mír v člověku! Mír ve světě!“

Slova vyslovená před 44 roky jako by je vyslovila pro dnešek. A optimistický člověk 21. století je stále více udivený, že i dnes může někdo vést války a zabíjet a přitom zůstat lhostejný. Kdo ho to udělal lhostejným ani vroucím ani chladným, nejhorším jaký může být? Člověk se rozhodl jít sám, bez Boha, bez přátel lidí. A už mu nemá kdo říci, že existuje nepřítel lidí s osobním jménem – ďábel, satan“, prohlásil fra Antonio, který dále mluvil o potřebě míru. Citoval i slova papeže Františka vyslovená před deseti lety v Sarajevu: „Mír je Boží dar a plán pro lidstvo, historii a všechno stvořené, který vždy naráží na odpor člověka i zla.“

“V té škole zde jsme poučováni, že je potřebné vzývat Boha. Toho, který jednou pro vždy zvítězil, Toho, který je silnější než člověk. Temnota, která se vznáší nad naším světem je ve skutečnosti jako nějaký temný, „černý kříž na kterém není Ježíš“. A kříž bez Ježíše i před 2000 roky byl místem prokletí. A zatímco hledíme na ten jev voláme: Mír, mír, mír. Proto jsme my, Ježíšovi učedníci, v tomto světě, který nám proto, že jsme křesťané nechce dávat žádné výhody, povolaní  žít evangelium. Privilegium, které máme je Ježíšův slib, že nám dá svůj Mír. A hebrejsky shalom by znamenalo plnost. A to je Boží přání pro náš život, abychom byli úplní, ucelení.

My tady v Marině škole, dosahujeme toho míru, úplnosti a ucelenosti především probouzením vědomí o svém vyvolení. Tady jsme nazýváni „Drahé děti“, „Dítka“. Tady mnozí znovu  objevili svoji zásadní jedinečnou a nezcizitelnou důstojnost – být dítětem Božím. Jaká je to jen radost mít Otce na nebesích, který je stále tady a já nemohu padnout hlouběji než do jeho rukou! Kolik je naděje v Jeho povolání, jak by řekl sv. Pavel. A za to Ti buď veliký dík, Pane, že na tomto místě milosti odhalujeme, že nejsme jen pouhé výtvory náhody v kultuře sirotků, ale Tvoje milované děti, která jimi nejsou pro to, že by si to zasloužily, ale protože jsi si nás Ty přál, protože jsi láska“, prohlásil fra Antonio Šakota a dále se  zaměřil na konferenci pro media konanou ve Vatikánu při které byla představena Nota Dikasteria pro nauku víry ‚Královna Míru‘ o duchovních zážitcích Medžugorje ve které kardinál Victor Manuel Fernandez připomněl jedno poselství Panny Marie: „Nejsou všechna náboženství světa před Bohem stejná. Ale všichni jste moje děti.“

“Všichni jste moje děti. Daruj i nám, Pane, kousek svého srdce, abychom si v protivenstvích života mohli vždy všímat toho podstatného  – všichni jsme Tvoje děti – a tak abychom chránili jedni druhé, sebe samy, svůj vztah s Tebou, Pane, i okolím ve kterém  žijeme.

V této svaté škole se znovu učíme o něčem co jsme už pomalu zapomínali – a to je oběť. A kvůli tomuto zapomínání na dávání sebe samých praská společnost ve švech a rodiny se rozpadají, Církev krvácí a jednotlivci se vrtí do kola kolem svého ega. Cesta na Križevac a na Podbrdo není jednoduchá. Vyžaduje to oběť. Je potřeba otevřít oči, abych věděl kam mám stavit nohu, potřebná je i trpělivost, abych došel do cle, a stojí za to se někdy i zastavit, abych slyšel co Pán cestou říká. Důležité je mít někoho při sobě, abych mohl někomu podat ruku, když se zraním, abych se neztratil ve tmě. A pokud sem se vydal na cestu sám, získal jsme bratra a sestru na té cestě. Pravá škola života“, řekl fra Antonio i připomněl “koliko nás, právě v potu a námaze na Križevaci a Podbrdu se slzavýma očima v intimnosti zpovědnice, v tichosti adorace a u eucharistického stolu, při poslechu zpěvu slov – „za všechnu lásku, Matko drahá“ – na tomto místě přineslo nová rozhodnutí pro celý život!“

“Bůh stále mluví. A Jeho řeč člověk slyší, když umlkne a všechny  svoje starosti odevzdá Jemu, protože On je větší než naše srdce“, řekl fra Antonio a dodával posluchačům dále odvahu a svoje kázání uzavřel poselstvím Panny Marie: „Dítka, já jsem s vámi. Já jsem vaše matka. Nebojte se ničeho. Já vás ochráním, já vás povedu, já vám pomohu, nebojte se.“

Na závěr mše medžugorský farář, fra Zvonimir Pavičić, poděkoval Bohu za tuto milost i za tento den i za to že nám posílá Královnu Míru  již 44 roků, aby nás vedla a ukazovala správnou cestu.

“Panna Maria nás i dnes volá k modlitbě. Zejména k modlitbě za mír. Odevzdejme se jejímu volání, modleme se, postěme se za mír. A prosme, aby stále zůstala s námi a aby nás stále provázela její mateřská přímluva “.