Archiv autora: o. Vilém

Misijní postní aktivity pro děti i dospělé

Milí přátelé misií,

vzhledem k tomu, že většina z nás stále nemá možnost tvořit modlitební společenství tak, jak jsme byli zvyklí, a někteří z nás jsou z toho smutní, rozhodli jsme se nabídnout členům a příznivcům Papežských misijních děl během postní doby nejen tradiční Postní misijní kalendáře pro děti, které najdete zde: www.missio.cz/aktuality/postni-misijni-kalendar-pro-deti-2021 
ale i Misijní postní modlitbu, prostřednictvím které se můžeme stát součástí jednoho společenství, i když zůstaneme v bezpečí domova. K tomuto duchovnímu společenství můžete pozvat všechny, se kterými se chcete prostřednictvím modlitby spojit! 

Odměnou je nejen společenství, ale i mše svatá, kterou bude během Velikonoc sloužit rektor zambijského bohosloveckého semináře za všechny, kteří se do této aktivity zapojí. A protože kdo se postí, ten se modlí, ale také dává almužnu, nabízíme zájemcům i možnost výše uvedený seminář v zambijské Lusace podpořit svým postním darem.

Veškeré informace najdete zde: www.missio.cz/aktuality/misijni-postni-modlitba-almuzna

Těšíme se, že společně vytvoříme krásné modlitební společenství, ve kterém budeme cítit podporu Boží i lidskou.

Národní kancelář PMD

132207

(www.missio.cz)

Výsledky Tříkrálové sbírky

Tříkrálové pokladničky rozpečetěny, dárci letos sbírku podpořili 80 miliony korun

Příspěvky v pokladničkách Tříkrálové sbírky jsou sečteny a výsledná částka z nich dosáhla celkem 52,3 milionů korun. Dalších téměř 24 milionů přinesla on-line koleda na webových stránkách sbírky a přes 4 milióny doputovaly od štědrých dárců před DMS. Celkem tak letošní Tříkrálová sbírka přinesla potřebným 80,3 milionů. Ačkoli loňský součet byl o více než 50 milionů příznivější, tak dobrý výsledek letos nikdo nečekal. Kvůli epidemiologické situaci se totiž letos tradiční koleda musela obejít bez toho hlavního: bez koledníků v ulicích. Sbírku lze stále podpořit on-line až do konce dubna, prostřednictvím DMS a převodem na účet dokonce celoročně.
Publikováno: 22. 2. 2021 11:00

 Celkový výnos sbírky k dnešnímu dni činí 80 312 180 korun. Většina se i letos vybrala do pokladniček, které ale v souladu s protiepidemickými pravidly musely zůstat tzv. statické. Tentokrát tedy nešly pokladničky k dárcům, ale naopak dárci k pokladničkám. Umístěny byly na úřadech, v obchodech, v kostelech nebo pracovištích Charity.

„Jsem velmi vděčný a srdečně děkuji všem, kdo se sbírky zúčastnili a kdo do ní přispěli, zvláště v letošních náročných podmínkách. Chuť přispět do sbírky byla ohromující a svědčí o tom, že tato akce se stala přirozenou součástí našich životů. Díky finančním darům, jejichž výše nás překvapila, budeme moci lépe pomáhat lidem, kteří se ocitli v nouzi nebo na okraji, často v situaci, ze které si sami pomoci neumějí. Pomoc přijde i lidem, které poznamenala pandemie nemoci covid-19,“ uvedl Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika, která sbírku už 21. rokem organizuje.

Přísná omezení sice omezila osobní kontakt a zcela znemožnila chození skupinkám dětí či mládeže v tradičních převlecích, otevřela tím však stavidla lidské vynalézavosti. „Zatímco v běžných letech si koledníci převlečení za bájné tři krále pro dar přijdou, tentokrát chodili dárci za námi, za našimi statickými pokladničkami v obcích, kostelích, obchodech nebo lékárnách,“ popisuje Marek Navrátil z Charity Konice zvláštní situaci, která nastala poté, co vládní nařízení nedovolila koledníkům vyrazit do terénu. Zákaz koledování spustil lavinu tvořivosti, ochoty a vstřícnosti, která někdy ohromila i léty ostřílené organizátory. „Asistenti, koordinátoři, dobrovolníci, starostové obcí nebo dárci byli úžasně otevření a vstřícní. Často vznikla úplně nová spolupráce s farnostmi nebo obcemi. Například lidé z brněnské městské části Nový Lískovec informace o sbírce ochotně uveřejnili v místním zpravodaji Lískáček. Úplně poprvé jsme umístili kasičku do kostela sv. Jakuba v Brně nebo do mateřské školky v Kohoutovicích,“ líčí situaci Veronika Slavíková z Diecézní charity Brno. A vstříc jim vyšly i firmy.  Poprvé tak byly tříkrálové pokladničky umístěny na čerpacích stanicích – na benzínkách na Břeclavsku či u Obřan.

Neobvyklý zážitek čekal zákazníky Pekařství Bílčice na Jesenické ulici v Bruntále. Dárcům příspěvku do vystavené pokladničky na přání zazpívala koledu prodavačka s nasazenou tříkrálovou korunou. Pečivo zde prodává Věra Hlavíková, která uplynulých osm let každoročně obcházela sousedy se skupinou tříkrálových koledníků. Když se letos ven nesmělo, koledovala za pultem.

Ve slezském Jeseníku pokladnička kolovala po všech odděleních místní policejní stanice. „Jsme velmi rádi, že i touto formou můžeme pomoci obyvatelům Jesenicka, kteří to nyní potřebují. Jedná se sice o malou kapku v moři, ale i ta může někomu velmi pomoci. Člověk nikdy neví, kdy bude takovou pomoc potřebovat sám,“ komentovala akci ředitelka jesenické policie Ludmila Andělová, která přispěla jako první.

Živí koledníci letos chyběli také v mateřské školce v Odoleně Vodě. Přestože přijít nemohli, zapojilo se do sbírky všech jedenáct tříd a rodiče s dětmi i personálem přispěli pro blízkou Charitu Neratovice částkou přes osmnáct tisíc korun.

Pokladničky na kolech

V mnoha obcích pomohla s informováním také místní média. Věstníky a zpravodaje anebo obecní rozhlas dokázaly oslovit i ty, kteří nepoužívají počítač ani chytrý telefon. Třeba v Libníči u Českých Budějovic opakovaně pouštěli z tlampačů tříkrálovou koledu a upozorňovali občany, kde a kdy bude k zastižení dobrovolník s pokladničkou.

Do obcí, kde nemají obchod ani úřad, vozili dobrovolníci „mobilní statické pokladničky“ v autech. Pokladnička pak byla na místě upevněna na okně auta, aby byla zachována všechna pravidla a nedocházelo ke zbytečnému kontaktu lidí. V Sobotovicích na Brněnsku byla pokladnička převážena v automobilu dobrovolných hasičů. 

Tříkrálové pokladničky čekaly také na vrcholcích našich hor, konkrétně (stejně jako loni) ve stáncích na vrcholu Lysé hory a letos poprvé také na Pradědu či v okénku hotelu na Křemešníku na Pelhřimovsku. V Návštěvnickém centru na náměstí v Novém Jičíně takové pokladničky postupně naplnili hned čtyři.

Do Tříkrálové sbírky putovala také částka za dražbu unikátních „tříkrálových“ postaviček Igráčků, které byly vydraženy koncem ledna na portálu Aukro za 22 200 Kč. Pivovar Koníček z Vojkovic u Frýdku-Místku uvařil na počest sbírky zvláštní Tříkrálový speciál. Zakoupením tohoto 13° polotmavého pivo přispěl kupující Charitě částkou 30 korun (celkový výnos akce pro Tříkrálovou sbírku činil 23 190 Kč). Na tištěná média naopak vsadili v jihočeském Táboře, kde nechali vytisknout 18 700 ks tříkrálových pohlednic, které Česká pošta koncem prosince roznesla lidem do schránek. Příznivé ohlasy táborské akce se odrazily se také na online výsledcích.

Koleda však chyběla také dětem, které nemohly navštívit a potěšit své sousedy. V Lipovci na Blanensku tedy alespoň žáci školní družiny v čele s vedoucí vyrazili průvodem ke kostelu a zpět. S kytarou, v královském obleku a všichni „černí“. Kdo jim chtěl přispět, toho odkázali na místní obchod, kde tříkrálovou pokladničku měli. V Březnici na Zlínsku zašli ještě dál. Tam sice koledníci s posvěcenou křídou tiše chodili dům od domu, ale bez zapečetěných pokladniček. Ty čekaly na dárce na obecním úřadě, v místním obchodě a v kostele.

„Lidé se nás ptali, kde pokladničky jsou, byli ochotní dojet, aby mohli vhodit příspěvek do pokladničky ve ,své‘ obci a odnést si cukřík, kalendářík, někde i kousek posvěcené křídy na napsání požehnání na dveře. Sami se i nabízeli, že si statickou pokladničku vezmou, což samozřejmě situaci usnadnilo,“ líčí situaci Martin Hořínek, ředitel Charity Frýdek-Místek.

Řada aktivit se odehrála on-line a na sociálních sítích, kde se letos obzvlášť vyřádili koledníci, kteří byli celý prosinec připravení a natěšení na koledu. Na jihu Čech virtuální koledu natočili v Katovicích, Nových Hradech, Pelhřimově, Suchdole i Veselí nad Lužnicí.

Kde se musí šetřit

Kvůli zmíněným složitým podmínkám je výsledek velmi dobrý a mnohem lepší než byla očekávání organizátorů, avšak citelně nižší než v předchozích letech. Podle koordinátorky sbírky Šárky Hájkové z Litoměřic zkušenost potvrdila, že malé tři krále zpívajících v ulicích jiná forma sbírky nemůže předčit.  Nad letošními výsledky však převládá radost a vděk. Některé plánované záměry na pomoc lidem v nouzi však bude nutné kvůli nižšímu výnosu omezit, případně účel pozměnit. „Chybějící parkovací místa u Hospice sv. Lukáše letos bohužel nepostavíme, získané peníze však pomohou při rekonstrukci nízkoprahového denního centra pro ženy a muže bez domova,“ uvádí jeden z příkladů Martin Pražák, ředitel Charity Ostrava.

„Letošní nižší výtěžek omezí nákupy kompenzačních zdravotních pomůcek, aktivity pro klienty a nákupy potravin, školních a hygienických potřeb pro lidi v nouzi, ale zkusíme chybějící peníze získat jinde,“ říká Růžena Kavková, ředitelka Diecézní charity Litoměřice.
Sbírka do pokladniček sice 24. ledna skončila, do sbírky je do konce dubna stále možné přispět on-line na stránkách www.trikralovasbirka.cz. Na stejném webu je také uvedeno, kde přesně vybrané peníze v jednotlivých Charitách po celé zemi pomohou. Tříkrálová sbírka žije také na sociálních sítích Facebook Youtube a Instagram.

Zdroj: Charita ČR

Kázání nejen pro děti – 1. neděle postní

Videokázání (nejen) pro děti – 1. neděle postní

Videokázání P. Romana Vlka (nejen) pro děti 1. neděle postní
Publikováno: 20. 2. 2021 13:30

Evangelium (Mk 1,12-15)

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“

(www.cirkev.cz)

Popeleční středa a postní období

Popeleční středa a postní období

Popeleční středou, která letos připadá na 17. února, vstupují katoličtí křesťané do postní doby. Jejím smyslem je prožívání a prohlubování tajemství křestního zasvěcení v souvislosti s velikonočním tajemstvím Krista. Letos bude konání Popeleční středy ovlivněno epidemiologickou situací. Pro bližší informace proto sledujte stránky vašich diecézí.
Publikováno: 15. 2. 2021 10:00

Popeleční středou vstupují křesťané do postní doby, která trvá až do odpoledne Zeleného čtvrtka. Čtyřicetidenní doba přípravy na Velikonoce se objevuje již ve 4. století, kdy byl začátek stanoven na 1. neděli postní. V té době byla bezprostřední příprava na křest i ukončení veřejného pokání zaměřeny k Velikonocům. Obě dimenze pak byly propojeny v 5.-7. století. Když se půst stal hlavní náplní tohoto období, bylo nutné přidat dalších 6 dní, protože neděle nebyla nikdy dnem postu. Proto je připojen půst pátku a soboty před Velikonocemi (už ve 2. století) a před první postní neděli byly předsunuty 4 dny.

Postní doba začínala středou, která od 10. století, kdy se prosadil zvyk udělovat popelec na znamení pokání, dostala název „Popeleční“. Na Popeleční středu se uděluje popelem znamení kříže na čelo (= popelec). Při udělování popelce kněz říká: „Pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš“ nebo nověji zavedenou formuli: „Obraťte se a věřte evangeliu“. Popel, symbol smrti a nicotnosti bytí, se získává ze spálených ratolestí požehnaných v předešlém roce na Květnou neděli.

Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny přísného postu, což se týká všech plnoletých katolických křesťanů až do 60 let věku (tento předpis se netýká nemocných osob). Přísný půst sestává, kromě újmy od masitých pokrmů, také z odřeknutí si jednoho ze dvou hlavních jídel dne.

Znamením popelce tedy začíná příprava na velikonoční svátky. Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, jako již u starozákonních proroků, nemíří především na vnější skutky, „žíněné roucho a popel“, posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem, což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k Bohu. Toto obrácení ovšem není výsledkem jen jakési „duchovní gymnastiky“, ale je především působením samého Boha v životě člověka. Bůh nám dává sílu a možnost začít znovu. Když objevíme velikost Boha a jeho pozitivní vztah k nám, snažíme se odpovídat adekvátním způsobem.

Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Vždy ovšem půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.

 
Autor článku:
TS ČBK
(www.cirkev.cz)

Poselství Svatého otce Františka k postní době 2021

Poselství Svatého otce Františka k postní době 2021

Přinášíme poselství Svatého otce Františka k letošní postní době, která začíná ve středu 17. února. V textu se římský biskup zamýšlí nad evangelijním úryvkem „Teď jdeme do Jeruzaléma“ (Mt 20,18) a postní dobou jako časem obnovení víry, naděje a lásky.
Publikováno: 12. 2. 2021 11:30

Ilustrační foto: Člověk a víra

Milé sestry a milí bratři,

když Ježíš svým učedníkům vysvětluje, že svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním plní Boží vůli, zároveň jim odhaluje hluboký význam svého poslání a zve je, aby se k němu připojili pro spásu světa.

Když se ubíráme postní cestou k velikonočním svátkům, připomínáme si toho, který se „ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,8). V této době obrácení obnovujeme svou víru, čerpáme z „živé vody“ naděje a otevřeným srdcem přijímáme Boží lásku, která nás přetváří v sestry a bratry v Kristu. O velikonoční noci obnovíme své křestní závazky, a tak se skrze Ducha Svatého znovu zrodíme jako nové ženy a noví muži. Cesta postní dobou, stejně jako cesta křesťanským životem, prochází světlem zmrtvýchvstání, které prozařuje city, postoje a rozhodnutí každého, kdo chce jít za Kristem.

Podmínkou a důkazem našeho obrácení je půst, modlitba a almužna, jak je hlásá Ježíš (srov. Mt 6,1–18). Cesta chudoby a odříkání (půst), pomoc a láskyplný přístup ke zraněnému (almužna) a synovský rozhovor s Otcem (modlitba) nám umožní vyjádřit upřímnou víru, živou naději a činorodou křesťanskou lásku.

1. Víra nás zve, abychom přijímali pravdu a stali se jejími svědky před Bohem a přede všemi našimi bratry a sestrami

Přijmout a žít pravdu zjevenou v Kristu znamená v této postní době nechat se především proniknout Božím slovem, které církev předává z generace na generaci. Tato pravda není intelektuálním konstruktem, vyhrazeným několika vybraným, nadřazeným a důstojným. Je poselstvím, kterého se nám dostalo a kterému můžeme porozumět inteligencí svého srdce, pokud bude otevřené pro nezměrného Boha, který nás miloval dříve, než jsme si to sami uvědomili. Touto pravdou je sám Kristus. Zcela na sebe vzal naše lidství, a tím se stal cestou – náročnou, ale otevřenou všem – která vede k plnosti života.

Ti, kdo prožijí půst v odříkání a v prostotě svého srdce, objeví Boží dar a pochopí, že jsme stvořeni k Božímu obrazu a podobě a v něm dojdeme plnosti. Ten, kdo přijme chudobu a postí se, stává se chudým s chudými a „shromažďuje“ bohatství lásky přijímané a sdílené. Takto chápaný a žitý půst nám pomáhá milovat Boha a bližního. Jak učí sv. Tomáš Akvinský, láska je jako „hnutí zaměřující se pozorností na druhého tak, že se milující ,považuje za spojeného s ním v jedno‘“ (encyklika Fratelli tutti, č. 93).

Postní doba je dobou víry neboli dobou, kdy přijmeme Boha do svého života a dovolíme mu, aby si u nás „učinil příbytek“ (srov. Jan 14,23). Postit se znamená osvobodit svůj život ode všeho, co ho okupuje, od přemíry informací – pravdivých či nepravdivých –, spotřebních produktů, abychom otevřeli brány svého srdce tomu, který k nám přichází zcela chudý, ale „plný milosti a pravdy“ (Jan 1,14); Syn Boha Spasitele.

2. Naděje jako „živá voda“, díky které můžeme pokračovat na své cestě

Samaritánka, kterou u studny Ježíš prosí, aby mu dala napít, nechápe, když jí říká, že by jí mohl nabídnout „živou vodu“ (Jan 4,10). Zpočátku si samozřejmě myslí, že jde
o skutečnou vodu. Ježíš má ale na mysli Ducha Svatého, toho, kterého nám dá v plnosti ve velikonočním tajemství, aby v nás rozlil naději, která nezklame. Když Ježíš oznamoval své utrpení a svou smrt, zároveň zvěstoval naději: „třetího dne bude vzkříšen“ (Mt 20,19). Ježíš hovoří o budoucnosti, která se před námi otevírá díky Božímu milosrdenství. Doufat s ním a díky němu znamená věřit, že dějiny nekončí s našimi chybami, násilím, nespravedlností a hříchem, které přibíjí na kříž Lásku. Znamená to čerpat z jeho otevřeného srdce Otcovo odpuštění.

Žijeme v době plné obav, pociťujeme nejistotu a vlastní křehkost. Slova o naději proto mohou provokovat. Ale postní doba je tu, abychom měli naději, abychom znovu obrátili svůj zrak k trpělivosti Boha, který neustále pečuje o své stvoření, zatímco my s ním mnohdy nakládáme špatně (srov. encyklika Laudato si´, č. 32–33, 43–44). Svatý Pavel nás důrazně vybízí k naději v usmíření: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20). Když je nám odpuštěno ve svátosti smíření, která je jádrem našeho obrácení, sami se stáváme šiřiteli odpuštění: když se dostane odpuštění nám, můžeme ho zprostředkovat v ohleduplném rozhovoru, můžeme potěšit toho, koho zasáhla bolest. Díky Božímu odpuštění můžeme svými slovy a skutky prožívat Velikonoce v duchu bratrství.

Postní doba nás vybízí, abychom říkali „druhým slova, která povzbuzují, posilují, utěšují, podněcují, a ne slova, která ponižují, zarmucují, popuzují, opovrhují druhým“ (Fratelli tutti, č. 223). K tomu, abychom předali naději, mnohdy stačí „laskavý člověk, který je ochoten odložit své obavy a starosti stranou a projevit zájem, obdarovat úsměvem, říct povzbudivé slovo, naslouchat uprostřed všeobecné lhostejnosti“ (tamtéž, č. 224).

V usebrání a v tiché modlitbě obdržíme naději v podobě inspirace a vnitřního světla, které vnese jas do úkolů a rozhodnutí našeho poslání. Proto je nezbytné usebrat se v modlitbě (srov. Mt 6,6) a ve skrytosti se setkat s laskavým Otcem.

Prožívat postní dobu v naději znamená si uvědomit, že v Ježíši Kristu jsme svědky nové doby, ve které Bůh „tvoří vše nové“ (srov. Zj 21,1–6). Přijmeme tak naději od Krista, který dal svůj život na kříži a kterého Bůh třetího dne vzkřísil, a jsme připraveni „obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje“ (1 Petr 3,15).

3. Láska, která kráčí plná soucitu a bdělosti v Kristových stopách, je nevyšším vyjádřením naší víry a naší naděje

Křesťanská láska se raduje, když vidí druhého růst. Proto trpí, když druhý zažívá bolest, když je osamocený, nemocný, bez domova, přezíraný, v nouzi… Křesťanská láska nás pobízí, abychom vycházeli ze sebe, sdíleli se a vytvářeli společenství.

„,Sociální láska‘ umožňuje dělat pokroky směrem k civilizaci lásky, k níž se může každý z nás cítit být povolán. Láska se svým tíhnutím k univerzálnosti je schopná budovat nový svět, protože není nějakým prázdným citem, ale nejlepším prostředkem k objevování účinných cest pro rozvoj všech“ (Fratelli tutti, č. 183).

Křesťanská láska je darem, který našemu životu dává smysl. Díky ní považujeme ostatní, kteří jsou v nesnázích, za členy naší rodiny, za přátele, bratry. Ani drobnost, o kterou se láskyplně rozdělíme, nezapadne, ale promění se ve zdroj života a štěstí. Tak tomu bylo v případě vdovy ze Sarepty, která se rozdělila o svou mouku a olej, upekla chléb a podala ho proroku Eliášovi (srov. 1 Král 17,7–16). Stejně tomu bylo s chleby, které Ježíš požehnal, rozlámal je, dal svým učedníkům a nasytil velký zástup (srov. Mk 6,30–44). Stejně tomu bude s naší almužnou, ať už je menší nebo větší, ale nabízená prostě
a s radostí.

Prožívat postní dobu s křesťanskou láskou znamená postarat se o toho, kdo prochází utrpením, je opuštěný, zachvácen strachem z pandemie covid-19. Uprostřed velkých nejistot ohledně budoucnosti si připomeňme slova, kterými se Bůh obrací ke svému služebníku: „Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil“ (Iz 43,1), a spolu s laskavostí nabídněme i slovo povzbuzení, aby bližní mohl zakusit, že ho Bůh miluje jako svého syna.

„Jedině pohled proměněný láskou může způsobit, že uznáváme důstojnost druhých, a v důsledku toho si vážíme chudých a přijímáme je v jejich důstojnosti, vážíme si jejich identity a kultury, a tím je doopravdy integrujeme do společnosti“ (Frattelli tutti, č. 187).

Milí bratři, milé sestry, v každé životní etapě je třeba věřit, doufat, milovat. Kéž nám toto pozvání prožít postní dobu jako cestu obrácení, modlitby a sdílení našich dober pomůže obnovit osobní a společnou víru, kterou nám dává živý Kristus, naději, již vzbuzuje Duch Svatý, a lásku, jejímž nevyčerpatelným pramenem je Otcovo milosrdné srdce.

Panna Maria, Matka Spasitele, která věrně setrvává u paty kříže i v srdci církve, ať nám pomůže svou starostlivou přítomností a požehnání Zmrtvýchvstalého ať nás provází na cestě k velikonočnímu světlu.

 

Dáno v Římě u Sv. Jana Lateránského dne 11. listopadu 2020, v den památky sv. Martina z Tours

FRANTIŠEK

(www.cirkev.cz)