Celá církev dnes prožívá osmisté výročí „odchodu“ sv. Františka do Otcova domu. Zmínil jej i papež Lev v úvodu do dnešní modlitby Anděl Páně. Příklad Františka z Assisi vyzdvihl jako vzor „dělníka na Pánově vinici“.

Papež Lev vyšel z evangelního podobenství o zlých vinařích (Mt 21,33–43), které tuto neděli zaznívá při liturgii. Proti těmto záporným postavám představil vzor sv. Františka z Assisi, „dělníka, jehož práce na Pánově vinici přinesla bohatou úrodu“. Tento světec čerpal inspiraci z Ukřižovaného, který je tím „kamenem, jejž stavitelé zavrhli, ale stal se kvádrem nárožním“ (Mt 21,42; srv. Žl 118,22).

„Svatý František napravil církev v moci víry v Pána Ježíše a uzdravil trhliny nesváru svědectvím bratrské lásky,“ uvedl papež. Takto se ukazuje – a je to i zásadním poselstvím dnešního evangelia – že milosrdenství nebeského Otce je vždy větší než všechno zlo, které pustoší svět. „Boží vůle ve své nekonečné spravedlnosti proměňuje zlo ve vykoupení,“ zdůraznil Lev XIV.

Po modlitbě Anděl Páně připomněl papež iniciativu Milion dětí se modlí růženec, probíhající od 1. do 7. října, kterou zaštiťuje nadace Pomoc církvi v nouzi. Poděkoval všem dětem i dospělým, kteří přijali jeho výzvu z Lurd modlit se za pokoj a mír ve světě během růžencového měsíce října.

Modlitbám všech také Lev XIV. svěřil setkání předsedů biskupských konferencí a představitelů východních církví, které se bude konat ve dnech 7.–14. října. Jeho impulzem je desáté výročí exhortace Amoris laetitia; shromáždění biskupové, odborníci i zástupci rodin budou v synodálním duchu hledat cesty, jak hlásat evangelium spolu s rodinami a mladými generacemi.

Závěrem papež pozdravil poutníky z nejrůznějších míst. Svou blízkost vyjádřil zvláště těm, kdo dnes v Assisi slaví františkovské jubileum, a radioamatérům z Assisi a Foligna, kteří šíří Františkovo poselství pokoje.

zdroj: vatican.va

(www.cirkev.cz)

Dne 4. října slavíme památku svatého Františka z Assisi, zakladatele řádu menších bratří. Jeho život charakterizovala láska ke Kristu, dobrovolná chudoba, blízkost k lidem na okraji společnosti a vděčnost za celé stvoření. Letos si připomínáme 800 let od jeho úmrtí. Při této příležitosti vyhlásil papež Lev XIV. zvláštní jubilejní rok svatého Františka, který trvá od 10. ledna 2026 do 10. ledna 2027.

František se narodil v Assisi roku 1181 nebo 1182 do rodiny bohatého obchodníka s látkami. Při křtu dostal jméno Jan, otec jej však začal nazývat Francescem – Františkem. Mládí prožíval ve společnosti přátel, měl rád slavnosti a snil o rytířské slávě. Zkušenost války, zajetí a nemoci jej postupně přivedla k otázkám po smyslu života a k hledání Boží vůle.

Významným okamžikem jeho obrácení bylo setkání s člověkem postiženým malomocenstvím. František překonal svůj odpor a přiblížil se k němu s láskou. Právě služba nemocným a chudým se stala jedním ze základních rysů jeho nové životní cesty.

Podle tradice zaslechl František při modlitbě před křížem v chátrajícím kostele svatého Damiána výzvu: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ Nejprve ji pochopil jako úkol opravit konkrétní stavbu. Postupně však jeho působení přispělo k duchovní obnově církve skrze návrat k evangeliu, chudobě a službě.

Rozhodnutí vzdát se majetku vedlo ke konfliktu s otcem. František se před assiským biskupem zřekl otcova dědictví a začal žít v prostotě, odkázán na vlastní práci a pomoc druhých. Jeho chudoba byla výrazem důvěry v Boha a touhy následovat Krista.

Evangelium jako způsob života

K Františkovi se postupně přidávali další muži, které oslovoval jeho příklad. Vznikající společenství menších bratří spojovala modlitba, bratrství, služba a hlásání evangelia. Jejich první způsob života schválil papež Inocenc III.; roku 1223 pak papež Honorius III. potvrdil řeholi bulou Solet annuere.

Františkův příklad inspiroval také svatou Kláru z Assisi, s níž jsou spojeny počátky řádu klarisek. Jeho spiritualita oslovila i laiky, kteří chtěli žít podle evangelia uprostřed rodinného a pracovního života. Z těchto počátků vyrostla široká františkánská rodina.

Františkova touha po pokoji se projevila i během cesty do Egypta, kde se roku 1219 setkal se sultánem al-Málikem al-Kámilem. Uprostřed válečného konfliktu se odvážil překročit hranice znepřátelených stran a osobně předstoupit před muslimského vládce.

Radost z Boží blízkosti a krása stvoření

O Vánocích roku 1223 připravil František v Grecciu jesličky, které měly lidem pomoci hlouběji prožít narození Ježíše v chudobě betlémské stáje. Tato událost významně ovlivnila pozdější tradici stavění betlémů.

Roku 1224 obdržel při modlitbě na hoře La Verna stigmata, znamení Kristových ran. V posledních letech života trpěl nemocemi a vážnými potížemi se zrakem. Právě v tomto období vznikla jeho Píseň bratra slunce, známá také jako Chvalozpěv stvoření. Skrze slunce, vodu, zemi a další součásti stvoření v ní vzdával chválu Bohu.

Jeho vztah k přírodě vyrůstal z víry, že celé stvoření je Božím darem. Také známá vyprávění o kázání ptákům či o vlku z Gubbia vyjadřují jeho touhu po smíření a úctu ke všemu živému.

Osm set let od jeho odchodu k Otci

František zemřel večer 3. října 1226 u Porciunkule nedaleko Assisi. Jeho odchod z tohoto světa si františkánská rodina připomíná jako transitus – přechod k nebeskému Otci. Již 16. července 1228 jej papež Řehoř IX. prohlásil za svatého.

Letošní osmisté výročí završuje sérii františkánských připomínek, které se od roku 2023 věnovaly schválení řehole a Vánocům v Grecciu, přijetí stigmat a vzniku Chvalozpěvu stvoření.

Jubilejní rok svatého Františka je pozváním k novému objevování jeho duchovního odkazu. Věřící vybízí k následování Krista, ke smíření a k tomu, aby se ve svém každodenním životě stávali svědky pokoje. S jubileem je spojena také možnost získat za stanovených podmínek plnomocné odpustky.

(www.cirkev.cz)

Předseda České biskupské konference, olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, se jménem českých a moravských biskupů obrací na věřící před nadcházejícími komunálními a senátními volbami. Vybízí je, aby využili svého volebního práva, rozhodovali se odpovědně a přispívali k vzájemné úctě i společnému dobru.

Drazí věřící, sestry a bratři,

zanedlouho budeme volit zastupitele našich obcí a měst a v části republiky také senátory. Volby přicházejí v době, kdy mnozí lidé hledí do budoucnosti s nejistotou a kdy se ve veřejné debatě někdy obtížně hledá prostor pro vzájemné naslouchání. O to více záleží na tom, abychom k sobě přistupovali s úctou a nenechali se rozdělit rozdílnými názory.

Církvi nepřísluší říkat, koho máte volit. Chceme vás však povzbudit, abyste své volební právo využili a rozhodovali se svobodně, odpovědně a podle svého svědomí. Všímejme si nejen slov a slibů, ale také toho, jak kandidáti jednají s druhými, zda jsou připraveni nést odpovědnost a hledat řešení pro dobro všech.

Děkujeme těm, kdo jsou ochotni vstoupit do veřejné služby. Je to úkol, který vyžaduje čas, trpělivost i odvahu. Vyprošujme kandidátům a budoucím zastupitelům a senátorům moudrost, aby dokázali naslouchat také lidem, kteří s nimi nesouhlasí nebo jejichž hlas je méně slyšet.

Naše odpovědnost nekončí odevzdáním hlasu. Každý z nás může přispívat k životu obce či města, k dobrým vztahům mezi lidmi a k pomoci těm, kdo ji potřebují. Prosme Boha, aby nás v tom vedl a aby žehnal všem, kdo budou sloužit společnému dobru.

Jménem biskupů Čech, Moravy a Slezska

Mons. Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a předseda České biskupské konference

(www.cirkev.cz)