Na tisíc dětí z Říma a okolí se bude ve Vatikánských zahradách společně s papežem modlit růženec za mír. Společná modlitba 1. října u Lurdské jeskyně zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou pořádá organizace Církev v nouzi (ACN).
Vatican Media
Měsíc říjen zahájí papež Lev XIV. společnou modlitbou s dětmi z římských škol a farností. U Lurdské jeskyně ve Vatikánských zahradách začne 1. října v 17 hodin modlitba růžence, v níž se ke Svatému otci připojí na tisíc dětí. Společně tak zahájí akci „Milion dětí se modlí růženec“, kterou již více než dvacet let pořádá organizace Církev v nouzi.
Letos – jak informuje ACN – potrvá modlitební kampaň celý týden, od 1. do 7. října, tedy do svátku Panny Marie Růžencové. Diecéze, farnosti, školy, společenství a rodiny na různých kontinentech si tak mohou vybrat den, který nejlépe odpovídá jejich možnostem, a zároveň se spojit ve společném modlitebním úmyslu za pokoj a jednotu.
Děti z celého světa sjednocené v modlitbě
Zatímco v Římě se budou děti modlit společně s papežem Lvem, podobné iniciativy se již připravují v mnoha dalších zemích – od domorodých společenství v bolivijské Amazonii po farnosti v Súdánu, Zimbabwe, Mosambiku, Sieře Leone a na mnoha dalších místech poznamenaných válkou, chudobou nebo nestabilitou.
V letošní výzvě adresované účastníkům modlitebního řetězce kardinál Kurt Koch, mezinárodní předseda organizace Církev v nouzi a prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, připomíná, že Neposkvrněné Srdce Panny Marie znamená život zcela otevřený Duchu svatému a představuje Marii jako vzor víry, lásky a modlitby.
Tato iniciativa nabývá zvláštního významu v době, kdy je svět poznamenán násilím, pronásledováním, chudobou a nejistotou. Modlitba dětí má být v tomto kontextu jednoduchým a zároveň univerzálním znamením důvěry a naděje: děti různých jazyků, kultur a zemí, sjednocené ve společné modlitbě za pokoj.
Od malé skupiny ve Venezuele k celosvětové síti
Iniciativa „Milion dětí se modlí růženec“ vznikla ve Venezuele v roce 2005 a postupně se proměnila v celosvětové modlitební hnutí, do kterého se zapojují děti, rodiny, farnosti, školy a církevní skupiny na všech kontinentech.
Kampaň čerpá inspiraci ze slov připisovaných svatému Piu z Pietrelciny: „Až se bude milion dětí modlit růženec, svět se změní.“
Pozvání není určeno pouze dětem, ale také rodičům, učitelům, kněžím, řeholníkům, katechetům a rodinám. K zapojení do iniciativy stačí pomodlit se jeden desátek růžence.
Diecézní charita Litoměřice slouží potřebným 35 let
Kostel Všech svatých v Litoměřicích a posléze biskupskou rezidenci zaplnili 21. září pracovníci Charit z celé diecéze, dobrovolníci, dárci, představitelé obcí i krajů, Charit z celé republiky a spolupracovníci charitního díla na severu Čech. Diecézní charita Litoměřice slavila 35 let své služby potřebným lidem.
Fotogalerie
Zdroj: dltm.cz
Slavnostní mši svatou u Všech svatých slavil arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze. „Děkuji za vaši práci a službu. Je radost vidět tu tolik známých tváří vás všech, kteří za tímto dílem a jeho podporou stojíte,“ uvítal na bohoslužbě a doplnil: „Jestli je něco očividného, tak je to rozsah služeb, které na severu Čech Charita vykonává. Za třicet pět let se rozrostla z malého semínka v obrovský strom, který není planý, ale nese spoustu ovoce.“
Arcibiskup s poděkováním za službu lidem v nouzi, která není jen hmotná, ale má celou řadu podob, připomněl, že v některých oblastech a městech diecéze poskytuje Charita dokonce většinu sociálních služeb. Jinde provozuje preventivní programy a snaží se vytvářet záchrannou síť těm, na které nikdo nepamatuje. „Bez spolupráce s obcemi a kraji by se toho moc udělat nedalo,“ zdůraznil.
Povolání v pravém smyslu slova
Stanislav Přibyl ocenil, že zaměstnanci i dobrovolníci Charity do své práce nevkládají jen know-how, metodiku, ale to, co její práci spojuje, tedy křesťanský styl pomoci. „Charita nám ukazuje důležitou věc: máme standardy, pravidla, vzdělání a profesionalitu. Nesmíme ztratit ze zřetele žádnou podobu této práce, ale především nesmíme zapomenout, že je to především povolání,“ řekl. Identitu Charity totiž podle jeho slov netvoří logo, které má na autech pečovatelské služby, ale nezištný křesťanský styl pomoci, který tvoří i způsob, s jakým k této práci dobrovolníci i zaměstnanci přistupují. „Je to povolání v tom pravém slova smyslu. Dnes jsme o takovém povolání slyšeli z Písma. Připomínáme si dnes svátek sv. Matouše, jednoho z evangelistů, autora prvního z evangelií, který popisuje své povolání za apoštola. Kristus ho vyvolal a řekl mu, aby šel za ním. To je povolání. A já věřím, že mnoho z vás zažilo právě takové povolání pro službu a práci v Charitě,“ vyzdvihl Stanislav Přibyl.
Charitě popřál, aby si lidé její práce všímali a projevili vděk. „Skláním se před odvážnými kroky, které u nás v Charitě podnikají – pánové se nebudou zlobit – především dámy, které tomu dílu daly kus života,“ obrátil se k ředitelkám jednotlivých charitních zařízení.
Arcibiskup připomněl také mnohaletou a vytrvalou pomoc Charitě od přátel ze sousedního Německa, kterým „leží tento kus země na srdci, protože pro některé to býval i jejich domov“.
Jsme součástí komunit
Arcibiskupovi pak dala za pravdu také ředitelka Diecézní charity Litoměřice Adéla Švecová: „Nejen bez péče biskupství bychom se nemohli rozvíjet a růst. Za mnohé vděčíme našim partnerským Charitám v Německu, či nadaci Rennovabis, kteří nám pomáhali od prvních nesmělých kroků. Díky nim jsme vyrostli v obrovskou, profesionální a významnou pomáhající organizaci.“ Ocenila podporu měst, obcí, krajů i ministerstev a všech dárců od velkých až po ty, kteří přispívají v drobných částkách (např. i v Tříkrálové sbírce). „Všechny dary jsou závazkem a nadějí, že k pomáhání nejsme sami. Jsme součástí komunit, partnery v dialogu a můžeme v turbulentní a nejisté době pomáhat druhým. Díky patří i dobrovolníkům, kteří nám nedávají zapomenout na prameny naší identity. Poděkování míří i k minulým a současným kolegům a jejich rodinám. Vybrali jste si povolání, které není jednoduché a je spojené s utrpením druhých lidí. Nenabízí jistoty předvídatelného zajištění, ale má velký smysl a přesah v našich životech,“ povzbudila Adéla Švecová.
Největší růst v krizích
Na uplynulé roky vzpomínala také někdejší ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková. „Největší posun udělala Charita v krizových obdobích. V té době jsme totiž zažívali ohromnou solidaritu, ač to byly náročné události jako povodně, uprchlické krize nebo covid. Zažili jsme ohromnou podporu místních lidí, přátel z celé republiky i ze zahraničí. Vždycky nás posílila solidarita, pochopení. Jsem vděčná, že jsem tohle jako ředitelka mohla zažít: vidět pomoc shůry díky přispění lidí. Byla to pro mne krásná etapa života,“ uvedla Růžena Kavková s tím, že je velmi důležité být tu pro lidi, o které nemá nikdo zájem.
Nepopulární práce
Její slova potvrdila Alena Maternová, ředitelka Charity Lovosice. Tamní oblastní Charita poskytuje služby prevence, které veřejnost často nevnímá pozitivně, protože „si ji prý klienti nezaslouží“. V Lovosicích pracují s Romy, jejich dětmi či s bezdomovci. „Navzdory tomu, že to není pro veřejnost ani politiky příliš zajímavé. Jenže my tu nejsme od toho, abychom tyto lidi hodnotili a lustrovali. Pomoc je naše poslání a my zkrátka neposuzujeme a nehodnotíme,“ zdůraznila a doplnila: „Nejdeme životem v botách těchto lidí a nevíme o utrpení a těžkostech, které musejí ve svých mikrosvětech nést a zvládnout. Nemáme často ani tušení, čím procházejí už od dětství – mnoho z nás nezažije za celý svůj život ani desetinu bolesti, kterou musejí naši klienti projít třeba během pár let,“ konstatovala.
Také ředitelka Charity Šluknov Kamila Svobodová popisovala realitu charitní práce v tomto severním příhraničním výběžku republiky jako „nepopulární“. „Pracujeme s nejslabšími lidmi na samém okraji zájmu společnosti. Ale když se nebudeme těmto lidem věnovat a nebudeme dělat služby prevence a pomoci, tak jejich těžkou situaci nezlepšíme,“ tvrdila. Jak řekla, ve Šluknově město odkupuje celé sídliště a vzniká tam pilotní národní projekt, jak pracovat s minoritami a město zjišťuje, že pomoc Charity je cenná a potřebná. „Můžeme být prospěšní, protože známe situaci přímo v terénu,“ dodala Kamila Svobodová.
Tak šel čas
V kalendáři byl nalistovaný 4. listopad 1991 – právě v tento den založil tehdejší litoměřický biskup Josef Koukl Diecézní charitu Litoměřice. Pod záštitou Biskupství litoměřického začala pomáhat lidem v nouzi. Prvním místem, kde mohli potřební nalézt pomoc, se ještě před oficiálním založením stal Charitní šatník, který funguje dodnes. Milníky v historii litoměřické diecézní Charity pak tvořilo například postupné zakládání pečovatelských služeb, charitních domovů a jednotlivých oblastních Charit (dnes je jich na severu Čech 16), či vznik profesionálního poradenského centra před deseti lety. Významně proměnily službu Charity živelné události jako povodně (2002 a 2013), uprchlické krize, zejména pak pomoc utečencům z válkou postižené Ukrajiny a s ní spojené založení Integračního a komunitního centra Svit.
Před deseti lety, 4. září 2016, prohlásil papež František Matku Terezu z Kalkaty za svatou. Zakladatelka Misionářek lásky zasvětila svůj život službě chudým, nemocným a umírajícím a stala se jednou z nejznámějších osobností katolické církve 20. století. Výročí jejího svatořečení připomenou také Misionářky lásky ve Vídni.
Wikimedia Commons
Matku Terezu svatořečil papež František 4. září 2016 při mši svaté na Svatopetrském náměstí v Římě. Kanonizace se uskutečnila během mimořádného Svatého roku milosrdenství a zúčastnily se jí desetitisíce věřících z celého světa.
František tehdy Matku Terezu představil jako neúnavnou služebnici milosrdenství, která svou péčí o opuštěné a umírající připomínala jejich lidskou důstojnost. „Její poslání na periferiích měst a lidské existence zůstává dodnes výmluvným svědectvím o Boží blízkosti těm nejchudším z chudých,“ řekl papež při kanonizační bohoslužbě.
Desáté výročí svatořečení připomenou v pátek také ve vídeňském Dómu sv. Štěpána, kde se večer uskuteční slavnostní mše za účasti Misionářek lásky působících v rakouské metropoli. S Vídní byla spojena i samotná Matka Tereza, která zde během svých cest několikrát pobývala. V roce 1988 promluvila v Dómu sv. Štěpána při Světovém kongresu rodin.
Od Skopje k nejchudším v Kalkatě
Matka Tereza se narodila 26. srpna 1910 ve Skopje jako Anjezë Gonxhe Bojaxhiu v albánské rodině. V osmnácti letech vstoupila k Loretánským sestrám a následně odešla do Indie, kde působila jako učitelka.
Zásadním okamžikem jejího života se stal 10. září 1946, kdy během cesty vlakem do Dárdžilingu pocítila povolání opustit dosavadní způsob řeholního života a věnovat se službě „nejchudším z chudých“. V roce 1950 založila kongregaci Misionářek lásky, která se postupně rozšířila do mnoha zemí světa.
Za svou práci získala Matka Tereza řadu ocenění, včetně Nobelovy ceny za mír v roce 1979. Zemřela 5. září 1997 v Kalkatě ve věku 87 let. Papež Jan Pavel II. ji v roce 2003 prohlásil za blahoslavenou a papež František ji o třináct let později svatořečil. Její liturgická památka připadá na 5. září, den jejího úmrtí.
Papež poslal pomoc lidem zasaženým povodněmi v Nepálu
30. 8. 2026
Papež Lev XIV. prostřednictvím Dikasteria pro charitativní službu zaslal finanční pomoc obyvatelům Nepálu zasaženým ničivými povodněmi. Prostředky určené organizaci Caritas Nepal mají pomoci zajistit potraviny, základní potřeby a přístřeší pro lidi, kteří při katastrofě přišli o domov. Nejnovější bilance hovoří o více než 630 obětech a téměř třech tisících pohřešovaných.
Foto: Caritas Nepal
Pomoc byla odeslána po dohodě s Apoštolskou nunciaturou v Nepálu a je určena na nejnaléhavější potřeby obyvatel postižených katastrofou. Caritas Nepal, která působí pod vedením Apoštolského vikariátu, pomáhá v zasažených oblastech již od prvních hodin po povodních.
„Jde o první pomoc, kterou Svatý otec, stejně jako v jiných případech, chtěl zaslat na primární naléhavé potřeby obyvatelstva,“ uvedl prefekt Dikasteria pro charitativní službu arcibiskup Luis Marín de San Martín. Jde o rychlý a konkrétní způsob, jak zejména nejzranitelnějším lidem zprostředkovat papežovu blízkost a zároveň jim nabídnout praktickou pomoc.
Záchranné práce pokračují
Povodně zasáhly Nepál ve středu 26. srpna a způsobily rozsáhlé škody zejména v oblastech poblíž hranice s Tibetem. Podle nejnovějších údajů zahynulo více než 630 lidí a téměř tři tisíce dalších jsou pohřešovány. Mezi nezvěstnými je také více než 500 cizinců. Do záchranných prací byla nasazena také nepálská armáda. Pátrání po pohřešovaných pokračuje, záchranné práce však komplikuje rozsah škod v nejvíce postižených oblastech.
Lev XIV. již krátce po katastrofě vyjádřil obyvatelům Nepálu soustrast a duchovní blízkost. V telegramu podepsaném státním sekretářem kardinálem Pietrem Parolinem ujistil o svých modlitbách za oběti, jejich rodiny i záchranáře.
Do humanitární pomoci se zapojila také Italská biskupská konference, která na podporu několika oblastí světa postižených přírodními katastrofami vyčlenila celkem 500 tisíc eur.
„Utrpení těch, kteří žijí daleko, nám nemůže být cizí: týká se nás a volá nás k odpovědnosti,“ uvedl předseda Italské biskupské konference kardinál Matteo Zuppi.
Charita Česká republika vyhlašuje veřejnou sbírku Charita pro Nepál na pomoc lidem zasaženým ničivými přívalovými povodněmi, které se 26. srpna přehnaly přes tibetsko-nepálskou hranici a zaplavily především sever nepálského okresu Rasuwa. Katastrofa si vyžádala stovky obětí, více než tisíc lidí je pohřešováno a tisíce rodin přišly o domovy, majetek i přístup k základním službám.
Podle americké geologické služby (USGS) povodeň spustil kolaps ledovce na tibetské straně hranice, tedy rozpad ledovce nebo jeho části, který do koryta řeky Bhote Koshi náhle uvolnil obrovské množství vody a materiálu. Následně se oblastí bez varování prohnala přívalová vlna, která brala domy, mosty, silnice i další infrastrukturu. Nepálská vláda vyhlásila okresy Rasuwa, Nuwakot a Dhading za oblasti postižené katastrofou.
„Rozsah škod je obrovský a situace se stále vyvíjí. Mnoho rodin přišlo během několika minut o vše, co měly. Prostřednictvím sbírky Charita pro Nepál chceme podpořit okamžitou humanitární pomoc i následnou obnovu zasažených komunit,“ říká Zuzana Haniková, manažerka zahraniční komunikace Charity Česká republika.
Na místě situaci monitoruje Charita Nepál, která prostřednictvím svého regionálního zastoupení a místních partnerů koordinuje pomoc s úřady a zjišťuje nejnaléhavější potřeby obyvatel. Mezi priority patří zajištění potravin, pitné vody, nouzového přístřeší, hygienických potřeb a zdravotní péče. Vybrané prostředky by se využily právě na tyto naléhavé potřeby i na obnovu místních komunit.
Každý dar zachraňuje životy. Děkujeme, že pomáháte.
Papež Lev XIV. vyjádřil soustrast po ničivých záplavách v Nepálu
Papež Lev XIV. vyjádřil hluboký zármutek nad oběťmi ničivých záplav, které zasáhly Nepál. V telegramu podepsaném státním sekretářem kardinálem Pietrem Parolinem ujistil pozůstalé i všechny zasažené o své duchovní blízkosti a pamatoval na ně v modlitbě.
Lev XIV. svěřil duše zemřelých Božímu milosrdenství a pozůstalým vyjádřil upřímnou soustrast. Ujistil také o své duchovní blízkosti všechny, které katastrofa zasáhla. Ve svých modlitbách pamatuje rovněž na záchranáře zapojené do pátracích a záchranných prací a vyprošuje obyvatelům Nepálu Boží pomoc a ochranu.
Při záplavách v Nepálu zahynulo nejméně 165 lidí a více než 800 dalších zůstává nezvěstných. Stovky pohřešovaných hlásí také sousední Tibet, takže v celé zasažené oblasti se pohřešuje téměř 1 500 lidí.
Katastrofu podle dosavadních poznatků pravděpodobně vyvolal kolaps části himálajského ledovce, který způsobil náhlou přívalovou vlnu vody, bahna a sutin v říčním systému podél nepálsko-čínské hranice. Síla sesuvu byla podle vědců tak velká, že vzniklé otřesy byly zpočátku považovány za zemětřesení.
Záplavy zasáhly celé obce a poškodily či zničily silnice, mosty, energetickou infrastrukturu i důležitý hraniční přechod. Mezi pohřešovanými jsou také zahraniční návštěvníci, kteří do oblasti přijeli na pouť k hoře Kailás a jezeru Mánasaróvar, posvátným místům několika náboženských tradic.
Do záchranných prací byly nasazeny tisíce vojáků, policistů a dalších záchranářů. Pomocí vrtulníků se snaží dostat do odříznutých oblastí, evakuovat obyvatele a dopravovat potraviny, léky a další nezbytnou pomoc. Zásahy komplikují poškozené komunikace, horský terén a přetrvávající nebezpečí dalších sesuvů a záplav.
Svatý otec mladým v Medžugorji: Objevujte krásu setkání s Kristem
Papež Lev XIV. povzbudil mladé lidi, kteří se účastní mezinárodního festivalu mládeže Mladifest v Medžugorji, aby nehledali štěstí v pomíjivých slibech světa, ale znovu objevili krásu osobního setkání s Kristem. Ve svém poselství je vyzval, aby se nebáli svých otázek ani nejistot, protože právě ty se mohou stát cestou k hlubší víře.
Poselství Svatého otce, které při zahájení festivalu přečetl apoštolský vizitátor pro farnost Medžugorje arcibiskup Aldo Cavalli, podepsal státní sekretář kardinál Pietro Parolin. Mladifest se koná každoročně od roku 1989 a letos přivítal mladé poutníky ze 73 zemí světa (včetně České repubuliky, pozn. red). Slavnostní mše svatá se tradičně koná u venkovního oltáře kostela sv. Jakuba.
Návrat ke Kristu – prameni života
Papež ve svém poselství vyzval mladé, aby se vraceli ad fontem – ke Kristu, prameni nového života a pravé radosti.
„Skrze modlitbu, naslouchání Božímu slovu a svátosti znovu objevujte krásu osobního setkání s Pánem, který občerstvuje každé srdce a dává sílu stále znovu začínat,“ vzkázal.
Podle papeže dnešní svět často nabízí snadné a okamžité štěstí, které však rychle pomíjí a nedokáže naplnit nejhlubší touhy člověka. Právě otázky, nejistoty a touha po trvalé radosti se mohou stát výchozím bodem skutečné cesty víry.
Hledejte pravdu, která osvobozuje
Svatý otec povzbudil mladé, aby upřímně hledali „pravdu, která osvobozuje“, a nenechali se svést iluzemi pomíjivého štěstí.
Zdůraznil, že následování Ježíše pomáhá člověku přijmout i nejtěžší životní otázky a úzkosti jako příležitost k rozlišování a růstu ve víře.
Svědky evangelia a tvůrci pokoje
V závěru poselství papež Lev XIV. vyzval účastníky Mladifestu, aby se nechali vést Duchem Svatým a svěřili svůj život pod ochranu Panny Marie.
Vyjádřil přání, aby se stali „zářivými svědky evangelia, šiřiteli bratrství a budovateli pokoje ve společnosti“.
Arcibiskup Přibyl při pietě v Ústí vyzval k uzdravení česko-německých vztahů
V Ústí nad Labem se 31. července uskutečnilo vzpomínkové setkání k 81. výročí tragických událostí z konce druhé světové války. Pražský arcibiskup a administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl při této příležitosti zdůraznil potřebu uzdravování vztahů a respektu k hodnotě každého lidského života.
Foto: Jana Chadimová, ČaV
Pietní setkání připomnělo události z 31. července 1945, kdy v ústecké části Krásné Březno vybuchl muniční sklad. Při explozi zemřelo 27 lidí. Následovalo násilí namířené proti německému obyvatelstvu, při němž zahynuly další desítky lidí. Přesný počet obětí ani okolnosti výbuchu a následného masakru se dodnes nepodařilo jednoznačně objasnit.
„Naším úkolem jako obyčejných lidí není označit viníka, ale snažit se o uzdravení vztahů,“ uvedl arcibiskup Přibyl. Připomínání tragických událostí má podle něj zásadní význam zejména pro přeživší a může přispět ke smíření.
Setkání začalo u pamětní desky poblíž bývalého cukrovaru a pokračovalo na lávce železničního mostu. Po proslovech následovala modlitba v češtině a němčině a položení věnců. Piety se zúčastnili zástupci církve, místní politici, německý velvyslanec v České republice Peter Reuss, představitelé německých spolků i pamětnice narozená v roce 1939 v ústeckém Svádově.
„Připomínáme si události, ale je potřeba připomínat si především lidi, kteří zahynuli,“ uvedl arcibiskup. „Lidský život má obrovskou, nevyčíslitelnou hodnotu. Přál bych si, abychom v druhém viděli člověka, nikoli pouze zástupce nějaké politické či náboženské skupiny.“
Vzpomínkové setkání završila mše svatá v ústeckém kostele. Události z července 1945 byly před rokem 1990 na české straně převážně zamlčovány nebo jednostranně vykládány. Výpovědi pamětníků a podrobnější historické poznatky začaly být veřejně dostupné až po pádu komunistického režimu.
Lev XIV.: Mír vzniká odzbrojením, nikoli jadernými zbraněmi
Vatikánské nakladatelství Libreria Editrice Vaticana vydává novou knihu papeže Lva. Její editor Alessandro Banfi v ní shromáždil papežovy promluvy a zamyšlení s tématem míru od jeho zvolení v květnu 2025. Předmluvu k této antologii napsal papež sám.
zdroj: Vatican News
Sbírka papežových textů nese titul Odzbrojený a odzbrojující: Mír je darem. Úvodní papežova slova dosud nebyla nikdy vydána. Lev XIV. v nich cituje nejen své předchůdce Pia XI., Pavla VI., Jana Pavla II. a Františka, ale i sv. Augustina a překvapivě také amerického nobelistu Boba Dylana.
Mír a pokoj je záležitostí především zodpovědnosti, připomíná papež. Buduje se pravdou, hledá svědky a potřebuje naději. Mezi těmito svědky pak zmiňuje jak osobnosti z církevního prostředí, jako byli bl. Floribert Bwana Chui, Giorgio La Pira a Dorothy Day, tak neznámí hrdinové.
„Už jsme v dějinách stáli na pokraji jaderné katastrofy,“ varuje Lev XIV. „Bylo to rozhodnutí jednoho člověka, sovětského důstojníka Stanislava Petrova, které zabránilo vypuknutí globální jaderné války,“ popisuje událost z roku 1983, kdy službu konající důstojník správně vyhodnotil zprávu o jaderném útoku Spojených států na Sovětský svaz jako falešný poplach a chybu v systému. „Bylo to rozhodnutí jednoho člověka řídícího se svým svědomím, který věděl, že jednoduché gesto může zapříčinit miliony mrtvých.“
Svou předmluvu papež Lev uzavírá slovy Pia XI.: „Děkujme Bohu, že nám dává žít v tak problematické přítomnosti. Odteď není nikomu dovoleno, aby zůstal průměrným.“ A připojuje vlastní modlitbu: „Kéž nás Bůh vede po cestách nenásilí. Kéž věřící a lidé dobré vůle nikdy nepřestávají usilovat o budování míru a pokoje. Kéž každý člověk udělá z pokoje a míru určující moment svého života.“
