V neděli 7. září byli papežem Lvem XIV. kanonizováni dva mladí světci: Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis. Papež ve své promluvě poukázal na to, že jejich příklad připomíná biblického krále Šalomouna, který ve své mladosti prosil o dar moudrosti.

Svatopetrské náměstí a přilehlé ulice zaplnily tisícovky poutníků, kteří si nechtěli nechat ujít tuto historickou a dlouho očekávanou událost. Slavnostní bohoslužby s kanonizací se účastnila také rodina a přátelé nových světců, stejně tak i čelní představitelé italského politického, společenského i církevního života. 

Pier Giorgio Frassati, mladý Ital z počátku 20. století, nacházel Krista ve službě chudým a nemocným. Carlo Acutis, „Boží influencer“ z přelomu tisíciletí, žil eucharistií a připomínal, že: „Jediné, čeho se musíme bát, je hřích.“ Oba svým životem ukázali, že svatost není vzdálený ideál, ale cesta radosti, služby a důvěry v Boha.

V úvodu bohoslužby přečet prefekt Dikasteria pro blahoření a svatořečení kardinál Marcello Semeraro krátké životopisy nových svatých. Poté pronesl papež Lev XIV., který celé slavnostní bohoslužbě předsedal, oficiální formuli, čímž Pier Giorgia Frassatiho a Carla Acutise prohlásil za nové svaté katolické církve. Jednalo se o jeho první svatořečení od nástupu na papežský stolec. 

Ve své homilii Svatý otec hovořil o úryvku z dnešního evangelia, které nás vybízí k plnému následování Krista: „Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“ (Lk 14,27). Italský student a člen církevních společenství Pier Giorgio Frassati prožíval víru radostně a konkrétně – v modlitbě, přátelství i službě potřebným. Často ho bylo možné potkat v ulicích Turína s potravinami pro chudé. „Kolem chudých a nemocných vidím světlo, které my nemáme,“ říkával.

Carlo Acutis, mladík z přelomu tisíciletí, nacházel střed svého života v eucharistii. Denně se účastnil mše svaté a často chodil na adoraci. „Před sluncem se člověk opálí. Před eucharistií se stává svatým,“ připomínal svým vrstevníkům. Velký důraz kladl i na svátost smíření: „Jediné, čeho se musíme bát, je hřích.“

Oba nové světce spojovalo hluboké zakotvení v modlitbě, úcta k Panně Marii, láska k bližním a otevřenost k potřebám druhých. Ani nemoc a předčasná smrt je nepřipravily o naději. „Den mé smrti bude nejkrásnějším dnem mého života,“ řekl Frassati krátce před svým odchodem.

Papež Lev XIV shrnul jejich poselství mladým generacím slovy: „Neplýtvejme svým životem, ale nasměrujme jej vzhůru a udělejme z něj mistrovské dílo.“

V závěru bohoslužby Svatý otec všechny vyzval, aby oslavili nové svaté a poděkoval za tak hojnou účast.

(www.cirkev.cz)

Papež Lev XIV. při zasedání veřejné konzistoře 13. června rozhodl, že Carlo Acutis a Pier Giorgio Frassati budou kanonizování v neděli 7. září. Tito dva mladí katolíci oblíbení pro svou živou víru a svědectví svatosti, budou prohlášení za svaté v průběhu slavnostní bohoslužby na Svatopetrském náměstí, která začne v 10 hodin a bude jí předsedat Svatý otec.

Bl. Carlo Acutis, italský teenager, který se věnoval počítačovému programování a zemřel v roce 2006 na rakovinu krve, je známý svou velkou oddaností eucharistii. Narodil se v roce 1991 a je prvním mileniálem, který byl katolickou církví blahořečen. Krátce po svém prvním svatém přijímání v sedmi letech řekl své matce, že jeho životní plán je být vždy spojen s Ježíšem.

Aby toho dosáhl, snažil se denně navštěvovat mši svatou ve farním kostele naproti své základní škole v Miláně. To inspirovalo i jeho vlastní rodiče k návratu a praktikování katolické víry a jeho hinduistickou chůvu ke konverzi a křtu.

Carlo Acutis byl přesvědčen, že důkazy eucharistických zázraků mohou lidem přesvědčivě pomoci uvědomit si, že Ježíš je přítomen při každé mši svaté. Mnoho jeho spolužáků, přátel a rodinných příslušníků dosvědčilo, že je přivedl blíže k Bohu

Acutis byl velmi otevřený člověk a nestyděl se mluvit se spolužáky a s každým, koho potkal, o věcech, které měl rád, včetně mše a reálné přítomnosti Ježíše v eucharistii. „Lidé, kteří se vystavují slunci, se opalují; lidé, kteří se vystavují eucharistii, se stávají svatými,“ byla jedna z jeho myšlenek. 

Zemřel v roce 2006 ve věku 15 let, krátce poté, co mu byla diagnostikována leukémie. Před smrtí řekl své matce: „Všechno své utrpení obětuji Pánu za papeže a za církev, abych nešel do očistce, ale rovnou do nebe.“

Bl. Pier Giorgio Frassati, který zemřel v roce 1925 ve věku 24 let, je i dnes mnohými milován pro své zapálené svědectví o svatosti, která sahá „až do výšin“. Pocházel ze severní Itálie, byl vášnivým horolezcem a dominikánem, a byl známý slou láskou k bližním. 

V 17 letech vstoupil do Společnosti svatého Vincence z Pauly a věnoval většinu svého volného času péči o chudé, bezdomovce a nemocné, stejně jako o vojáky vracející se z první světové války.

Na fotografii před jeho posledním horolezeckým výstupem napsal „Verso L‘ alto“, což znamená „k výšinám“. Tato věta se stala mottem pro katolíky, které bl. Pier Giorgio Frassati inspiroval k úsilí o dosažení vrcholu věčného života s Kristem.

Zemřel 4. července 1925 na dětskou obrnu, kterou se pravděpodobně nakazil při službě nemocným. Svatý papež Jan Pavel II, který ho v roce 1990 blahořečil, ho nazval „mužem osmi blahoslavenství“ a popsal ho jako „zcela ponořeného do Božího tajemství a zcela oddaného neustálé službě bližním“.

Tito mladí „skoro svatí“ jsou velmi oblíbeni mezi především mezi mládeží, tedy se na kanonizační bohoslužbě očekává hojná účast především mladých lidí z celého světa. Bohoslužbu bude možné sledovat živě prostřednícvím Vatikánských médií nebo na TV Noe. 

(www.cirkev.cz)