Jindřich Stryja byl pravidelným účastníkem bohoslužeb v Liběšicích. Jako vynikající hudebník byl členem několika souborů. Poslední rozloučení s ním proběhne v jeho domově v Žatci, kde bude uložen do hrobu na místním hřbitově. Mše svatá za něj bude v neděli 16. února v 10 hodin v liběšickém poutním kostele.

V sobotu 1. února 2020 od 10 hodin se konalo v Diecézním domě kardinála Trochty (DDKT) v Litoměřicích setkání biskupa se zasvěcenými osobami. Na setkání přijelo kolem tří desítek řeholníků a řeholnic z litoměřické diecéze. Po mši svaté v kapli diecézního domu pokračovalo setkání besedou, při níž se zasvěcené osoby sdílely se svými misijními zkušenostmi na různých místech litoměřické diecéze. Setkání bylo zakončeno společným obědem v restauraci Biskupský pivovar, který se rovněž nachází v DDKT na ulici Komenského čp. 4. Po setkání uvolnil litoměřický biskup Mons. Jan Baxant svou mešní promluvu pro zveřejnění na diecézním webu.

(www.dltm.cz)

Drazí diecézáni, bratři a sestry,

protože Světová zdravotnická organizace vyhlásila kvůli epidemii globální stav zdravotní nouze, i s ohledem na blížící se Celocírkevní den nemocných 11. 2., Vás všechny touto výzvou prosím o projev duchovní křesťanské solidarity. Jistě, nechci a nikdo z nás nechce podléhat panice, ani katastrofickým teoriím, ale k této výzvě mě vede povinnost odpovědnosti a sounáležitosti s bližními, ať se ocitají kdekoliv na světě, zvláště pak nyní s postiženými vážnou virovou chorobou, ale i se všemi zdravotníky a ošetřujícími, kteří s nebezpečně nakaženými nemocnými zůstávají, aby ve statečnosti a ušlechtilosti svého povolání služby a mimořádného poslání vytrvali. 

Proto Vás, drazí diecézáni vyzývám a prosím, abychom na všechny nemocné a jejich zdravotní pečovatele, pamatovali modlitbou při každé mši svaté, ode dneška až do odvolání zdravotní nouze, a připojili účinný projev solidarity kajícími skutky pokání.

Ze srdce Vám děkuji. Bůh Vám žehnej a Panna Maria, Uzdravení nemocných, chraň!
Váš + Jan

Výsledek Tříkrálové sbírky 2020 v litoměřické diecézi

Milena Davídková 1.února 2020

Dáváme lidem příležitost pomáhat

Tříkrálová sbírka v litoměřické diecézi získává na oblibě. Svědčí o tom nejen zájem ze strany dobrovolníků, kterých každý rok přibývá, ale i obsah kasiček. Letos se v celé litoměřické diecézi podařilo vykoledovat 3 623 131 Kč, což je oproti loňskému ročníku rozdíl o více než 380 000 Kč. Všem dárcům a zúčastněným děkujeme!

Největší sbírku v Česku organizuje Charita Česká republika již dvacátým rokem. Nultý ročník se uskutečnil v roce 2000 v olomoucké arcidiecézi. Po celé republice se pak koleduje od roku 2001. Je to zároveň největší dobrovolnická akce na našem území. V litoměřické diecézi bylo do sbírky zapojeno přibližně 3 000 dobrovolníků, v celé republice pak okolo 70 000. Nutno podotknout, že se jedná nejen o koledníky, ale všechny, kteří se do akce jakkoli zapojí. Například řidiči, kteří koledníky rozváží do měst a obcí a dobrovolníci, kteří pomáhají s šitím a opravami kostýmů.

„Těší nás velký zájem ze strany dobrovolníků. Většina z nich se akce zúčastňuje opakovaně. I to je důkazem toho, že se Tříkrálová sbírka stále více dostává do povědomí občanů a stává se tradicí. Dáváme lidem příležitost pomáhat s námi“, říká ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková.

„Přibývají obce, které se samy chtějí do sbírky zapojit. Z našich kapacitních důvodů nejsme schopni pokrýt všechny obce, proto jsme za jejich aktivitu vděční. Zajistíme vše potřebné, organizace se již ujímají sami obyvatelé oněch obcí a akci si berou za svou. Spolupráce s městy a obcemi je perfektní,“ pochvaluje si koordinátorka Tříkrálové sbírky v litoměřické diecézi Veronika Vedejová.

„Největší nárůst obnosu jsme zaregistrovali v kasičce, se kterou se koledovalo v obcích Boreč, Bílinka, Režný Újezd a Struženka. V loňském roce jsme zde vykoledovali 3 194 Kč, letos 10 411 Kč. V rámci litoměřické diecéze se pak Římskokatolické farnosti Liběšice u Žatce podařilo překročit hranici 500 000 Kč, přesně 502 298 Kč,“ uvedla PR Diecézní charity Litoměřice Eva Hadašová.

Výtěžek bude použit na zakoupení kompenzačních pomůcek pro handicapované, podporu dětí ze sociálně slabých rodin, úhradu léčebných výloh, které nejsou hrazeny pojišťovnami apod. Přibližně desetina výtěžku bude použita na pomoc do zahraničí. Diecézní charita Litoměřice podporuje dva projekty v Mongolsku, které jsou zaměřeny na vzdělávání dětí a mladistvých.

(Zdroj: Tisková zpráva, 29. ledna 2020, autorka Eva Hadašová, Diecézní charita Litoměřice) 
Celorepublikové výsledky Tříkrálové sbírky 2020

Tisková zpráva – Charita Česká republika

Foto: archiv Diecézní charity Litoměřice

(www.dltm.cz)

„Dejme v sobě prostor Božímu Slovu“ připomněl papež František u příležitosti neděle Božího slova

Ve své homilii komentoval Petrův nástupce dnešní evangelium (Mt 4,12-23), které podává začátek Ježíšovy veřejné činnosti, a věnuje se třem bodům, totiž jak, kde a komu začal Ježíš hlásat, že se přiblížilo nebeské království. 

»Ježíš začal hlásat« (Mt 4,17). Takto uvádí evangelista Matouš Ježíšovu veřejnou službu. Ježíš, který je Slovem Božím, přišel, aby k nám promluvil svými slovy a svým životem. Tuto první Neděli Božího slova se vydáváme k počátkům jeho hlásání, k pramenům Slova života. Pomůže nám v tom dnešní evangelium (Mt 4,12-23), které podává jak, kde a komu začal Ježíš hlásat.

1. Jak začal? Velmi jednoduchou větou: »Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království« (v.17). Toto je základ všech jeho promluv, totiž sdělení, že nebeské království se přiblížilo. Co to znamená? Nebeským královstvím se rozumí Boží království, totiž způsob Božího kralování, vztahování se k nám. Ježíš nám nyní říká, že se nebeské království přiblížilo a že Bůh je blízko. To je první novost, první poselství: Bůh není daleko. Ten kdo přebývá v nebesích, sestoupil na zem, stal se člověkem. Odňal zábrany, zrušil distance. Nestalo se tak naší zásluhou. On sestoupil a vyšel nám vstříc. Bůh má od začátku ve zvyku být svému lidu nablízku. Již ve Starém zákoně stojí: »Kde je národ, jemuž by byli bohové tak nablízku, jako je Hospodin, náš Bůh« (Dt 4,7). A tuto blízkost ztělesňuje Ježíš.

Je to poselství radosti: Bůh nás přišel osobně navštívit, stal se člověkem. Nepřijal naše lidství z pocitu odpovědnosti, nýbrž z lásky. Z lásky si bere naše lidství, neboť je miluje. Bůh si vzal naše lidství, protože nás má rád a zdarma nám chce dát spásu, kterou nemůžeme dát sami sobě. Touží být s námi, obdarovat nás krásou života, pokojem srdce a radostí z toho, že nám bylo odpuštěno a že  jsme milováni.

Potom pochopíme bezprostřední Ježíšovu výzvu „obraťte se“ či „změňte život“. Změňte život, protože začal nový způsob života. Skončil čas žití pro sebe a začalo žití s Bohem a pro Boha, s druhými a pro druhé, s láskou a z lásky. Ježíš dnes opakuje také tobě: „Odvahu, jsem ti nablízku, udělej mi místo a tvůj život se změní!“ Ježíš klepe na dveře. K tomu ti Pán dává svoje slovo, abys je přijal jako milostný dopis, který ti napsal, a pocítil tak, že je s tebou. Jeho slovo nás utěšuje a povzbuzuje. Zároveň nabádá k obrácení, otřásá námi, zbavuje nás sobeckého ochrnutí. Jeho slovo má totiž moc život změnit a umožnit nám přejít ze tmy k životu. Taková je síla Jeho slova.

2. Podíváme-li se, kde začal Ježíš hlásat, zjistíme, že to bylo právě v krajích považovaných za „temné“. První čtení a evangelium mluví o těch, kteří »žijí v temnotě«, totiž o obyvatelích »země Zabulonovy a země Neftalimovy, u moře, za Jordánem, v pohanské Galilei« (Mt 4,15-16; srov. Iz 8,23-9,1). Pohanská Galilea je krajem, kde Ježíš začal kázat, a nazývala se tak proto, že tam žily různé národy; byla skutečnou směsicí národů, jazyků a kultur. Byla to Mořská cesta, představující křižovatku. Žili tam tybáři, obchodníci a cizinci, a zajisté nebyla místem náboženské čistoty vyvoleného lidu. A přece Ježíš začal tam odtud, nikoli na nádvoří Jeruzalémského chrámu, nýbrž na opačném konci země, v pohanské Galileji, v pohraničí. Začal na periferii.

Můžeme se z toho poučit: Slovo, které zachraňuje, nevyhledává chráněná, sterilizovaná a bezpečná místa. Vstupuje do našich složitostí, do našich temnot. Stejně jako tehdy přeje si Bůh také dnes navštěvovat místa, kam si myslíme, že nechodí. Kolikrát jsme to ovšem my, kteří mu zavíráme dveře a raději skrýváme svoje zmatky, chmury a obojakosti. Zapečetíme je v sobě, když jdeme k Pánu s nějakou formální modlitbou, a dáváme si pozor, aby naším nitrem neotřásla Jeho pravda. To je skrytá přetvářka. Avšak Ježíš, jak říká dnešní evangelium, »chodil po celé Galileji […] hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc« (v.23). Prošel celý tento různorodý a komplikovaný kraj. Stejně tak nemá strach zkoumat naše srdce, naše nejneschůdnější a nejsvízelnější místa. Ví, že nás uzdraví pouze odpuštěním. Pouze Jeho přítomnost nás promění, pouze Jeho slovo nás obnoví. Jeho, který prošel Mořskou cestu, uveďme na křivolaké stezky, které máme ve svém nitru, nechceme je vidět nebo je skrýváme. Nechejme tam vstoupit Jeho slovo, které je »plné života a síly, […] a pronáší soud nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími« (Žid 4,12).

3. A nakonec: ke komu začal Ježíš mluvit? Evangelium říká, že »když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry […] jak vrhají do moře sítě, byli totiž rybáři. Řekl jim: Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí« (Mt 4,18-19). Prvními adresáty povolání byli rybáři, nikoli lidé vybraní pečlivě na základě svých schopností anebo zbožní, kteří pobývali na modlitbách v chrámu, zatímco běžní lidé pracovali.

Všimněme si, co jim Ježíš řekl: udělám z vás rybáře lidí. Mluví k rybářům a používá slovníku, kterému rozumějí. Skrze jejich život je přitahuje, povolává je tam, kde jsou, a takové, jakými jsou, aby je zapojil do Svého poslání. »Oni hned nechali sítě a následovali ho« (v.20). Proč hned ? Jednoduše proto, že pocítili přitažlivost. Nebyli pohotoví a připravení proto, že obdrželi příkaz, nýbrž proto, že je přitáhla láska. K následování Ježíše nestačí dobré závazky, je zapotřebí denně vnímat Jeho povolání. Pouze On, který nás zná a miluje až do dna, umožní nám vyplout na širé moře života. Jako to učinil s těmi učedníky, kteří mu naslouchali.

Proto potřebujeme Jeho slovo, abychom uprostřed tisícera každodenních slov naslouchali onomu jedinému Slovu, které k nám nepromlouvá o věcech, nýbrž o životě.

Drazí bratři a sestry, dejme v sobě prostor Božímu slovu! Přečtěme si každý den nějaký verš z Bible. Začněme evangeliem, mějme jej otevřené na nočním stolku, nosme jej s sebou v kapse či tašce, v mobilu, nechme se jím každý den inspirovat. A objevíme, že Bůh je blízko, osvěcuje naše temnoty a s láskou nás vede po širém moři života.

_{(Zdroj: Vatican News, přeložil Milan Glaser)}

(www.cirkev.cz)