Papež František: Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

Papež František ve středečním kázání při mši svaté v Domu svaté Marty naléhal na křesťany, aby objevili Ježíšovu tvář u migrantů, uprchlíků a vysídlených osob, kteří jsou nuceni uprchnout kvůli mnoha nespravedlnostem, které dodnes postihují náš svět.

Mší svatou, která připomínala 7. výročí jeho návštěvy migrantů na italském ostrově Lampedusa, připomněl papež Ježíšova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25, 40). Řekl, že tato výstraha je i pro dnešní dobu aktuální.
Návštěva papeže na středomořském ostrově 8. července 2013 byla první z jeho cest po jeho zvolení 13. března téhož roku. Během návštěvy hodil do moře květinový věnec na památku asi 20 000 migrantů, kteří zemřeli při pokusu překročit Středozemní moře. Krátce se setkal a promluvil s některými mladými africkými migranty, a poté slavil mši pod širým nebem.

Hledám Boží tvář v jiných

Papež poznamenal, že dnešní žalm vybízí k ustavičnému hledání Boží tváře, a řekl, že toto hledání je základní životní postoj věřících a posledním cílem vlastního života je setkání s Bohem. V tomto ohledu prorok Ozeáš v prvním čtení hovoří o tom, jak se Izraelští obyvatelé od Pána vzdálili kvůli hojnosti, prosperitě a bohatství, které naplnilo jejich srdce lživostí a nespravedlností, „jde o hřích, proti němuž nejsme imunní ani my, dnešní křesťané.“

Globalizace lhostejnosti

Papež si vzpomněl na svou homilii před 7 lety v Lampeduse a řekl, že „kultura blahobytu, která nás vede k tomu, abychom mysleli na sebe, nás činí necitlivými ke křiku druhých, dává nám žít v mýdlových bublinách, které jsou krásné, ale jsou ničím, jsou jalovou iluzí, provizoriem, které přivádí ke lhostejnosti vůči druhým, ba dokonce ke globalizaci lhostejnosti“ (Homilie na Lampeduse, 8. července 2013).

Ozeášovo volání nás dnes znovu vyzývá k obrácení, abychom pohlédli na Hospodina svýma očima a objevili Jeho tvář: „Ve spravedlnosti si rozsévejte, sklízejte s milosrdenstvím“ citoval z proroka Ozeáše svatý otec a připomněl Ozeášovu výzvu k obrácení.

Osobní setkání znamená poslání

Hledání Boží tváře vyvolává touha po osobním setkání s Pánem, s Jeho nezměrnou láskou a Jeho spásonosnou mocí. Stejně jako se stalo s dvanácti apoštolům v dnešním úrvku evangeliu. Toto osobní setkání s Pánem, které je časem milosti a spasení má za následek poslání „Jděte a hlásejte: „Přiblížilo se nebeské království.“(Mt 10,7).

„Osobní setkání s Ježíšem Kristem je možností také pro nás, učedníky třetího tisíciletí. Když hledáme Pánovu tvář, můžeme Jej rozpoznat ve tvářích chudých, nemocných, opuštěných a cizinců, které nám Bůh posílá do cesty. A toto setkání se stane také pro nás časem milosti a spásy a oděje nás tímtéž posláním, které bylo svěřeno apoštolům.“

„Setkání s druhým je také setkáním s Kristem. Řekl nám to On sám. To On klepe na naši bránu hladový, žíznivý, cizí, nahý, nemocný a vězněný, s prosbou, aby se mohl vylodit a setkat se s námi a abychom mu pomohli. A pokud bychom snad měli ještě nějakou pochybnost, tato slova mluví jasně: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,40). (Homilie v Sacrofanu, 15. února 2019).

„Destilovaná“ verze

Svatý otec také připomněl setkání s migrantem během jeho návštěvy na Lampeduse, který se podrobně vyprávěl o „strašlivých věcech“, které se mu staly. Uprchlík mluvil velmi obšírně, ale tlumočník byl velmi stručný. Když se odpoledne vrátil papež domů, jedna Etiopanka, která sledovala přenos setkání z Lampeduse v televizi, mu řekla, že etiopský tlumočník ani nezmínil čtvrtinu mučení a utrpení, kterým migranti procházeli. Papež poznamenal, že to, co bylo interpretováno, bylo pouze „destilovanou“ verzí skutečného příběhu.
Totéž se dnes děje také v Libyi, řekl Svatý otec a dodal, že „válka je ohavná, to víme, ale nemáte představu o pekle, které panuje v tamějších detenčních táborech. A lidé tam přišli jen s nadějí, že se jim podaří přeplout moře.“

Na závěr papež František vyzval Pannu Marii jako Solacium migrantium, „kéž nám pomáhá objevovat tvář svého Syna ve všech bratřích a sestrách nucených utíkat ze svojí vlasti kvůli nespravedlnostem, kterými je náš svět ještě sužován.“

Celé znění papežovy promuvy naleznete zde.

(www.cirkev.cz)

Sdělení ČBK k omezením v době pandemie

Sestry a bratři,

vzhledem k uvolňování protiepidemických opatření se znovu vracíme k liturgické praxi, jaká byla před zavedením omezení. Omezující opatření je třeba nadále respektovat tam, kde je místní civilní autority vyhlásí z důvodů většího výskytu onemocnění.
 
K tomu, aby společným slavením eucharistie rostla naše láska k Bohu a lidem, ze srdce žehnáme.
 
Čeští a moravští biskupové

Velehrad, 7. července 2020 

Foto: www.cirkev.cz

Slavnostní znovuotevření poutního areálu v Horní Polici

Klášter v Nové Říši otevírá nové výstavní prostory

Poslední dva roky měli návštěvníci kláštera možnost si ve dvou turistických okruzích prohlédnout kostel sv. Petra a Pavla, kapli svaté Anny a knihovnu. Třetí prohlídkový okruh (hudební sál a prelatura) byl v rekonstrukci více než rok. „Mysleli jsme si, že otevřeme již loni na jaře, ale bylo potřeba dobře vyřešit všechny technické záležitosti, které se postupně objevovaly“ popisuje opat Kosík.

Na prelatuře kláštera si mohou návštěvníci prohlédnout obrazy, které z velké části pořídili opaté Josef Bernard Pelikán (opatem 1756-1792) a Jan Nepomucký František Pelikán (1793-1819). Obrazy, které návštěvníci během prohlídky prelatury uvidí, tvoří pouze část poměrně velké sbírky obrazů novoříšského kláštera.

V největší místnosti prelatury, kde dříve bývala obrazárna, si mohou návštěvníci prohlédnout v prostorných vitrínách výběr z monstrancí, kalichů, relikviářů a dalších liturgických předmětů z majetku kláštera nebo premonstrátských farností.

„Jde o exponáty od gotiky až po moderní dobu. O některé vzácné předměty jsme v době totality přišli, ale velkou část se podařilo zmapovat a získat zpět. Velkým štěstím bylo, že když v roce 1950 zabrali klášter komunisté, byla většina předmětů převezena do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde je odborníci zaevidovali, a tím nedošlo k jejich rozptýlení. Obě expozice – klenotnice a obrazárna – jsou velmi cenné a odpovídá tomu i několikanásobné zabezpečení“ svěřuje se opat P. Marian Rudolf Kosík.

Společně s obrazárnou a klenotnicí se také otevře nová expozice, která bude věnována archeologickým a antropologickým průzkumům, které se v klášteře konaly při opravě křížové chodby. Díky těmto průzkumům odborníci např. objevili základy kostelíka na starém hřbitově ze 13. století, kde se nacházelo více než sto hrobů místních obyvatel.

Klášter byl založen podle tradice roku 1211. První písemná zmínka pochází z roku 1248. Nejdříve zde byl konvent sester premonstrátek. Klášter byl několika násobným cílem plenění husitů, pokaždé se komunita sester dokázala obnovit a také dokázaly obnovit budovy kláštera. Na konci 16. století sestry novoříšský klášter opustily a do kláštera přicházejí bratři ze Zábrdovic (dnes součást Brna). Po roce 1733, kdy je povýšen na opatství, nastává jeho umělecky nejhodnotnější období. Premonstráti v Nové Říši se za císaře Josefa II. sice ubránili zrušení, krutě ovšem na tuto komunitu dopadly totalitní režimy 20. století.

Dne 29. května 1942 bylo zatčeno 12 řeholníků a pět z nich včetně opata Pavla Součka bylo umučeno v koncentračním táboře Osvětim. Čtyři bratři byli z Osvětimi převezeni do Buchenwaldu a poté tři z nich do Dachau. Ti, kteří přežili, se po válce vrátili do kláštera, který do té doby sloužil jako ubytovací prostor pro německou chlapeckou školu, evakuovanou z bombardovaného Porúří.

Bratřím se podařilo obnovit přerušený řeholní život. Zvolili si nového opata Augustina Antonína Machalku. Dříve, než vůbec mohl začít spolu s bratřími pracovat na opravě škod, způsobené válečnými událostmi, bylo na obzoru ještě delší přerušení řeholního života v novoříšském klášteře. Opat byl zatčen 3. února 1950 a ve vykonstruovaném procesu s řeholními představenými, který nese jeho jméno, byl odsouzen k 25 letům vězení. Při tzv. Akci „K“ v noci ze 13. na 14. dubna 1950 byli odvezeni i ostatní bratři z kláštera. Budovy kláštera od té doby využívala Vojenská nemocnice v Brně jako svůj sklad zdravotnických potřeb.

Řeholníci se mohli do svého domova v Nové Říši vrátit až v roce 1991 a od té doby pracují na obnově, která ještě zdaleka není hotová. Bylo třeba zajistit nové střechy, fasády, odvlhčení apod. „Náročný projekt rekonstrukčních a restaurátorských prací včetně generální opravy varhan v opatském chrámu sv. Petra a Pavla pokryla z vetší části dotace z evropských fondů z programu IROP. Projekt bude probíhat až do roku 2022, kdy se budou ještě restaurovat vybrané obrazy a obnovovat klášterní zahrady. Jsme za tu dotaci velmi vděční.“ říká opat Kosík.

Od 1. července se návštěvníkům otevře vše, co je zatím možné ukázat. Prohlídky jsou každý den, včetně pondělí, čtyřikrát denně, kromě neděle, kdy se provádí pouze odpoledne. „Těšíme se na všechny, kdo přijdou navštívit náš klášter. Prožíváme dobu plnou změn, a proto doporučuji, aby se zájemci podívali na naše webové stránky, kde naleznou vždy aktuální informace.“ radí všem návštěvníkům opat P. Marian Rudolf Kosík.

(www.cirkev.cz)

Oslavili jsme 39 let přítomnosti Panny Marie – výročí zjevení Panny Marie v Medžugorji.

Zde se můžete chvíli potěšit zprávami z tohoto požehnaného místa:

Udalosti z Medžugoria, 25.06.2020

Od 15. června se ruší rozestupy dva metry při bohoslužbách

^{Foto: Tomáš Cigánek OFS, ČaV}

Bohoslužby se ve stejný čas může účastnit nejvýše 500 osob a její účastníci si před vstupem do bohoslužebného prostoru dezinfikují ruce. Na obličeji musí mít nasazenou ochrannou roušku či respirátor, který brání šíření kapének (vyjma okamžiku přijetí Eucharistie).

Celý text mimořádného opatření MZ ČR včetně pravidel ke slavení bohoslužeb k dispozici zde. (bod II. e)

V případě hromadných akcí (např. poutí) konaných ve stavebně členěných areálech, je povolena účast ve stejný čas max. 500 osob v každém stavebně odděleným sektoru areálu s tím, že je celý areál rozdělen do nejvýše pěti stavebně oddělených sektorů, z nichž každý má svůj vstup z venkovních prostor a účastníci nemohou jinak přecházet mezi sektory. Jedná se tedy o max. 2500 osob.

(www.cirkev.cz)

Eucharistie umožňuje zůstávat v Ježíšově lásce

Svatý otec komentoval druhé liturgické čtení ze slavnosti Těla a Krve Páně (1 Kor 10,16-17), kde sv. Pavel poukazuje na mystický a komunitní účinek eucharistie. Papež František v závěru svojí promluvy řekl:

„Toto dvojí ovoce eucharistie: za prvé sjednocení s Kristem a za druhé společenství těch, které On živí, neustále obrozuje a obnovuje křesťanské společenství. Církev koná eucharistii, ale zásadnější je, že eucharistie vytváří církev a dovoluje jí, aby byla posláním  ještě dříve než ho uskuteční. Toto je mysterium eucharistického společenství, totiž přijímat Ježíše, aby nás zevnitř proměnil a sjednotil, nikoli rozdělil.

Svatá Panna ať nám pomáhá přijímat vždy s úžasem a vděčností obrovský dar, kterým nás Ježíš obdařil ve svátosti svého Těla a svojí Krve.“

Po hlavní promluvě  papež obrátil pozornost k situaci v Libyi:

„S velkými obavami a bolestí sleduji dramatickou situaci v Libyi, za kterou jsem se v těchto dnech modlil. Vybízím a prosím mezinárodní organizace a ty, kdo nesou politickou a vojenskou odpovědnost, aby rozhodně a rezolutně začaly hledat způsob, jak ukončit násilí a nastolit mír, stabilitu a jednotu této země. Modlím se také za tisíce migrantů, uprchlíků, žadatelů o azyl a vnitřních běženců v Libyi. Sanitární situace ztížila jejich již tak nejistou situaci, takže jsou ještě více vystaveni vydírání a násilí. Krutosti! Vybízím mezinárodní společenství, aby si jejich situaci vzalo k srdci a nalezlo cestu, jak jim opatřit prostředky, jež potřebují, důstojné podmínky a nadějnou budoucnost. Bratři a sestry, všichni jsme za to zodpovědní, nikdo si nemůže myslet, že je dispenzován. Modleme se mlčky za Libyi…“

Potom zmínil kalendářní agendu OSN, která od roku 2005 připomíná 14. červen jako Světový den dárců krve:

„Je to příležitost, jak povzbudit společnost a být solidární a vnímavý k potřebným. Zdravím zde přítomné  dobrovolné dárce a vyslovuji svoje uznání všem, kdo prokazují tento prostý, ale velice důležitý skutek pomoci bližnímu darováním krve.“

Po společné mariánské modlitbě Anděl Páně papež všem požehnal.

Plné znění promluvy zde.

_{Zdroj: Vatican News, přeložil Milan Glaser}

(www.cirkev.cz)

Slavnost Těla a krve Páně, ve čtvrtek 11. června 2020 v Litoměřicích

Drazí bratři a sestry,

dnešní první biblické čtení z 5. knihy Mojžíšovy se svými pouhými třemi verši, je natolik obsahově vydatné zvláště ve vztahu k Božítělové slavnosti, že si je můžeme vzít celé jako předlohu k eucharistické úvaze, ale i k post karanténní situaci. Starozákonní významná biblická postava Mojžíše je nám zde představena jako vzor člověka, jež byl Bohem mimořádně vyvolen a také pro ojedinělou službu ve prospěch vyvoleného lidu vybrán. Udivuje nás, s jakou rozvahou Mojžíš plní Boží úkol být vůdcem putujícího lidu: kde se vzala tato jeho zdatnost, schopnost a moudrost? Mojžíš má svou vlastní dramatickou historii. Ale, kdo ji nemá? Vzpomeňme na jeho narození a první okamžiky poté, co spatřil světlo světa uprostřed hebrejské rodiny. Jako hebrejský chlapec, podle faraonova nařízení, měl být usmrcen, utopen a když byl jistou shodou náhod a okolností položen do košíku a pak na vodní hladinu, stejně byl ponechán jedinému osudu: zahynutí. Tak by se také stalo, kdyby Hospodin s Mojžíšem neměl své plány. A co by se stalo s námi, kdyby i s námi neměl Bůh svůj plán? Přes egyptské životní epizody se nakonec objevuje jako ten, kdo má na poušti být 40 let stále s lidmi a doprovázet je z otroctví ke svobodě do Bohem zaslíbené země, a zprostředkovávat jim Boží plány, kterým sám ne vždy dobře rozuměl. Vytrval a neutekl ani v trpkých chvílích nepochopení u lidí, ani při nesnadném vnímání a uskutečňování obtížných Božích pokynů. Jistě, musí znovu a znovu slyšet to samé a stále to stejné: máme hlad a žízeň! Kritické okamžiky Mojžíš prožívá nejprve sám, když v sobě musí vyřešit životně důležité otázky lidské obživy, a to samozřejmě nejen té své, ale především druhých lidí, unavených poutníků. Má v něm postupně dozrávat vědomí, že Hospodin se stará i tehdy, když lidé mají hlad a žízeň. Avšak Mojžíš nedoprovází lid jen k blahobytu a životnímu dostatku. Sobě i druhým musí připomínat, že se neputuje jen do zabezpečené, i když zatím neznámé země, ale do vlasti, kterou jim slíbil dát Hospodin. A na cestě takového putování k cíli domova nestačí jen chléb od pekaře, maso od řezníka a načepované nápoje k zahnání žízně! Zdrojem, resp. pramenem posily na vyčerpávající pouti, je sám Hospodin, a ten dává svůj pokrm i svůj nápoj v dostatečném množství, a v pravou chvíli tak, aby se povědomí o Něm při nasycených žaludcích zcela nevytratilo. Proto se objevuje „mana“ jako víc než chutný a výživný chléb a občerstvující a oči očišťující voda k prohlédnutí, jež zázrakem vytryskla ze skály, kde by ji nikdo nečekal. Zkrátka, Izraelité do zaslíbené země putovali pod neustálým Hospodinovým dohledem a v trvalé Mojžíšově péči. Mají se stále více blížit vznešenějšímu cíli, než je pozemská, byť zaslíbená a krásná, země! Musí jít dál: k cíli za horizontem, k cíli mnohem šťastnějšímu, než je sebešťastnější pozemské štěstí, totiž štěstí života s Bohem navěky v nebi!

Bratři a sestry, v uplynulém období karantény jsme, podobně jako Izraelité, žili jako Boží děti, pod péčí Boží i ochotných obětavých lidí. Nedostávalo se nám vždy nebeského chleba Eucharistie, ale zůstávalo nám to, co Mojžíš před mnohými lety kladl lidem na srdce, a co by dnes v jisté obměně mohl říci i nám. Tehdy svému lidu řekl: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.“ Pamatuj na dobu nouzového stavu karanténní situace, kdy tě, bratře a sestro, Hospodin v omezujících opatřeních vedl téměř stejně jako na poušti vedl svůj lid, jen proto, aby tě vyzkoušel a poznal, co v tvém srdci skutečně je, zda budeš jeho přikázání i v mimořádných a obtížnějších okolnostech života zachovávat, že nebudeš naříkat a cokoliv Mu vyčítat, zdali Mu zachováš svou věrnost, neboť ta se osvědčí právě v trpkých dnech nepohody. – A Mojžíš pokračoval: „Hospodin tě pokořil, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst.“ Bůh tě, bratře a sestro, v této době chtěl vyzkoušet v pokoře a dal ti pocítit hlad po Eucharistii, které se ti nedostávalo s pravidelnou samozřejmostí. Vyhladověl tě až tak, abys lačněl ne po té starozákonní, z nebe padající, ale po té skutečné nebeské maně, nesamozřejmém Božím daru všech darů, a abys byl natrvalo poučen, že nežiješ jen tím, co si sám seženeš, obstaráš a vynutíš, ale že můžeš žít vším, co pochází z mých rukou a úst, byť by to bylo jen pouhé jediné slovo, avšak slovo Boží. – Mojžíš svou řeč dokončuje: „Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali.“ Drahý bratře a drahá sestro, nezapomeň na Boha a chraň se mnohem těžší choroby, než je nebezpečný koronavirus, totiž smrtelné choroby nevděčnosti. Jen On, Bůh jediný, tě může a chce vždycky vyvést z otroctví tvých nejistot, zmatků, strachů a obav. I kdyby ses ocitl v jakékoliv hrozivé pustině, v místě ohnivých hadů a štírů, v prostředí nákaz a infekčních ohrožení, bez vody a sousta stravy, On o tobě ví. A je připraven jednat ve tvůj prospěch. Ovšem bude ti pomáhat podle svého, nikoliv tak, jak bys ty chtěl, aby ti pomáhal. Když dávní otcové jedli neznámou manu a napájeli se vodou, jež vytryskla z tvrdé skály, nerozuměli, že je to v tu chvíli ten nejlepší pokrm a nejlepší nápoj. Kdyby odmítli, zůstali by hladem a žíznili by dál. Pokrm a nápoj eucharistický je dar darů. Nevyniká chutí, ale dosahem do věčnosti.

(Foto: Karel Pech)

Fotografie ze slavnosti si můžete prohlédnout ve fotogalerii

(www.dltm.cz)

Mariánský sloup se vrátil na Staroměstské náměstí

^{Foto: Tereza Myslilová, TS ČBK}

„Je to historická chvíle. Znovu jsme získali své místo v duchovním středu Evropy. Právě k duchovním hodnotám Evropy jsme se znovuobnovením tohoto sloupu symbolicky přihlásili,“ oceňuje návrat původně barokního díla do centra Prahy prorektor Univerzity Karlovy, historik umění Jan Royt. Jak říká, sloup není v žádném případě mrtvým kusem kamene, ale naopak vyjádřením živé úcty k Panně Marii. „Nelze ho devalvovat na nějaký symbol habsburské nadvlády nad touto zemí. Je to symbol stále živé víry,“ míní prorektor Royt.

Poslední fáze instalace sloupu začala v 8.00., kdy autor repliky díla, sochař Petr Váňa, začal se svým týmem přesouvat sochu Panny Marie od Týnského chrámu na Staroměstské náměstí. Tam byla již připravena korintská hlavice, jež byla posléze nasazena na dřík sloupu. Samotná socha Panny Marie pak byla na hlavici umístěna v 15.40., když závěrečné práce zkomplikoval prudký liják, který se po poledni přehnal nad Prahou. „Byli tu lidé z celé republiky,“ říká stavitel a donátor Petr Řehoř, jehož firma Stavitelství Řehoř je dodavatelem stavební části obnovy mariánského sloupu. Podle něj nyní už dělníky čekají jen dokončovací práce, jako je například instalace mříží do sanctuaria, kam bude posléze umístěn obraz Panny Marie Rynecké. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna, pak obnovenému mariánskému sloupu slavnostně požehná kardinál Dominik Duka.

_{Zdroj: Jiří Prinz, AP}       

(www.cirkev.cz)