V bazilice Panny Marie Větší se papež Lev XIV. pomodlil před ikonou Salus Populi Romani a před hrobem papeže Františka. Ve své promluvě vyzval křesťany, aby obnovili úctu k Panně Marii.
Vatican Media
Po slavení mše svaté v bazilice svatého Jana Lateránského se papež Lev XIV. vydal do baziliky Panny Marie Větší, kde se pomodlil před ikonou Salus Populi Romani – Spásou římského lidu.
Po položení květin před tuto starobylou mariánskou ikonu a společném zpěvu Magnificat se papež zastavil také u hrobu svého předchůdce, papeže Františka, který je v téže bazilice pohřben. V tiché modlitbě mu vzdal úctu.
Než se vrátil do Vatikánu, vyšel Svatý otec na lodžii baziliky, aby pozdravil věřící shromážděné na náměstí. Poděkoval také těm, kteří v bazilice slouží – dvěma přítomným kardinálům i všem, kdo svou věrností podporují život kostela. Zvláštní důraz ve své promluvě kladl na vztah k Matce Boží:
„Toto je krásná příležitost k obnovení naší úcty k Panně Marii – k ikoně Salus Populi Romani, která provázela římský lid v tolika těžkých chvílích.“
Přítomné vybídl: „Prosme Boha, aby na přímluvu své Matky požehnal vám všem – vašim rodinám, vašim blízkým – a pomáhal nám společně kráčet, spojeni jako jedna Boží rodina.“
Na závěr se papež spolu s věřícími pomodlil Zdrávas Maria a udělil požehnání.
V neděli 25. května večer sloužil papež Lev XIV. slavnostní bohoslužbu v Lateránské bazilice, čímž symbolicky převzal katedrálu římského biskupa a pozdravil svou diecézní rodinu. Ve své homilii se soustředil především na význam naslouchání – druhým, ale především Bohu.
Vatican Media
Před liturgií v Lateránské bazilice se Svatý otec zastavil na římském Kapitolu, sídle římské městské správy, kde ho přivítal starosta Roberto Gualtieri. Papež poděkoval za přijetí a vyjádřil přání, aby „Řím zůstával městem lidskosti a civilizace, které čerpají svou životní sílu z evangelia“.
Po příchodu do Lateránské baziliky – matky všech kostelů – papež pozdravil kardinály, biskupy, kněze i všechny přítomné věřící. Připomněl, že „Řím je dědicem velkých dějin, zakořeněných ve svědectví apoštolů Petra a Pavla a nesčetných mučedníků. Má jedinečné poslání, které výmluvně vyjadřuje nápis na průčelí této baziliky: Mater omnium Ecclesiarum – Matka všech kostelů.“
Citoval i svého předchůdce papeže Františka, který často poukazoval na mateřský charakter církve, její něhu, obětavost a schopnost naslouchat potřebám druhých. „Doufám, že tyto vlastnosti budou sílit i zde, v naší velké diecézní rodině – mezi věřícími, pastýři i ve mně samotném,“ řekl Lev XIV.
Homilie se opírala o liturgická čtení, která připomínala, jak se první křesťané otevírali světu a hlásali evangelium. Klíčem k této otevřenosti bylo podle něj naslouchání Božímu hlasu. „Společenství se rodí především na kolenou – v modlitbě a v neustálém úsilí o obrácení. Právě v tomto duchovním napětí může člověk zaslechnout v srdci hlas Ducha, který volá ‚Abba, Otče‘, a zároveň slyšet i své bratry a sestry.“
Evangelium podle papeže připomíná, že nejsme na své cestě sami – Duch Svatý nás vede, učí a připomíná slova Ježíše. Ta se zapisují ne do kamene, ale do srdce, proměňují nás a činí nás čitelnými listy Kristovy lásky pro druhé. „Čím více se necháme evangeliem formovat a Duchem očistit, tím pravdivější jsou naše slova, upřímnější naše touhy a velkorysejší naše skutky,“ řekl papež.
Závěrem připomněl, že klíčovým postojem k víře i k životu je neustálé „připomínání“ – návrat k tomu, co jsme prožili, co jsme poznali a co nás může znovu a znovu vést k hlubšímu pochopení a k radosti z víry.
Lev XIV. na neděli Dobrého pastýře: Modleme se za povolání!
11. 5. 2025
Papež Lev XIV. vedl dnes svoji první modlitbu Regina Coeli z centrální lodžie baziliky svatého Petra. Během své katecheze vyzval věřící k modlitbám za povolání ke kněžství a zasvěcenému životu a zároveň k životu ve vzájemné službě. V následných apelech vyzval k ukončení konfliktů na Ukrajině, v Gaze a na hranicích Indie a Pákistánu.
Vatican Media
Dnes ráno navštívil papež Lev XIV. vatikánské jeskyně, kde sloužil mši svatou u oltáře poblíž hrobu svatého Petra. Mši svatou s ním koncelebroval P. Alejandro Moral Anton, generální převor Řádu svatého Augustina. Na závěr bohoslužby se papež zastavil v modlitbě u hrobů svých předchůdců a ve 12 hodin vyšel na centrální lodžii vatikánské baziliky k mariánské modlitbě Regina Coeli.
V úvodu své promluvy srdečně pozdravil všechny poutníky na Svatopetrském náměstí, kde bylo přítomno více než sto tisíc lidí. Papež Lev XIV. připomněl, že na dnešní den připadá neděle Dobrého pastýře a označil za Boží dar, že může slavit první neděli své služby římského biskupa, když evangelium vypráví o Ježíši, jenž se zjevuje jako pravý Pastýř, „který zná a miluje své ovce a dává za ně svůj život“.
Na dnešní den připadá také Světový den modliteb za povolání a poslední den Jubilejní pouti členů kapel a populární zábavy. Papež Lev XIV. všechny s láskou pozdravil a poděkoval jim za jejich hudbu a vystoupení, která „oživují svátek Krista, Dobrého pastýře: toho, který vede církev svým svatým Duchem“.
Papež Lev XIV. poté vyjádřil radost z toho, že se může společně s celým Božím lidem modlit za povolání, zejména ke kněžství a k zasvěcenému životu. Uvedl, že církev povolání velmi potřebuje, stejně jako potřebuje všechny, kteří osoby na cestě k jejich povolání podporují, aby mohly „najít přijetí, naslouchání a povzbuzení ve svých společenstvích a věrohodné vzory velkorysé oddanosti Bohu a svým bratřím a sestrám“.
Lev XIV. se v souvislosti s povoláními obracel zejména na mladé lidi, povzbudil je slovy: „Nebojte se! Přijměte pozvání církve a Krista Pána! Kéž nás Panna Maria, jejíž celý život byl odpovědí na Pánovo volání, vždy doprovází v následování Ježíše.“
Výzva k míru ve světě
Ve svých následných apelech zopakoval volání po míru svého předchůdce, papeže Františka. „V dnešním dramatickém kontextu třetí světové války vedené po částech … I já se obracím na mocné tohoto světa a opakuji tato stále aktuální slova: Už nikdy válku!“.
Nejprve připomněl nesmírnou tragédii druhé světové války, která skončila před 80 lety 8. května a vyžádala si 60 milionů obětí. Poté se papež Lev věnoval současným válkám, které sužují dnešní svět: „V srdci nosím utrpení milovaného ukrajinského lidu,“ řekl a vyzval, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí k co nejrychlejšímu dosažení skutečného, spravedlivého a trvalého míru.
Dále hovořil o pokračující humanitární katastrofě v pásmu Gazy. „To, co se děje, mě hluboce bolí, ať jsou boje okamžitě zastaveny, nechť je vyčerpanému civilnímu obyvatelstvu poskytnuta humanitární pomoc a nechť jsou propuštěni všichni rukojmí.“ S pocitem naděje pak papež Lev XIV. uvítal nedávné oznámení o příměří mezi Indií a Pákistánem. „Doufám, že prostřednictvím nadcházejících jednání bude brzy dosaženo trvalé dohody,“ dodal.
Nakonec papež Lev XIV. svěřil svou „srdečnou prosbu“ Panně Marii Královně míru, „aby ji předložila Pánu Ježíši a získala pro nás zázrak míru“.
Nový papež Lev XIV. byl v České republice již několikrát ještě jako generální představený augustiniánského řádu. Přinášíme několik fotografií z archivu P. Juana Provecha, provinciála České provincie řádu sv. Augustina.
První požehnání „Urbi et Orbi“ nového papeže Lva XIV.
Vatikán, 8. května 2025 – Večer 8. května se na lodžii baziliky svatého Petra objevil nový papež Lev XIV., aby poprvé veřejně požehnal městu a světu – Urbi et Orbi. Jeho slova zapůsobila hlubokou pokorou, důrazem na pokoj, dialog a sjednocení.
Vatican Media
Drazí bratři a sestry, toto je první pozdrav vzkříšeného, Dobrého pastýře, který dal svůj život za Boží stádce. I já bych si přál, aby tento pozdrav pokoje vstoupil do vašich srdcí, dosáhl k vašim rodinám, ke všem lidem, ať jsou kdekoli, ke všem národům, k celé zemi. Pokoj vám!
Je to pokoj vzkříšeného Krista, pokoj neozbrojený a odzbrojující, pokorný a vytrvalý. Pochází od Boha, který nás všechny bezpodmínečně miluje. Stále máme v uších ten slabý, ale vždy odvážný hlas papeže Františka, který žehnal Římu!
Papeže, který žehnal Římu, žehnal celému světu, celému světu, toho velikonočního rána. Dovolte mi, abych navázal na toto požehnání: Bůh nás miluje, Bůh miluje vás všechny a zlo nezvítězí! Jsme všichni v Božích rukou. Proto se nebojte, spojte se ruku v ruce s Bohem a mezi sebou a jděme vpřed. Jsme Kristovi učedníci. Kristus nás předchází. Svět potřebuje jeho světlo. Lidstvo ho potřebuje jako most, aby mohlo být dosaženo Bohem a jeho láskou. Pomozte nám také vy, pomozte si navzájem budovat mosty dialogem, setkáváním, sjednocením všech, abychom byli jedním lidem žijícím v míru. Děkuji papeži Františkovi!
Chci také poděkovat všem bratrům kardinálům, kteří mě vybrali za Petrova nástupce, abych kráčel spolu s vámi jako sjednocená církev, vždy usilující o mír, spravedlnost, vždy se snažící pracovat jako muži a ženy věrní Ježíši Kristu, beze strachu, abychom hlásali evangelium a byli misionáři.
Jsem synem svatého Augustina, augustiniánem, který řekl: „S vámi jsem křesťan a pro vás biskup“. V tomto smyslu můžeme všichni společně kráčet k té vlasti, kterou nám Bůh připravil.
Zvláštní pozdrav církvi v Římě! Musíme společně hledat, jak být misijní církví, církví, která buduje mosty, dialog, vždy otevřenou přijímat jako toto náměstí s otevřenou náručí. Všechny, všechny, kteří potřebují naši lásku, naši přítomnost, dialog a lásku.
A pokud mi dovolíte, rád bych pozdravil všechny a zejména svou milovanou diecézi Chiclayo v Peru, kde věrný lid doprovázel svého biskupa, sdílel svou víru a dal tolik, aby zůstal věrnou církví Ježíše Krista.
Všem vám, bratři a sestry v Římě, v Itálii, na celém světě, chceme být synodální církví, církví, která kráčí, církví, která vždy hledá pokoj, která vždy hledá lásku, která se vždy snaží být blízko zejména těm, kteří trpí.
Dnes je den modlitby k Panně Marii Pompejské. Naše Matka Maria chce vždy kráčet s námi, být nám nablízku, pomáhat nám svou přímluvou a svou láskou.
Rád bych se proto modlil společně s vámi. Modleme se společně za toto nové poslání, za celou církev, za mír ve světě a prosme o tuto zvláštní milost Marii, naši Matku.
Komentář kardinála Dominika Duky: Papež Lev XIV. a my v ČR
Přinášíme komentář kardinála Dominika Duky k volbě nového papeže Lva XIV. Emeritní arcibikup pražský kardinál Duka s P. Juanem Provechem, provinciálem České provincie řádu sv. Augustina, sloužili s nynějším papežem Lvem XIV. 30. června 2012 mši svatou v augustiniánském klášteře Svatá Dobrotivá za oběti PTP.
Archiv P. Juana Provecho
Nezbývá než popřát nově zvolenému papeži Lvu XIV. vše nejlepší, Boží ochranu. Domnívám se totiž, že právě tato volba ve velikonočním čase je jistým signálem a symbolem pro dnešní svět.
Zařadil jsem se mezi věřící katolické církve a obyvatele světa a papežskou volbu jsem sledoval stejně jako oni – ne na televizní obrazovce, ale na počítači, protože musím konstatovat, že pro nás už nevolitele tam není přístup.
A do jisté míry to pro mě byl velmi důležitý zážitek, protože když jsem byl volitelem, vlastně jsem nevěděl, co se děje na Svatopetrském náměstí. Ani jsme neslyšeli, ani neviděli vstup nově zvoleného papeže na lóži. A neslyšeli jsme ani ono slovo, které vyjadřuje signál zvolení. V tom je veliký rozdíl – a právě to pro mě bylo důležité.
Zdejší komunita se z velké části vydala pěšky i jinak aby byli na náměstí svatého Petra, ale moje kolena a věk mi už v tom příliš nepomáhají.
Bylo to velké překvapení. Po večeři, která byla různorodá (zúčastnily se i některé rodiny a ženy, které pomáhají při stavebních úpravách), jsme se následně sešli u otce rektora, kde jsme hodnotili prognózy jednotlivých kněží, kteří zde studují nebo zde působí. Zajímavým momentem bylo, že jedním z těch, kdo byl nejblíže, byl otec Tomáš Roule.Ovšem jméno nového papeže neuhodl nikdo, i když dva se k němu přiblížili. Nejméně přesná byla umělá inteligence.
Zajímavé pro mě bylo i to, že z celé události vyplynuly pohledy na církev, na papežství – vedli jsme poměrně zásadní debatu, v níž byli zastoupeni i mladší generace a řeholní sestry.
Můžeme říct, že papež Lev XIV. byl naší celou komunitou přijat s radostí a respektem. Když přišla řeč na jméno Lev, dva z přítomných se přiznali, že se jim v paměti vybavil papež Lev Veliký. Já sám musím říct, že mě napadl spíše Lev XIII., protože v kanceláři pražského arcibiskupství – od dob arcibiskupa Schwarzenberga – visí veliký obraz papeže Lva XIII., který má zvláštní kult. Právě Schwarzenberg oznamoval Habemus papam, a Lev XIII. mu byl nesmírně blízký.
Vyslovil jsem hypotézu, že vztah k Cyrilometodějskému kultu a významu této misie a slovanských národů patří také ke Schwarzenbergovým zásluhám – o tom nepochybuji. Je bezesporu třeba si uvědomit, že jméno papeže Lev je spojováno s pojetím římskokatolické církve západního křesťanství. Byl to on, koho římský lid nazval pater urbis Romae, papa di Roma – otec města Říma, zachránce před Attilou a pravděpodobným dobytím a vypleněním města. To, myslím, byl jeden z hlavních motivů, proč se papežství stalo tak oblíbeným nejen v Římě, ale v celém italském poloostrově.
Také víme, že ono tzv. solideo – pokrývka hlavy, která dnes připomíná jarmulku – je symbolem římských biskupů. Pozdějším vývojem, pod vlivem sv. Ambrože, který byl prefektem, věřícím v Boha, ale nikoliv křesťanem, byl vládním úředníkem, ale zároveň věřícím, se do symboliky biskupů dostala mitra – pokrývka hlavy vysokých důstojníků římské armády. A právě díky významu Ambrože a milánského obřadu (Ambrosianum) se mitra stala symbolem biskupského úřadu, nikoli solideo. V důsledku toho pak nastaly určité potíže, jak tyto pokrývky hlavy správně nosit.
Pokud jde o význam Lva XIII., není to jen encyklika Rerum Novarum. To slovo „jen“ bych neměl vyslovovat , protože jde o encykliku, která je základem sociální nauky církve. Co je velice zajímavé je, že tato encyklika dostala svojí podobu v Boru u Tachova v Heidu, vznikla s výrazným přispěním šlechtického rodu Lowensteinů a mezi jejími spolutvůrci byl i dominikánský kardinál Zigliara. Koncept encykliky vznikl dokonce na našem území.
Je to také svědectvím o významné sociální aktivitě církve a aristokracie. Víme, kolik biskupů pocházelo ze šlechtických rodin – souvisí to s rozvojem školství i sociální péče. Musíme říct i to, že důchody – penze – existovaly dávno před Bismarckem, který je považován za zakladatele jejich zavedení. Tyto záležitosti byly realizovány už na šlechtických panstvích a církevních dominiích bývalé rakousko-uherské monarchie, především v její západní (předlitavské) části.
Lev XIII. je také spojován, jak jsem naznačil, nejenom s cyrilometodějským úsilím. Tento jeho postoj vznikl z posouzení politicko-církevní situace – kritizoval jak Berlín, tak Moskvu – tedy snahy o porušťování, poněmčování a vnucování obyvatelstvu protestantismu či pravoslaví. Jeho velkým programem proto bylo vytvoření římské koleje Slavonicum, kde by studovali (s papežskou podporou) kandidáti kněžství ze slovanských zemí.
Kardinál Schönborn, tehdy biskup v Českých Budějovicích, upozorňoval na nacionální napětí mezi Čechy a Němci i uvnitř církve. Věřil, že společné studium a soužití v délce pěti až sedmi let vytvoří mezilidské vazby, které budou působit proti nacionalismu. Myslím, že právě to jsou věci, nad kterými bychom se měli zamyslet.
Lev XIII., stejně jako Lev XIV., měil ve velké úctě nejen sv. Augustina, ale především sv. Tomáše Akvinského. Jeho dílo se stalo základem pro vznik civilizace, kterou dnes nazýváme západní. Bezesporu by nemohlo vzniknout, kdyby nenavazovalo na postavu sv. Augustina. A citace papeže Lva XIV.: „s vámi jsem křesťan a pro vás biskup“, ve svém projevu vychází právě ze sv. Augustina.
Na závěr mohu připojit jednu perličku: příští neděli měl být kardinál Prevost v Praze – to musím říct, protože jsem gratuloval představenému komunityJuanu Provechovi, který mi oznámil, že současný papež byl minimálně čtyřikrát v Praze, ještě v době kardinála Vlka jako generální představený augustiniánů. V mé době už byl biskupem.
Myslím, že máme určitou výhodu – současný papež něco ví o Praze a také něco ví o české církvi.
Jeho vystoupení, podle svědectví mužů i žen, kteří komentovali volbu papeže, mnohým připomnělo Jana Pavla II. Papež Lev XIV. ve svém projevu ocenil přínos papeže Františka a dokázal lidsky a duchovně připomenout jeho zásluhy, které se projevily v životě církve.
Myslím, že pro mnohé bylo toto vystoupení určitou úlevou – vzhledem k napětí, které ve světové katolické církvi vzniklo a které vyvolávalo neshody.
Tento pontifikát, který hlásá Kristův pokoj – pokoj Krista Zmrtvýchvstalého –, klade důraz na skutečnost Boží existence, Boha, který miluje člověka.
Pozdravení pokoje je jedním z naznačených priorit nového pontifikátu ve světě, který dnes postrádá jasné vědomí spolupráce, tolerance a hlubšího vztahu nejen mezi jednotlivci, ale i mezi národy a státy.
Nezbývá než popřát nově zvolenému papeži Lvu XIV. vše nejlepší, Boží ochranu.
My zde v Nepomucenu, kde právě pobývám jsme pozvedli přípitek, který začal zpěvem Christus regnat, Christus vincit.
Domnívám se totiž, že právě tato volba ve velikonočním čase je jistým signálem a symbolem pro dnešní svět.
Lev XIV.: Kardinál Robert Francis Prevost byl zvolen papežem
Dne 8. května 2025 byl za 267. nástupce svatého Petra zvolen kardinál Robert Francis Prevost, americký augustinián, bývalý prefekt Dikasteria pro biskupy a jeden z nejrespektovanějších představitelů současné katolické církve.
Vatican Media
Lev XIV. je prvním papežem z řádu augustiniánů a druhým římským pontifikem pocházejícím z Ameriky – po papeži Františkovi. Na rozdíl od Jorge Maria Bergoglia však 69letý Robert Francis Prevost pochází ze severní části kontinentu, ačkoli řadu let působil jako misionář v Peru, než byl zvolen generálním představeným augustiniánů na dvě po sobě jdoucí období.
Narodil se 14. září 1955 v Chicagu ve státě Illinois Louisovi Mariovi Prevostovi (francouzsko-italského původu) a Mildred Martínezové (španělského původu). Má dva bratry, Louise Martíne a Johna Josepha. Dětství a dospívání strávil s rodinou a studoval nejprve na menším semináři augustiniánů a poté na univerzitě Villanova v Pensylvánii, kde v roce 1977 získal titul z matematiky a také studoval filozofii.
Dne 1. září téhož roku vstoupil do noviciátu Řádu sv. Augustina (O.S.A.) v St. Louis v provincii „Matky dobré rady“ v Chicagu. Slavné sliby složil 29. srpna 1981.
Teologii studoval na Katolické teologické unii v Chicagu. Ve 27 letech jej představení poslali do Říma, kde na Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského (Angelicum) studoval kanonické právo. V Římě byl 19. června 1982 vysvěcen na kněze v augustiniánské koleji sv. Moniky arcibiskupem Jeanem Jadotem.
V roce 1984 získal licenciát a následující rok byl – při přípravě doktorské práce – poslán na augustiniánskou misii v Chulucanas v regionu Piura v Peru (1985–1986). V roce 1987 obhájil svou disertační práci na téma „Úloha místního představeného v Řádu sv. Augustina“ a byl jmenován ředitelem pro povolání a misie v augustiniánské provincii „Matky dobré rady“ v Olympia Fields ve státě Illinois.
Rok nato se připojil k misi v Trujillu v Peru jako ředitel společného formačního programu pro augustiniánské kandidáty z vikariátů Chulucanas, Iquitos a Apurímac.
Během jedenácti let zde působil jako představený komunity (1988–1992), formátor (1988–1998) a instruktor řeholních bratří (1992–1998). V arcidiecézi Trujillo zastával funkce soudního vikáře (1989–1998) a profesora kanonického práva, patristiky a morální teologie v kněžském semináři San Carlos y San Marcelo. Současně měl na starosti pastorační péči o věřící v komunitě Panny Marie Matky Církve, později farnosti sv. Rity (1988–1999), a od roku 1992 do 1999 byl administrátorem farnosti Panny Marie Monserratské.
V roce 1999 byl zvolen provinciálem augustiniánské provincie „Matky dobré rady“ v Chicagu. O dva a půl roku později ho řádové generální kapituly zvolily generálním představeným řádu sv. Augustina, a v roce 2007 byl potvrzen na druhé období.
V říjnu 2013 se vrátil do své provincie v Chicagu a působil jako formátor v augustiniánském konventu sv. Augustina, provinciální vikář a první radní – tyto funkce zastával až do 3. listopadu 2014, kdy ho papež František jmenoval apoštolským administrátorem peruánské diecéze Chiclayo a zároveň ho povýšil do hodnosti titulárního biskupa Sufaru.
Do diecéze vstoupil 7. listopadu za přítomnosti apoštolského nuncia Jamese Patricka Greena, který ho vysvětil na biskupa 12. prosince – na svátek Panny Marie Guadalupské – v katedrále sv. Marie.
Jeho biskupské heslo zní „In Illo uno unum“ – slova sv. Augustina ze 127. žalmu, kterými vyjadřuje, že „ačkoliv jsme křesťané mnozí, v jediném Kristu jsme jedno“.
Dne 26. září 2015 byl papežem Františkem jmenován biskupem Chiclayo. V březnu 2018 byl zvolen druhým místopředsedou Peruánské biskupské konference, kde zároveň působil jako člen ekonomické rady a předseda komise pro kulturu a vzdělávání.
V roce 2019 ho papež František jmenoval členem Kongregace pro klérus (13. července 2019) a v roce 2020 členem Kongregace pro biskupy (21. listopadu). Mezitím byl 15. dubna 2020 jmenován apoštolským administrátorem peruánské diecéze Callao.
Dne 30. ledna 2023 ho papež povolal do Říma jako prefekta Dikasteria pro biskupy a předsedu Papežské komise pro Latinskou Ameriku, a zároveň ho povýšil do hodnosti arcibiskupa.
Papež František ho jmenoval kardinálem při konzistoři dne 30. září 2024 a svěřil mu Diakonii sv. Moniky, které se ujal 28. ledna 2024.
Jako prefekt Dikasteria se účastnil posledních apoštolských cest papeže a obou zasedání 16. řádného shromáždění biskupské synody o synodalitě, která probíhala v Římě od 4. do 29. října 2023 a od 2. do 27. října 2024.
Dne 4. října 2023 ho papež František jmenoval členem několika dalších dikasterií: pro evangelizaci (sekce pro první evangelizaci a nové partikulární církve), pro nauku víry, pro východní církve, pro klérus, pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života, pro kulturu a vzdělávání, pro legislativní texty a také členem Papežské komise pro Vatikánský městský stát.
Dne 6. února 2025 ho papež František povýšil do řádu kardinálů-biskupů a svěřil mu suburbikální diecézi Albano. O tři dny později, 9. února, sloužil mši, které předsedal papež František na Svatopetrském náměstí u příležitosti Jubilea ozbrojených sil – druhé hlavní události jubilejního roku naděje.
Při poslední hospitalizaci svého předchůdce v nemocnici Gemelli předsedal Prevost 3. března modlitbě růžence na Svatopetrském náměstí za papežovo zdraví.
Srdečně zveme všechny pamětníky a přátele našeho poutního místa na vzpomínkovou a děkovnou slavnost u příležitosti výročí 100 let od narození dlouholetého liběšického faráře, misionáře, skauta, člena Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – redemptoristů, otce Jaroslava Sallera, tuto sobotu 10. května 2025 od 11 hodin v liběšickém poutním kostele a poté v areálu liběšické fary. 🙂
Mons. Cavalli o papeži Františkovi: Řekl celému světu, že z Boží milosti se Medjugorje stalo místem milosti
U příležitosti úmrtí papeže Františka se mnozí ohlížejí za jeho životem, duchovním odkazem a vztahem k místům, která poznamenal svou pastorační vizí. Významné svědectví o jeho postoji k Medjugorji přinesl arcibiskup Aldo Cavalli, apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro farnost Medjugorje. Ve svém rozjímání pro Rádio MIR Medjugorje připomíná nejen hluboké porozumění papeže Františka pro duchovní význam tohoto místa, ale i jeho osobní nasazení pro rozvoj a uznání Medjugorje jako místa milosti. Přinášíme vám celý jeho projev v českém překladu.
Papež František odešel z tohoto světa. Byl to veliký papež. Před dvanácti lety započal své zodpovědné poslání římského biskupa, což je střed jednoty a společenství celé Církve. Církev, která pokračuje v díle Pána Ježíše Krista, má za úkol hlásat evangelium celému světu. Aby mohla tento úkol plnit, musí být hluboce spojena s Pánem Ježíšem i s lidstvem, kterému má být evangelium hlásáno. My všichni, kteří v Duchu Svatém tvoříme Církev Páně, máme styl, metodu a postoj, jak toto poslání naplnit: hluboké společenství s Ježíšem, jeho důvěrné poznání a zkušenost s Ním, a zároveň pochopení dnešního světa, kterému máme hlásat evangelium.
Tak jednal papež František: žil hluboké setkání s Ježíšem z Nazareta, Synem Božím, a zároveň dobře znal a chápal dnešní svět. A právě v tomto kontextu vystupuje silný a neobyčejný jev – fenomén Medjugorje.
Papež mi při osobních setkáních představil své hluboké porozumění a ocenění Medjugorje. Velmi jasně chápal, že se jedná o místo milosti. Místo hlubokého setkání s Ježíšem ve světle evangelia. A proto před několika lety řekl kněžím a biskupům: doprovázejte, doprovázejte, doprovázejte poutníky na tomto místě, kde se setkávají s Ježíšem.
V kontextu porozumění a rozpoznání milosti, která se zde uděluje, a v přítomnosti Panny Marie, která nás vede k Ježíši, chtěl papež František nést odpovědnost za tuto farnost – toto místo milosti, kde miliony lidí přicházejí k modlitbě, ke svátosti smíření, k proměně života.
Proč? Aby tato farnost byla místem jednoty celé Církve. Proto sem chtěl poslat biskupa, který by byl za toto místo zodpovědný. Papež si uvědomil, že se milost tohoto místa šíří do celého světa. Chápal, že se v různých krajích a farnostech rodí tzv. „medjugorské komunity“ a duchovní centra, která vyrůstají ze setkání s Ježíšem v Eucharistii, v doprovodu Panny Marie.
Po tom, co nás Panna Maria přivedla k setkání s Ježíšem, pokračujeme v adoraci, v modlitbě za nemocné, v modlitbě růžence, a stále více se noříme do vnitřního spojení s Božím Synem. A v tomto duchovním procesu se zde zcela přirozeně udílí svátost smíření – k obnově života. Papež vnímal tuto hlubokou duchovní a mariánskou zkušenost. Viděl, že se šíří z Medjugorje do světa beze slávy a reklamy, a celému světu řekl své „nihil obstat“, což znamená: Jděte, jděte, jděte do Medjugorje, protože toto místo se milostí Boží stalo místem milosti.
Jděte do Medjugorje, kde v doprovodu Panny Marie, Matky Boží, hluboce zakusíte přítomnost Pána Ježíše. Jděte na místo zvané Vrch zjevení a na Križevac, kde při modlitbě před křížem každý pochopí, že potřebujeme neustále obnovovat svůj život skrze svátost smíření.
V jubilejním roce Církev uznala hodnotu tohoto místa – farní kostel v Medjugorji byl vyhlášen za jubilejní chrám, kde je možné získat milost plnomocných odpustků. Skrze svátost smíření, svaté přijímání, vyznání víry, modlitbu na úmysly Svatého otce a modlitbu k Panně Marii můžeme postavit své svědomí před Boha.
Můžeme se v této hluboké meditaci obrátit k Bohu Otci, milosrdnému a spravedlivému, a říct: „Děkuji Ti za všechno dobré, co jsem mohl vykonat, a lituj všeho zlého, co nese následky, které už nedokážu napravit. Ty, který jsi všemohoucí, skrze zásluhy Ježíše Krista, jehož krev na kříži už mé hříchy smyla, skrze zásluhy Panny Marie a všech svatých, vezmi to na sebe a vymaž tyto následky. Já Ti slibuji, že svůj život změním.“
A proto každé ráno, když vstanu, chci říct: „Pane, můj Bože, s milostí, kterou jsi mi dal v Ježíši a Duchu Svatém, v doprovodu Marie, tvé i naší Matky, chci dnes žít lépe než včera.“
Papež František hluboce rozjímal o hodnotě tohoto místa, o hodnotě Medjugorje. A rozhodl se, že tuto jednoduchou, a přesto silnou spiritualitu prohlásí za hodnotnou pro celý svět. Spiritualitu, která může představit evangelium Ježíše Krista celému světu.
Nechť je papež František požehnán za veliké dobro, které vykonal pro Církev a pro svět. A nechť je požehnán i za porozumění a dobro, které přinesl tomuto místu milosti – farnosti Medjugorje, pravému svatému místu, pravé svatyni.
Pohřeb papeže Františka: Církev jako domov pro všechny, připomněl Kardinál Re
Na náměstí svatého Petra ve Vatikánu skončilo veřejné poslední rozloučení s papežem Františkem. Rakev s jeho tělem byla za potlesku přenesena zpět do Svatopetrské baziliky, odkud posléze vyjela pohřebním průvodem do baziliky Panny Marie Větší. Tam bude papež František podle svého přání pohřben. Obřadu na Svatopetrském náměstí a v jeho okolí se podle Vatikánu zúčastnilo přibližně 250.000 lidí.
Vatican Media
Homilie, kterou pronesl děkan kardinálského kolegia Giovanni Battista Re, znovu shrnula hlavní body Františkova pontifikátu a jeho učení. Církev jako domov pro všechny – to bylo hlavním motivem poslání papeže Františka, zdůraznil kardinál Re ve své homilii při pohřební mši za zesnulého Svatého otce.
„Na tomto majestátním Svatopetrském náměstí, kde papež František v posledních dvanácti letech tak často slavil eucharistii a předsedal velkým shromážděním, jsme se sešli v modlitbě u jeho ostatků se srdcem plným smutku, ale posilněni jistotou víry, která nás ujišťuje, že lidský život nekončí v hrobě, ale v Otcově domě, v životě plném štěstí, který nezná soumrak,“ uvedl kardinál Re.
„Prvenství evangelizace určovalo směr jeho pontifikátu. S jasně misionářským duchem šířil radost z evangelia, jak o tom svědčí i název jeho první apoštolské exhortace Evangelii gaudium,“ pokračoval. „Hlavní myšlenkou jeho služby bylo přesvědčení, že církev má být domovem se stále otevřenými dveřmi. Papež František často přirovnával církev k ‘polní nemocnici’ po bitvě – místu, kde je třeba sklonit se k ranám trpících a pomáhat každému bez ohledu na jeho víru či životní situaci.“
Kardinál připomněl také Františkova četná gesta solidarity a jeho neúnavné úsilí o podporu uprchlíků, migrantů a chudých. „Je výmluvné, že první cesta papeže Františka vedla na Lampedusu, ostrov, který se stal symbolem dramatu migrace a tisíců lidí, kteří nalezli smrt ve vlnách Středozemního moře,“ zdůraznil.
Ze 47 apoštolských cest papeže Františka podle kardinála Re vyniká především návštěva Iráku v roce 2021. „Podnikl ji navzdory všem nebezpečím. Tato cesta byla balzámem na rány iráckého lidu, těžce zkoušeného nelidskými činy ISIS, a zároveň významným krokem v mezináboženském dialogu,“ připomněl.
„Během své apoštolské cesty do čtyř zemí Asie a Oceánie v roce 2024 papež navštívil ty nejodlehlejší periferie světa, čímž opět ukázal, že každému člověku, bez ohledu na jeho původ, má být nabídnuta blízkost, naděje a evangelium,“ vyzdvihl děkan kardinálského kolegia.
Kardinál dále zmínil že zástupy věřících shromážděné dnes ve Vatikánu se v duchovním spojení s celým křesťanstvem sešly k modlitbě za papeže Františka a prosily, aby ho Bůh přijal v nesmírnosti své lásky. Připomněl také, že papež František si zvykl končit své projevy a setkání slovy: „Nezapomeňte se za mě modlit“.
„Nyní vás, drahý papeži Františku, prosíme, abyste se za nás modlil, a prosíme, abyste z nebe požehnal církvi, požehnal Římu, požehnal celému světu – tak, jak jste to učinil minulou neděli z balkonu této baziliky v posledním objetí se vším Božím lidem, ale také s celým lidstvem, lidstvem, které s upřímným srdcem hledá pravdu a drží vysoko pochodeň naděje,“ uzavřel děkan kardinálského kolegia.
Českou biskupskou konferenci na pohřbu papeže Františka zastupovali: arcibiskup olomoucký Mons. Josef Nuzík, kardinál Dominik Duka, emeritní arcibiskup pražský, královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál a pomocný biskup pražský Mons. Zdenek Wasserbauer.
