Pro mladé lidi ze severu Čech chystá Diecézní centrum mládeže program od pátku až do neděle. Bude probíhat v Diecézním domě kardinála Trochty, v kině Máj i v litoměřické katedrále sv. Štěpána. Hlavními hosty budou salesiánka Věra Gajdůšková, Ondřej Kříž, student filosofie nebo politik František Talíř a především biskup Stanislav Přibyl, pro nějž už nyní organizátoři sbírají od mladých lidí otázky, na které se chystá odpovídat. Vrcholem setkání bude mše svatá s biskupem v katedrále v neděli 23. listopadu od 10.00.
Podrobný program a přihlášky jsou k dispozici na www.dcml.cz.
PRO KOHO JE SETKÁNÍ URČENO: Setkání je vhodné pro mládež od 13 let, program cílí na věkovou kategorii kolem 18 let.
UBYTOVÁNÍ: Po dobu setkání jsou účastníci ubytování v prostorách Diecézního domu kardinála Trochty v pokojích na postelích či karimatkách.
STRAVOVÁNÍ: Je zajištěno po celou dobu setkání, účastník v přihlášce vyplňuje, o která jídla má zájem. Dietetická omezení je třeba hlásit předem.
CENA: Cena celého setkání (2 noci s plnou stravou) činí asi 900,- Kč na osobu. Doporučený účastnický příspěvek na celé setkání je 600,- (cena dotovaná biskupstvím). Každý může přispět dle vlastních možností.
DOTAZY: zodpoví organizátoři na e-mailu dcm@dltm.cz
V předvečer pohřbu pana kardinála Dominika Duky v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech obětujeme za něj mši svatou v pátek 14. listopadu v poutním kostele v Liběšicích u Žatce v 17.00 a i my se tak připojíme a poděkujeme za jeho život i za jeho působení v litoměřické diecézi. Děkujeme všem za vzpomínku na něj v modlitbě…
Již zítra, v sobotu 8. listopadu, proběhne další celodenní podzimní SBÍRKA POTRAVIN, která pomáhá lidem v nouzi. V blízkosti svátku svatého Martina, který měl k chudým velmi blízko. I malá drobnost může být někdy záchranným lanem pro někoho, kdo ztratil chuť žít nebo se topí v problémech současné doby. Děkujeme Vám všem, kdo se zapojíte. Více podrobností a kompletní seznam zapojených obchodů naleznete na www.sbirkapotravin.cz
Právě dnes probíhá zajímavý online webinář, určený především snoubencům a novomanželům. Zajímá-li Vás toto téma, neváhejte nabídky využít. Více na www.cenap.cz
V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let kardinál Dominik Duka OP, emeritní pražský arcibiskup. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce.
Životopis kardinála Dominika Duky
Život a služba
Dominik Jaroslav Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové v rodině vojáka z povolání, který se během druhé světové války zapojil do zahraničního odboje a bojoval v československé armádě ve Velké Británii. Po válce byl pro svou službu na západní frontě vězněn, což poznamenalo i životní dráhu jeho syna.
Vyrůstal v Hradci Králové, kde v roce 1960 maturoval na gymnáziu J. K. Tyla. Kvůli kádrovým překážkám mu nebylo umožněno pokračovat ve studiu, a tak pracoval jako strojní zámečník v hradecké továrně ZVÚ. Po základní vojenské službě (1962–1964) byl v roce 1965 přijat ke studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.
Dne 5. ledna 1968 tajně vstoupil do Řádu bratří kazatelů – dominikánů, tehdy v Československu zakázaného – a přijal řeholní jméno Dominik. Na kněze byl vysvěcen 22. června 1970 z rukou kardinála Štěpána Trochty. Působil v duchovní správě v pohraničí, v Chlumu svaté Maří, Jáchymově a Nových Mitrovicích.
V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby a musel nastoupit do civilního zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni. Tajně však pokračoval v pastoraci a formaci mladých dominikánů, organizoval skrytá teologická studia a udržoval spojení s dominikány v zahraničí.
Za tuto činnost byl v roce 1981 zatčen a odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“. Patnáct měsíců strávil ve věznici Plzeň-Bory. Ve vězení se modlil se spoluvězni a povzbuzoval je ve víře.
Po propuštění se znovu zapojil do činnosti řádu a v roce 1986 byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie, kterou vedl až do roku 1998. Po roce 1989 se zasloužil o obnovu dominikánského života v Československu a později i v České republice. Působil jako předseda Konference vyšších řeholních představených, viceprezident Unie evropských KVŘP a vyučoval biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Byl rovněž členem Akreditační komise vlády ČR a aktivně se zapojoval do veřejné debaty o úloze křesťanství v moderní společnosti.
Episkopát a kardinálské jmenování
Dne 6. června 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem královéhradeckým a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Navázal na dílo svého předchůdce Karla Otčenáška, rozvíjel vzdělávání a pastoraci, založil Diecézní teologický institut, církevní gymnázium ve Skutči a obnovil biskupské knihovny. Inicioval také druhý Diecézní eucharistický kongres a podporoval novou pastorační strukturu diecéze.
Papež Benedikt XVI. ho 13. února 2010 jmenoval 36. arcibiskupem pražským. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 a v roce 2012 jej papež povýšil do kardinálského sboru. Stal se kardinálem-prezbitérem titulárního kostela Santi Marcellino e Pietro v Římě.
Jako předseda České biskupské konference (2010–2020) sehrál klíčovou roli při církevních restitucích a ve veřejném dialogu o postavení církve ve společnosti. Patřil k osobnostem, které spojovaly pevnou víru s občanskou odvahou a otevřeností vůči kultuře i vědě.
Osobnost a odkaz
Kardinál Duka byl mužem hluboké víry, vzdělání a smyslu pro odpovědnost, spojoval pevnost zásad s lidskostí. Žil podlesvého biskupského hesla In Spiritu Veritatis – V Duchu pravdy.
Byl oceněn řadou státních i církevních vyznamenání, mimo jiné Medailí za zásluhy o Českou republiku, Záslužným křížem ministra obrany a Velkým křížem Pro Piis Meritis Řádu maltézských rytířů. Je autorem a editorem mnoha publikací, včetně teologických studií, biblických úvodů a duchovních textů. Významný je i jeho dlouholetý podíl na překladu Jeruzalémské bible do češtiny.
Jeho životní příběh byl svědectvím víry, která se nebála nesvobody ani nepochopení. Byl pastýřem, učitelem a svědkem pravdy – člověkem, který dokázal spojit pevnou víru s láskou k vlasti a smyslem pro službu druhým. Církev vděčně vzpomíná na dlouholetou službu kardinála Dominika Duky, jeho věrnost, odvahu a nasazení pro dobro církve i celé společnosti.
Se zesnulým se bude možno osobně rozloučit v kostele Všech svatých ve čtvrtek 13. a pátek 14. listopadu od 12.00 do 18.00. I při této příležitosti bude možno podepsat kondolenční knihu.
Zesnulý bude v očekávání Vzkříšení mrtvých uložen v hrobce arcibiskupů v kapli sv. Víta ve svatovítské katedrále. Bližší informace o pohřbu budou zveřejněny během středy.
Odpočinutí věčné dej mu, Pane, a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá v pokoji.
Slavnost Všech svatých, připadající každoročně na 1. listopad, je jedním z nejdůležitějších dnů v liturgickém kalendáři katolické církve. Často se nesprávně zaměňuje za vzpomínku na všechny věrné zemřelé (památka zesnulých, Dušičky), která připadá na 2. listopad. Zatímco Dušičky jsou spojené s tradiční podzimní návštěvou hřbitova a zapalováním svíček, slavnost Všech svatých připomíná všechny svaté, a to nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale také ty, kteří se neslaví jednotlivě. Svátek je vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti.
Svátek vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům dne 13. května 609. Na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století.
V 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1.listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Dnes vyhovuje i kvůli těsné blízkosti s památkou na zemřelé a s melancholickými podzimními pocity. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století.
Jde o společnou slavnost lidí, kteří po smrti vstoupili do nebe, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi žijícími, kteří jsou spojeni s Kristem, jenž svou smrtí a zmrtvýchvstáním zajistil lidem věčný život. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a představivost.
Ne každý, kdo zemřel, je svatý, proto se svátek Všech svatých netýká všech zemřelých, jak se často uvádí. Všem, kteří odešli z tohoto světa, je věnovaná vzpomínka 2.listopadu. Plnomocné odpustky pro duše, které potřebují očištění, mohou křesťané získat v oktávu svátku Všech svatých, tj. v prvních osmi listopadových dnech. Musí přijmout svátost smíření, eucharistie a pomodlit se na úmysl Svatého otce (Otče náš, Zdrávas Maria nebo jinou modlitbu).
O tomto víkendu, kdy budeme slavit Misijní neděli můžete také zavítat do Plzně na Medžugorskou duchovní obnovu. Je to příležitost oživit ducha modlitby a života podle poselství Panny Marie a povzbuzení pro současnou nejednoduchou dobu. 🙂 🙂 🙂
Svatý Carlo Acutis, apoštol internetu a vzor pro mládež
12. 10. 2025
12. října si církev připomíná vůbec poprvé liturgickou památku sv. Carla Acutise, od jehož kanonizace uplynulo jen několik týdnů. Svatořečení se konalo 7. září 2025 ve Vatikánu.
Carlo Acutis se narodil 3. května 1991 v Londýně (Anglie), kde pracovali jeho rodiče, Andrea Acutis a Antonia Salzano, oba Italové. Několik měsíců po jeho narození se Andrea a Antonia rozhodli vrátit do Itálie a přestěhovali se s Carlem do Milána.
Od útlého věku projevoval Carlo zvláštní lásku k Bohu a velmi výjimečnou citlivost k učení se a poznávání věcí týkajících se víry – a to i přesto, že jeho rodiče nebyli v té době nijak zvlášť zbožní ani praktikující.
Tato láska k Pánu nepřestávala růst a ještě více se prohloubila v jeho dospívání, když byl Carlo diagnostikován s akutní myeloidní leukémií (8. října 2006), vzácným onemocněním s téměř nulovou nadějí na přežití. V tu chvíli Carlo místo zoufalství projevil přání obětovat své utrpení „za Pána, papeže a církev“. Tím odhalil svou hlubokou duchovní zralost, ačkoli mu bylo pouhých 15 let, a předčasně ukázal srdce ochotné přijmout podobu Srdce Kristova.
Carlo byl z vlastní iniciativy propagátorem a šiřitelem eucharistických zázraků v kyberprostoru. Jednou z nejzajímavějších věcí, které udělal, bylo vytvoření webové stránky za tímto účelem. Tam napsal: „Čím častěji přijímáme eucharistii, tím více se podobáme Ježíši. A na této zemi můžeme ochutnat nebe.“
Je zřejmé, že jeho slova odrážejí zdravé pochopení nových technologií a jejich užitečnosti pro evangelizaci. Říká se také, že měl rád videohry a dokonce měl konzoli PlayStation 2, kterou z vlastní vůle používal pouze v neděli po dobu jedné hodiny.
Carlo zemřel 12. října 2006, v den svátku Panny Marie Pilarské, jen několik dní poté, co mu byla diagnostikována nemoc. Na vlastní výslovné přání byl pohřben v Assisi, kvůli své velké lásce ke svatému Františkovi.
Proces jeho blahořečení byl zahájen v roce 2013 a v roce 2018 byl prohlášen za „ctihodného“. Následně byl 10. října 2020 uznán za „blahoslaveného“ a od 7. září 2025 je počítán mezi svaté.
Zázrak, který umožnil jeho blahořečení, se stal v Brazílii (12. října 2013 v Campo Grande, Brazílie). Díky jeho přímluvě byl sedmiletý chlapec uzdraven z vážné a vzácné nemoci: poruchy slinivky břišní, která byla považována za nevyléčitelnou.
23. května 2024 schválil papež František zázrak připisovaný přímluvě tehdy blahoslaveného Carla Acutise, který umožnil jeho svatořečení. Stalo se to ve Florencii (Itálie) mladé kostarické studentce, která utrpěla při nehodě na kole zranění, která ji přivedla na pokraj smrti. Úplně se uzdravila poté, co ji lékaři odepsali.
Carlo Acutisi, prosíme tě za dnešní mládež, aby objevila Ježíše!
Tuto neděli bude mít poprvé svátek nový 15-ti letý svatý Carlo Acutis. Přijďte si o něm poslechnout velice poutavou přednášku tuto neděli 12. října 2025 v 15.30 odpoledne v poutním kostele v Liběšicích. Jeho mladý naplněný život je úžasnou inspirací! Srdečně Vás zveme!
