„Papež je hlavou římskokatolické církve“, čtu z první kapitoly nové (ale naštěstí celkem stručné) příručky o tom, proč je i dnes dobré mít papeže. Osmdesát brožurkových stránek, snad je přelouskáme rychle. Papež. To je mi téma na referát. Ale neměli jsme radši “nalistovat” wikipedii? „Mamíí, tak už čtííí“. „Samozřejmě. Takže, kde jsme to přestali: Papež je hlavou římskokatolické církve.“ „Cože? Papežovi někdo uřízl hlavu?“ Ach jo. Hluboký nádech, výdech… To nám to hezky začíná.

“Ne Františku. Být hlavou katolické církve znamená, že je papež jejím hlavním představitelem. To je něco jako šéf. Jako je třeba táta ‘šéfem’, lépe řečeno hlavou naší rodiny”, říkám s poťouchlým úsměvem a mrkám na manžela, který nevěřícně kroutí svojí hlavou. Nejen nad mým něžným vyznáním, ale i nad tím, z čeho že si to doma večer čteme. Z katechetické příručky! O papeži! S dětmi, které vypadají napjatě, jako bych otvírala přinejmenším tajemnou komnatu. Já žádné dobrodružství neočekávám, neboť katechetická příručka není román a papež není… Ale kým vlastně papež není. A kým je?

Právě proto, že mé vědomosti o papeži, papežství a papežování nesahají nijak hluboko a jsou spíše jen útržkovité, otevřela jsem se svými školáky brožurku Proč je i dnes dobré mít papeže. Měla jsem velmi šťastnou ruku. Pojem “katechetická příručka” mi sice zní suše jak spadané listí,  knížka ovšem zaujala děti i mne.

Pro účely referátu na druhém stupni základní školy, pro přípravy katechetů na hodinu náboženství nebo pro získání základní orientace v tématu, kdy je potřeba nezdržovat se detaily, je tato knížka ideální. Přináší přehledně a stručně všechny základní informace: Kdo je papež a kdo se jím může stát. Jak je volen, kde žije, jakou má moc a co je vlastně jeho úkolem. Les Miller, autor, kanadský spisovatelů a výborný katecheta, dále přidává i odpovědi, na otázky, které by nás možná ani nenapadlo hledat: Proč papež neprodá poklady církve, aby pomohl chudým? Jak pomáhá světu? A co se stane, když udělá chybu?

Děti nejvíce zajímalo, jak vypadá papežův den, jestli by bylo možné se s ním ‘jen tak’ potkat a proč jsou papežové ‘vlastně jen chlapi’.

Mně osobně velmi zaujalo, že prostor dostala – nejen pro děti – velmi důležitá úvaha o tom, že vlastně i my můžeme papežovi pomáhat v jeho práci a poslání: „S papežem můžeme rozmanitými způsoby spolupracovat na tom, abychom činili svět láskyplnějším, spravedlivějším a více prodchnutým modlitbou. Abychom toho dosáhli, musíme rozvíjet některé dobré návyky. Ve svých domovech máme nejen používat laskavá slova, ale také konat skutky lásky. Papež nás vyzývá, abychom si navzájem sloužili jako bratři a sestry. Doma můžete sloužit svým blízkým tím, že každý den uděláte alespoň jednu laskavost, která se od vás neočekává. Tento návyk laskavosti nejen poslouží druhým, ale také prozáří váš život. Pochopíte, že dokážete proměňovat životy druhých lidí. … Papež je velmi zaneprázdněný muž s velkou zodpovědností, přesto však si několikrát denně najde čas na modlitbu. Modlitba je způsob, jak otevřít srdce i mysl Bohu. … Pokud si každodenně vyhradíme čas na modlitbu, tento dobrý návyk z nás učiní ty, kdo po boku papeže činí svět místem svatosti.“

Knihy Lese Millera z edice Katecheze do kapsy Karmelitánského nakladatelství jsou psány přívětivě pro “teenage” čtenáře, úplné ‘začátečníky’ ve víře a každého, kdo chce získat přehledně a čtivě základní informace o tématu. Kromě odpovědí na otázky ohledně úřadu papeže vyšly v této edici ještě další dvě Millerovy publikace – Znamená a symboly katolické víry (2020) a Co se děje ve svátostech (2021), vždy formou pětadvaceti otázek a odpovědí doplněných o zajímavosti a impulzy k zamyšlení a diskuzi.

“S tím, jak se objevují nové skutečnosti – vytváření umělého života, globální oteplování a internetová komunikace –, je třeba Ježíšovo učení znovu a znovu vykládat. Papež pracuje s biskupy a odborníky a k těmto otázkám vydává oficiální prohlášení. Najdeme v nich pravidla, která mají lidem pomáhat žít svatě a bezúhonně i v těžkých dobách. Tato pravidla jsou přijímána po dlouhých obdobích modlitby a bádání. Lidé jsou někdy vůči církvi netrpěliví a chtějí, aby se učení změnilo a odpovídalo tomu, co je populární nebo jednoduché. Papež však nemůže přehlížet učení evangelia, a proto se v modlitbě nechává vést Duchem Svatým.“

To je stručná odpověď na otázku, kterou si klade novinka Lese Millera. A přesně odráží úsilí papeže Františka, do kterého lze nahlédnout například v jeho knize Nebojme se snít – Cesta za lepší budoucností v pocovidové době.

Knihy z edice Katecheze do kapsy lze zakoupit na našem eshop-cirkev.cz.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Děti z celého světa se od roku 2005 vždy 18. října spojují v modlitbě růžence za mír, jednotu a pokoj ve světě. Myšlenka, aby se milion dětí modlilo růženec, se zrodila v roce 2005 ve venezuelském hlavním městě Caracas. Několik místních žen tam procházelo kolem kapličky a vidělo skupinku dětí modlit se růženec před obrazem Panny Marie. V té chvíli ženy pocítily mocnou přítomnost nebeské Matky. Jedna z nich si vzpomněla na slova svatého Otce Pia: „Když se milion dětí bude modlit růženec, svět se změní.“

Hlavním motivem této mezinárodní aktivity je víra v sílu upřímné dětské modlitby, která proniká jako šíp přímo do srdce milosrdného Boha. Ježíš nás přece učí: „Pokud nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Mt18, 3). Za konkrétní den pro spojení dětí celého světa v modlitbě růžence si organizátoři zvolili datum 18. října. Říjen je v církvi již tradičně měsícem modlitby růžence. A 18. října církev slaví svátek evangelisty Lukáše, který nám jako jediný z evangelistů zprostředkoval události z Ježíšova dětství a podle tradice měl blízký vztah k Panně Marii.

Důvodů a motivací, proč vést děti k modlitbě růžence je mnoho. Rodiče, prarodiče či vychovatelé se leckdy ale nemusí ptát tolik proč, jako spíše jak. Jak přiblížit dětem růženec tak, aby ho přijaly navzdory jeho délce a “jednotvárnosti” za svůj, a modlily se ho rády?

Vlastní příklad nebo zapojení desátku do večerní rodinné modlitby a sdílení zkušeností s plody vytrvalé modlitby růžence je vždy krok správným směrem. Ačkoliv modlitba není hra, k učení slovům modlitby lze přistupovat hravě. Skvělým pomocníkem v tomto může být pracovní sešit Růženec hrou.

Tento sešit s malebnými ilustracemi obsahuje vše, co je k modlitbě růžence nezbytné, a také něco navíc. Na prvních stránkách je vyobrazen celý růženec a k jeho jednotlivým částem je přiřazena modlitba, která se na těch kterých zrnkách odříkává. Sešit obsahuje celý text Vyznání víry, modlitbu Otčenáš, Zdrávas Maria i závěrečnou modlitbu Zdrávas Královno. Každá modlitba má svoji stránku, na které je kromě jejího textu i obrázek, který opět naznačuje, na kterých zrnkách má ta či ona modlitba své místo. Vlastní stránku má i každá sada růžencových tajemství. Každé tajemství je pak doplněno krátkým textem, který ho vysvětluje nebo přibližuje – což může, mimochodem, být leckdy i zajímavé a poučné čtení pro nás dospělé.

Jedním ze dvou velkých bonusů tohoto sešitu jsou přiložené samolepky, které mohou dětem jednotlivé modlitby i každé tajemství o něco více přiblížit a dodat učení této velké a vážné modlitby prvek hry. Místo pro samolepku je u každé modlitby označeno kolečkem s číslem a příslušným obrázkem. Jak to tak u samolepek může být, lehce se stane, že jich děti v nestřežené chvíli využijí podle vlastních tvořivých záměrů a tak skončí nalepené zcela jinde, než je jejich vyznačené místo. Pokud to nevadí rodičům a samolepky nebudou zdobit třeba střed televizní obrazovky nebo vzácný kus nábytku, nemusí být využity v samotném sešitku, pokud dětem budou dělat větší radost jinde. Pokud se ovšem využijí podle původního záměru, může jejich vylepení posloužit třeba jako určitá odměna za dobře vykonanou „práci“. Naučit se, jaká tajemství patří do růžence radostného nebo slavného, jak jdou tajemství za sebou nebo jak zní celé Credo, to je přece velký kus práce. Stejně tak jako soustředit se a vydržet celý desátek bez pošťuchování nebo povídání. Záleží tedy na těch, kteří děti k modlitbě vedou, zda samolepky využijí v rámci učení, a zda z nich udělají odměnu nebo nechají děti vyznačit ty části růžence, které už bezpečně umí.

Druhý velký bonus brožurky je úžasně barevný růženec s dřevěnými korálky, na kterém je hned možné si modlitbu vyzkoušet. I když se jeden desátek lze pomodlit s pomocí prstů, přece jen není nad to, když mohou děti po vzoru rodičů nebo dokonce místo nich odpočítávat zdrávasy na vlastním, krásně barevném, růženci.

Ve Fatimě řekla Panna Maria dětem Lucii, Franciscovi a Jacinto, aby se modlily růženec každý den a tak vyprosily pokoj pro tento svět. Svatý Jan Pavel II. o modlitbě růžence ve svém apoštolském listu Rosarium Virginis Mariae napsal: “Růženec je modlitbou ze své podstaty směřující k míru. Je totiž založen na kontemplaci Krista, jenž je Kníže pokoje a „náš pokoj“ (Ef 2,14). Kdokoli se snaží vstřebávat Kristova tajemství – a právě to je cílem růžence – osvojuje si tajemství míru, jež potom činí svým životním programem… Růženec je modlitbou míru také proto, že přináší plody milosrdné lásky. Pokud je recitován správným způsobem jako opravdová meditativní modlitba, přivádí nás ve svých tajemstvích k setkání s Kristem a v důsledku toho k rozpoznání Kristovy tváře také ve svých bližních, zvláště těch, kteří nejvíce strádají.”

Slovy Lucie z Fatimy: „Neexistuje problém, který by se nedal vyřešit modlitbou růžence.“

Pracovní sešit Růženec hrou lze zakoupit v e-shopu Karmelitánského nakladatelství.

(www.zpravy.cirkev.cz)