Archiv autora: o. Vilém
Novéna k Panně Marii, Královně Míru
Již tuto středu a čtvrtek 24. a 25. června oslavíme veliké výročí – 45. let od začátku zjevení Panny Marie v Medžugorji. Ke cti Panny Marie, Královny Míru, pokračujeme v duchovním spojení se samotným poutním místem v Medžugorji a také se všemi poutníky z celého světa, pro které je Medžugorje nejen místem míru a pokoje, ale také místem zvláštního požehnání a duchovní síly. Pomodleme se každý den modlitbu růžence a poděkujme tak Panně Marii za veškerou její duchovní pomoc a doprovázení a mateřskou přítomnost a vyprošujme celému světu pokoj a mír.
Každý den je možné se připojit ke společné modlitbě růžence v přímém přenosu z Podbrda z Medžugorje, který je dostupný na www.marytv.tv. Začíná před 22 hodinou a přibližně ve 23 hodin následuje v přímém přenosu mimořádné zjevení Panny Marie pro vizionářku Marii.
Papež Lev mladým lidem: Štěstí nenajdete na sítích, ale v setkání s Bohem
Papež Lev mladým lidem: Štěstí nenajdete na sítích, ale v setkání s Bohem
Františkánská univerzita ve Steubenville (Ohio, USA) se podílí na každoročním organizování Letních konferencí mládeže (Steubenville Summer Youth Conferences). Při příležitosti letošního 50. výročí oslovil účastníky těchto konferencí papež Lev XIV. I v souvislosti s aktuálním jubilejním rokem sv. Františka z Assisi vyšel z odkazu tohoto světce. Ve videoposelství promluvil především o autentickém pokoji a dokonalé radosti.
„Můžeme se sami sebe ptát: Opravdu přeji skutečný pokoj těm, kteří se mnou přijdou do kontaktu? Jednám s druhými tak, aby jim to přineslo pokoj?“ vyzval Lev XIV. své posluchače s odkazem na obvyklý Františkův pozdrav Pace e bene – „Pokoj a dobro“. Připomněl také, že pokoj je Boží dar a že sv. František „byl schopen rozsévat pokoj, protože v sobě nesl zdroj skutečného pokoje“.
Skutečnou radost nenajdete před obrazovkou
Když pak papež hovořil o dokonalé radosti, zdůraznil, že i ta má svůj zdroj v Bohu. Radost, kterou prožíval sv. František, „nelze najít v elektronických zařízeních, při hodinách strávených před obrazovkou nebo při každodenním nekonečném procházení sociálních sítí. Tyto činnosti často plýtvají drahocenným časem, který by bylo možné věnovat chvilkám tiché modlitby, pěstování opravdových přátelství, trávení hodnotného času s rodinou, prohlubování znalostí o naší víře, studiu nebo sportu. Radost se nikdy nesmí hledat v užívání drog, zneužívání alkoholu, promiskuitě, povrchních vztazích, posedlosti vlastním vzhledem ani v žádném jiném škodlivém chování.“
„Mnozí z vás jste odmalička slýchali, že Bůh vás miluje. Ale opravdu tomu věříte?“ zeptal se papež Lev mladých lidí. „Jste drahocenní v Božích očích! Bůh vás bezpodmínečně miluje! Jste si tím jisti?“ A dodal: „Co mu můžeme dát na oplátku za tak velikou lásky, za tak štědré obdarování? Nic než sebe sama!“
Nebojte se duchovního povolání
Papež také zdůraznil, že Bůh potřebuje svaté muže a ženy, aby zakládali milující katolické rodiny; kněze, aby byli duchovními otci, a také řeholníky a řeholnice, aby byli svědky skutečné radosti Jeho království.
„Pokud cítíte, že vás Pán možná volá k jednomu z těchto povolání, nezavírejte se před tím a neodvracejte se ze strachu, ale udělejte krok vpřed a řekněte Pánu: ‚Hle, zde jsem, pošli mě!‘. Zároveň se nebojte promluvit si o tom s důvěryhodným přítelem, knězem nebo řeholnicí,“ řekl Lev XIV.
Mladé účastníky Steubenvillských konferencí papež povzbudil k otevřenosti vůči Božímu volání být svědky této Boží lásky, hlasateli radosti a šiřiteli pokoje v rodinách, kněžské službě i zasvěceném životě. „Kéž vás naplní Kristova láska a kéž se setkáte s dalšími mladými lidmi, kteří touží darovat mu své životy naplno a najít tak skutečné štěstí,“ završil své videoposelství modlitbou s požehnáním.
(www.cirkev.cz)
Novéna k Panně Marii, Královně Míru
Již za 10 dní – ve středu a ve čtvrtek 24. a 25. června oslavíme veliké výročí – 45. let od začátku zjevení Panny Marie v Medžugorji. Ke cti Panny Marie, Královny Míru, můžeme začít od pondělí 15. června novénu, kterou se můžeme modlit v duchovním spojení se samotným poutním místem v Medžugorji a také se všemi poutníky z celého světa, pro které je Medžugorje nejen místem míru a pokoje, ale také místem zvláštního požehnání a duchovní síly. Pomodleme se každý den modlitbu růžence a poděkujme tak Panně Marii za veškerou její duchovní pomoc a doprovázení a mateřskou přítomnost a vyprošujme celému světu pokoj a mír.
Každý den je možné se připojit ke společné modlitbě růžence v přímém přenosu z Podbrda z Medžugorje, který je dostupný na www.marytv.tv. Začíná před 22 hodinou a přibližně ve 23 hodin následuje v přímém přenosu mimořádné zjevení Panny Marie pro vizionářku Marii.
Papež Lev XIV.: Odpuštění není jednorázový čin, ale cesta uzdravení
Papež Lev XIV.: Odpuštění není jednorázový čin, ale cesta uzdravení
Papež Lev XIV. během úterní modlitební vigilie s věřícími z katalánských diecézí, která se konala na Olympijském stadionu v Barceloně, reagoval na svědectví tří mladých lidí. Mladá žena jménem Desiré se svěřila s bolestným příběhem poznamenaným domácím násilím, závislostí a odloučením od rodiny a položila papeži otázku, jak odpustit otci, který se pokusil zabít její matku, a jak se smířit s Bohem.
Desiré vyrůstala v chudé čtvrti Barcelony. Když byla malá, její otec se pokusil zavraždit její matku. Té zachránil život mladý muž, který při zásahu sám zemřel. Otec skončil ve vězení, matka propadla drogám a Desiré byla v deseti letech umístěna do zařízení pro děti a mládež. Právě tam poprvé zakusila přijetí, rodinné zázemí a také víru v Ježíše Krista, která ji přivedla ke křtu.
Přesto přiznala, že i po letech zápasí s odpuštěním. „Jak mohu odpustit svému otci, že mě málem připravil o maminku? A jak se mohu skutečně smířit s Bohem?“ zeptala se Svatého otce.
Lev XIV. nejprve reagoval na otázku, kterou si Desiré kladla od dětství: kde byl Bůh uprostřed utrpení, násilí a rodinného rozvratu. Podle něj je však třeba rozšířit perspektivu a neptat se pouze, kde byl Bůh, ale také co se stalo s člověkem a společností. Připomněl, že násilí páchané v rodinách, zneužívání a útoky proti ženám nejsou Božím dílem, ale důsledkem lidských rozhodnutí, sobectví a neschopnosti respektovat důstojnost druhých.
„Nemůžeme Bohu přičítat to, co bylo svěřeno naší odpovědnosti,“ zdůraznil papež. „Jestliže existuje násilí, jestliže převládá sobectví a dokonce i láska mezi členy rodiny se mění v nenávist, musíme zkoumat dynamiku naší společnosti, kulturu individualismu a pokušení k násilí – nikoli Boha.“
Druhou část své odpovědi věnoval tématu odpuštění. Zdůraznil, že odpuštění není okamžitý čin ani povinnost, kterou lze splnit na povel. „Musíme se naučit vnímat odpuštění jako součást procesu a cesty,“ řekl. Podle něj člověk často není schopen odpustit vlastními silami a potřebuje nejprve zakusit Boží odpuštění a nechat Boha uzdravovat svá vnitřní zranění.
„Postupujeme malými kroky směrem k odpuštění. Smíření s minulostí je postupné,“ uvedl Lev XIV. a dodal, že Bůh může postupně proměňovat bolest, hněv a zášť v milosrdenství a soucit.
Svatý otec zároveň upozornil, že odpuštění neznamená vždy návrat k předchozímu vztahu, zvláště tam, kde došlo k násilí. „Můžeme si zachovat dobrý postoj srdce vůči druhému člověku, odmítnout nenávist a pomstu, snažit se napravit vztah do té míry, do jaké je to možné, a třeba se za něj modlit,“ vysvětlil.
Na závěr povzbudil všechny, kdo nesou bolestné vzpomínky a zranění z minulosti, aby neztráceli naději. Bůh podle něj dokáže postupně uzdravovat lidské rány a vést člověka ke smíření se sebou samým, s druhými i s Bohem.
Zdroj: ZENIT
(www.cirkev.cz)
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
V pátek 12. června letos slaví katolická církev slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Tento svátek připomíná nekonečnou Boží lásku k člověku, která se naplno zjevila v Ježíši Kristu – v jeho životě, smrti na kříži i v jeho trvale otevřeném srdci, z něhož proudí milosrdenství, odpuštění a nový život.
Symbol Ježíšova Srdce patří k nejznámějším obrazům křesťanské spirituality. Zobrazuje srdce obklopené trnovou korunou a zakončené křížem. Připomíná Kristovu lásku, která se nezastavila ani před utrpením a obětí za spásu lidstva. Právě proto je slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova často označována jako svátek Boží lásky.
Zjevení svaté Markétě Marii Alacoque
K rozšíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu významně přispěla francouzská řeholnice svatá Markéta Marie Alacoque (1647–1690). V roce 1674 prožila sérii mystických zjevení, při nichž jí Kristus ukázal své zářící srdce obklopené trním a ozdobené křížem. Současně si stěžoval na lidskou lhostejnost vůči jeho lásce a vyzval k ustanovení zvláštní slavnosti.
Ježíš tehdy podle tradice řekl: „Hle, toto Srdce, které tak milovalo lidi, a přece se mu dostává od většiny jen nevděku.“ Součástí této úcty se stala zvláště eucharistická adorace a přijímání svatého přijímání v první pátky měsíce.
Vedle svaté Markéty Marie patří mezi významné šiřitele této úcty také svatý Jan Eudes, který již v první polovině 17. století zdůrazňoval význam Kristova Srdce jako symbolu Boží lásky a milosrdenství, a Markétin zpovědník sv. Claude de la Colombière.
Od místní pobožnosti ke slavnosti celé církve
Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se postupně rozšířila po celé církvi. Roku 1765 ji schválil papež Klement XIII. a v roce 1856 papež Pius IX. rozšířil slavnost na celou katolickou církev. O rozšíření se zasloužil zvláště jezuitský řád.
Význam této spirituality dále rozvíjeli i další papežové. Lev XIII. zasvětil v roce 1899 celé lidstvo Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a ve své encyklice Annum sacrum vysvětlil teologické základy této úcty. Pius XI. spojil úctu k Božskému Srdci se slavností Krista Krále a Pius XII. shrnul nauku o Kristově Srdci v encyklice Haurietis aquas z roku 1956.
Svou poslední encykliku Dilexit nos věnoval Nejsvětějšímu Srdci papež František: „Všechna vyznání lásky z Písma se soustředí – jsou vepsána do masa – v Kristově probodeném Srdci. Tato láska není pouhým slovem. Jeho otevřený bok je pramenemživota pro ty, kdo jsou milováni, oním pramenem, který uhasí žízeň jeho lidu.“ (č. 101)
Otevřené Srdce jako pramen naděje
Srdce je v biblickém jazyce symbolem nitra člověka, místem, kde se rodí rozhodnutí, láska i víra. Ježíšovo Srdce proto není jen předmětem zbožnosti, ale pozváním ke vztahu s Kristem, který člověka miluje bez podmínek. Jak připomíná text Karla Rahnera, „srdce je starobylý výraz, který značí to nejhlubší nitro člověka jako osoby; nemyslí se tu na fyziologický orgán těla ani na nějakou abstraktní skutečnost, jen na samotné nitro člověka, v kterém sídlí a probíhá jeho věčnost, kde se setkává se svým Bohem“.
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vybízí věřící k vděčnosti za tuto lásku a k tomu, aby se jí nechali proměňovat. Připomíná, že skutečné naplnění nelze nalézt v úspěchu, moci ani majetku, ale v Bohu, který člověka miluje „věčnou láskou“ (srov. Jer 31,3).
Právě z probodeného Kristova boku na kříži, odkud podle evangelia vytryskla krev a voda, vidí církev pramen svátostí, milosti a nového života. Otevřené Ježíšovo Srdce se tak stává znamením naděje pro každého člověka a výzvou odpovědět na Boží lásku vlastním životem: „Naše zadostiučinění Kristovu Srdci je v konečném důsledku adresováno Otci, který se raduje, že nás vidí spojené s Kristem, jestliže se obětujeme skrze Něho a s Ním a v Něm.“ (Dilexit nos 204)
Zdroj: Catholica
(www.cirkev.cz)


