Františkánská univerzita ve Steubenville (Ohio, USA) se podílí na každoročním organizování Letních konferencí mládeže (Steubenville Summer Youth Conferences). Při příležitosti letošního 50. výročí oslovil účastníky těchto konferencí papež Lev XIV. I v souvislosti s aktuálním jubilejním rokem sv. Františka z Assisi vyšel z odkazu tohoto světce. Ve videoposelství promluvil především o autentickém pokoji a dokonalé radosti.

„Můžeme se sami sebe ptát: Opravdu přeji skutečný pokoj těm, kteří se mnou přijdou do kontaktu? Jednám s druhými tak, aby jim to přineslo pokoj?“ vyzval Lev XIV. své posluchače s odkazem na obvyklý Františkův pozdrav Pace e bene – „Pokoj a dobro“. Připomněl také, že pokoj je Boží dar a že sv. František „byl schopen rozsévat pokoj, protože v sobě nesl zdroj skutečného pokoje“.

Skutečnou radost nenajdete před obrazovkou

Když pak papež hovořil o dokonalé radosti, zdůraznil, že i ta má svůj zdroj v Bohu. Radost, kterou prožíval sv. František, „nelze najít v elektronických zařízeních, při hodinách strávených před obrazovkou nebo při každodenním nekonečném procházení sociálních sítí. Tyto činnosti často plýtvají drahocenným časem, který by bylo možné věnovat chvilkám tiché modlitby, pěstování opravdových přátelství, trávení hodnotného času s rodinou, prohlubování znalostí o naší víře, studiu nebo sportu. Radost se nikdy nesmí hledat v užívání drog, zneužívání alkoholu, promiskuitě, povrchních vztazích, posedlosti vlastním vzhledem ani v žádném jiném škodlivém chování.“

„Mnozí z vás jste odmalička slýchali, že Bůh vás miluje. Ale opravdu tomu věříte?“ zeptal se papež Lev mladých lidí. „Jste drahocenní v Božích očích! Bůh vás bezpodmínečně miluje! Jste si tím jisti?“ A dodal: „Co mu můžeme dát na oplátku za tak velikou lásky, za tak štědré obdarování? Nic než sebe sama!“

Nebojte se duchovního povolání

Papež také zdůraznil, že Bůh potřebuje svaté muže a ženy, aby zakládali milující katolické rodiny; kněze, aby byli duchovními otci, a také řeholníky a řeholnice, aby byli svědky skutečné radosti Jeho království.

„Pokud cítíte, že vás Pán možná volá k jednomu z těchto povolání, nezavírejte se před tím a neodvracejte se ze strachu, ale udělejte krok vpřed a řekněte Pánu: ‚Hle, zde jsem, pošli mě!‘. Zároveň se nebojte promluvit si o tom s důvěryhodným přítelem, knězem nebo řeholnicí,“ řekl Lev XIV.

Mladé účastníky Steubenvillských konferencí papež povzbudil k otevřenosti vůči Božímu volání být svědky této Boží lásky, hlasateli radosti a šiřiteli pokoje v rodinách, kněžské službě i zasvěceném životě. „Kéž vás naplní Kristova láska a kéž se setkáte s dalšími mladými lidmi, kteří touží darovat mu své životy naplno a najít tak skutečné štěstí,“ završil své videoposelství modlitbou s požehnáním.

(www.cirkev.cz)

Papež Lev XIV. během úterní modlitební vigilie s věřícími z katalánských diecézí, která se konala na Olympijském stadionu v Barceloně, reagoval na svědectví tří mladých lidí. Mladá žena jménem Desiré se svěřila s bolestným příběhem poznamenaným domácím násilím, závislostí a odloučením od rodiny a položila papeži otázku, jak odpustit otci, který se pokusil zabít její matku, a jak se smířit s Bohem.

Desiré vyrůstala v chudé čtvrti Barcelony. Když byla malá, její otec se pokusil zavraždit její matku. Té zachránil život mladý muž, který při zásahu sám zemřel. Otec skončil ve vězení, matka propadla drogám a Desiré byla v deseti letech umístěna do zařízení pro děti a mládež. Právě tam poprvé zakusila přijetí, rodinné zázemí a také víru v Ježíše Krista, která ji přivedla ke křtu.

Přesto přiznala, že i po letech zápasí s odpuštěním. „Jak mohu odpustit svému otci, že mě málem připravil o maminku? A jak se mohu skutečně smířit s Bohem?“ zeptala se Svatého otce.

Lev XIV. nejprve reagoval na otázku, kterou si Desiré kladla od dětství: kde byl Bůh uprostřed utrpení, násilí a rodinného rozvratu. Podle něj je však třeba rozšířit perspektivu a neptat se pouze, kde byl Bůh, ale také co se stalo s člověkem a společností. Připomněl, že násilí páchané v rodinách, zneužívání a útoky proti ženám nejsou Božím dílem, ale důsledkem lidských rozhodnutí, sobectví a neschopnosti respektovat důstojnost druhých.

„Nemůžeme Bohu přičítat to, co bylo svěřeno naší odpovědnosti,“ zdůraznil papež. „Jestliže existuje násilí, jestliže převládá sobectví a dokonce i láska mezi členy rodiny se mění v nenávist, musíme zkoumat dynamiku naší společnosti, kulturu individualismu a pokušení k násilí – nikoli Boha.“

Druhou část své odpovědi věnoval tématu odpuštění. Zdůraznil, že odpuštění není okamžitý čin ani povinnost, kterou lze splnit na povel. „Musíme se naučit vnímat odpuštění jako součást procesu a cesty,“ řekl. Podle něj člověk často není schopen odpustit vlastními silami a potřebuje nejprve zakusit Boží odpuštění a nechat Boha uzdravovat svá vnitřní zranění.

„Postupujeme malými kroky směrem k odpuštění. Smíření s minulostí je postupné,“ uvedl Lev XIV. a dodal, že Bůh může postupně proměňovat bolest, hněv a zášť v milosrdenství a soucit.

Svatý otec zároveň upozornil, že odpuštění neznamená vždy návrat k předchozímu vztahu, zvláště tam, kde došlo k násilí. „Můžeme si zachovat dobrý postoj srdce vůči druhému člověku, odmítnout nenávist a pomstu, snažit se napravit vztah do té míry, do jaké je to možné, a třeba se za něj modlit,“ vysvětlil.

Na závěr povzbudil všechny, kdo nesou bolestné vzpomínky a zranění z minulosti, aby neztráceli naději. Bůh podle něj dokáže postupně uzdravovat lidské rány a vést člověka ke smíření se sebou samým, s druhými i s Bohem.

Zdroj: ZENIT

(www.cirkev.cz)