1. srpna slavíme svátek světce, který založil kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele neboli redemptoristů, svatého Alfonsa z Liguori

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210723stop-start-se-svatymi-sv-alfons

31. července slavíme svátek zakladatele Tovaryšstva Ježíšova, svatého Ignáce z Loyoly

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210716stop-start-se-svatymi-sv-ignac

Stop Start se svatými – sv.Benedikt

Nedělní videokázání (nejen) pro děti – 13. neděle v mezidobí

Evangelium (Mk 5,21-43)

Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé) (z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k tomu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče ihned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

Nedělní videokázání P. Romana Vlka (nejen) pro děti

Evangelium (Mk 4,35-41)

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali se mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“

(www.cirkev.cz)

Videokázání (nejen) pro děti P. Romana Vlka k 11. neděli v mezidobí

Evangelium (Mk 4,26-34)

Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

(www.cirkev.cz)

František: Eucharistie je chlebem hříšníků

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes v Itálii i v dalších zemích slavíme Slavnost Těla a Krve Páně. Evangelium nám předkládá zprávu o poslední večeři (Mk 14,12-16.22-26). Slova a gesta Pána se dotýkají našich srdcí: bere do rukou chléb, vyslovuje požehnání, láme ho a podává učedníkům se slovy: „Vezměte, toto je mé tělo“ (v. 22).

Takto prostě a jednoduše nám Ježíš dává největší svátost. Je to pokorné gesto dávání, gesto sdílení. Na vrcholu svého života nerozdává hojnost chleba, aby nasytil zástupy, ale rozděluje sám sebe při velikonoční večeři s učedníky. Ježíš nám tak ukazuje, že cílem života je darovat se, že tím největším je sloužit. A dnes nacházíme Boží velikost v kousku chleba, v křehkosti, která překypuje láskou, překypuje sdílením. Právě slovo křehkost bych rád zdůraznil. Ježíš se stává křehkým jako chléb, který se láme a drolí. Ale v tom je jeho síla – v jeho křehkosti. V eucharistii je křehkost silou. Silou lásky, která se činí malou, aby byla přijata a nebála se; silou lásky, která se láme a rozděluje, aby živila a dávala život; silou lásky, která se rozpadá, aby nás všechny spojila v jednotu.

A v křehkosti eucharistie vyniká ještě jedna síla: síla milovat ty, kdo chybují. Právě v noci, kdy je zrazen, nám Ježíš dává chléb života. Dává nám největší dar, zatímco ve svém srdci cítí nejhlubší propast: učedník, který s ním jí, který namáčí své sousto do téže misky, ho zrazuje. A zrada je největší bolestí pro ty, kdo milují. A co dělá Ježíš? Na zlo reaguje větším dobrem. Na Jidášovo „ne“ odpovídá svým „ano“, svým milosrdenstvím. Netrestá hříšníka, ale dává za něj svůj život, platí za něj. Když přijímáme eucharistii, Ježíš dělá totéž s námi: zná nás, ví, že jsme hříšníci, ví, že děláme mnoho chyb, ale nevzdává se spojení svého života s naším. Ví, že ji potřebujeme, protože eucharistie není odměnou svatých, nýbrž chlebem hříšníků. Proto nás nabádá: „Nebojte se! Vezměte a jezte!“

Pokaždé, když přijímáme chléb života, přichází Ježíš, aby dal našim křehkostem nový smysl. Připomíná nám, že v jeho očích jsme cennější, než si myslíme. Říká nám, že je rád, když se s ním dělíme o své slabosti. Opakuje nám, že jeho milosrdenství se nebojí našich trápení. Ježíšovo milosrdenství se nebojí naší bídy. A především nás s láskou uzdravuje z těch slabostí, které sami nedokážeme vyléčit. Jaké slabosti? Zamysleme se nad tím. Slabost v tom, že cítíme zášť vůči těm, kdo nám ublížili – z toho se sami neuzdravíme. Slabost v tom, jak se vzdalujeme a izolujeme od ostatních – ani z toho se sami neuzdravíme. A slabost sebelítosti a lamentování v beznaději – ani z toho se sami neuzdravíme. Je to On, kdo nás uzdravuje svou přítomností, svým chlebem, eucharistií. Eucharistie je účinným lékem proti těmto uzavřenostem. Chléb života totiž uzdravuje zkostnatělost a proměňuje ji v poddajnost. Eucharistie uzdravuje, protože nás spojuje s Ježíšem: umožňuje nám osvojit si jeho způsob života, jeho schopnost lámat se a darovat se bratřím a sestrám, odpovídat na zlo dobrem. Dává nám odvahu vyjít ze sebe a s láskou se sklonit ke křehkosti druhých. Stejně jako Bůh s námi. To je logika eucharistie. Přijímáme Ježíše, který nás miluje a uzdravuje naše slabosti, abychom milovali druhé a pomáhali jim v jejich slabostech. A to po celý náš život. Dnes jsme se v liturgii hodin modlili chvalozpěv: čtyři verše, které jsou shrnutím celého Ježíšova života. A tam se říká, že když se Ježíš narodil, stal se společníkem na našich cestách. Při večeři se pak dal za pokrm. Na kříži, ve své smrti, se pak stal cenou: zaplatil za nás. A nyní, kralující v nebi je naší odměnou, abychom šli a hledali, co nás čeká [srov. hymnus chval Corpus Domini Verbum Supernum Prodiens].

Kéž nám blahoslavená Panna, v níž se Bůh stal tělem, pomůže přijmout s vděčným srdcem dar eucharistie a učinit darem i náš život. Kéž nás eucharistie učiní darem pro všechny ostatní.

_{Přeložil Petr Vacík
Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)

Videokázání (nejen) pro děti P. Romana Vlka k 10. neděli v mezidobí

Evangelium (Mk 3,20-35)
Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup (lidu), takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“

(www.cirkev.cz)

Letošní slavnost Těla a Krve Páně vychází na slavnost velkého Eucharistického světce, šiřitele lásky k Eucharistii a ke mši svaté, na slavnost svatého Norberta. A to podivuhodně právě v roce, kdy se slaví 900 let od založení řádu premonstrátů právě svatým Norbertem. Toto nikým předem neplánované souznění dvou slavností je podivuhodným nebeským znamením, připomínajícím, jak veliké místo měla Eucharistie v životě svatého Norberta a zároveň velikým povzbuzením, abychom svatého Norberta prosili ve všech jinak jistě všelijak složitých životních záležitostech, ze kterých nás Pán často vyvádí právě poznáním veliké síly, kterou můžeme čerpat z Eucharistie. Ten, kdo si k ní najde cestu, zjistí, jak podivuhodně silná je tato svátost, neboť je v ní skryt sám Pán. Proto je síla této svátosti nevyčerpatelná. Připojme se v tomto jubilejním roce k modlitbě ke cti svatého Norberta před jeho slavností.

LITANIE KE SVATÉMU NORBERTU

https://www.premonstratky.sk/index.php/sk/spiritualita/modlitby/litanie-k-svatemu-norbertovi