Papež František v neděli 20. října kanonizuje 14 osobností. Mezi nimi je například kněz, na jehož přímluvu došlo k zázračnému uzdravení muže, kterého rozsápal jaguár nebo žena, která přesvědčila papeže Lva XIII., aby vyhlásil celosvětovou novénu k Duchu svatému.

Papež František tento týden vyzval všechny katolíky, aby se „seznámili s novými světci a prosili je o přímluvu“ v souvislosti s očekávanou kanonizací na Svatopetrském náměstí v neděli 20. října. „Jsou jasným svědectvím působení Ducha svatého v životě církve,“ uvedl papež.

Matka Elena Guerra (1835–1914)

Blahoslavená Elena Guerra, známá jako „apoštolka Ducha svatého “, pomohla přesvědčit papeže Lva XIII., aby v roce 1895 vyzval všechny katolíky k modlitbě novény k Duchu svatému předcházející Letnicím. Elena je zakladatelkou Oblátů Ducha Svatého, kongregace řeholních sester, kterou církev uznala v roce 1882 a která dnes působí v Africe, Asii, Evropě a Severní Americe.

„Letnice ještě neskončily,“ napsala Elena. „Ve skutečnosti neustále pokračují v každé době a na každém místě, protože Duch svatý se chtěl darovat všem lidem a všichni, kdo o něj stojí, ho mohou vždy přijmout, takže nemusíme nijak závidět apoštolům a prvním věřícím; stačí, když se jako oni budeme dobře připravovat na jeho přijetí, a on k nám přijde, jako přišel k nim.“

Po většinu svých dvaceti let byla Elena upoutána na lůžko s vážnou nemocí, což se pro ni ukázalo jako výzva, která ji proměnila, protože se věnovala rozjímání nad Písmem a spisy církevních otců. Během pouti do Říma, kterou podnikla se svým otcem po svém uzdravení, pocítila volání zasvětit se Bohu a následně založila řeholní komunitu, která se věnuje vzdělávání. Během korespondence s papežem Lvem XIII. sepsala Elena modlitby k Duchu Svatému.

Otec Giuseppe Allamano (1851–1926)

Blahoslavený Giuseppe Allamano zůstal celý život diecézním knězem v Itálii, přesto zanechal celosvětové dědictví. Založil totiž dva misionářské řeholní řády – Misionářský institut Consolata a jeho ženskou větev Sester misionářek od Utěšitelky, které následně šířily evangelium v Keni, Etiopii, Brazílii, na Tchaj-wanu, v Mongolsku a ve více než dvou desítkách dalších zemí.

Allamano bude kanonizován poté, co Vatikán uznal jedinečný lékařský zázrak připisovaný jeho přímluvě. Došlo k uzdravení muže, kterého v amazonském pralese napadl jaguár.

Sorino Yanomami, domorodý muž žijící v amazonském pralese, byl v roce 1996 rozsápán jaguárem, který mu rozbil lebku. Kvůli tomu, že se incident stal na odlehlém místě, trvalo osm hodin, než mohl být letecky přepraven do nemocnice. Zatímco byl ošetřován na jednotce intenzivní péče, modlila se za něj u relikvie blahoslaveného Giuseppe Allamana jeho manželka, šest sester misionářek od Utěšitelky, kněz a bratr z mužské větve řádu. Sestry misionářky se k němu také modlily novénu s prosbou o Sorinovo uzdravení. Deset dní po operaci se muž probudil bez neurologického poškození a podle vatikánského Dikasteria pro blahořečení a svatořečení neutrpěl žádné dlouhodobé následky útoku.

Do Říma na kanonizaci svého zakladatele přicestuje více než 1 000 členů řádu, řekl agentuře CNA generální představený řádu otec James Lengarin.

Matka Marie-Léonie Paradis (1840–1912)

Kanadská sestra, blahoslavená Marie-Léonie Paradis, založila řád Malých sester Svaté rodiny. 

V 60. letech 19. století sloužila v sirotčinci svatého Vincenta de Paul v New Yorku, a poté se v roce 1870 přestěhovala do Indiany, kde vyučovala francouzštinu a vyšívání na Akademii St Mary.

Na žádost montrealského biskupa založila Marie-Léonie v roce 1880 Malé sestry. Důležitou součástí spirituality a charismatu řádu byla podpora kněží jednak prostřednictvím intenzivní a neustálé modlitby, ale také péčí o vaření prádla v seminářích a na farách v „pokorné a radostné službě“ po vzoru „Krista Služebníka“, který umýval nohy svým učedníkům.

Papež Jan Pavel II. nazval Marii-Léonii „pokornou mezi pokornými“, když ji v roce 1984 při své návštěvě Montrealu blahořečil. „Věděla, že se odvolává na základní postoj Krista, ‚který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil‘. Byla zcela prostoupena velikostí Eucharistie: To je jedno z tajemství její duchovní motivace,“ uvedl svatý Jan Pavel II.

Mučedníci z Damašku, Sýrie (1860)

Církev také získá 11 nových mučedníků, kteří zemřeli, protože se odmítli zříci křesťanské víry a přestoupit na islám. Zabiti byli při nočním přepadení františkánského kostela svatého Pavla v syrském Damašku 10. července 1860.

Mezi oběťmi bylo osm františkánů a tři laici, bratři z maronitské rodiny. Francis Massabki, nejstarší z bratrů, byl otcem osmi dětí. Jeho bratr Mooti byl otcem pěti dětí, denně navštěvoval kostel svatého Pavla, aby se modlil a vyučoval katechismus. Nejmladší bratr Rafael byl svobodný a bylo o něm známo, že tráví dlouhou dobu modlitbami v kostele a pomáhá bratřím.

Zdroj: CNA

(www.cirkev.cz)

3. září slaví katolická církev svátek svatého Řehoře Velikého (papeže Řehoře I.), mnicha, mystika a reformátora, který v 6. století nově definoval papežský úřad tím, že se prohlásil za „služebníka Božího“. Poznávacím znamením svatého Řehoře, který byl nazýván „magno“ (z latinského magnus, velký), byla jeho prostota. Jako hlava církve disponující velkou mocí se chápal jako nejpokornější služebník ze všech. Právě v tom spočívá jeho velikost, že se uměl učinit malým, aby byl velký po Kristově vzoru.

Svatý Řehoř byl šedesátým čtvrtým papežem katolické církve; patří do skupiny čtyř latinských církevních otců a je počítán mezi učitele církve. Za zmínku také stojí, že Řehoř I. byl prvním mnichem, který obsadil Petrův stolec. Jednou řekl: „Kde je láska, tam se dějí velké věci“, a jeho příkladný život to v mnoha ohledech dosvědčuje.

Řehoř nařídil sestavit hudbu a starobylé antifony zpívané v církvi a prosazoval hudební styl a strukturu, které považoval za příznivé pro liturgii – jejímž středem je eucharistie -, což bylo dědictvím toho, co se tehdy nazývalo Schola Cantorum [Škola těch, kteří zpívají]. Tímto způsobem přispěl k vývoji toho, co se později začalo nazývat právě „gregoriánský chorál“, jako způsob uctění památky světce.

V tomto úkolu byl svatý Řehoř velmi prozíravý: podařilo se mu shromáždit dlouhou tradici křesťanského zpěvu – zrozenou v katakombách -, která nyní mohla k potěše lidského ducha znít v chrámech. Bohužel se velká část tohoto „antifonáře“ (hudebního záznamu) ztratila, dokud ji na počátku 20. století neobnovil papež svatý Pius X., aby se navždy stala „oficiálním zpěvem katolické církve“.

O svatém Řehoři Velikém lze napsat mnoho dalších věcí, například jeho zásah do nauky o „očistci“, což je téma, které se různými způsoby zabývá teologií spásy. Prozatím postačí, když se obrátíme ke slovům papeže Benedikta XVI, který se při generální audienci 28. května 2008 zmínil o svatém Řehoři Velikém těmito slovy: „V katastrofální, ba zoufalé době svatý Řehoř uměl vytvořit mír a dát naději. Tento Boží muž nám ukazuje, kde jsou pravé zdroje míru a odkud pochází skutečná naděje; stává se tak průvodcem i pro nás dnes“.

Zdroj: Aciprensa

(www.cirkev.cz)