Polská filozofka a mystička je i 80 let po své smrti v Osvětimi symbolem kulturních kořenů, které zachraňují před nelidskými ideologickými nánosy. Svatá patronka Evropy, která prošla konfrontací mezi evropskou liberálně-demokratickou kulturou a totalitami a nabídla společenství prvky duchovního švu nabízí – jak upozorňuje historik Eugenio Capozzi – důležitý podnět k zamyšlení i pro současnost.

9. srpna 1942 byla v Osvětimi zavražděna Edith Steinová, filozofka, která se stala řeholnicí v řádu bosých karmelitek pod jménem Terezie Benedikta od Kříže. Narodila se 12. října 1891 v polském městě Vratislav v židovské rodině.

Myslitelka, která se vyznamenala

Po absolvování Vratislavské univerzity se rozhodla pokračovat ve své akademické kariéře v Německu, nejprve v Göttingenu a poté ve Freiburgu. Vyznamenala se navzdory tomu, že v té době bylo neobvyklé studovat coby žena filozofii a navzdory překážkám první světové války. Poté, co se stala členkou fakulty ve Freiburgu, věnovala se také společensko-politické činnosti a angažovala se v Německé demokratické straně (DDP) ve prospěch volebního práva žen a role pracujících žen ve společnosti. Kolem roku 1921 se vzdala ateismu a konvertovala. Pokřtěna byla 1. ledna 1922 v Bad Bergzabernu, poté učila na dvou dominikánských dívčích školách ve Speyeru a začala se přibližovat životu v klauzuře.

Nelidskost nacismu

V roce 1931 se stala lektorkou na Institutu pro vědeckou pedagogiku v Münsteru, ale o dva roky později musela kvůli rasovým zákonům rezignovat. 12. dubna 1933, několik týdnů po nástupu Hitlera do úřadu kancléře, Edith Steinová napsala do Říma papeži Piovi XI. a jeho státnímu sekretáři kardinálu Pacellimu, bývalému apoštolskému nunciovi v Německu a budoucímu papeži Piovi XII., aby odsoudili pronásledování Židů. Edith Steinová v roce 1934 vstoupila do karmelitánského kláštera v Kolíně nad Rýnem, aby naplnila svou touhu, kterou dlouho nosila v srdci. Aby ji řád ochránil před nacistickou hrozbou, přestěhoval ji do karmelitánského kláštera v nizozemském Echtu. 20. července 1942 je ve všech kostelích v zemi přečten dopis konference nizozemských biskupů proti nacistickému rasismu. 26. července nařídil Adolf Hitler zatčení všech Židů, včetně konvertitů ke křesťanství, kteří byli dosud ušetřeni. Edith a její sestra Rosa, rovněž konvertitka a zasvěcená Karmelu, byly zajaty a internovány v tranzitním táboře Westerbork a poté převezeny do koncentračního tábora Osvětim, kde byly 9. srpna 1942 zavražděny v plynových komorách. Těla obou byla později spálena v pecích táborového krematoria.

Dcera Izraele, mučednice z víry

„Dcera Izraele, která během pronásledování nacisty zůstala spojena vírou a láskou s ukřižovaným Pánem Ježíšem Kristem jako katolička a s jeho lidem jako Židovka.“ Tato slova pronesl Jan Pavel II. při příležitosti blahořečení Edity Steinové v kolínské katedrále 1. května 1987 a její kanonizace 11. října 1998 na Svatopetrském náměstí. Svatořečenou se stala na základě prohlášení o mučednické smrti pro víru, neboť pronásledování, kterému byla vystavena v táboře smrti, podstoupila pro své svědectví o víře. Papež František na ni několikrát poukázal jako na příklad života proti „každé formě netolerance a ideologické zvrácenosti“.

Spolupatronka Evropy

Jan Pavel II. ji 1. října 1999 jmenoval „spolupatronkou“ Evropy spolu se svatými Kateřinou Sienskou a Brigitou Švédskou a připomněl, že „nejenže strávila svůj život v různých zemích Evropy, ale celým svým životem jako myslitelka, mystička mučednice, postavila most mezi svými židovskými kořeny a svou příslušností ke Kristu, pohybovala se s jistou intuicí v dialogu se současným filozofickým myšlením a nakonec mučednickou smrtí vyznala hodnotu Boha a člověka v nesmírné hanbě šoa“. A zdůraznil: „Stala se tak výrazem lidské, kulturní a náboženské pouti, ztělesňující hluboké jádro tragédie a nadějí evropského kontinentu.“ Nad historickým kontextem, v němž Edith Steinová žila, a nad silným poselstvím, které po sobě 80 let po své smrti zanechala, se zamýšlí Eugenio Capozzi, profesor soudobých dějin na neapolské univerzitě Suor Orsola Benincasa.

Pokud jde o historický kontext, v němž dozrávala zkušenost Edith Steinové, Capozzi hovoří o Evropě prvních desetiletí dvacátého století, která prožívala hlubokou krizi vědecké kultury pozitivistického původu a zaznamenala znovuzrození různých forem spiritualismu s přehodnocením náboženské zkušenosti.

Epistemologická krize a krize demokratické kultury

Historik upozorňuje na rozpad liberálně demokratické kultury a nástup diktatur a totalitarismu. Připomíná, že Steinová dozrála ve filosofickém prostředí, které bylo oživeno obavami z dědictví evropského vědeckého poznání – jejími učiteli byli Husserl a Scheler – a které se cítilo být v krizi. V těch letech nebyla tato konverze ojedinělou událostí: mnoho intelektuálů světské formace konvertovalo ke katolicismu, ke křesťanství. Capozzi uvádí příklad Giovanniho Papiniho, spisovatele, básníka, esejisty a františkánského terciáře; britského spisovatele G. K. Chestertona; Thomase S. Eliota, básníka, esejisty, literárního kritika a dramatika, nositele Nobelovy ceny za literaturu, který se nechal pokřtít v anglikánském ritu v roce 1927. A pak Capozzi zmiňuje Clivea Staplese Lewise, který v dospělosti i díky vlivu svého přítele a kolegy Tolkiena znovu objevil víru, kterou v dospívání opustil. Lewis, říká Capozzi, jistě vnáší do náboženské renesance těchto desetiletí svou hlubokou reflexi. Úvaha, která vychází právě z filosofie vědy, jež se zabývá otázkou krize poznání, potřebou propojit evropskou liberální a demokratickou kulturu s tím, co Capozzi definuje jako duchovní šev společenství.

Antisemitismus a protikřesťanství

Při úvahách o nacistickém vyhlazování, jehož oběťmi se staly i Edith a Rosa Steinovy, Capozzi konstatuje, že je třeba se zamyslet také nad tím, že nacistický antisemitismus a obecně antisemitismus totalitních režimů 20. století je úzce spojen s hlubokým protikřesťanstvím. Připomíná, že Stein se stala obětí nacistického útlaku a antisemitského pronásledování, které se týkalo i židovských konvertitů ke katolicismu, a to i kvůli formám odporu, které proti nacismu projevovala katolická církev, zejména nizozemská církev v kauze Stein. Capozzi však zdůrazňuje, že kromě toho je třeba pochopit, jak neslučitelné byly nacismus a totalitarismus s křesťanským poselstvím. Podle historika Capozziho lze říci, že kdyby nacismus zvítězil, pronásledování by brzy zasáhlo i křesťany. Pravděpodobně by dosáhl úrovně srovnatelné s tou, která byla provedena proti Židům, říká. Capozzi cituje epizodu z autobiografie papeže Benedikta XVI., konkrétně příběh, kdy byl sedmnáctiletý seminarista Joseph Ratzinger povolán do zbraně jako záložník a důstojník německé armády se ho zeptal, co chce dělat. Řečnická otázka, protože seminarista se zjevně chce stát knězem. Mladík odpoví, že chce být knězem, a důstojník mu odpoví: „V novém Německu nebudeme kněze potřebovat“. Epizoda, která, zdůrazňuje Capozzi, pomáhá objasnit, že nacistická ideologie je v zásadě ideologií neslučitelnou se všemi formami hlubokého uznání humanismu, který má židovsko-křesťanské kořeny. Když filozof Benedetto Croce opakoval: „Nemůžeme se nenazývat křesťany“, zdůrazňoval tím podle Capozziho zejména to, že základ vzdělání pro politickou filozofii, pro filozofii práva, je křesťanský. A to, říká Capozzi, představovalo a představuje pevnou hráz proti nelidské degeneraci totalitních ideologií a režimů.

(www.zpravy.cirkev.cz)

Samotný administrativní proces není pro nikoho jednoduchý. Lidé mohou využít celorepublikovou síť charitních dluhových poraden. Snahou Charity je pomáhat potřebným tak, aby se svých těžkostí nebáli a dokázali se jim postavit. „Díky naší celorepublikové síti odborných poraden, která funguje na některých místech nepřetržitě již třicet let, máme jedinečnou možnost monitorovat faktickou situaci průběžně, analyzovat potřeby lidí a navrhnout jim možná řešení, jak se v jejich konkrétní situaci zachovat,“ říká Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika.

„Předně bychom neměli kvůli dluhům nikoho odsuzovat. Ne vždy jsou to dluhy, za které by si mohl dlužník úplně sám, a do podobné situace se může bohužel velice rychle dostat takřka každý z nás. Může se stát, že prostě zapomeneme něco zaplatit my či náš partner, nebo jednoduše nemáme peníze. Z několikatisícového dluhu se pak kvůli úrokům z prodlení, exekučním poplatkům a dalším mohou stát pro někoho likvidační částky,“ dodává Curylo.

Zkušení pracovníci Charity působící v odborných poradnách, které řeší dluhovou problematiku, jejichž seznam podle místa působnosti je zveřejněn na webových stránkách, jsou s dluhovou problematikou a aktuální zákonnou úpravou dobře obeznámeni, a tak dokážou citlivě a bezpečně provést klienty jejich situací, zorientovat se v ní, poskytnout jim informace, rady a praktickou podporu při vyřizování potřebných úředních záležitostí.

 „V rámci prvního milostivého léta se na charitní dluhové poradny obrátilo na 700 zájemců a po splnění zákonných podmínek tento institut oddlužení využilo celkem 239 dlužníků,“ říká Iva Kuchyňková, manažerka pro advokační činnost Charity Česká republika.

Druhé milostivé léto reaguje na sporné body a obtíže, které předchozí právní úprava přinesla v praxi a na které se snesla kritika odborné veřejnosti novinkou, že exekutor má povinnost odpovědět do 15 dnů na písemnou žádost dlužníka o sdělení výše dlužné částky, a při nedodržení dané lhůty se dlužníkovi milostivé léto prodlouží. Rovněž paušální náhrada nákladů exekuce bude vyšší, resp. 1 815 korun s daní z přidané hodnoty.

Co zůstává stejné je, že se milostivé léto týká pouze fyzických osob, které mají dluh vůči státu a jiným veřejnoprávním věřitelům vymáhaný soudním exekutorem, a vztahuje se pouze na exekuce zahájené před 28. říjnem 2021. Tímto způsobem mohou být řešeny a ukončeny exekuce týkající se dluhů na nájemném, na zdravotním pojištění, na energiích či „jízdy na černo“, při splnění podmínky, že jde o dluh u státních samospráv, úřadů, státních fondů, škol, městských či státních a polostátních firem, zdravotních pojišťoven, Českého rozhlasu či České televize. Počet exekucí, které naplňují dané podmínky, pak není omezen. Institut Milostivého léta nemohou uplatnit osoby v insolvenci a ty, jejichž dluhy se řeší v rámci správní a daňové exekuce, které využívá např. finanční úřad nebo Česká správa sociálního zabezpečení. Dále sem nespadají ani majetkové sankce nebo uložené peněžité tresty v rámci trestního řízení za úmyslný trestný čin, pohledávky za výživné apod.

Ačkoli bude milostivé léto spuštěno až v září, již nyní je možné se na něj začít připravovat, začít shromažďovat potřebné podklady, vytvořit si plán a předejít zbytečnému vyhrocení situace na poslední chvíli. „Klientům, u kterých zjistíme, že se na jejich dluhy milostivé léto nevztahuje, se pak vždy snažíme pomoct najít jiné východisko,“ ujišťuje odbornice Iva Kuchyňková. „Milostivé léto lze sice podle legislativy uplatňovat jen vůči státu a veřejným institucím, už loni se k němu ale dobrovolně přidaly i některé soukromé subjekty, jako například banky a pojišťovny, neboť jsou si dobře vědomé toho, že je to možná jediná cesta, jak získat zpět původní dluh,“ dodává.

První milostivé léto se uskutečnilo od loňského 28. října do letošního 28. ledna, a jak uvádí ministerstvo spravedlnosti, exekutoři v jeho rámci zastavili zatím 42 tisíc exekucí (tj. 3,2 %, podle exekutorské komory mohli dlužníci akci využít u 1,3 milionu exekucí). Nyní půjde podle iniciátorů zákona na dlouhou dobu o poslední šanci zbavit se tímto způsobem státních dluhů. Jde však o to, zda na to dlůžníci budou mít finanční prostředky. Pomoct mohou jak rodiny, tak zaměstnavatelé, kteří se již v první vlně ukázali být významnými pomocníky zadluženým zaměstnancům. Pomoct mohou také finanční sbírky na tento účel. Bez peněz se nikdo neoddluží a vzhledem k tomu, že jsou lidé v exekucích, našetřené finanční prostředky nemají.

Milostivé léto II – hlavní změny v bodech:

1. povinní bude nově muset ve stanovené lhůtě soudnímu exekutorovi písemně sdělit, že žádá o zahájení postupu podle právní úpravy tzv. milostivého léta
2. povinný bude moct požádat exekutora o sdělení výše částky, která má být uhrazena pro splnění podmínek tzv. milostivého léta, a exekutor bude povinen do 15 dnů odpovědět
3. paušální náhrada nákladů exekuce je stanovena na 1 500 Kč bez DPH, tj. 1 815 Kč včetně DPH.

Soubory ke stažení

Milostivé léto_leták

(www.zpravy.cirkev.cz)