Papež označil hlad ve světě za skandál a zločin proti lidským právům

^{Foto: Vatican Media}

Výzva, skandál, zločin, nespravedlnost – těmito zcela jasnými slovy papež označuje hlad ve světě, absenci potravinové bezpečnosti a podvýživu v koronavirové éře. František vítá přípravné setkání a vyzdvihuje jeho důležitost, neboť „pandemie nás upozornila na systémovou nespravedlnost, která podrývá jednotu lidské rodiny a projevuje se chudobou i škodami, působenými naší Zemi tím, že nezodpovědně užíváme, či spíše zneužíváme statky, které do ní Bůh vložil.“

Žádá se radikální změna
Papež proto vybízí k radikální změně, k níž nelze dospět pouhým nasazením technologie, která by zvýšila produktivnost planety. Jediným výsledkem by totiž byla „sterilizace přírody a rozšíření pouští, jak vnějších, tak vnitřních – duchovních.“ Nestačí vyrábět množství jídla, pokud mnozí lidé nadále zůstávají bez každodenního chleba, což je „skutečný skandál a zločin pošlapávající základní lidská práva.“ Všichni se mají podílet na vymýcení takovéto nespravedlnosti konkrétními skutky, dobrým příkladem a odvážnou místní i mezinárodní politikou.

Potravinové systémy mají být udržitelné a respektovat životní prostředí
Papež předkládá některá specifická doporučení: změna potravinových systémů má v první řadě probíhat pozorně a správně, aby byly udržitelné z hlediska životního protředí a ctily místní kultury. Cílem je „zvýšit odolnost místního hospodářství a posílit ho, zlepšit výživu, snížit plýtvání potravinami a poskytovat zdravou stravu, přístupnou všem lidem.“ Druhého cíle udržitelného rozvoje – vymýcení hladu – je třeba dosáhnout vnitřní změnou, nikoli pouhou produkcí potravin, varuje František. Vyžaduje to „novou mentalitu, celostní přístup a plánování takových potravinových systémů, které by chránily zemi a dbaly na důstojnost člověka.“

Ústřední postavení zemědělského sektoru
Světu je dnes nutné zajistit dostatečnou výživu, aniž bychom ohrozili jeho budoucnost. Zemědělské odvětví si proto podle papeže Františka zaslouží přednostní úlohu v rozhodovacích politických a hospodářských procesech, a zejména „drobní zemědělci a rolnické rodiny mají být privilegovanými činiteli, jejichž tradiční moudrost nelze zanedbávat.“

Rodina jako zásadní složka potravinových systémů
Jak naopak papež zdůrazňuje, „rodina je zásadní složkou potravinových systémů, protože se v ní učíme užívat plodů Země, aniž bychom s nimi špatně zacházeli, a osvojujeme si životní styl respektující osobní i společné dobro.“ Je tedy třeba plně vyhovět potřebám venkovských žen, mladých lidí a zemědělců v nejchudších a nejodlehlejších oblastech za pomoci účinných politických opatření. František přiznává, že plánování solidárních potravinových systémů leckdy stojí v cestě mocné ekonomické zájmy, avšak zároveň naléhá na zachování plodného multilateralismu, zásadního pro spravedlnost, mír a jednotu lidstva.

Františkův sen: ať nikdo nezůstane pozadu
Všem přísluší odpovědně uskutečňovat sen, v kterém by svět hojně oplýval chlebem, vodou, léky a prací, určenými především těm nejchudším. Svatý stolec i katolická církev chtějí přispívat k takovému ušlechtilému cíli a nabízejí svou sílu i vůli, skutky i moudrá rozhodutí. Ať nikdo nezůstane pozadu a každý člověk může uspokojit své základní potřeby, abychom tak utvářeli pokojnou, blahobytnou a skutečně bratrskou společnost, uzavírá papež František dnešní poselství do Organizace OSN pro výživu a zemědělství.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}

(www.cirkev.cz)

Dokumentaristé Paměti národa hledají svědectví!

Vážení čtenáři,

dovolujeme si Vás touto cestou oslovit jménem projektu Paměť národa.

Už bezmála 20 let zaznamenáváme příběhy lidí, kteří v průběhu 20. století prožili na vlastní kůži osudové momenty naší historie. Vytváříme sbírku Paměť národa, jedná se o největší středoevropský soubor vzpomínek zpracovaných metodou tzv. orální historie. Některé příběhy jsou pohnuté a dramatické, ale zajímají nás i lidé, kteří neprožili chvíle vyloženě tragické. Všech obyvatel na našem území se totiž ony osudové historické momenty nějak dotkly. 

Lidé museli opouštět své sny, museli se přizpůsobovat, byli svědky nespravedlností. Ve společnosti prostoupené lží museli pravdu, kterou svými životy žili, tajit či skrývat. V těžké situaci byli právě lidé věřící, kteří svou víru chtěli prožívat naplno. A to znamená neskrývat ji. Znamená to o své víře v Boha mluvit naprosto otevřeně. A to samo o sobě v době totality znamenalo, že pevně věřící člověk bude mít problémy… Že se dostane do konfliktu s vládnoucí komunistickou mocí. 

Pamětníci, kteří tuto dobu prožili, odcházejí, a my chceme stůj co stůj zachytit co nejvíce příběhů. Chceme, aby současným i budoucím generacím připomínaly, jak hořké chvíle lidé prožívali. Co to znamenalo žít v Československu ve 20. století a být věřícím? Dovolujeme si vás proto požádat o pomoc.

Mezi pravidelnými návštěvníky vašeho kostela jsou jistě i lidé, kteří za sebou mají pohnuté osudy. V lavicích vedle vás možná sedávají bývalí muklové z uranových dolů, lidé vyšetřovaní Státní bezpečností, lidé, kteří někomu pomáhali překonat československé hranice, nebo se o to dokonce sami pokusili. Jsou mezi vámi lidé, kteří byli kvůli své víře v Boha perzekvováni. Pomozte nám je najít!

Osudy věřících lidí, kteří za svou víru pykali, nám nejsou lhostejné.

Lidé pracující pro projekt Paměť národa vnímají, jak je současná doba pro starší lidi složitá. Naše organizace i přes všechny problémy minulého roku nepřestala vzpomínky pamětníků natáčet. Připravili jsme kufříky pro distanční natáčení, díky nim jsme mohli pořizovat nahrávky, aniž by pamětníci podstupovali jakékoliv riziko nákazy. A po uklidnění epidemiologické situace se nám podařilo znovu zahájit provoz studií, ve kterých vzpomínky pamětníků zaznamenáváme.

Jde nám o čas. Tento závod musíme zákonitě prohrát. Jeho smyslem však není vítězství, ale prosté dosažení cílové pásky. A naším cílem je naopak pomoci udržet historickou paměť. Kdo v cíl pevně věří, dosáhne ho. Pomozte nám, buďte při tom závodě naším větrem v zádech. Pokud víte o někom, kdo by nám své svědectví měl předat, nebo jste sami nositeli takových vzpomínek, kontaktujte nás na údajích uvedených níže.
telefon: (+420) 257 316 966, e-mail: pametnici@postbellum.cz
S vřelým pozdravem

Dokumentaristé Paměti národa

(www.cirkev.cz)

Papež: Mladí a staří se potřebují navzájem

„Prarodiče a vnoučata, mladí a staří společně ukázali jednu z krásných tváří církve a demonstrovali spojení mezi generacemi. Vyzývám vás, abyste tento den oslavili v každé komunitě a navštívili prarodiče a starší lidi, kteří jsou nejvíce osamělí, a předali jim mé poselství inspirované Ježíšovým příslibem: „Já jsem s vámi každý den.“
Prosím Pána, aby nám, kteří jsme starší, tento svátek pomohl odpovědět na jeho volání v tomto životním období a ukázal společnosti hodnotu přítomnosti prarodičů a starších lidí, zvláště v této kultuře odmítání. Prarodiče potřebují mladé lidi a mladí lidé potřebují prarodiče: musí spolu mluvit, musí se setkávat! Prarodiče jsou mízou historie, která stoupá a dává sílu rostoucímu stromu. 
Připomíná mi to – myslím, že jsem to kdysi citoval – úryvek jednoho básníka: „Všechno, co má strom, který kvete, pochází z toho, co je ukryté v zemi“. Bez dialogu mezi mladými lidmi a jejich prarodiči se dějiny neposunou kupředu, život se neposune kupředu: musíme se tím znovu zabývat, je to výzva pro naši kulturu. Babičky a dědečkové mají právo snít, když se dívají na mladé lidi, a mladí lidé mají právo na odvahu, když si berou mízu od svých prarodičů. Prosím, udělejte to: sejděte se s prarodiči a mladými lidmi a promluvte si, popovídejte si. A to udělá radost všem.”

Promluva před polední modlitbou Anděl Páně v neděli 25.7.
 
Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této nedělní liturgie vypráví slavnou epizodu rozmnožení chlebů a ryb, kdy Ježíš nasytil asi pět tisíc lidí, kteří si ho přišli poslechnout (srov. J 6,1-15). Je zajímavé sledovat, jak tento zázrak probíhá: Ježíš nevytváří chleby a ryby z ničeho, ale pracuje s tím, co mu učedníci přinesou. Jeden z nich říká: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tolik lidí?“ (v. 9). Je to málo, je to nic, ale pro Ježíše to stačí.

Zkusme se nyní vžít do situace tohoto chlapce. Učedníci ho požádají, aby se s nimi podělil o všechno, co má k jídlu. Zdá se, že je to nesmyslný návrh, ba dokonce nespravedlivý. Proč připravit člověka, navíc malého kluka, o to, co si přinesl z domova a má právo si to nechat pro sebe? Proč brát jednomu člověku to, co stejně nestačí k nasycení všech? Z lidského hlediska je to nelogické. Ale ne pro Boha. Naopak, díky tomuto malému daru bez nároku na odměnu, a proto hrdinskému, může Ježíš nasytit všechny. To je pro nás velké poučení. Říká nám, že Pán může udělat mnoho i s tím málem, které mu dáme k dispozici. Bylo by hezké se každý den ptát sami sebe: „Co dnes přináším Ježíši?“. On může udělat mnoho s naší modlitbou, s gestem lásky k druhým, dokonce i s naší bídou, kterou jsme mu předali do jeho milosrdenství. Dějme naše málo Ježíšovi. On dělá zázraky. Takto Bůh rád jedná. Dělá velké věci z maličkostí, z darovaných věcí.

Všichni velcí hrdinové Bible – od Abraháma přes Marii až po dnešního chlapce – ukazují tuto logiku maličkosti a darování. Logika maličkosti a darování. Logika darování je tak odlišná od té naší. Snažíme se hromadit a zhodnocovat to, co máme, ale Ježíš nás žádá, abychom dávali, abychom ubírali. My rádi přidáváme, rádi přidáváme; Ježíš rád ubírá, rád něco odebírá, aby to dal druhým. Chceme znásobovat sami pro sebe. Ježíš oceňuje, když se dělíme s druhými, když se dělíme. Je zajímavé, že v evangeliích, která popisují rozmnožení chlebů, se sloveso „rozmnožit“ nikde nevyskytuje. Naopak, použitá slovesa mají opačné znaménko: „lámat“, „dávat“, „rozdělovat“ (srov. v. 11; Mt 14,19; Mk 6,41; Lk 9,16). Sloveso „rozmnožit“ se tam však nepoužívá. Skutečným zázrakem, říká Ježíš, není rozmnožení, které vyvolává chloubu a moc, ale rozdělování, sdílení, které nechává růst lásku a umožňuje Bohu konat zázraky. Zkusme se více dělit. Zkusme tento způsob, který nás učí Ježíš.

Ani v dnešní době neřeší množení statků problémy bez spravedlivého sdílení. Na mysl přichází tragédie hladu, která postihuje zejména ty nejmenší. Bylo spočítáno, že každý den na světě zemře v důsledku podvýživy asi sedm tisíc dětí mladších pěti let, protože nemají dostatek jídla. Tváří v tvář takovým skandálům se Ježíš obrací i na nás s výzvou, podobnou té, kterou pravděpodobně přijal chlapec z evangelia, který nemá jméno a v němž se všichni můžeme vidět: „Odvahu! Ddej to málo, co máš, své talenty a majetek, dej to k dispozici Ježíši a svým bratřím a sestrám. Nebojte se, nic se neztratí, protože když se dělíte, Bůh to rozmnožuje. Zažeňte falešnou skromnost a pocit nedostatečnosti, věřte mi. Věřte v lásku, věřte v sílu služby, věřte v sílu bezplatnosti.“

Kéž nám Panna Maria, která odpověděla „ano“ na bezprecedentní Boží nabídku, pomůže otevřít naše srdce Pánovým pozváním a potřebám druhých.

_{Zdroj: Vatican News, přeložil P. Petr Vacík}

(www.cirkev.cz)