Dnes, 11. února, slavíme zjevení Panny Marie v Lurdech, kde se v roce 1858 osmnáctkrát zjevila čtrnáctileté dívce Bernadetě Soubirous. Toto zjevení, které se odehrálo v jeskyni Massabielle, přineslo výzvu k modlitbě a pokání za hříšníky. Panna Maria zde vystoupila jako Neposkvrněné Početí a ukázala cestu k duchovnímu uzdravení, které má přednost před uzdravením tělesným.

Panna Maria se v Lurdech objevila v době, kdy ve Francii víra oslabovala a svobodní zednáři šířili ideály liberalismu a uvolněné morálky. Hlavní poselství Matky Boží bylo jasné: „Pokání!“ Výzva k obrácení byla namířena nejen k Bernadetě, ale ke všem lidem. Panna Maria, bez poskvrny hříchu a plná lásky k hříšníkům, žádala, aby lidé bojovali proti hříchu, který je největším zlem. Pravá láska k bližnímu nemůže být vlažná vůči hříchu – naopak, vede k duchovnímu zápasu za spásu duší.  

Lurdy jsou dnes známé zejména pro svůj léčivý pramen a četná zázračná uzdravení. Často se ale zapomíná, že největším zázrakem je uzdravení duše. Pramen, který vytryskl poté, co Bernadeta na pokyn Panny Marie vyhrabala hlínu a umyla se vodou smíšenou s blátem, je znamením víry – voda se stává prostředkem Božího působení, ale pravé uzdravení přichází skrze víru a svátosti, především při adoraci Nejsvětější svátosti, která je v Lurdech častým místem milosti.  

Jedním z nejvýznamnějších okamžiků lurdských zjevení bylo představení Panny Marie 25. března 1858. Na opakované otázky Bernadety odpověděla slovy v místním dialektu: „Què soy l´immaculada Councepciou“ – „Jsem Neposkvrněné Početí“. Tento titul byl církví oficiálně vyhlášen jako dogma o pouhé čtyři roky dříve, v roce 1854 papežem Piem IX. Bernadeta, neznalá teologických pojmů, tímto prohlášením získala důkaz pravosti svého vidění. Lurdy tak potvrdily tuto pravdu víry a daly světu silné znamení mariánské přítomnosti.  

Poslední zjevení se odehrálo 16. července, kdy se Panna Maria opět ukázala s růžencem v ruce. Tím nám dává jasný vzkaz: modlitba růžence je mocným nástrojem milostí a požehnání. Skrze tuto modlitbu můžeme vyprošovat milosti nejen pro sebe, ale i pro ty, kdo potřebují Boží blízkost a uzdravení.  

Slavení památky Panny Marie Lurdské bylo oficiálně ustanoveno papežem Lvem XIII. v roce 1891 a o šestnáct let později rozšířeno na celou církev papežem sv. Piem X. Dnes Lurdy zůstávají nejen místem zázraků a poutí, ale především připomínkou výzvy k obrácení, pokání a pevné víře, která otevírá cestu k pravému uzdravení – uzdravení duše.

Zdroj: Catholica

(www.cirkev.cz)

Papež František zveřejnil svůj modlitební úmysl na únor 2025, ve kterém vyzývá křesťany k modlitbě za povolání ke kněžskému a řeholnímu životu.

Úmysl papeže

Za povolání ke kněžskému a řeholnímu životu

Modleme se, aby církevní společenství byla schopna přijmout touhy i pochybnosti mladých lidí, kteří se cítí být voláni ke Kristovu poslání v kněžském nebo řeholním životě.

Důvěra nám dává chuť do života a naopak zase zklamaná důvěra nám chuť do života bere. Neomezená důvěra nás nejvíc sblíží s druhým, ale právě tatáž slepá důvěra nás může nechat zatrpknout do smrti. Důvěra je tedy dvojsečná zbraň: musíme se jí učit. V duchovním povolání je klíčový jeden, někdy opomíjený okamžik: Opustit dosavadní a vydat se do neznáma. Nejčastěji je přechod k dospělosti nutně spjat s pochybnostmi vůči rodičům. Přesto nikdy nemůžeme dostatečně docenit to, co pro každého znamená matka. Ale i ona je jen obrazem Toho, komu lze důvěřovat bez výhrad. V duchovním povolání je rozhodující vnitřně poznat, komu mohu věnovat svou úplnou důvěru: ten je jenom Jediný. Kdo? „Kdo je z Boha, slyší slovo Boží.“ (Jan 8,46) Bez duchovního zápasu nikdy povolání nedozraje k plně svobodnému a dospělému, neodvolatelnému ano k tomu, k čemu Bůh volá.

Národní úmysl

Za nemocné

Modleme se, aby se nemocní přimkli k Ukřižovanému Kristu a z jeho utrpení stále čerpali novou sílu

Podle Charlese de Foucaulda, francouzského mnicha žijícího poustevnickým způsobem života mezi Tuaregy na Sahaře v Alžíru (v roce 1916 byl zavražděn před svojí poustevnou), je milost prožívat Boží přítomnost v nemocných a chudých mystickým darem. Říká: „Trvalá modlitba, to znamená prožívat přítomnost Boží, je nepochybně mystické obdarování. (…) Když opatruji nemocné, zdá se mně, že Ho vidím, že Ho hmatám, že mám skoro hmotný styk s tělem Krista Pána. Jistě je třeba hned nato navštívit Boha v kapli. Ale tam Ho přímo smyslově necítím jako zde. Dary mystické modlitby nejsou dány všem, alespoň ne mně. Já cítím Boží přítomnost víc, když se starám o nemocné nebo dávám jíst dětem

Přinášíme druhý díl z cyklu minipodcastů Johany Bronkové, historičky umění a dlouholeté redaktorky vatikánského Dikasteria pro komunikaci, který je věnován Andělskému mostu.

Na Andělském mostě začíná poslední etapa pouti do baziliky svatého Petra. Bylo tomu tak již během prvního jubilea v roce 1300, jak píše Dante v Božské komedii. V 17. století Bernini a sochaři z jeho dílny vytvořili pro tento most deset soch andělů s nástroji Kristova umučení. Od té doby most připomíná poutníkům cenu jejich vykoupení.

O místech, na která se putovalo dávno i nedávno. O dílech umělců, před nimiž se celé generace našich předků učily vnímat krásu. O svědectvích víry, v nichž se země spojuje s nebem. Přinášíme první díl minipodcastů od Johany Bronkové, historičky umění a dlouholeté redaktorky vatikánského Dikasteria pro komunikaci.