3. září slaví katolická církev svátek svatého Řehoře Velikého (papeže Řehoře I.), mnicha, mystika a reformátora, který v 6. století nově definoval papežský úřad tím, že se prohlásil za „služebníka Božího“. Poznávacím znamením svatého Řehoře, který byl nazýván „magno“ (z latinského magnus, velký), byla jeho prostota. Jako hlava církve disponující velkou mocí se chápal jako nejpokornější služebník ze všech. Právě v tom spočívá jeho velikost, že se uměl učinit malým, aby byl velký po Kristově vzoru.

Svatý Řehoř byl šedesátým čtvrtým papežem katolické církve; patří do skupiny čtyř latinských církevních otců a je počítán mezi učitele církve. Za zmínku také stojí, že Řehoř I. byl prvním mnichem, který obsadil Petrův stolec. Jednou řekl: „Kde je láska, tam se dějí velké věci“, a jeho příkladný život to v mnoha ohledech dosvědčuje.

Řehoř nařídil sestavit hudbu a starobylé antifony zpívané v církvi a prosazoval hudební styl a strukturu, které považoval za příznivé pro liturgii – jejímž středem je eucharistie -, což bylo dědictvím toho, co se tehdy nazývalo Schola Cantorum [Škola těch, kteří zpívají]. Tímto způsobem přispěl k vývoji toho, co se později začalo nazývat právě „gregoriánský chorál“, jako způsob uctění památky světce.

V tomto úkolu byl svatý Řehoř velmi prozíravý: podařilo se mu shromáždit dlouhou tradici křesťanského zpěvu – zrozenou v katakombách -, která nyní mohla k potěše lidského ducha znít v chrámech. Bohužel se velká část tohoto „antifonáře“ (hudebního záznamu) ztratila, dokud ji na počátku 20. století neobnovil papež svatý Pius X., aby se navždy stala „oficiálním zpěvem katolické církve“.

O svatém Řehoři Velikém lze napsat mnoho dalších věcí, například jeho zásah do nauky o „očistci“, což je téma, které se různými způsoby zabývá teologií spásy. Prozatím postačí, když se obrátíme ke slovům papeže Benedikta XVI, který se při generální audienci 28. května 2008 zmínil o svatém Řehoři Velikém těmito slovy: „V katastrofální, ba zoufalé době svatý Řehoř uměl vytvořit mír a dát naději. Tento Boží muž nám ukazuje, kde jsou pravé zdroje míru a odkud pochází skutečná naděje; stává se tak průvodcem i pro nás dnes“.

Zdroj: Aciprensa

(www.cirkev.cz)

Pod nezvyklým názvem Porciunkule se skrývá svátek Panny Marie Andělské slavený podle staré františkánské tradice 2. srpna. Se slavením svátku je spojena možnost získat plnomocné odpustky.

Svátek Porciunkule připadající na 2. srpna připomíná zasvěcení farního kostela v Assisi, zvaného Portiuncule neboli „malý díl“.

Porciunkule  byla postavena ke cti Panny Marie Andělské ve čtvrtém století a v době svatého Františka už chátrala. Kostel, který se tehdy nacházel kousek od Assisi, se stal „mateřským domem“ františkánských řádů.

„Ačkoli si František uvědomoval, že nebeské království se nachází v každém příbytku na zemi … přesto poznal, že kostel Panny Marie v Porciunkule je naplněn hojnější milostí a častěji jej navštěvují nebeští duchové,“ uvádí se v „Životě svatého Františka“, který napsal mnich Tomáš z Celana. „Proto říkával svým bratřím: ‚Dbejte na to, synové moji, abyste nikdy neopouštěli toto místo. Budete-li vyhnáni jedněmi dveřmi, vraťte se druhými, neboť toto je skutečně svaté místo a Boží příbytek.“

Porciunkule, poměrně malá kaple, se nyní nachází uvnitř velké baziliky, která kolem ní byla postavena, aby ji uzavírala a chránila.

Odpustky a jejich tradice

K udělení odpustků Porciunkule došlo v roce 1216, kdy se svatý František vydal s bratrem Maseem do Perugie za papežem Honoriem III. Noc předtím se mu v kapli Panny Marie Andělské v Assisi zjevil sám Kristus a Panna Maria obklopená anděly. Při tomto zjevení světec požádal Pána, aby udělil odpustky všem, kdo navštíví kostel zasvěcený Panně Marii pod názvem Marie Andělská. Pán souhlasil a přikázal mu, aby se vydal do Perugie a získal od papeže vytouženou milost. Svatý otec milost udělil.

Ještě v roce 1216 udělil papež Honorius III. na žádost sv. Františka možnost získat plnomocné odpustky za navštívení této kaple. Pozdější papežové odpustky rozšířili na všechny františkánské baziliky, katedrály a farní kostely. Papež Pavel VI. toto privilegium poupravil papežskou konstitucí Indulgentiarium Doctrina tak, že plnomocné odpustky získá každý, kdo 2. srpna navštíví jakýkoli farní kostel a splní obvyklé podmínky. 

Odpustek je odpuštění trestu za již odpuštěné hříchy a může být plnomocný nebo částečný. Plnomocný odpustek vyžaduje, aby byl člověk ve stavu milosti do vykonání skutků a měl úplný odstup od hříchu. Osoba se také musí svátostně vyzpovídat ze svých hříchů a přijmout svaté přijímání přibližně 20 dní před nebo po odpustkovém úkonu.

Zdroj: Catholic News Agency, ofm.cz 

(www.cirkev.cz)