Archiv autora: o. Vilém

Dnešní odpoledne bude plné masopustního veselí. 🙂

Sv. Valentina si církev připomíná každoročně 14. února. Podle tradice je patronem mladých lidí a zvláště jejich čisté a oddané lásky. K sv. Valentinu se pojí dvojí tradice, a to sice křesťanská a předkřesťanská. Za císaře Claudia II. Gothica (268-270) byl sv. Valentin knězem v Římě. Legenda uvádí, že kněz Valentin tajně sezdával budoucí římské vojáky, protože vojákům bylo v té době císařem zakázáno vstupovat do manželství. Zřejmě odtud pramení vztah k svátku zamilovaných. Rozšířené svatovalentinské oslavy zřejmě pocházejí od svátku biskupa Valentina z Terni, který ovšem není uváděn v martylogiu a žil na počátku 3. století po Kristu. Lze také říci ve společenském kontextu, že se jednalo o křesťanské nahrazení starších pohanských římských slavností. Ty se konaly v antickém Římě 14. února, a byla při nich oslavována bohyně Juno, považovaná za ochránkyni partnerských vztahů v manželství a ochránkyni rodin.

V moderním světě se svatovalentinské oslavy jako svátku zamilovaných rozšířily z anglosaských zemí do celého světa a nabyly různých forem. Pojí se k nim posílání svatovalentinských pohlednic, tzv. „valentinek“. Ty lze vystopovat již od 15. století, kdy takovou zamilovanou „valentinku“ prý manželce z londýnského vězení poslal orleánský vévoda Charles. Tradicí se „valentinky“ staly až v 19. století.

V litoměřické diecézi se nachází poutní kostel sv. Valentina v Novosedlicích, a je jedním z deseti hlavních poutních míst v diecézi s úctou ke svatým. Původní gotický kostel pochází ze 14. století a byl připomínán písemně roku 1384 jako farní kostel. V letech 1710-1711 byl kostel zbarokizován. V letošním roce však v novosedlickém kostele probíhá rozsáhlá stavební rekonstrukce a je pro bohoslužby uzavřen. I když zde tedy letos není poutní mše svatá, můžeme se těšit, že v budoucnu tento poutní kostel se opět zaskví v plné kráse.

Ke svatému Valentinu se však můžeme pomodlit kdekoliv, a těm, kteří se připravují na svátost manželství, či v manželství již žijí, vyprošovat mnoho Božího požehnání.

Zdroje:
Wikipedie
Světci k nám hovoří  
Jaroslav Macek, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, 1997

Foto: M. Davídková

(www.dltm.cz)

Světový den nemocných má svůj původ ve zjevení Panny Marie v Lurdech,  kdy 11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirousová ve skalní jeskyni „de Massabielle“ poblíž Lurd ve Francii Pannu Marii. Zjevení se opakovalo do 16. července ještě sedmnáctkrát. K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet postižených nejrůznějšími neduhy. Církevně uznaných zázračných uzdravení za prvních sto let od zjevení bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí. Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky a podnítila péči o trpící a nemocné. Slavení dnešní památky povolil papež Lev XIII. v roce 1891 a sv. Pius X. ji v roce 1907 rozšířil na celou církev.

V litoměřické diecézi, tak jako i v jiných diecézích po celém světě, se konají modlitby za nemocné, zdravotní personál a všechny, kdo se o nemocné starají. V nemoci lidé prožívají svou účast na Kristově kříži a jejich utrpení pak může dávat smysl. Sv. Jan Pavel II. k tomu říká: „Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam.“

Ať tedy Kristus dá pocítit všem nemocným a trpícím, že je s nimi a ví o nich, a přímluva Panny Marie ať je provází, zvláště v den připomínky lurdského zjevení.

(www.dltm.cz)