Archiv článků za měsíc: Únor 2026
Druhá bohoslužba Roku smíření
Druhá bohoslužba Roku smíření
5. 2. 2026, Jiří Nývlt
Biskup Stanislav Přibyl zve ke druhému modlitebnímu setkání Roku smíření. Tentokrát se uskuteční v Mladé Boleslavi v tamním chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
Ekumenická bohoslužba, kterou povede biskup Stanislav Přibyl je připravena na 10. února v 18.00. Mezi přítomné dorazí k modlitbě také patriarcha Československé církve husitské Tomáš Butta. Účast přislíbili i místní duchovní řeckokatolické církve a nekatolických křesťanských společenství a církví.
Na závěr promluví zástupce německé ambasády, atašé Rüdiger Heinrich, který oslovil věřící už při lednovém setkání Roku smíření během pouti ve Filipově.
„Srdečně zvu všechny, komu leží na srdci téma smíření, hojení ran a hledání pokoje, jak jsme to začali u Panny Marie Filipovské. Budeme opět prosit za vztahy mezi oběma národy a připomínat si nejen hrůzy války, ale také poválečného odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Tentokrát i se sestrami a bratry z jiných církví,“ připomněl biskup Stanislav Přibyl.
Mladá Boleslav – za války i po ní
Historik a archivář litoměřického Martin Barus připravil krátký přehled o válečných a poválečných událostech ve městě a okolí.
V Mladé Boleslavi se krutá doba 2. světové války projevila v mnoha rovinách, jak bychom se snad u vnitrozemského českého města ani nenadáli. Za mnohé hovoří, že zde sídlila venkovní služebna gestapa. Už v červnu 1940 bylo z mladoboleslavského hradu vytvořeno internační středisko (někdy se též užívá termín shromaždiště) pro Židy z Mladé Boleslavi, Bělé pod Bezdězem, Debře a Bakova nad Jizerou. Dalších dva a půl roku žilo v rozlehlých a chladných prostorách hradu přes 200 lidí. Ve dnech 13. a 16. ledna 1943 odtud byly vypraveny dva transporty do Terezína, do nichž byli zařazeni také Židé z širšího okolí od Jičína po Mělník. Celkem bylo takto odvezeno 1 043 osob, z nichž jen 48 přežilo.
Ačkoliv obecně vnímáme 9. květen 1945 jako den osvobození, v Mladé Boleslavi má zcela jiné souvislosti. Ve snaze zabránit jednotkám německé armády v dalším ústupu bombardovalo sovětské letectvo právě v tento první den míru řadu měst a dopravních uzlů v Čechách. Mladá Boleslav byla jednou z nejvíce poškozených lokalit – zničeno bylo 32 domů, více jak 500 jich bylo poškozeno a o život přišlo přes 450 lidí. Z toho bylo 145 Čechů a přibližně 300 osob německé národnosti – jednalo se jak o příslušníky německé armády, tak povětšinou uprchlíky z východních oblastí ohrožených frontou. Mezi oběťmi se také uvádí několik dalších osob jiných národností. Shodou okolností byl svědkem náletu také litoměřický biskup Anton Alois Weber, který v převratných květnových dnech vizitoval farnosti na Mladoboleslavsku a uděloval zde biřmování a při náletu byl v nedalekých Plazích, kde se s tamním farářem Vojtěchem Koderou ukryl ve farním sklepě.
Tím však dramatické události nekončily. Ještě odpoledne 9. května došlo k přestřelce mezi místními povstalci a příslušníky jednotek SS, kteří se nakonec vzdali. Místní obyvatelstvo německé národnosti bylo postupně během května internováno. Doloženy jsou pak i různé přečiny, kterých se vůči němu dopouštěl člen tzv. Zajišťovacího oddílu Jiří Roubíček, který byl dokonce za své skutky stíhán, vyšetřován a krátce vězněn – propuštěn však byl v březnu 1947.
Modlitba Roku smíření (*.docx)
(www.dltm.cz)
Papež Lev XIV. jmenoval novým pražským arcibiskupem Mons. Stanislava Přibyla
Papež Lev XIV. jmenoval novým pražským arcibiskupem Mons. Stanislava Přibyla
Papež Lev XIV. jmenoval Mons. ThLic. Ing. Stanislava Přibyla, Th.D., Ph.D., CSsR, novým pražským arcibiskupem a metropolitou české církevní provincie. Dnes, 2. února 2026 v pravé poledne, zveřejnil tuto informaci Svatý stolec a ve stejnou dobu o tom v kapli pražského arcibiskupského paláce informoval apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo.
Mons. Stanislav Přibyl, dosavadní 21. litoměřický biskup, převezme vedení pražské arcidiecéze od jejího současného arcibiskupa Jana Graubnera jako její 38. arcibiskup a 26. primas český.
„Pax vobis – Pokoj vám“
Pro službu českého metropolity a pražského arcibiskupa si Stanislav Přibyl ponechá své původní biskupské heslo „Pax vobis – Pokoj vám“. „Je to pokoj v tom nejširším slova smyslu, jako Boží dar, který máme za úkol já i všichni lidé dobré vůle nést do společnosti, která často žije v napětí, nejistotě a únavě. Chci být i v pražské arcidiecézi pastýřem, který ve znamení tohoto pokoje naslouchá, povzbuzuje a propojuje,“ uvedl Mons. Přibyl po oznámení svého jmenování.
Jmenovaný arcibiskup zdůraznil, že si ve své nové roli klade za cíl i nadále „utvářet církev jako domov pro všechny věřící, který je ale otevřený všem lidem dobré vůle, především těm, kteří stojí v jakémkoli smyslu slova na okraji společnosti“. Svůj nový úkol přijal od papeže Lva XIV. „s chvěním a vědomím tíhy zodpovědnosti, přesto však v důvěře v Boha a s radostí“.
Mons. Stanislav Přibyl se ujme úřadu pražského arcibiskupa 25. dubna v 11 hodin při slavnosti intronizace (již je nositelem biskupského svěcení). Do té doby zůstává administrátorem (správcem) své původní, tedy litoměřické diecéze.
Pastorační a organizační zkušenost
Mons. Přibyl působil jako duchovní správce v Příbrami na Svaté Hoře, v letech 2002–2008 byl provinciálem redemptoristů a zároveň prezidentem Arcidiecézní charity Praha. V roce 2009 jej tehdejší litoměřický biskup Jan Baxant jmenoval svým generálním vikářem. Od roku 2016 zastával funkci generálního sekretáře České biskupské konference, kde se podílel na koordinaci celocírkevních projektů, komunikaci s veřejností a mezinárodních vztazích. Dne 23. prosince 2023 jej papež František jmenoval 21. litoměřickým biskupem a biskupské svěcení přijal 2. března 2024.
(Více informací o Stanislavu Přibylovi v přiloženém životopise)
Arcibiskup Přibyl: Prioritou je překonat polarizace, překlenout vzdálené břehy
Arcibiskup Přibyl: Prioritou je překonat polarizace, překlenout vzdálené břehy
Papež Lev XIV. jmenoval dnes, v pondělí 2. února, pražským arcibiskupem dosavadního litoměřického biskupa Stanislava Přibyla. V exkluzívním rozhovoru pro Vatikánská média nově jmenovaný arcibiskup vypočítává mezi svými prioritami práci na překonání polarizace v církvi i ve společnosti, pozornost k hledající mladé generaci a pěstování přátelství ve společenství kněží.
Leží mi na srdci především smír uvnitř církve. Snaha o něj musí být podle mého přesvědčení prvním krokem. Není to záležitost jen církve a jen pražské arcidiecéze. Často to vypadá tak, že když se dostaneme k nějaké myšlence, tak nejprve zkoumáme, kdo to řekl či napsal a pak podle toho hodnotíme obsah. Všechno je příliš ad hominem.
Co se týče pastoračních výzev?
Rezonuje ve mně, to, co říká papež Lev, pokud se obrací k takzvanému „starému kontinentu“ nebo pokud přemýšlí o „starém světě“. Selhalo předávání víry z generace na generaci a je potřeba nové evangelizace. Z reality litoměřické diecéze vím, že tato cesta je nosná. Mám ovšem starost o jakýsi druhý krok, kdy už lidé Krista poznali nebo se s ním někde či nějak setkali, například při různých evangelizačních akcích. Musíme umět hledat cesty, abychom s těmito lidmi dokázali dále hovořit, doprovázet je a uvádět je do křesťanského života.
Jde současně o snahu představit Krista jako osobu, s níž se setkáváme, a která může a má ovlivnit člověku život (Benedikt XVI., Deus Caritas est, 1). Stejně tak je ovšem třeba představovat poklad víry, depositum fidei, který je církvi svěřen, aby jej chránila a sdílela s věřícími i všemi lidmi dobré vůle.
Jak už jsem uvedl v odpovědi na první otázku, shledávám nejen v pražské arcidiecézi, ale ve společnosti obecně velké rozdělení, napětí a názorové bubliny, které se zdají být nepřekonatelné. Je to hodně dané tím, že nás až příliš ovlivňují algoritmy sociálních sítí a zapomínáme na to, že „přátelé“ na sociálních sítích je úplně jiný pojem než je opravdové přátelství mezi lidmi. Jako svou úlohu vidím – a v tom opět zcela souzním s papežem Lvem XIV. – stavět mosty a překonávat bariéry mezi lidmi. Ještě přesněji to znamená propojovat ony sociální bubliny, které neumožňují lidem setkávat se s někým jiným než s těmi, kdo mají podobný nebo stejný názor a místo toho se navzájem hecují ke stále většímu a většímu rozdělení a napětí. Nechci také nikdy zapomenout na to, že Kristus je nad všemi bublinami a zájmovými skupinami a že jen v něm můžeme být skutečně jedno, což je motto papežovy služby –„In illo uno unum“. Ostatně to koresponduje i s mým biskupským heslem „Pax vobis“. Kristus přináší pokoj a v něm jsme jedno.
Bůh je náš společný Otec, my všichni jsme sestry a bratři. Myslím, že je dnes třeba, abychom sami pro sebe i pro svět, v němž žijeme, svědčili o tom, co se o křesťanech říkalo ve Skutcích apoštolů: že jsou to lidé, kteří drželi pevně pohromadě (Sk 2,44 a následující).
Jak chcete pracovat na sjednocení nebo smíření polarizované církve?
Je potřeba spolu mluvit a ještě více je potřeba naslouchat. Učím se to a pomáhá mi v tom synodální proces. Dále je to služba církve ve prospěch lidí. Máme školy, máme charitu, máme mnoho příležitostí, jak přispět k důstojnému každodennímu životu našich bližních. Tam, kde selhává slovo, protože zažíváme inflaci informací, tam je stále ještě velmi mocný skutek lásky. Spoléhám na to, že společné křesťanské svědectví a služba druhým spolu s vysvětlením důvodů naší naděje, jak to říká apoštol Petr ve svém prvním listě (1 Petr 3,15), je něco, co může přispět jak ke sjednocení uvnitř, tak k dobrému jménu navenek.
Praha je spojená s životem a smrtí svatého Jana Nepomuckého, o němž se říká, že je to svatý na mostě. I my máme být podobně jako on „svatí na mostě“ a svým životním postojem propojovat břehy, které se zdají často být nepřekonatelně vzdálené.
Pak je tu téma formace mladé generace. Nelze si nevšimnout, že v některých západních zemích roste nový zájem o katolickou církev. Jaká je situace v tomto ohledu u nás?
Trend je velmi podobný tomu, co se děje v západní Evropě, jen to zatím není tak razantní nárůst jako třeba ve Francii. Vidím to i tady v litoměřické diecézi: křty dospělých rostou, přicházejí i nová povolání. Velmi záleží na osobním svědectví a autenticitě našeho vztahu s Kristem a současně na živém prostředí v církvi. V tom druhém ohledu musíme být skutečně fratelli tutti, bratři a sestry, žít v přátelství.
Jednou z mých priorit je péče o presbyterium. Pokud jako biskup budu s kněžími a jáhny žít ve vztahu založeném na přátelské spolupráci a budovat na tomto lidském přátelství organismus presbyteria, uděláme velký kus práce. Ukážeme tím, že žít v církvi, sloužit církvi a v církvi, prožívat určité části svého života ve společenství církve, je atraktivní, a tím můžeme předat i jiným lidem touhu takto sloužit. Začne to křtem, ale může to pak pokračovat i v nějakém duchovním povolání. – Takovou zkušenost mám z litoměřické diecéze a Praha je od Litoměřic jen hodinu cesty…
(www.cirkev.cz)
Jmenování Mons. Stanislava Přibyla pražským arcibiskupem
Jmenování Mons. Stanislava Přibyla pražským arcibiskupem
Dnes, 2. února 2026, bylo v kapli pražského arcibiskupského paláce oznámeno jmenování Mons. Stanislava Přibyla pražským arcibiskupem. O rozhodnutí Svatého stolce informoval apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo.





