Papež Lev XIV. jmenoval Mons. ThLic. Ing. Stanislava Přibyla, Th.D., Ph.D., CSsR, novým pražským arcibiskupem a metropolitou české církevní provincie. Dnes, 2. února 2026 v pravé poledne, zveřejnil tuto informaci Svatý stolec a ve stejnou dobu o tom v kapli pražského arcibiskupského paláce informoval apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo.

Mons. Stanislav Přibyl, dosavadní 21. litoměřický biskup, převezme vedení pražské arcidiecéze od jejího současného arcibiskupa Jana Graubnera jako její 38. arcibiskup a 26. primas český.

„Pax vobis – Pokoj vám“

Pro službu českého metropolity a pražského arcibiskupa si Stanislav Přibyl ponechá své původní biskupské heslo „Pax vobis – Pokoj vám“. „Je to pokoj v tom nejširším slova smyslu, jako Boží dar, který máme za úkol já i všichni lidé dobré vůle nést do společnosti, která často žije v napětí, nejistotě a únavě. Chci být i v pražské arcidiecézi pastýřem, který ve znamení tohoto pokoje naslouchá, povzbuzuje a propojuje,“ uvedl Mons. Přibyl po oznámení svého jmenování. 

Jmenovaný arcibiskup zdůraznil, že si ve své nové roli klade za cíl i nadále „utvářet církev jako domov pro všechny věřící, který je ale otevřený všem lidem dobré vůle, především těm, kteří stojí v jakémkoli smyslu slova na okraji společnosti“. Svůj nový úkol přijal od papeže Lva XIV. „s chvěním a vědomím tíhy zodpovědnosti, přesto však v důvěře v Boha a s radostí“.

Mons. Stanislav Přibyl se ujme úřadu pražského arcibiskupa 25. dubna v 11 hodin při slavnosti intronizace (již je nositelem biskupského svěcení). Do té doby zůstává administrátorem (správcem) své původní, tedy litoměřické diecéze.

Pastorační a organizační zkušenost

Mons. Přibyl působil jako duchovní správce v Příbrami na Svaté Hoře, v letech 2002–2008 byl provinciálem redemptoristů a zároveň prezidentem Arcidiecézní charity Praha. V roce 2009 jej tehdejší litoměřický biskup Jan Baxant jmenoval svým generálním vikářem. Od roku 2016 zastával funkci generálního sekretáře České biskupské konference, kde se podílel na koordinaci celocírkevních projektů, komunikaci s veřejností a mezinárodních vztazích. Dne 23. prosince 2023 jej papež František jmenoval 21. litoměřickým biskupem a biskupské svěcení přijal 2. března 2024.

(Více informací o Stanislavu Přibylovi v přiloženém životopise)

Papež Lev XIV. jmenoval dnes, v pondělí 2. února, pražským arcibiskupem dosavadního litoměřického biskupa Stanislava Přibyla. V exkluzívním rozhovoru pro Vatikánská média nově jmenovaný arcibiskup vypočítává mezi svými prioritami práci na překonání polarizace v církvi i ve společnosti, pozornost k hledající mladé generaci a pěstování přátelství ve společenství kněží.

Leží mi na srdci především smír uvnitř církve. Snaha o něj musí být podle mého přesvědčení prvním krokem. Není to záležitost jen církve a jen pražské arcidiecéze. Často to vypadá tak, že když se dostaneme k nějaké myšlence, tak nejprve zkoumáme, kdo to řekl či napsal a pak podle toho hodnotíme obsah. Všechno je příliš ad hominem.

Co se týče pastoračních výzev?

Rezonuje ve mně, to, co říká papež Lev, pokud se obrací k takzvanému „starému kontinentu“ nebo pokud přemýšlí o „starém světě“. Selhalo předávání víry z generace na generaci a je potřeba nové evangelizace. Z reality litoměřické diecéze vím, že tato cesta je nosná. Mám ovšem starost o jakýsi druhý krok, kdy už lidé Krista poznali nebo se s ním někde či nějak setkali, například při různých evangelizačních akcích. Musíme umět hledat cesty, abychom s těmito lidmi dokázali dále hovořit, doprovázet je a uvádět je do křesťanského života.

Jde současně o snahu představit Krista jako osobu, s níž se setkáváme, a která může a má ovlivnit člověku život (Benedikt XVI., Deus Caritas est, 1). Stejně tak je ovšem třeba představovat poklad víry, depositum fidei, který je církvi svěřen, aby jej chránila a sdílela s věřícími i všemi lidmi dobré vůle.

Jak už jsem uvedl v odpovědi na první otázku, shledávám nejen v pražské arcidiecézi, ale ve společnosti obecně velké rozdělení, napětí a názorové bubliny, které se zdají být nepřekonatelné. Je to hodně dané tím, že nás až příliš ovlivňují algoritmy sociálních sítí a zapomínáme na to, že „přátelé“ na sociálních sítích je úplně jiný pojem než je opravdové přátelství mezi lidmi. Jako svou úlohu vidím – a v tom opět zcela souzním s papežem Lvem XIV. – stavět mosty a překonávat bariéry mezi lidmi. Ještě přesněji to znamená propojovat ony sociální bubliny, které neumožňují lidem setkávat se s někým jiným než s těmi, kdo mají podobný nebo stejný názor a místo toho se navzájem hecují ke stále většímu a většímu rozdělení a napětí. Nechci také nikdy zapomenout na to, že Kristus je nad všemi bublinami a zájmovými skupinami a že jen v něm můžeme být skutečně jedno, což je motto papežovy služby –„In illo uno unum“. Ostatně to koresponduje i s mým biskupským heslem „Pax vobis“. Kristus přináší pokoj a v něm jsme jedno.

Bůh je náš společný Otec, my všichni jsme sestry a bratři. Myslím, že je dnes třeba, abychom sami pro sebe i pro svět, v němž žijeme, svědčili o tom, co se o křesťanech říkalo ve Skutcích apoštolů: že jsou to lidé, kteří drželi pevně pohromadě (Sk 2,44 a následující).

Jak chcete pracovat na sjednocení nebo smíření polarizované církve?

Je potřeba spolu mluvit a ještě více je potřeba naslouchat. Učím se to a pomáhá mi v tom synodální proces. Dále je to služba církve ve prospěch lidí. Máme školy, máme charitu, máme mnoho příležitostí, jak přispět k důstojnému každodennímu životu našich bližních. Tam, kde selhává slovo, protože zažíváme inflaci informací, tam je stále ještě velmi mocný skutek lásky. Spoléhám na to, že společné křesťanské svědectví a služba druhým spolu s vysvětlením důvodů naší naděje, jak to říká apoštol Petr ve svém prvním listě (1 Petr 3,15), je něco, co může přispět jak ke sjednocení uvnitř, tak k dobrému jménu navenek.

Praha je spojená s životem a smrtí svatého Jana Nepomuckého, o němž se říká, že je to svatý na mostě. I my máme být podobně jako on „svatí na mostě“ a svým životním postojem propojovat břehy, které se zdají často být nepřekonatelně vzdálené.

Pak je tu téma formace mladé generace. Nelze si nevšimnout, že v některých západních zemích roste nový zájem o katolickou církev. Jaká je situace v tomto ohledu u nás?

Trend je velmi podobný tomu, co se děje v západní Evropě, jen to zatím není tak razantní nárůst jako třeba ve Francii. Vidím to i tady v litoměřické diecézi: křty dospělých rostou, přicházejí i nová povolání. Velmi záleží na osobním svědectví a autenticitě našeho vztahu s Kristem a současně na živém prostředí v církvi. V tom druhém ohledu musíme být skutečně fratelli tutti, bratři a sestry, žít v přátelství.

Jednou z mých priorit je péče o presbyterium. Pokud jako biskup budu s kněžími a jáhny žít ve vztahu založeném na přátelské spolupráci a budovat na tomto lidském přátelství organismus presbyteria, uděláme velký kus práce. Ukážeme tím, že žít v církvi, sloužit církvi a v církvi, prožívat určité části svého života ve společenství církve, je atraktivní, a tím můžeme předat i jiným lidem touhu takto sloužit. Začne to křtem, ale může to pak pokračovat i v nějakém duchovním povolání. – Takovou zkušenost mám z litoměřické diecéze a Praha je od Litoměřic jen hodinu cesty…

(www.cirkev.cz)

Dnes, 2. února 2026, bylo v kapli pražského arcibiskupského paláce oznámeno jmenování Mons. Stanislava Přibyla pražským arcibiskupem. O rozhodnutí Svatého stolce informoval apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo.

^{(www.cirkev.cz)}