V bazilice sv. Pavla za hradbami byla uzavřena předposlední Svatá brána Svatého roku 2025. Brána se zavírá, ale cesta obrácení a naděje zahájená v tomto Svatém roce, pokračuje, řekl kardinál James Michael Harvey, arcikněz této baziliky.

Včera byla Svatá brána uzavřena v bazilice sv. Jana na Lateránu a minulý čtvrtek v bazilice Santa Maria Maggiore. Poslední Svatou bránu zavře Lev XIV. na slavnost Zjevení Páně v bazilice sv. Petra 6. ledna, čímž se také symbolicky uzavře Svatý rok.

Kdo prošel Svatými dveřmi, musí nyní být svědkem toho, co prožil, protože svět potřebuje Krista, řekl kardinál Harvey ve své homilii. Americký kardinál připomněl, že dnes uzavřené dveře „jsou něčím víc než jen průchodem. Byly duchovním prahem, výzvou pro každého, aby opustil to, co tíží jeho srdce, a vstoupil do prostoru milosrdenství. Překročení tohoto prahu je uznáním, že spása vychází z pokorné důvěry v Toho, který jako jediný může dát našemu životu plný smysl a překonat veškeré nároky na soběstačnost“.

Kardinál Harvey připomněl, že mottem končícího Svatého roku byla slova svatého Pavla pohřbeného v této bazilice: Spes non confundit – naděje nemůže zklamat. S odkazem na encykliku Benedikta XVI. Spe salvi, americký kardinál zdůraznil, že ačkoli člověk ve svém životě potřebuje mnoho různých nadějí, malých i velkých, všechny se naplňují ve velké naději, kterou je sám Bůh. On je nadějí, která nemůže zklamat, protože je založena na Jeho věrné lásce.

(www.cirkev.cz)

V Římě byla uzavřena další Svatá brána: v bazilice sv. Jana na Lateránu. My však víme, že Vzkříšený přichází i přes zavřené dveře a nepřestává klepat na naše uzavřená srdce, řekl kard. Baldassare Reina, arcikněz Lateránské baziliky.

Uzavření Svatých bran v papežských bazilikách v Římě ohlašuje konec Svatého roku. 25. prosince se tento obřad již konal v bazilice Santa Maria Maggiore. Zítra je na řadě bazilika sv. Pavla za hradbami. Poslední Svatá brána bude uzavřena 6. ledna v bazilice sv. Petra. Provede to sám papež, a uzavře tak oficiálně oslavy Jubilejního roku.

Bazilika sv. Jana Lateránského je katedrálou římské diecéze. Proto obřad uzavření Svaté brány v tomto chrámu jménem Svatého otce vedl papežský vikář pro Řím a arciprezbiter této baziliky kardinál Baldassare Reina.

V homilii připomněl nesčetné zástupy poutníků, kteří v jubilejním roce putovali ulicemi Věčného města a procházeli Svatou bránou také v této Lateránské bazilice, aby se setkali se Spasitelem a zakusili Jeho milosrdenství.

„Pro naši diecézi začíná nová éra,“ řekl kardinál Reina. „Spojme své modlitby a síly, abychom byli místem, které zjevuje přítomnost Pána, které svědčí o Jeho blízkosti, a staňme se blízcí jeden druhému, nezapomínejme na nikoho, tak jako to činí Dobrý pastýř.“

(www.cirkev.cz)

Jubilejní rok se chýlí ke konci, jeho nejhlubší dar však zůstává. Papež Lev XIV. při poslední sobotní jubilejní audienci připomněl, že naděje nadále utváří cestu církve a vyzývá věřící, aby zůstali poutníky, kteří přinášejí život a obnovu do světa.

Na začátku své katecheze, v níž se zmínil o blížící se oslavě Vánoc, se papež zamýšlel nad významem křesťanské naděje – naděje, která není zakořeněna ve strachu, ale v blízkosti Boha zjevené v Ježíši Kristu.

Bez Krista, poznamenal, by hlásání, že „Pán je blízko“, mohlo znít hrozivě; v Ježíši se však stává příslibem milosrdenství. „V něm není žádná hrozba, ale odpuštění,“ řekl papež a poukázal na tajemství vtělení jako na definitivní znamení Boha, který dává život a stále jej obnovuje.

Svatý otec dále citoval slova svatého Pavla z Listu Římanům: „V naději jsme byli spaseni.“ Vysvětlil, že naděje není neurčitý pocit, ale živá, plodná síla. „Bez naděje jsme mrtví; s nadějí vycházíme na světlo,“ řekl a popsal naději jako teologickou ctnost, „Boží moc“, jež rodí život.

Pravá síla podle papeže nespočívá v nadvládě ani ve strachu. „To, co ohrožuje a zabíjí, není síla, ale pýcha, agresivní strach a zlo, které nic neplodí,“ uvedl Lev XIV. Boží síla je naproti tomu tvořivá a dává život – naděje proto není pasivním čekáním, ale aktivní spoluprací s Bohem na obnově světa.

Papež se v katechezi vrátil také k obrazu „sténání stvoření“, o němž mluví svatý Pavel. Vyzval věřící, aby naslouchali nejen „volání země“, ale i „volání chudých“, a upozornil na nespravedlnost světa, v němž se bohatství a zdroje stále více soustřeďují v rukou několika málo lidí. Připomněl, že Bůh určil stvoření všem, a zdůraznil: „Naším úkolem je dávat život, nikoli krást.“

I utrpení, poznamenal papež, dostává ve víře nový smysl: stává se „porodní bolestí“. Bůh nadále tvoří a lidé, neseni nadějí, jsou povoláni spolupracovat na tomto tvůrčím díle. „Dějiny jsou v rukou Boha a těch, kdo v něho doufají,“ uvedl.

Při zamyšlení nad mariánským rozměrem křesťanské modlitby poukázal papež Lev XIV. na Marii Nazaretskou jako na živý obraz naděje, která dává život. V ní, řekl, věřící vidí „jednu z nás, která rodí“, tu, jež dala „tvář, tělo a hlas Božímu Slovu“.

„Ježíš se chce znovu narodit,“ řekl papež. „Můžeme mu dát tělo a hlas. To je ono zrození, na které stvoření čeká. Doufat znamená vidět, jak se tento svět stává Božím světem,“ uzavřel.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz)