Jak krásné je ve dvaceti letech otevřít před Bohem své srdce dokořán, vpustit Jej dovnitř, aby nás pak vyvedl do věčných prostorů nekonečna, řekl Lev XIV. během mše svaté, která završila Jubileum mládeže. Spolu s Janem Pavlem II. zopakoval, že Ježíš vzbuzuje touhu, aby ze svého života učinili něco velkého. Povzbudil mladé, aby usilovali o to, co je skutečně veliké, o svatost. „Nespokojte se s něčím menším“ – apeloval Svatý otec. Ve stopách svého duchovního učitele, sv. Augustina, vyzval přes milion mladých lidí z celého světa na pláni Tor Vergata, aby podle jeho příkladu rozpoznávali touhy ve svých srdcích a jejich naplnění hledali v Bohu.

Ve své homilii vyšel Svatý otec z prvního čtení a žalmu, které poukazují na křehkost lidského života. Jejím symbolem je tráva, kvetoucí louka, krásná, ale křehká a pomíjivá, a zároveň neustále se obnovující. Lev XIV. zdůraznil, že by nás to nemělo děsit. Křehkost je součástí zázraku, kterým jsme. „Drazí přátelé, i my jsme takoví: k tomu jsme stvořeni. Nikoli k životu, v němž je vše samozřejmé a neměnné, ale k existenci, která se neustále obnovuje v daru, v lásce. Takto neustále usilujeme o něco „více“, co nám žádná stvořená skutečnost dát nemůže,“ řekl Lev XIV.

Papež poznamenal, že ve svém srdci pociťujeme tak velkou a palčivou žízeň, že ji žádné nápoje tohoto světa nedokážou uhasit. „Tváří v tvář této žízni neklamme své srdce a nesnažme se ji uhasit neúčinnými náhražkami! Nechme se jí vést! Udělejme z ní podnožku, na kterou můžeme vystoupit, abychom jako děti na špičkách mohli vyhlížet z okna setkání s Bohem. Postavme se před Něho, který na nás čeká a dokonce jemně klepe na sklo naší duše (srov. Zj 3, 20). Jak krásné je ve dvaceti letech otevřít před Ním své srdce dokořán, vpustit Jej dovnitř, aby nás pak vyvedl do věčných prostorů nekonečna.“

Lev XIV. se odvolal na zkušenosti svatého Augustina, který při vyprávění o svém intenzivním hledání Boha položil otázku: „Co je tedy předmětem naší naděje? (…) Je to země? Ne. Je to něco, co pochází ze země, jako zlato, stříbro, dřevo, plody, voda? (…) Tyto věci jsou příjemné, jsou krásné, jsou dobré“ (Sermo 313/F, 3). A dodává: „Hledej toho, kdo je stvořil, on je tvá naděje“ (tamtéž). Poté přemýšlel o cestě, kterou prošel, a modlil se: „Ty, [Pane], byl jsi v hloubi mé duše, a já jsem bloudil po světě a tam tě hledal (…). Volal jsi, křičel jsi, roztrhl jsi mou hluchotu. Zazářil jsi, rozjasnil ses jako blesk, osvětlil jsi mou slepotu. Rozlil jsi vůni, já jsem ji vdechl – a hle, dychtím po Tobě. Okusil jsem (srov. Ž 33, 9; 1 P 2, 3) – a hle, jsem hladový a žízním (srov. Mt 5, 6; 1 Kor 4, 11). Dotkl ses mě – a já jsem vzplanul touhou po tvém pokoji“ (Vyznání, 10, 27).

Svatý otec připomněl, že o těchto velkých otázkách, na které neexistuje jednoduchá odpověď, hovořil papež František k mladým lidem během posledního Světového dne mládeže v Lisabonu. Zdůraznil, že tato témata jsou podnětem k vnitřní cestě, k překročení vlastních omezení. „Nebuďme tedy znepokojeni, pokud zjistíme, že jsme vnitřně žízniví, neklidní, nenaplnění, toužící po smyslu a budoucnosti,“ citoval Lev XIV. papeže Františka.

Papež zdůraznil, že v našich srdcích se skrývá důležitá otázka, potřeba pravdy, kterou nemůžeme ignorovat a která nás vede ptát se: co je to vlastně štěstí? Jaká je skutečná chuť života? Co nás osvobozuje z močálů nesmyslnosti, nudy a průměrnosti? Lev XIV. poukázal na význam zkušeností, které mladí lidé získali během jubilea v Římě. Ukazují, že plnost života nezávisí na tom, co hromadíme a vlastníme. „Nakupování, hromadění, konzum nestačí. Musíme pozvednout oči, pohlédnout nahoru, na ‚to, co je nahoře‘ (Kol 3, 2), abychom si uvědomili, že vše – uprostřed reality světa – má smysl, pokud slouží sjednocení nás s Bohem a s bratry v lásce“.

Na závěr své homilie, s odvoláním na sv. Jana Pavla II., Lev XIV. vyzval mladé lidi, aby udržovali úzké pouto s Bohem, zůstali s Ním v přátelství a „pečovali o něj modlitbou, adorací, svatým přijímáním, častou zpovědí, velkorysou láskou, jak nás naučili blahoslavení Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis, kteří brzy budou prohlášeni za svaté. Usilujte o to, co je veliké, o svatost, ať jste kdekoli. Nespokojte se s ničím menším. Pak každý den uvidíte, jak ve vás a kolem vás roste světlo evangelia,“ řekl papež Lev XIV.

(www.cirkev.cz)

Těsně před koncem mše svaté v neděli 3. srpna k zakončení Jubilea mládeže v římském parku Tor Vergata vyjádřil papež Lev svou blízkost a solidaritu s mladými lidmi trpícími válkou v Gaze, na Ukrajině a ve všech dalších částech světa.

Papežova slova zazněla těsně před modlitbou Anděl Páně, když se loučil s více než milionem poutníků, kteří se shromáždili na nedělní ranní mši pod širým nebem v římském předměstí Tor Vergata. Využil této příležitosti, aby všechny pozval, aby vyjádřili svou nesmírnou vděčnost Bohu za dar těchto dnů, které mohli společně prožít. Uvedl, že Boží milost pro církev a celý svět se odráží v účasti všech mladých lidí, a z celého srdce jim za to poděkoval.

Papež pozdravil tisíce biskupů, kněží, řeholníků a pastoračních pracovníků, kteří doprovázeli mladé lidi, a poděkoval jim za jejich péči, stejně jako všem, kteří se modlili za Jubileum mládeže a účastnili se ho duchovně.

Svatý otec také vyjádřil soustrast a kondolence nad smrtí dvou mladých poutnic, Marie a Pascale, Španělky a Egypťanky, které tragicky zemřely během svého pobytu v Římě v důsledku náhlých zdravotních komplikací.

Na závěr papež připomněl, že po této jubilejní „Pouti naděje“ v Římě bude dalším cílem Asie, kde se papež připojí k oslavám Světových dnů mládeže v Soulu v Jižní Koreji ve dnech 3. až 8. srpna 2027. Tématem příštích Světových dnů mládeže bude motto: „Odvahu! Já jsem přemohl svět“.

Svatý otec dále poznamel, že naděje, která přebývá v našich srdcích, nám dává sílu hlásat vítězství vzkříšeného Krista nad zlem a smrtí. A právě tato skutečnost dává mladým poutníkům naději a umožňuje jim jít až na konec světa. Dodal, že můžeme pokračovat ve společném snění a společné naději s výhledem na příští setkání v Soulu. Na závěr svěřil všechny mladé poutníky mateřské ochraně Panny Marie.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce

(www.cirkev.cz) 

V sobotu večer (2. srpna) se v Tor Vergata na předměstí Říma shromáždil přibližně milion mladých poutníků na modlitební vigilii s papežem, která je považována za vrchol programu Jubilea mládeže. Tři mladí lidé položili Svatému otci otázky týkající se přátelství, životních rozhodnutí a setkání s Ježíšem.

Po setmění vedl papež Lev modlitební vigilii na římském předměstí Tor Vergata, která zahrnovala zpěvy, čtení z Písma a eucharistickou adoraci. Papež také odpověděl na tři otázky, které mu položili tři mladí poutníci ve španělštině, italštině a angličtině.

První otázku vznesla 23letá Dulce Maria z Mexika. Vzhledem k „pomíjivé a často iluzorní“ povaze online vztahů se zeptala, jak můžeme najít pravé přátelství a skutečnou lásku, které nás povedou k opravdové naději?  Papež v odpovědi zdůraznil, že ačkoli sociální média nabízejí „mimořádnou příležitost“ k dialogu, mohou být využita k tomu, aby nás ukolébala a učinila nás závislými na konzumu. Zdůraznil, že přátelství může být skutečně trvalé, pouze pokud je založeno na Bohu, a citoval svatého Augustina, který řekl, že „opravdově miluje svého přítele ten, kdo v něm miluje Boha“ 

Druhá otázka přišla od 19leté Gaie z Itálie. Ptala se na klima nejistoty, které paralyzuje mnoho mladých lidí a brání jim v důležitých životních rozhodnutích. Ve své odpovědi papež Lev zdůraznil, že životní rozhodnutí nejsou „otázkou výběru něčeho, ale výběru někoho“. „Když se rozhodujeme, rozhodujeme se, kým se chceme stát.“

Poslední otázku položil v angličtině Will, 20letý mladík z USA. Zeptal se, jak můžeme skutečně potkat Ježíše a být si jisti jeho přítomností i uprostřed zkoušek a nejistot. Svatý otec v odpovědi vyzval mladé poutníky, aby přemýšleli o svém způsobu života, hledali spravedlnost, sloužili chudým a uctívali Krista v Nejsvětější svátosti. 

Ve svých odpovědích na otázky poutníků papež  také zmínil dvě mladé ženy – Marii (20) ze Španělska a Pascale (18) z Egypta, které zemřely během svého pobytu v Římě v důsledku zdravotních komplikací. . „Modleme se za ně společně,za  poutnice naděje,“ řekl papež. „Modleme se za jejich rodiny, přátele a společenství. Ať je vzkříšený Ježíš přijme do pokoje a radosti svého království.“

Vigilie pak skončila zhruba hodinovou eucharistickou adorací, doprovázenou hudebním doprovodem a modlitbami ve francouzštině, angličtině, španělštině, italštině, portugalštině, němčině, polštině a latině.

 Celé otázky tří mladých poutníků a odpovědi Svatého otce v češtině naleznete v příloze.