Mariánské poutní místo LIBĚŠICE U ŽATCE
Římskokatolická farnost Liběšice u Žatce
Srdečně Vás zveme již tento pátek na tradiční koncert historických hudebních nástrojů v podání vynikajících umělců – souboru MUSICA DA CHIESA. Nenechte si ujít tento jedinečný zážitek. 🙂
Výtěžek koncertu z dobrovolného vstupného podpoří probíhající opravy našeho poutního kostela. Děkujeme Vám. 🙂
Kostel sv. Ferdinanda v historickém centru italské Neapole se stal dějištěm události, kterou mnozí věřící označují za zázrak. Během mše svaté 24. července při příležitosti liturgické památky sv. Charbela, libanonského mnicha, došlo k neobvyklému jevu – sklenice s olejem, určeným k pomazání nemocných, se po vyprázdnění znovu zcela naplnila.
Mons. Pasquale Silvestri, farář farnosti sv. Ferdinanda, sloužil mši za účasti více než 500 věřících, z nichž mnozí byli nemocní a přišli s prosbou o uzdravení. Na závěr eucharistie začal kněz pomazávat přítomné věřící olejem, který jim byl pro tuto příležitost zaslán kurií maronitů v Římě. Jak později uvedl, obával se, že množství oleje nebude stačit.
„Olej téměř došel a já měl strach, že se nedostane na všechny,“ uvedl farář ve svědectví, které zaslal i bývalému postulátorovi kanonizačního procesu sv. Charbela. „Když jsem nádobu zavřel a vrátil ji do schránky, všiml jsem si, že je opět plná, dokonce byla težší než předtím. Nevěřil jsem vlastním očím.“ Překvapený Silvestri se vrátil k oltáři a ukázal zázračně doplněný olej věřícím, kteří jeho slova přijali s potleskem a dojetím.
Následující den přišla do kostela skupina libanonských poutníků. Požádali, zda si mohou k oleji přivonět a dosvědčili, že z něj vychází vůně cedrů, stromů typických pro Charbelovu domovinu.
Farář dodal, že olej byl uložen do bezpečí a je k dispozici k dalšímu zkoumání. „Nejsem žádný divotvůrce,“ zdůraznil. „Ale zde došlo ke vzniku hmoty – a to je vážná věc. V souladu s kanonickým právem jsem událost oznámil postulátorovi kauzy.“
Zázračnému jevu předcházelo ještě jedno silné svědectví – mladá žena z farnosti se podle svých slov téhož dne uzdravila z nádoru prsu. Lékaři předtím pokládali její uzdravení za nemožné. Farář uvedl, že od té doby obdržel dalších několik svědectví o duchovním i fyzickém uzdravení. Všechny požádal, aby své zkušenosti písemně zaznamenali.
Mons. Silvestri prozradil, že úcta ke sv. Charbelovi v jeho farnosti začala nedávno. „Jeho příběh mě zaujal, a tak jsem z úcty pověsil jeho obraz v kostele. Následně se mi zdál sen, ve kterém se na mě sv. Charbel díval a usmíval se, a to mě silně zasáhlo, protože na všech fotografiích je velmi vážný.“ Od té doby se rozhodl sloužit mši svatou ke cti sv. Charbela vždy poslední pátek po dobu měsíců června a července.
Svatý Charbel Makhlouf (1828–1898), kněz a poustevník maronitského obřadu, je známý nejen v Libanonu, ale po celém světě. Za svého života i po smrti byl spojován s mnoha uzdraveními. Papež Pavel VI. ho beatifikoval v roce 1965 a svatořečil v roce 1977. Úcta k tomuto světci je rozšířena nejen mezi katolíky, ale i muslimy či příslušníky jiných náboženství. Jeho život a zázraky tvoří most mezi duchovním Východem a Západem.
Italská biskupská konference se k události zatím nevyjádřila.
Zdroj: CNA
(www.cirkev.cz)
V tyto dny se koná úžasné setkání mladých z celého světa v Medžugorji. Festivalu mládeže se můžete účastnit skrze přímé přenosy na kanálu youtube.com. Do řádku vyhledávání stačí zadat Media Mir Medjugorje SK nebo Media Mir Medjugorje CZ. Lze se podívat na jednotlivé přenosy také zpětně. Mše svaté také přenáší každý den křesťanské Televize Noe a slovenská Televizia Lux. Nenechte si ujít toto mimořádné duchovní povzbuzení. 🙂 🙂 🙂
Jak krásné je ve dvaceti letech otevřít před Bohem své srdce dokořán, vpustit Jej dovnitř, aby nás pak vyvedl do věčných prostorů nekonečna, řekl Lev XIV. během mše svaté, která završila Jubileum mládeže. Spolu s Janem Pavlem II. zopakoval, že Ježíš vzbuzuje touhu, aby ze svého života učinili něco velkého. Povzbudil mladé, aby usilovali o to, co je skutečně veliké, o svatost. „Nespokojte se s něčím menším“ – apeloval Svatý otec. Ve stopách svého duchovního učitele, sv. Augustina, vyzval přes milion mladých lidí z celého světa na pláni Tor Vergata, aby podle jeho příkladu rozpoznávali touhy ve svých srdcích a jejich naplnění hledali v Bohu.
Ve své homilii vyšel Svatý otec z prvního čtení a žalmu, které poukazují na křehkost lidského života. Jejím symbolem je tráva, kvetoucí louka, krásná, ale křehká a pomíjivá, a zároveň neustále se obnovující. Lev XIV. zdůraznil, že by nás to nemělo děsit. Křehkost je součástí zázraku, kterým jsme. „Drazí přátelé, i my jsme takoví: k tomu jsme stvořeni. Nikoli k životu, v němž je vše samozřejmé a neměnné, ale k existenci, která se neustále obnovuje v daru, v lásce. Takto neustále usilujeme o něco „více“, co nám žádná stvořená skutečnost dát nemůže,“ řekl Lev XIV.
Papež poznamenal, že ve svém srdci pociťujeme tak velkou a palčivou žízeň, že ji žádné nápoje tohoto světa nedokážou uhasit. „Tváří v tvář této žízni neklamme své srdce a nesnažme se ji uhasit neúčinnými náhražkami! Nechme se jí vést! Udělejme z ní podnožku, na kterou můžeme vystoupit, abychom jako děti na špičkách mohli vyhlížet z okna setkání s Bohem. Postavme se před Něho, který na nás čeká a dokonce jemně klepe na sklo naší duše (srov. Zj 3, 20). Jak krásné je ve dvaceti letech otevřít před Ním své srdce dokořán, vpustit Jej dovnitř, aby nás pak vyvedl do věčných prostorů nekonečna.“
Lev XIV. se odvolal na zkušenosti svatého Augustina, který při vyprávění o svém intenzivním hledání Boha položil otázku: „Co je tedy předmětem naší naděje? (…) Je to země? Ne. Je to něco, co pochází ze země, jako zlato, stříbro, dřevo, plody, voda? (…) Tyto věci jsou příjemné, jsou krásné, jsou dobré“ (Sermo 313/F, 3). A dodává: „Hledej toho, kdo je stvořil, on je tvá naděje“ (tamtéž). Poté přemýšlel o cestě, kterou prošel, a modlil se: „Ty, [Pane], byl jsi v hloubi mé duše, a já jsem bloudil po světě a tam tě hledal (…). Volal jsi, křičel jsi, roztrhl jsi mou hluchotu. Zazářil jsi, rozjasnil ses jako blesk, osvětlil jsi mou slepotu. Rozlil jsi vůni, já jsem ji vdechl – a hle, dychtím po Tobě. Okusil jsem (srov. Ž 33, 9; 1 P 2, 3) – a hle, jsem hladový a žízním (srov. Mt 5, 6; 1 Kor 4, 11). Dotkl ses mě – a já jsem vzplanul touhou po tvém pokoji“ (Vyznání, 10, 27).
Svatý otec připomněl, že o těchto velkých otázkách, na které neexistuje jednoduchá odpověď, hovořil papež František k mladým lidem během posledního Světového dne mládeže v Lisabonu. Zdůraznil, že tato témata jsou podnětem k vnitřní cestě, k překročení vlastních omezení. „Nebuďme tedy znepokojeni, pokud zjistíme, že jsme vnitřně žízniví, neklidní, nenaplnění, toužící po smyslu a budoucnosti,“ citoval Lev XIV. papeže Františka.
Papež zdůraznil, že v našich srdcích se skrývá důležitá otázka, potřeba pravdy, kterou nemůžeme ignorovat a která nás vede ptát se: co je to vlastně štěstí? Jaká je skutečná chuť života? Co nás osvobozuje z močálů nesmyslnosti, nudy a průměrnosti? Lev XIV. poukázal na význam zkušeností, které mladí lidé získali během jubilea v Římě. Ukazují, že plnost života nezávisí na tom, co hromadíme a vlastníme. „Nakupování, hromadění, konzum nestačí. Musíme pozvednout oči, pohlédnout nahoru, na ‚to, co je nahoře‘ (Kol 3, 2), abychom si uvědomili, že vše – uprostřed reality světa – má smysl, pokud slouží sjednocení nás s Bohem a s bratry v lásce“.
Na závěr své homilie, s odvoláním na sv. Jana Pavla II., Lev XIV. vyzval mladé lidi, aby udržovali úzké pouto s Bohem, zůstali s Ním v přátelství a „pečovali o něj modlitbou, adorací, svatým přijímáním, častou zpovědí, velkorysou láskou, jak nás naučili blahoslavení Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis, kteří brzy budou prohlášeni za svaté. Usilujte o to, co je veliké, o svatost, ať jste kdekoli. Nespokojte se s ničím menším. Pak každý den uvidíte, jak ve vás a kolem vás roste světlo evangelia,“ řekl papež Lev XIV.
(www.cirkev.cz)
