Nejnovější příspěvky

V sobotu 10. září 2016 se uskutečnila v rámci Svatého roku milosrdenství mimořádná generální audience, na kterou se tentokrát vypravila i nemalá delegace z České republiky. Papež František při ní obdržel dar: sochu sv. Anežky České. Poutníci nejprve slavili mši svatou v bazilice San Giovanni dei Fiorentini a poté Svatou bránou vstoupili do baziliky sv. Petra. Zde se pomodlili před oltářem sv. Václava, následně se zastavili v podzemní kapli svatých patronů Evropy před sochou sv. Anežky České, kde bude natrvalo umístěna, a u hrobu kardinála Josefa Berana v kryptě svatopetrské baziliky. Svatá Anežka je patronkou a ochránkyní nemocných, opuštěných, sociálně slabých, vyloučených, je symbolem Milosrdenství.

Setkání malých i velkých králů Tříkrálové sbírky 2016 bylo plné radosti a veselí. Nejvíce hřeje pocit, že jsme mohli udělat něco dobrého pro potřebné, kterých je kolem nás stále dost. Letošní Tříkrálová sbírka pomohla dokonce i lidem, postiženým ničivým zemětřesením v Itálii.

Sestra Prema: Matka Tereza není svatý obrázek, je živá a činná

Řím. Nedělní svatořečení bl. Matky Terezy bude – podle přání papeže Františka – jedním z vyvrcholení Svatého roku milosrdenství. Pro mikrofony Vatikánského rozhlasu hovoří třetí generální představená misionářek lásky sestra Mary Prema (foto):

„Svatořečení naší Matky je pro nás velkou poctou. Je to příležitost pohlédnout z větší blízkosti na její život, práci a velkou pozornost věnovanou druhým, ale také na náš vlastní život. Je to skutečně chvíle zpytování svědomí, abychom hlouběji viděly, jak žijeme povolání, které jsme obdržely jako misionářky lásky, a především jak žijeme své spojení s Bohem v modlitbě a spojení s Ježíšem v nejubožejších.“

Matka Tereza se stala v roce 1979 laureátkou Nobelovy ceny míru. Jak aktualizovat význam tohoto ocenění v dnešním světě poznamenaném konflikty a válkami?

„Nobelova cena míru jí byla přiznána za úsilí vytvářet jednotu všech národů jako dětí jediného Nebeského Otce. To je nesmírně aktuální téma. Každý touží po míru, ale mír je výsledkem odpuštění a úsilí naslouchat lidem, abychom jim mohli porozumět. Nesmíme vždycky předpokládat, že jsme v právu.“

Je podle vás dnešní církev taková, jakou si přála Matka Tereza?

„Matka neužívala svůj čas k tomu, aby řešila jaká církev má být nebo nemá být…. Matka se nezabývala analýzami, ale nasazovala svůj čas k tomu, aby se vší odpovědností brala Ježíše vážně. Říkávala: „Církev jsi ty i já. Pokud chceš, aby církev byla svatá, je tvou i mou povinností být svatý“. A takto sama žila.“

Někdy se zdá, že se Matka Tereza stala jakýmsi „svatým obrázkem“…

„My jsme s ní žily a znaly jsme ji. Uctívat její obraz a nehledat v ní přitom vzor k následování by nebylo správné. Matka je živá a zůstala s námi. Modlí se s námi. Aktivně zasahuje do života mnoha lidí. Viděla jsem to zejména v jejím domě v Kalkatě, kde její hrob navštěvují tisíce a tisíce poutníků, chudých lidí. Modlí se a Matka slyší jejich modlitby. Vracejí se s pokojem v srdci, s důvěrou a nadějí, že život může být lepší. Matka není svatý obrázek! Je živá a činná na všech místech. A my ji potřebujeme – její učení a její přímluvu.“

Na Matce Tereze je obdivuhodné, jak důrazně a jasně dokázala mluvit s politickými představiteli na všech úrovních…

„Matka necestovala proto, aby kázala nebo učila jiné lidi, co by měli dělat. Když mluvila, činila tak s jasností svého srdce. Nebylo důležité s kým mluví, ve svých promluvách mluvila o základních hodnotách života, jako spiritualita, modlitba, rodina, kde je oporou vztahů přijímání utrpení a odpuštění; hodnota řeholního života jako pokračování Ježíšova života. Nosila s sebou hodnoty těch nejubožejších z ubohých, kteří jsou velkými lidmi, protože nás mnohému učí. Učí nás přijímat to, co nám život nabízí. Matka nikdy neučinila jediný ústupek ve své obraně důstojnosti člověka.“

Máme stále ještě před očima obraz vašich čtyř spolusester zavražděných letos v březnu v Jemenu komandem ozbrojených mužů. Papež je označil za „mučednice lhostejnosti“. Když dnes vidíme pronásledování náboženských menšin, k němuž dochází v mnoha částech světa, jsme v pokušení ztrácet naději, že mučednictví může k něčemu sloužit.

„Pokud pohlížíme na smrt našich spolusester očima světa, je to jen zmarnění mladých životů. Pokud se díváme očima víry, je velkým privilegiem dát vlastní život za ty, kterým sloužíme. Pronásledování bylo součástí křesťanství od prvopočátku. Pronásledování je důležité, aby se lépe ukázalo naše povolání. Naše sestry zůstaly svobodně a vědomě ve službě nemocným v jemenském Adenu. Jejich smrt je velkou bolestí, ale zároveň velkou poctou, protože víme, že dosáhly cíle svého povolání, kterým je společenství s Bohem, milovaly Ježíše tak jako On miloval nás a odpustily těm, kdo nevědí, co činí.“

– říká sestra Prema, která je druhou nástupkyní Matky Terezy čele kongregace misionářek lásky.